CO JE SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ?

Sociálně-právní ochrana dětí (dále také SPOD) je ochrana zájmů dítěte, jeho vývoje a zajištění řádné výchovy. Dále zahrnuje působení k obnovení narušených funkcí rodiny i zajištění náhradního rodinného prostředí, nemůže-li dítě žít ve vlastní rodině. Hlavním hlediskem SPOD je zájem a blaho dítěte, ochrana rodičovství a rodiny a vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a péči. Při zajišťování SPOD se také přihlíží k širšímu sociálnímu prostředí dítěte.

Nejdůležitějším dokumentem v ochraně dětí je Úmluva o právech dítěte. SPOD je v České republice upravena zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 473/2012 Sb.,o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

SPOD zajišťují orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), zejména v obcích s rozšířenou působností. Ochrana dětí je však záležitostí celé společnosti. Nezastupitelnou a důležitou roli v SPOD mají také školy. Dítě ve škole tráví velkou část dne, s učiteli se vídá každý všední den, většinou po dobu několika let. Učitel dítě zná, má k němu vytvořený vztah a většinou pozná, pokud se např. dítě začne chovat jinak, než je pro něj obvyklé.

Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb. se SPOD vztahuje zejména na děti:

a)  jejichž rodiče

1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;

b)  které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;

c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;

d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;

e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;

f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;

g) které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;

h) které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

Z výše uvedeného je patrné, že SPOD se vztahuje na děti, jejichž rodiče nežijí nebo nevykonávají dostatečně řádně povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Vztahuje se také na děti, které zanedbávají školní docházku, jsou ohrožené závislostí na návykových látkách, provozují prostituci, spáchaly trestný čin nebo opakovaně páchají přestupky. Ochrana také náleží dětem, na kterých byl spáchán trestný čin nebo je podezření ze spáchání trestného činu, a dětem, které jsou ohroženy násilím jak ze strany rodičů, tak i jiných osob. SPOD se také vztahuje na děti, které jsou opakovaně umísťovány do různých pobytových zařízení nebo v těchto zařízeních pobývají déle než 6 měsíců, a na nezletilé žadatele o azyl bez doprovodu dospělé osoby.

Sociálně-právní ochrana dětem náleží, pokud výše uvedené okolnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dítěte.

Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany dětí a také školy a školská zařízení o pomoc při ochraně svého života a svých práv. Toto může učinit i bez vědomí rodičů.

Ochranu dětí odráží následující schéma:

VEŘEJNÉ SLUŽBY

Pokud má dítě relativně méně závažné problémy, v optimálním případě nastupuje řešení na úrovni prevence ze strany školy. Například pokud rodina neposkytuje dítěti dostatečnou podporu ve vzdělávání, dítě má problémy s docházkou do školy apod., škola by měla ve spolupráci s dítětem a jeho rodinou usilovat o nalezení uspokojivého řešení.

SLUŽBY PODPORY

Pokud řešení na úrovni spolupráce školy a rodiny dítěte není nalezeno či nefunguje, přichází na řadu zapojení orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ten má možnost do řešení situace dítěte mimo školy zapojit i další subjekty. Jsou to např. poskytovatelé sociálních služeb – nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, terénní programy, dobrovolnické organizace atd. Škola sama může také spolupracovat s poskytovateli sociálních služeb. Například v případech méně závažného zanedbávaní dětí mohou pracovníci školy jejich rodičům doporučit využití sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, která rodině poskytne podporu při péči o dítě, a nemusí tak dojít k intervenci OSPOD (viz Příklad dobré praxe).

ORGÁN SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ

V nejzávažnějších případech ohrožení dítěte je zapojení orgánu sociálně-právní ochrany dětí nezbytné. V tomto případě se již jedná o sociálně-právní ochranu dětí v pravém smyslu slova. OSPOD může k řešení situace dítěte přizvat různé subjekty, ve výjimečných případech a při dodržení stanovených postupů může dojít i k odebrání dítěte z rodiny.

Příklad dobré praxe – spolupráce základní školy s poskytovatelem sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v Litomyšli

Základní škola v Litomyšli spolupracuje se sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi zajišťovanou oblastní charitou Litomyšl. Sociálně aktivizační služba podporuje rodiny v hospodaření s penězi, péči o děti a jejich přípravě do školy. Může také zajistit doučování, zdarma poskytuje volnočasové aktivity (např. navštěvování nízkoprahového klubu pro děti a mládež) a další služby. Díky spolupráci základní školy s poskytovatelem sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi se předchází ohrožení dítěte, jeho školní neúspěšnosti či uplatňování represivních opatření spočívajících v odebrání dítěte z rodiny.

Vyhledání dostupné sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

Průběžně aktualizovaný seznam všech sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi poskytovaných v České republice je dostupný na internetové stráncehttp://iregistr.mpsv.cz. Vyhledávání služby je velmi snadné – je třeba zadat „vyhledání služby“, vybrat okres a zvolit kategorii „sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi“. V registru se zobrazí seznam všech poskytovatelů sociálně aktivizačních služeb v daném okrese, včetně telefonického i emailového kontaktu.

