Posuzovací schéma bylo ověřováno ve dvou fázích, celkový počet žáků 15 základních škol zapojených do ověřování posuzovacího schématu činil 4433. V první fázi (v období od září do října 2014) bylo schéma ověřeno v pěti základních školách na počtu 1150 žáků. Šetření probíhalo (v první i druhé fázi) anonymně, projevy žáků posuzovali jejich třídní učitelé. Učitelé, kteří se účastnili hodnocení v rámci pilotáže, byli zároveň vyzváni k posouzení srozumitelnosti a jednoznačnosti uvedených indikátorů a případnému zpracování připomínek k jednotlivým položkám schématu. Na základě jejich připomínek byly provedeny úpravy některých indikátorů. Následné šetření proběhlo na přelomu let 2014 a 2015 na 10 základních školách různých regionech v ČR. Učitelé u všech žáků zapojených v šetření hodnotili míru všech projevů uvedených ve schématu. Jednalo se celkem o 21 položek. Učitelé obdrželi psané instrukce pro postup hodnocení, v užívání schématu nebyli proškoleni. Samostatně na dvou školách byla pilotně ověřována reliabilita schématu, úplná data se podařilo shromáždit o vzorku 204 žáků.

Výběr škol pro účely šetření byl záměrný, jednalo se o školy, které vykazovaly vyšší počet žáků se sociálním znevýhodněním. Důvodem pro výběr škol s vyšším podílem žáků se sociálním znevýhodněním byla potřeba posouzení volby a diferenciace indikátorů v rámci jednotlivých stupňů.

Pro posouzení sociálního znevýhodnění žáků byly použity indikátory metodiky Operačního programu pro vzdělávání a konkurenceschopnost (OPVK). Podíl žáků se sociálním znevýhodněním dle metodiky OPVK v těchto školách činil v průměru 25 %. Učitelé také vyplňovali subjektivní hodnocení sociálního znevýhodnění žáka. V rámci hodnocení projevů jednotlivých žáků učitelé na škále ano/spíše ano/spíše ne/ne uváděli, zda se domnívají, že se jedná či nejedná o žáka se sociálním znevýhodněním. Dále byly zaznamenávány údaje o tom, zda se jedná současně o žáka se zdravotním postižením resp. žáka se zdravotním znevýhodněním.

V tabulce č. 1 jsou uvedeny procentní podíly volby stupňů za jednotlivé skupiny indikátorů.

Tabulka č. 1 Relativní četnosti voleb stupňů škály

Materiální podmínky vzdělávání žáka	0	1	2	3	Bez odpovědi
Výživa	84%	13%	2%	0%	0%
Ošacení	90%	8%	2%	0%	0%
Hygiena	90%	9%	1%	0%	0%
Pomůcky	73%	20%	6%	1%	0%
Indikátory spojené s rodinou žáka a jejích sociokulturním statusem	0	1	2	3	bez odpovědi
Spolupráce s rodinou	76%	17%	5%	2%	0%
Absence ve výuce	84%	11%	3%	1%	0%
Omezení ve výuce z důvodu kulturní odlišnosti	98%	2%	0%	0%	0%
Indikátory popisující interpersonální charakteristiky žáka	0	1	2	3	bez odpovědi
Jednání a chování žáka ve škole	74%	20%	5%	0%	1%
Vztah k autoritě	82%	14%	2%	0%	1%
Začlenění do kolektivu	85%	12%	2%	0%	0%
Indikátory popisují intrapersonální a osobnostní charakteristiky žáka	0	1	2	3	bez odpovědi
Sebepojetí	74%	23%	2%	0%	1%
Motivace ke vzdělávání	77%	19%	3%	1%	1%
Únava	83%	14%	1%	0%	1%
Pracovní tempo	65%	24%	8%	2%	1%
Znalost vyučovacího jazyka	78%	18%	3%	0%	1%
Pracovní návyky a samostatnost ve výuce	71%	22%	5%	2%	1%
Pozornost	64%	26%	7%	2%	1%
Kognitivní výkon	66%	23%	8%	3%	1%
Školní připravenost v období prvních let školní docházky do školy	0	1	2	3	bez odpovědi
PNŠD: sebeobsluha a samostatnost ve výuce	71%	11%	2%	1%	16%
PNŠD: dílčí funkce	62%	15%	5%	2%	16%
PNŠD: zvládání myšlenkových operací	58%	17%	6%	3%	16%