Následující schéma ukazuje, jak vypadá proces ochrany dětí orgánem sociálně-právní ochrany dětí:

Při přijetí oznámení OSPOD provede vyhodnocení potřeb dítěte. Vyhodnocování se zaměřuje na zjišťování míry naplňování potřeb dítěte. V praxi se jedná o zjišťování co nejvíce informací o dítěti, jeho rodině a širším sociálním prostředí, ve kterém žije.

Vyhodnocování se zaměřuje na tři základní oblasti:

1. vývojové potřeby dítěte,
2. rodičovské kompetence,
3. rodina a prostředí dítěte.

V případě, že je na základě vyhodnocení potřeb dítěte konstatována potřeba sociálně-právní ochrany, následuje tvorba individuálního plánu ochrany dítěte. Jeho cílem je naplánování opatření směřujících k naplnění potřeb dítěte. Tvorba individuálního plánu ochrany dítěte se může uskutečnit na tzv. případové konferenci. Následuje samotná realizace plánu, většinou za podpory dalších organizací. Celý tento proces se nezřídka i několikrát opakuje, než dojde ke zlepšení situace dítěte do té míry, že již nespadá do SPOD.

ROLE ŠKOLY V SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ

Škola má v sociálně-právní ochraně dětí nezastupitelnou úlohu.

Role školy může spočívat:

1. v oznámení dítěte, u kterého je podezření, že spadá do SPOD,
2. ve spolupráci s OSPOD na vyhodnocování potřeb dítěte,
3. ve spolupráci na tvorbě a realizaci individuálního plánu ochrany dítěte,
4. v účasti na případové konferenci,
5. v naplňování potřeb dítěte způsobem stanoveným v individuálním plánu ochrany dítěte.

Pracovníci školy mohou být požádáni o podání informací o dítěti ústní nebo písemnou formou. Pracovníci školy se také mohou podílet na naplňování potřeb dítěte a individuálního plánu ochrany dítěte. Nejčastěji se jedná o opatření týkající se vzdělávacích potřeb dítěte – např. zajištění doučování, pomoc při vypracování domácích úkolů atd. Může se jednat o i další činnosti, které přispívají ke zlepšení situace dítěte.

PŘÍPADOVÉ KONFERENCE A ÚČAST PRACOVNÍKŮ ŠKOLY

Jak bylo řečeno výše, orgány sociálně-právní ochrany dětí mohou pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin.

Cílem případových konferencí je zapojení rodičů a dalších osob podílejících se na ochraně dítěte při hledání možností efektivního řešení situace dítěte a jeho následné realizaci. Okruh zapojených osob a subjektů určuje a koordinuje OSPOD. Může se jednat zejména o pracovníky škol a školských zařízení, poskytovatele sociálních služeb, lékaře a pracovníky zdravotnických zařízení, dále také pracovníky Probační a mediační služby České republiky a další odborné pracovníky (např. psychology, speciální pedagogy). Výstupem případové konference by měly být úkoly a kroky pro jednotlivé účastníky setkání vedoucí ke zlepšení situace dítěte.

Účast přizvaných osob na případové konferenci je považována za jiný úkon v obecném zájmu, při kterém vzniká povinnost zaměstnavatele uvolnit zaměstnance k účasti na tomto jednání a zúčastněným osobám vzniká právo na náhradu mzdy nebo na náhradu ušlého výdělku obdobně jako v případě účasti na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí.

Účast na případové konferenci je dobrovolná. Školy a školská zařízení by však měly poskytovat součinnost při realizaci případových konferencí vysláním zástupce (zástupců) školy, resp. školského zařízení, který je nejlépe obeznámen s případem dítěte, v případě školy zároveň zástupce, který se aktivně podílí na jeho vzdělávání (např. třídní učitel).

OZNAMOVACÍ POVINNOST

Oznamovací povinnost vyplývající školám a školským zařízením ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Školám a školským zařízením a dalším jmenovitě uvedeným subjektům je zákonem o sociálně-právní ochraně dětí uložena povinnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí podezření z poškozování zájmu dítěte bezprostředně po zjištění skutečností, které tomu nasvědčují.

Za splnění oznamovací povinnosti vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí odpovídá ředitel školy / školského zařízení.

V případě úkonů, které spadají do oblasti sociálně-právní ochrany dítěte, se informace o dítěti předávají bez souhlasu subjektu údajů (zákonných zástupců, zletilého dítěte) na základě ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) a na základě § 9 písm. f) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Pracovník školy či školského zařízení tedy není v tomto případě vázán k ochraně osobních údajů.

OZNAMOVACÍ POVINNOST VYPLÝVAJÍCÍ ZE ZÁKONA Č. 40/2009 SB., TRESTNÍHO ZÁKONÍKU

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v ustanovení § 367 definuje trestný čin nepřekažení trestného činu, který je páchán nebo se připravuje. Zákon vyjmenovává protiprávní jednání, které je povinností překazit. Překazit trestný čin lze včasným oznámením policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a také jednáním, které v dané situaci umožňuje zabránění v pokračování nebo dokonání trestného činu. U dětí a mladistvých se jedná zejména o trestné činy znásilnění, pohlavního zneužití, týrání svěřené osoby a zneužití dítěte k výrobě pornografie.

V ustanovení § 368 trestního zákoníku je dále definován trestný čin neoznámení trestného činu spáchaného jinou osobou. V tomto případě se jedná o neoznámení již dokonaného protiprávního jednání. U dětí a mladistvých se jedná zejména o trestné činy týrání svěřené osoby, těžkého ublížení na zdraví a zneužití dítěte k výrobě pornografie.

Pokud se kterýkoliv pracovník školy nebo školského zařízení hodnověrně dozví, že jiná osoba páchá trestný čin uvedený v § 367 nebo v minulosti spáchala trestný čin uvedený v § 368 a bezodkladně tuto skutečnost neoznámí, je jeho počínání kvalifikováno jako trestný čin spojený s odnětím svobody až na tři roky. Výjimkou jsou situace, ve kterých by oznamovateli či osobě jemu blízké v důsledku splnění oznamovací povinnosti bezprostředně hrozila smrt nebo těžká újma na zdraví.

Neoznámení páchaného či připravovaného trestného činu znásilnění, zneužívání či týrání dítěte či mladistvého je tedy samo o sobě považováno za trestný čin. To samé platí i pro neoznámení v minulosti spáchaného trestného činu týrání či těžkého ublížení na zdraví dítěte či mladistvého.

ROZDÍL MEZI OKOLNOSTMI SPLNĚNÍ OZNAMOVACÍ POVINNOSTI UVEDENÝMI V TRESTNÍM ZÁKONÍKU A ZÁKONĚ O SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANĚ DĚTÍ

Ustanovení § 367 a § 368 trestního zákoníku se vztahují na konkrétní osobu, která se hodnověrně dozví o páchání trestného činu / dokonaném protiprávním jednání. V případě prokázání trestného činu nepřekažení, resp. neoznámení trestného činu nese právní důsledky ta osoba, která se o týrání či zneužívání dítěte dozvěděla. Termín „hodnověrně dozví“ není právně vyložen. Lze dovodit, že se jedná zejména o situace, kdy se dítě pracovníkovi školy svěří přímo, může se ale jednat také o situaci, kdy se dítě svěří spolužákovi, který to následně oznámí pracovníkovi školy, a pravdivost sdělení potvrzují i závěry z dlouhodobého pozorování dítěte, případně když dítě o své situaci informuje pracovníky školy prostřednictvím schránky důvěry.

Zákon o sociálně-právně právní ochraně dětí ukládá školám a školským poradenským zařízením oznamovací povinnost v případě podezření z poškozování zájmu dítěte bezprostředně po zjištění skutečností, které nasvědčují tomu, že je dítě týráno, zneužíváno, resp. zanedbáváno. Ve vztahu k plnění oznamovací povinnosti vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí je zodpovědnou osobou ředitel školy. Proto je důležité o podezření informovat právě ředitele školy. Zákon zároveň nevylučuje, aby se na orgán sociálně-právní ochrany dětí obrátil přímo i jiný pracovník školy.

OŠETŘENÍ PROBLEMATIKY SYNDROMU TÝRANÉHO, ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE – SYNDROM CAN

Problematika týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte spadá do oblasti prevence rizikového chování (sociálně patologických jevů), která je v základních a středních školách koordinována metodikem prevence. V mateřských školách je problematika primární prevence součástí vzdělávacího obsahu a promítá se do většiny vzdělávacích oblastí.

Problematiku syndromu CAN je v rámci školy třeba ošetřit ve třech rovinách:

1. zajištění informovanosti všech pracovníků školy,
2. stanovení postupu v případě podezření na výskyt syndromu CAN u některého z žáků školy,
3. zvyšování povědomí o syndromu CAN a vhodných způsobech řešení v rámci programů primární prevence či v rámci výuky (výchovné činnosti) ve vhodných vzdělávacích oblastech či předmětech.

INFORMOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ ŠKOLY

Pověřený pracovník školy (v základní a střední škole nejčastěji školní metodik prevence, případně výchovný poradce, v mateřské škole ředitelka či vedoucí učitelka) informuje všechny pracovníky školy (pedagogické i nepedagogické) o projevech syndromu CAN, žádoucím postupu řešení a právních důsledcích neoznámení či nepřekažení trestného činu páchaného na dítěti.

Je nezbytné, aby všichni pracovníci školy, kteří jsou v přímém kontaktu s dětmi, byli seznámeni se stanoveným postupem a znali své povinnosti vyplývající z platné legislativy a vhodný postup řešení situace dítěte, který bude pro dítě samotné co možná nejšetrnější. Dítě se může svěřit kterémukoliv pracovníkovi školy, kterému důvěřuje, proto by také nepedagogičtí pracovníci, kteří jsou v přímém kontaktu s dětmi, neměli být při informování opomenuti.

Pro tyto účely je možné zajistit proškolení pracovníků školy pracovníky OSPOD nebo pracovníky neziskových organizací, které se touto problematikou zabývají.