 

Z údajů uvedených v tabulce č. 1 vyplývá, že učitelé nejčastěji identifikovali projevy ve stupni 1 až 3 v oblasti Intrapersonálních a osobnostních charakteristik žáků, konkrétně pak v indikátorech Pozornost, Pracovní tempo a Kognitivní výkon a také v oblasti Školní připravenost, konkrétně v indikátorech Dílčí funkce a Zvládání myšlenkových operací.

Z analýzy údajů uvedených v tabulce č. 2 obsahující data o souběžném výskytu projevů v jednotlivých stupních, že u 2 % žáků ve sledovaném vzorku učitelé identifikovali tři a více projevů ve třetím stupni. Jedná se tedy pravděpodobně o žáky, kteří budou potřebovat nejvyšší míru podpory. 3 a více projevů v prvním stupni a současně žádné projevy ve 2. a 3. stupni bylo identifikováno u 21 % žáků. U této skupiny žáků budou nejspíše uplatňována opatření prvního stupně, která mají především preventivní charakter a škola je bude moci poskytovat i bez doporučení školského poradenského zařízení. U 38 % dětí naopak učitelé neidentifikovali žádný z uvedených projevů.

Tabulka č. 2 Údaje o souběžném výskytu projevů v jednotlivých stupních

		3. stupeň
	2. stupeň	0	1	2	3 a více	Celkový součet
1. stupeň	0	41%	0%	0%	0%	42%
	0	38%	0%	0%	0%	39%
	1	2%	0%	0%	0%	2%
	2	0%	0%	0%	0%	1%
	3 a více	0%	0%	0%	0%	1%
1. stupeň	1	12%	0%	0%	0%	12%
	0	11%	0%	0%	0%	11%
	1	1%	0%	0%	0%	1%
	2	0%	0%	0%	0%	0%
	3 a více	0%	0%	0%	0%	0%
1. stupeň	2	7%	0%	0%	0%	8%
	0	6%	0%	0%	0%	6%
	1	0%	0%	0%	0%	0%
	2	0%	0%	0%	0%	0%
	3 a více	0%	0%	0%	0%	0%
1. stupeň	3 a více	34%	2%	1%	1%	39%
	0	21%	0%	0%	0%	22%
	1	5%	0%	0%	0%	5%
	2	4%	0%	0%	0%	4%
	3 a více	5%	1%	1%	1%	7%
	Celkový součet	94%	3%	1%	2%	100%

 

Na vzorku 204 dětí byla zkušebně ověřena také intra-rater a inter-rater reliabilita posuzovacího schématu. Termín intra-rater reliabilita je zde používán pro míru chybovosti (míra odlišnosti) v hodnocení stejné skupiny žáků jedním hodnotitelem s časovým odstupem v délce dvou týdnů. Termín inter-rater reliabilita je spojen s komparací hodnocení učitelem a další osobou, která s dětmi tráví čas a může je dlouhodobě sledovat. V tomto případě se jedná o vychovatelky ve školní družině a školním klubu. Hodnocena byla míra shody v posouzení dvěma hodnotiteli.