Je důležité zdůraznit, že v případě, že se pracovník školy hodnověrně dozví o páchání uvedených trestných činů a sdělí tuto skutečnost dalšímu pracovníkovi školy, oznamovací povinnost a trestněprávní důsledky nepřekažení či neoznámení trestného činu se vztahují také na tuto osobu. Např. informuje-li učitel ředitele školy o tom, že zjistil, že některé z dětí je týráno či zneužíváno, i ředitel se stává osobou, která se hodnověrně dozvěděla o páchání trestného činu a v případě nepřekažení páchaného trestného činu se trestného činu sám dopouští.

POSTUP PŘI PLNĚNÍ OZNAMOVACÍ POVINNOSTI

Jak již bylo popsáno výše, škola prostřednictvím ředitele školy informuje místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí v případě, že pracovníci školy mají podezření, že některé z dětí je týráno, zneužíváno či zanedbáváno. Policii České republiky kontaktuje jakýkoliv pracovník školy, který nabyl jistoty, že na některém z dětí došlo či dochází k páchání trestného činu týrání, těžkého ublížení na zdraví, znásilnění nebo pohlavního zneužití. Je-li kontaktování orgánů činných v trestním řízení nevyhnutelné, je vhodné nejprve kontaktovat místně příslušný OSPOD a následně Policii ČR či státního zástupce. Pracovníci OSPOD zhodnotí relevanci zapojení Policie ČR a buď ji kontaktují sami, nebo doporučí, aby ji kontaktovala škola.

Rozhodně není úkolem pracovníků školy zajišťovat důkazy, které by podezření z páchání trestného činu prokázaly. Škola má povinnost informovat OSPOD i v případě zatím neprokázaného podezření.

V případě kontaktování Policie ČR je vhodné vyžádat přítomnost specialisty na problematiku násilné trestné činnosti páchané na dětech (většinou se jedná o pracovníka služby kriminální policie a vyšetřování). Policie ČR v takovýchto případech spolupracuje s OSPOD, pracovník OSPOD asistuje pracovníkům Policie ČR při rozhovoru s dítětem.

Doporučený postup

Získáme hodnověrnou informaci o týrání, zneužívání nebo závažnějším zanedbávání dítěte
↓

Informujeme ředitele školy, bezodkladně kontaktujeme OSPOD
↓

V případě podezření na týrání nebo zneužívání v součinnosti s OSPOD kontaktujeme Policii ČR (pokud to pracovník OSPOD doporučí) a vyžádáme si odborníka zaměřeného na trestnou činnost týrání a zneužívání dětí a mladistvých

TÝRÁNÍ

Tělesné týrání zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo v krajních případech k jeho usmrcení. Pod pojem tělesné týrání zařazují někteří odborníci i pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako výchovný prostředek.

Při tělesném týrání aktivní povahy dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkcí.

Zranění mohou být

• zjevná (otevřená) – např. otevřené rány, oděrky, popáleniny apod.;
• skrytá (zavřená) – např. otřesy mozku, míchy, poranění svalů, šlach, nervů, cév, nitrobřišních orgánů

PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ

Jde o nejrozšířenější a zároveň nejobtížněji rozpoznatelnou formu týrání. Může mít formu slovních útoků, opakovaného ponižování, odmítání či zavrhování dítěte, vystavení dítěte domácím konfliktům, kladení nepřiměřených nároků na dítě. U dítěte se v důsledku psychického týrání může rozvinout porucha příjmu potravy, porucha spánku či deprese, častěji se také stává obětí šikany.

Příznaky, které signalizují týrání:

• poranění (např. škrábance, řezné rány, opařeniny) nebo popáleniny na kůži nevysvětlitelného původu, zvláště vyskytují-li se opakovaně;
• otoky částí těla, natržení ušního boltce, lysiny, stopy na kůži po bolestivém kontaktu s nějakým předmětem (např. po úderu rukou, tvrdým předmětem nebo po svazování);
• opakované zlomeniny (často spontánně zhojené), poranění zubů či měkkých částí dutiny ústní apod.;
• nepravděpodobná zdůvodnění poranění dítětem či o ně pečující dospělou osobou;
  nechuť dítěte o poraněních hovořit;
• neochota dítěte odhalovat tělo (v teplých dnech), strach ze svlékání (např. před hodinou tělocviku);
• a také nápadné projevy v chování (projevují se u všech forem násilí na dítěti):

úzkostné reakce v přítomnosti konkrétních osob (rodičů, příbuzných či jiných osob blízkých rodině dítěte);

• otálení či nechuť k návratu domů či odchodu ze školy s konkrétní osobou;
• sklony k sebepoškozování a sebetrýznění nebo zvýšená agresivita vůči ostatním;
• útěky z domova;
• nezájem o školní i mimoškolní aktivity, záškoláctví;
• nápadné projevy lhostejnosti;
• výkyvy či náhlý pokles školního výkonu;
• obtíže v sociální interakci a komunikaci, vyhýbavé chování, izolace;
• snížené sebehodnocení;
• celková zvýšená úzkostnost, projevy strachu a obav bez zjevné příčiny;
• déletrvající smutek, zamlklost;
• zvýšená emoční dráždivost, neadekvátní emoční reakce na běžné podněty (zvýšená plačtivost, stavy afektu, agresivní reakce);
• enuréza (pomočování), enkopréza (neudržení stolice);
• nápadnosti ve stravovacích návycích (bezdůvodné stavy nevolnosti, odmítání jídla či přejídání).

Je důležité nenechat se ovlivnit prostředím, ze kterého dítě pochází, protože je prokázáno, že týrané a zneužívané jsou děti ze všech sociálních vrstev.

DOPORUČENÝ POSTUP PŘI ŘEŠENÍ SITUACE DÍTĚTE V PŘÍPADECH TÝRÁNÍ

V případě, že některý z pracovníků školy u dítěte zpozoruje projevy vzbuzující podezření z týrání (změny či nápadnosti v chování, fyzické stopy), měl by se pokusit navázat s dítětem rozhovor, případně požádá pracovníka školy, se kterým má dítě bližší vztah (např. třídního učitele), aby s dítětem promluvil. Je žádoucí, aby osobou, která má s dítětem hovořit, byla osoba, která u dítěte vzbuzuje důvěru a ke které má dítě sympatie. Je třeba pro rozhovor zvolit vhodné prostory, které zajistí soukromí a bezpečí (nebude zde hrozit náhodné vyrušení ostatními dětmi či jiným pracovníkem školy). Pro navození méně formální atmosféry můžeme dítěti nabídnout drobné občerstvení. Zpočátku je třeba vést rozhovor šířeji (ptáme se, jak se dítěti aktuálně daří, případně se zeptáme na zážitek z nedávno realizované společné akce školy – výlet, sportovní den apod.). Je třeba podpořit dítě v tom, aby se o své situaci samo rozhovořilo, proto je vhodné volit spíše otevřené otázky a vyvarovat se přehnaně emotivních reakcí nebo kritiky. Otázky je třeba klást maximálně citlivě. Je vhodné verbálními i neverbálními projevy dítě přiměřeně povzbuzovat a vzbuzovat v něm pocit, že mu chceme pomoci a že nám může důvěřovat.

Sdělí-li dítě bližší podrobnosti o týrání a potvrdí tak předchozí podezření, je třeba dítě ocenit za to, že dokázalo o něčem tak těžkém hovořit. Je nezbytné dítě ujistit, že uděláte vše proto, aby se jeho situace zlepšila, a vysvětlit mu, že na uspokojivé řešení sami nestačíme a je třeba zapojit další odborníky, kteří dětem v takovýchto situacích pomáhají. Kontaktovat relevantní subjekty (především OSPOD) je nezbytné i v případě, že dítě zapojení dalších osob či institucí odmítá. Je třeba dítěti šetrně sdělit, že to udělat musíme. Je dobré dětem vysvětlit, že to takto ukládá zákon (vysvětlení přizpůsobíme věku dítěte), můžeme tím zmírnit či zcela eliminovat pocit křivdy či zrady. Nikdy se nesnažíme přimět dítě k hovoru slibem, že to, co nám řekne, nikomu nepovíme. Zároveň opakovaně dítě ujišťujeme o tom, že to, co zažívalo, si dítě samo nijak nezavinilo a že ho budeme podporovat, jak nejlépe budeme z pozice pracovníka školy moci.

V případě, že dítě přímo nepotvrdí, že je týrané (je nedůvěřivé, nedokáže o své situaci hovořit přímo), nebo se nám nedaří komunikaci s dítětem navázat, můžeme dítěti nabídnout možnost kontaktování Linky bezpečí, na kterou mu následně předáme kontakt. Popíšeme, v čem služba linky spočívá, a zdůrazníme, že je jen na něm samém, zda linku kontaktuje a co pracovníkům linky sdělí, že jej nikdo nebude k ničemu nutit. Dítě o možnosti využití Linky bezpečí můžeme informovat v rámci rozhovoru, a pokud se jej nedaří navázat, je vhodné téma operativně citlivě zařadit do výuky. Kontakty na Linku bezpečí a další podobné organizace by měly být ve škole viditelně vyvěšeny.

V případě, že se s dítětem nedaří navázat bližší kontakt, je možné vhodný postup konzultovat se školským poradenským zařízením (pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče) či poradenským pracovištěm, které se na problematiku syndromu CAN specializuje (Linka důvěry Dětského krizového centra, tel. 241 484 149, 777 715 215). V tomto případě nesdělujeme jméno dítěte, ale ptáme se na obecná doporučení, jak pracovníci školy mohou v dané situaci postupovat.

Pracovník školy může v případě podezření na týrání dítěte kontaktovat rodiče (zákonné zástupce) dítěte a případně se též zeptat spolužáků či sourozenců dítěte na možné příčiny pozorovaných projevů. Může tak získat další informace o situaci dítěte.

Pokud se pracovník školy v rámci zjišťování příčin potíží dítěte rozhodne kontaktovat rodiče (identické projevy mohou signalizovat také šikanu), měl by se v rámci rozhovoru s rodiči vyvarovat přímé konfrontace. Rozhovor by měl být veden tak, že pracovník školy vyjádří obavu či znepokojení nad konkrétními projevy v chování dítěte či znaky fyzického násilí, které popíše a zeptá se, jak si rodiče vysvětlují jejich příčinu. Je možné, že učitel společně s rodiči odhalí šikanu či jinou příčinu problémů dítěte.