Průměrná chybovost posouzení jedním hodnotitelem s časovým odstupem ve vztahu ke všem posuzovaným dětem činila 7 %. Míra chybovosti spočítaná jako poměr počtu odlišných posouzení mezi 1. a 2. posouzením a počtem vyskytujících se případů při prvním posouzení dosahovala 52 %. V tomto pojetí může vycházet chybovost i více než 100%, protože ve 2. posouzení se mohou objevit další identifikované případy, které při prvním posouzení identifikovány nebyly a tak počet chyb může být větší než počet případů z prvního posouzení. Data jsou uvedena v tabulce č. 3. Ve vzorku byly zároveň zaznamenány velké výkyvy v hodnocení jednotlivými učiteli (míra chybovosti u jednotlivých učitelů se pohybovala od 4 % do 70 %). Rozdíly v hodnocení jednotlivými učiteli jsou vysvětloványpředevším odlišnou mírou pečlivosti hodnocení.

Tabulka č. 3 Intra-rater reliabilita

	výskyt	shoda	rozdíl o 1	rozdíl o 2	celkem
1. Materiální podmínky vzdělávání žáka
Výživa	9	229	4	0	44%
Ošacení	8	246	5	0	63%
Hygiena	6	250	1	0	17%
Pomůcky	35	225	26	0	74%
2. Indikátory spojené s rodinou žáka a jejím sociokulturním statusem
Spolupráce s rodinou	25	240	11	0	44%
Absence ve výuce	21	233	17	1	86%
Omezení ve výuce z důvodu kulturní odlišnosti	6	248	3	0	50%
3. Indikátory popisující interpersonální charakteristiky žáka
Jednání a chování žáka ve škole	53	219	31	1	60%
Vztah k autoritě	18	245	6	0	33%
Začlenění do kolektivu	36	240	11	0	31%
4. Indikátory popisují intrapersonální a osobnostní charakteristiky žáka
Sebepojetí	49	224	26	1	55%
Motivace ke vzdělávání	43	226	25	0	58%
Únava	26	232	19	0	73%
Pracovní tempo	68	219	25	6	46%
Znalost vyučovacího jazyka	30	239	12	0	40%
Pracovní návyky a samostatnost ve výuce	46	221	30	0	65%
Pozornost	77	217	34	0	44%
Kognitivní předpoklady	72	222	29	0	40%
5. Školní připravenost v období prvních let školní docházky
PNŠD: sebeobsluha a samostatnost ve výuce	16	123	7	0	44%
PNŠD: dílčí funkce	24	115	15	0	63%
PNŠD: zvládání myšlenkových operací	25	116	13	1	56%
Průměrná chybovost					52%

 

Míra chybovosti v případě subjektivního posouzení sociálního znevýhodnění učitelem u jednotlivých žáků na škále ano/spíše ano/spíše ne/ne v prvním a druhém hodnocení činila 8%. Tzn. v 8% procentech případů bylo učitelovo subjektivní hodnocení existence sociálního znevýhodnění u konkrétního žáka v rámci prvního a druhého šetření odlišné. V případě identifikace zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění konkrétních žáků se rozdílnost v identifikaci v rámci prvního a druhé šetření pohybovala okolo 1,5 %.

Inter-rater reliabilita byla hodnocena na vzorku 159 žáků. Komparováno bylo hodnocení třídního učitele a vychovatelky ve školní družině resp. školním klubu. Míra shody v hodnocení mezi třídními učiteli a vychovatelkami ve školní družině se u jednotlivých indikátorů pohybuje od 98% do 68%. Nižší míra schody je u oblasti Školní připravenost v období prvních let školní docházky (průměr 70%). Údaje o inter-rater reliabilitě jsou uvedeny v tabulce č. 4.