Velmi důležité je pozorování verbálních i neverbálních projevů rodičů při rozhovoru (např. zjevný nesoulad mezi obsahem sdělované informace a neverbálními signály, které rodič vysílá, vyhýbavé odpovědi, nevůle hovořit o příčinách potíží dítěte). Závěry z pozorování rodičů při rozhovoru mohou být dalším vodítkem pro potvrzení podezření z domácího týrání dítěte. Reakce rodiče, který dítěti nijak neubližuje, bude směřovat ke snaze o co nejrychlejší odhalení příčin potíží dítěte. Rodič bude sám aktivní při snaze dítěti pomoci. Ani v případě takové reakce však podezření nelze zcela vyloučit. Je velmi důležité sledovat projevy v chování dítěte či znaky fyzického násilí po kontaktování rodičů. Pokud rozhovor s rodiči nepřinese podstatné informace a projevy týrání u dítěte přetrvávají, je možné opětovně situaci konzultovat s odborným pracovištěm či již bez zbytečného odkladu kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pozornost je třeba věnovat také situaci, kdy očividně v návaznosti na rozhovor s rodiči u dítěte dojde ke snížení či vymizení zjevných známek fyzického týrání. I v tomto případě je žádoucí situaci dítěte konzultovat s pracovníky OSPOD, neboť tato reakce nezřídka svědčí o tom, že dítě je týráno v rodině, resp. rodiče dítěte vědí o původci agrese vůči dítěti. Kontaktování kompetentních orgánů je žádoucí i proto, že v této situaci hrozí vysoké riziko přechodu ke skrytějším formám týrání dítěte ze strany agresora.

O každém rozhovoru nebo informaci, kterou dítě svěří, je dobré udělat krátký zápis s uvedením data, kdy byly informace získány. V případě následného šetření tak bude zajištěno předání všech informací, aniž by došlo ke zkreslení nebo opomenutí.

Je prakticky nemožné stanovit přesnou a univerzální hranici toho, kdy je podezření z týrání dostatečně silné a je třeba informovat další instituce. V žádném případě bychom neměli čekat do doby, kdy nabudeme nezvratné jistoty, že k týrání dítěte dochází. Na druhou stranu, vzhledem k dopadům zapojení policie či OSPOD na spolupráci školy s rodinou není vhodné kontaktování policie či OSPOD v případech, kdy máme jen velmi slabé podezření z týrání založené na minimálním množství informací. V tomto případě se snažíme získat další informace postupem uvedeným výše. Pro vyhodnocení ohrožení je vhodné, aby škola měla sestavený vyhodnocovací rámec nebo škálu, podle které se učitel ve svém rozhodování může řídit. Při tvorbě těchto nástrojů může škola vycházet z výše popsaných příznaků signalizujících týrání. Vhodným řešením v případech, kdy si nejsme jisti, zda již ohlásit naše podezření dalším institucím, je kontaktování odborníků na týrání, zanedbávání a zneužívání na nonstop Lince důvěry Dětského krizového centra (241 484 149, 777 715 215).

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ

Sexuální zneužívání je nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, aktivitě nebo jednání. Může být realizováno dotykovou i bezdotykovou formou.

Bezdotyková forma: exhibicionismus před dítětem, nucení dítěte ke svlékání, fotografování či sledování obnaženého dítěte, nucení ke sledování pornografických materiálů či sexuálních aktivit dospělých, slovní výpady se sexuálním podtextem, obtěžování prostřednictvím telefonu nebo internetu (používání obscénních výrazů či popisování sexuálních aktivit).

Dotyková forma: osahávání a ohmatávání erotogenních zón a genitálií, líbání s pronikáním jazyka do úst a na erotogenní zóny dítěte, nucení k orálním aktivitám a masturbaci pachatele, intrafemurální pohlavní styk (styk mezi stehna dítěte), znásilnění, zneužití k výrobě pornografie, prostituce a obchod s dětmi.

K nejčastějším příznakům sexuálního zneužívání patří:

• projevy v chování jsou stejné či obdobné jako u týraného dítěte;
• regrese k chování odpovídajícímu mladšímu věku;
• sexuální chování nepřiměřené věku dítěte;
• dítě dává najevo, že je špatné, zkažené nebo že zná určité tajemství;
• poranění v oblasti intimních partií (dítě může mít problémy se sezením na židli, při tělocviku).

V případě, že se dítě samo svěří, že bylo či je sexuálně zneužíváno, je třeba jej ocenit za to, že dokázalo o tom, co se mu stalo či děje, hovořit. Zbytečně se nevyptáváme na detaily zneužívání. Vyhneme se odsuzujícím výrokům směrem k pachateli. Dítě ujišťujeme o tom, že to, co se mu dělo, si samo nijak nezavinilo a sdělíme mu, že ho budeme podporovat, jak nejlépe budeme z pozice pracovníka školy moci. I v tomto případě je třeba dítěti citlivě oznámit, že musíme přizvat další osoby, bez kterých dítěti nelze účinně pomoci. Opět je třeba dítěti vysvětlit, proč to musíme udělat (ukládá to zákon). Při samotném sdělování je vhodné vyhnout se termínu „oznámit“, ale sdělení formulujeme tak, že musíme přizvat další odborníky, bez kterých bychom dítěti nedokázali účinně pomoci. Následně o zjištěných skutečnostech informujeme ředitele školy, případně také výchovného poradce (okruh osob by měl být co možná nejužší). Ředitel školy, případně pověřený pracovník kontaktuje místně příslušný OSPOD a v součinnosti s OSPOD také Policii ČR. V případě, že se sexuálního zneužívání dopouští rodič, informaci o tom, že se nám dítě svěřilo, rodiči nesdělujeme. V tomto případě je důležité kontaktovat OSPOD a Policii ČR co nejrychleji.

V případě, že informaci zjistíme ze vzkazu uloženého ve schránce důvěry, dotazníku či jiným písemným způsobem, pokusíme se co nejdříve s dítětem navázat rozhovor (pravidla pro vedení rozhovoru jsou stejná jako v případě podezření na týrání dítěte). Dítě k odpovědím nenutíme, nepodsouváme mu své domněnky, podporujeme ho, aby se samo vyjádřilo.

V případě, že vzkaz není podepsán, se pokusíme s ostatními pracovníky školy zjistit, které dítě vzkaz napsalo; je důležité soustředit se na projevy chování dětí, které signalizují sexuální zneužívání. Případně se snažíme toto téma operativně zapojit do výuky, přičemž je třeba zdůraznit, jak je dobré se v dané situaci zachovat. I to může být pro dítě impulsem k vystoupení z anonymity. Důležité je, aby došlo k součinnosti všech třídních učitelů a informace se dostaly ke všem dětem. Můžeme např. operativně zařadit program primární prevence zaměřený na tuto problematiku (může jej zrealizovat školní metodik prevence, případně lze programy pro jednotlivé věkové kategorie objednat od prověřeného poskytovatele programů primární prevence). Obsah i způsob prezentovaných informací je třeba přizpůsobit věku dětí.

Pokud dítě vystoupí z anonymity a sexuální zneužívání potvrdí, postupujeme, jak bylo popsáno výše.

Pokud se o možném sexuálním zneužívání dozvíme od prostředníka (spolužáků dítěte, příbuzného), je vhodné porovnat zjištěné informace se závěry z pozorování dítěte (zda u dítěte pozorujeme některý z projevů sexuálního zneužívání). Pokusíme se o navázání kontaktu s dítětem, rozhodně však není na místě nátlak ani vyšetřování. Pokud informačnímu zdroji důvěřujeme a u dítěte pozorujeme projevy, které mohou nasvědčovat sexuálnímu zneužívání, konzultujeme situaci s odborným pracovištěm a bez zbytečného odkladu kontaktujeme OSPOD.

Jestliže se dítě stalo obětí sexuálního zneužití neznámou osobou cestou do školy, je třeba bezodkladně kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí a v součinnosti s ním také Policii ČR a samozřejmě také rodiče (zákonné zástupce) dítěte. S dítětem vyčkáme do příchodu rodičů.

ZANEDBÁVÁNÍ DÍTĚTE

Zanedbávání dítěte často bývá v porovnání s týráním či zneužíváním hůře odhalitelné, jeho důsledky však rozhodně mohou být stejně závažné. Oblasti zanedbávání potřeb dítěte mohou být různé. Jedná se zejména o nedostatečné naplňování či ignoraci základních životních potřeb, jako je potřeba bezpečí, bezpodmínečného přijetí, lásky, ale také zdravotní péče a výživy. Zanedbávání vede k narušení vývoje a v extrémních případech i k ohrožení života dítěte. Formy a míra zanedbávání mohou být různé, a proto je poměrně široký i katalog možných projevů.

Příznaky zanedbávání dítěte mohou být:

• nevhodné oblečení (neadekvátní pro dané roční období nebo oblečení, které působí dítěti nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké);
• častá únava a ospalost dítěte – dítě opakovaně usíná při výuce;
• nedostatečná osobní hygiena;
• nedostatečně zajištěná zdravotní péče (neléčení běžných onemocnění, zanedbání zubní hygieny a zubařské péče, nezajištění očkování, logopedické péče apod.);
• známky podvýživy, nedostatek nutričně vyvážené stravy – dítě nenosí svačiny (případně nosí svačiny s nízkou nutriční hodnotou), nechodí na obědy i ve dnech, kdy má odpolední výuku;
• nedostatečná podpora dítěte při vzdělávání (rodiče o vzdělávání dítěte nejeví zájem, nepomáhají mu s domácí přípravou, nezajistí mu podmínky pro domácí přípravu);
• dítě je často nuceno převzít odpovědnost za péči o své sourozence nebo jiné děti;
• nedostatečný dohled – dítě pobývá venku v neobvyklých hodinách, pobývá samo doma ve večerních hodinách;
• časté pozdní vyzvedávání dítěte z kolektivního zařízení (mateřské školy, školní družiny);
• odchod dítěte z domova (z donucení i vlastního rozhodnutí);
• časté pozdní příchody do školy, záškoláctví;
• chudé nebo výrazně špatné vztahy s rodiči;
• nadměrné vyžadování pozornosti dospělé osoby;
• tendence k rychlému citovému připoutání k cizí dospělé osobě;
• nedostatečně rozvinuté sociální a komunikační dovednosti, náročné chování, zvýšená agresivita, obdiv k radikálním politickým a náboženských hnutím apod.;
• citová plachost, zvýšená úzkostnost, uzavřenost, snížená sebeúcta, sebepoškozování;
• lhostejnost, apatie;
• neurotické návyky (kousání nehtů, vytrhávání vlasů nebo obočí apod.);
• rizikové chování.