Tabulka č. 4

 

	výskyt				porovnání posouzení
	vychovatelka				tř. učitel 1 – vychovatelka
	škála			celkem	rozdíl o						% shody celkem
	1	2	3		-2	-1	0	1	2	3
1. Materiální podmínky vzdělávání žáka											96%
Výživa	1	0	0	1	0	1	155	3	0	0	97%
Ošacení	2	1	0	3	1	2	153	3	0	0	96%
Hygiena	1	0	0	1	0	1	156	2	0	0	98%
Pomůcky	5	2	0	7	1	4	144	9	1	0	91%
2. Indikátory spojené s rodinou žáka a jejím sociokulturním statusem											96%
Spolupráce s rodinou	4	0	0	4	0	4	153	2	0	0	96%
Absence ve výuce	1	0	0	1	0	1	151	4	3	0	95%
Omezení ve výuce z důvodu kulturní odlišnosti	0	0	0	0	0	0	156	2	1	0	98%
3. Indikátory popisující interpersonální charakteristiky žáka											89%
Jednání a chování žáka ve škole	11	1	0	12	1	5	133	19	1	0	84%
Vztah k autoritě	6	0	0	6	0	4	151	4	0	0	95%
Začlenění do kolektivu	13	0	0	13	0	6	142	11	0	0	89%
4. Indikátory popisují intrapersonální a osobnostní charakteristiky žáka											82%
Sebepojetí	10	0	0	10	0	5	134	17	2	1	84%
Motivace ke vzdělávání	7	0	0	7	0	5	142	11	1	0	89%
Únava	2	0	0	2	0	2	144	12	1	0	91%
Pracovní tempo	26	5	0	31	2	17	119	18	3	0	75%
Znalost vyučovacího jazyka	12	2	0	14	1	12	132	14	0	0	83%
Pracovní návyky a samostatnost ve výuce	14	0	0	14	0	12	127	18	0	0	80%
Pozornost	22	0	0	22	0	9	124	23	2	1	78%
Kognitivní předpoklady	12	0	0	12	0	9	120	26	4	0	75%
5. Školní připravenost v období prvních let školní docházky											70%
PNŠD: sebeobsluha a samostatnost ve výuce	11	0	0	11	0	9	116	10	1	0	73%
PNŠD: dílčí funkce 14 0			0	14	0	10	108	16	0	0	68%
PNŠD: zvládání myšlenkových operací	16	1	0	17	1	11	108	14	2	0	68%

SHRNUTÍ

V rámci pilotního ověřování intra-rater reliability posuzovacího schématu se míra neshody v rámci prvního a druhého hodnocení pohybovala okolo 7 % ve vztahu ke všem posuzovaným dětem. Ve skupině dětí, u kterých bylo identifikováno určité specifikum, dosahovala cca 50 % (viz vysvětlení postupu hodnocení výše). Zároveň byly zaznamenány velké rozdíly mezi učiteli. Míra neshody mezi prvním a druhým hodnocením se pohybovala u jednotlivých učitelů od 4 % do 70 %. Tuto chybovost je jistě možné snižovat postupným zaučováním učitelů a zpřesňováním jejich odborného pohledu při posuzování projevů jednotlivých dětí. V rámci odhadu inter-rater reliability byla zjištěna vysoká míra shody u indikátorů z oblastí Materiální podmínky vzdělávání žáka (96 %) oblastí Rodina žáka a její sociokulturní status (96 %). V oblasti Připravenost na školní docházku dosahovala míra shody mezi učiteli a vychovatelkami 70 %.

Je důležité zdůraznit, že v praxi posuzovací schéma pravděpodobně nikdy nebude využíváno způsobem, kterým byla intra-rater resp. inter-rater reliabilita ověřována, tedy že u každého žáka budou hodnoceny všechny projevy uvedené ve schématu. Posuzovací schéma má učiteli sloužit k tomu, aby si vyhledal příslušný projev žáka a na základě charakteristik jednotlivých stupňů ve schématu posoudil míru jeho závažnosti. Není zcela vyloučené, že jeden žák bude vykazovat všechny projevy uvedené ve schématu, tato situace je však i na základě údajů z šetření málo pravděpodobná. Učitel na základě posouzení projevu žáka zhodnotí relevanci poskytování podpůrných opatření prvního stupně a seznámí se s nabídkou podpůrných opatření, která na daný projev reagují a jejichž aplikací může žákovi pomoci.