Některé z uvedených projevů se mohou občas týkat většiny dětí. O zanedbávání péče o dítě lze hovořit tehdy, vyskytuje-li se více těchto faktorů po delší dobu.

Důvody zanedbávání mohou být různé:

• rodiče se díky životní situaci, ve které se ocitli (tíživá finanční nebo bytová situace), nemohou o dítě adekvátně starat;
• rodiče sami pocházejí ze zanedbávajícího prostředí a nemají osvojené potřebné kompetence v oblasti adekvátní péče o dítě;
• rodiče se o dítě starat nechtějí.

Zanedbání se projevuje v emocionální, fyzické i duševní rovině a dítě výrazně handicapuje v mnoha oblastech života. Stejně jako na týrání a sexuální zneužívání i na zanedbávání dětí se vztahuje oznamovací povinnost vyplývající ze zákona č. 359/1999 Sb.

V některých případech může škola situaci aktivně řešit ve spolupráci s rodinou, případně pracovníkem OSPOD nebo neziskové organizace, která pracuje s ohroženými rodinami, zejména jedná-li se o zanedbávání v oblasti vzdělávacích potřeb dítěte. Dítěti lze ve škole poskytnout vhodná podpůrná opatření, kterými jsou doučování, možnost vypracovávat domácí úkoly ve škole, zapůjčení či poskytnutí potřebných pomůcek (psací a výtvarné náčiní apod.). Je důležité si uvědomit, že dítě za svou situaci nemůže a opakované postihování za nedostatečnou či nedbalou přípravu na výuku v těchto případech není žádoucím řešením. V případě potřeby některé školy nebo jejich zřizovatelé nabízejí možnost poskytnout dětem v tíživé situaci např. obědy nebo školní svačiny zdarma.

ZAJIŠTĚNÍ KONTAKTŮ NA KOMPETENTNÍ PRACOVNÍKY STÁTNÍCH ORGÁNŮ A ODBORNÍKY

Součástí standardních činností školního metodika prevence je také koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy a odbornými pracovišti, které mají v kompetenci problematiku prevence a intervence v oblasti sociálně patologických jevů (rizikového chování).

Školní metodik prevence by měl vést a pravidelně aktualizovat databázi kontaktů na pracovníky relevantních pracovišť v daném regionu. Jedná se zejména o kontakty na pracovníky školských poradenských zařízení (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum, středisko výchovné péče), místně příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, Policie České republiky, Dětského krizového centra, Linky bezpečí, Linky důvěry, poskytovatelů certifikovaných programů primární prevence a dalších.

ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ O SYNDROMU CAN U ŽÁKŮ ŠKOLY

V základní škole je třeba problematiku zahrnout do aktivit primární prevence rizikového chování a do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Téma syndromu CAN, zvláště pohlavního zneužívání, může být zařazeno také do sexuální výchovy. Problematiku lze s žáky řešit také v rámci třídnických hodin. V mateřské škole lze problematiku syndromu CAN citlivě a přiměřeně věku dětí zakomponovat prakticky do všech vzdělávacích oblastí. Je třeba informovat děti o problematice syndromu CAN, jeho projevech a zejména účinných způsobech řešení obtížné situace dítěte – jak se má dítě zachovat, pokud je samo týrané, zneužívané či zanedbávané, a jak se má zachovat, pokud se dozví, že se to nějakému jinému dítěti děje. Děti informujeme o tom, že jim nikdo nesmí ubližovat a také o všech právech, která mají. Děti by se měly v průběhu školní docházky dozvídat, kde jsou hranice, které by neměl překračovat ani rodič, a také o tom, co dělat, pokud se setkají s projevy týrání, zneužívání či zanedbávání. Každé dítě by se mělo co nejdříve dozvědět, co jsou takzvané tabu zóny na jeho těle a na koho se obrátit, pokud mu někdo začne ubližovat, nebo pokud má pochybnosti o správnosti chování dospělých osob k sobě samému či jinému dítěti.

Škola si může na seznámení s uvedenou problematikou, resp. její oživení přizvat odborníky z organizací, kteří se na ni zaměřují, či objednat program pro žáky od prověřeného poskytovatele programů primární prevence. Vhodné jsou interaktivně pojaté aktivity, které vyžadují aktivní zapojení dětí.

DOPORUČENÉ A POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE:

• Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
• MŠMT. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č. j. 21291/2010-28. Dostupné z: www.msmt.cz/file/20274_1_1/
• Špeciánová, Š. (2003). Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde.
• www.ditekrize.cz
• www.cijedite.cz
• www.linkabezpeci.cz
• www.sancedetem.cz
• www.rodicovskalinka.cz