4.2.1 JEDNÁNÍ A CHOVÁNÍ ŽÁKA VE ŠKOLE

OPTIMÁLNÍ STAV

Žák jedná v souladu se stanovenými pravidly instituce (školy, třídy, místa mimoškolního pobytu…), v jednání je stabilní, vystupuje slušně a přátelsky, s respektem k ostatním a volí věku přiměřené sociální a komunikační strategie. Pokud se v jeho chování objeví výkyvy, jsou v souladu s realitou, ve které se žák aktuálně nachází, jsou krátkodobé a žák si je uvědomuje.

STUPEŇ 1

V chování žáka se častěji objevují nestandardní projevy, které působí rušivě nebo vyžadují zvýšenou pozornost pedagoga. Žák např. opakovaně porušuje nastavená pravidla, objevují se u něj drobné prvky agresivního chování, úzkostnosti, negativismu, situaci neodpovídajících reakcí (např. stavy afektu) apod. Nestandardní projevy se v jednání žáka vyskytují zejm. v situacích zvýšené zátěže nebo průběžně v souvislosti s odlišným hodnotovým prostředím, ve kterém se žák pohybuje mimo školu. S podporou pedagoga je však žák schopný neadekvátní reakce utlumit a zmírnit jejich dopad jak do oblasti vztahů se spolužáky, tak do svých studijních výsledků.

STUPEŇ 2

V jednání žáka pravidelně sledujeme rušivé zvýšení nebo snížení aktivity, dráždivost, přecitlivělost, denní snění nebo jiné nestandardní projevy nepřiměřené situaci a věku žáka. Žák se např. nezapojuje do činností bez opakované pobídky učitele, není ochoten spolupracovat se spolužáky, jedná v rozporu s pravidly chování ve škole (školním řádem), v krizových situacích se uchyluje k agresi.

Jednání žáka je usměrnitelné spíše dočasně pod přímým dohledem dospělého a má zjevný dopad do oblasti vztahů s okolím nebo do jeho výsledků vzdělávání. Cílenou spoluprací pedagogických pracovníků školy se převážně daří žáka zapojovat do kolektivu vrstevníků a částečně i kompenzovat výkyvy ve studijních výsledcích.

STUPEŇ 3

Jednání a chování žáka:

a) má dlouhodobě asociální až antisociální charakter, závažným způsobem porušuje domluvená pravidla a narušuje výchovně-vzdělávací proces,

b) nebo jakkoli jinak vybočuje svým charakterem, a to do takové míry, že žákovi brání v samostatném vzdělávání nebo v samostatném pobytu ve vrstevnické skupině (např. děti se sociálními fobiemi, s traumatickými zážitky, s těžkými poruchami chování apod.).

4.2.2 VZTAH K AUTORITĚ

VYMEZENÍ NORMY

Žák respektuje autoritu učitele, v rámci svých možností plní jím zadané úkoly. Nevymezuje se vůči pedagogovi negativně, případné drobné konflikty jsou sporadické a souvisejí zpravidla s přirozenými projevy dospívání, osobnostního zrání apod. Případný nesouhlas s postupem autority je žák většinou schopen formulovat adekvátně svému věku a situaci.

STUPEŇ 1

Žák vykazuje častější problémy s respektováním autority pedagoga. Objevuje se u něj vzdor, nekázeň či odmítání plnění zadaných úkolů. Nevhodné projevy žáka ve vztahu k autoritě působí ve třídě rušivě, ale nepřerůstají v závažnější konflikty s pedagogem, po opakovaném upozornění žák svůj přístup zpravidla koriguje. Mohou souviset se specifickým sociokulturním zázemím žáka (např. omezené respektování autority ženy u výrazně patriarchálních kultur), s nedůvěrou k danému pedagogovi, s nezvládnutím míry zátěže v konkrétní situaci a podobnými faktory.

STUPEŇ 2

U žáka se opakovaně objevují závažné projevy nerespektování autority pedagoga a konflikty s pedagogy (až po odmítání komunikace s určitým pedagogem nebo odmítání účasti na určitých předmětech). Jsou zpravidla výraznější u některých pedagogů či v určitých situacích. Žák je přitom v nezátěžových situacích schopen autoritu některých dospělých ve škole akceptovat bez větších problémů.

Odmítání plnění úkolů či konflikty s pedagogy nejsou ze strany žáka provázeny zjevnými prvky agrese vůči pedagogům. Chování žáka ale narušuje atmosféru ve třídě nebo opakovaně výrazněji zdržuje výuku a má zjevné dopady do jeho školních výsledků nebo do kvality jeho přijetí kolektivem vrstevníků ve škole.

STUPEŇ 3

Žák se aktivně vymezuje proti autoritě pedagogických pracovníků školy, a to v delším časovém horizontu. Odmítá plnit zadané úkoly, má s pedagogy časté a závažné konflikty. Opakovaně přitom volí věku nepřiměřené způsoby komunikace s dospělým, vč. možného používání vulgarismů a prvků slovní i fyzické agrese. Chování žáka zásadním způsobem narušuje průběh výuky a ohrožuje autoritu pedagogů v rámci výuky, případně přímo ohrožuje bezpečnost učitele ve třídě.

4.2.3 ZAČLENĚNÍ DO KOLEKTIVU

OPTIMÁLNÍ STAV

Žák je ve skupině vrstevníků dobře začleněný, se spolužáky má přátelské vztahy, s výjimkou běžných krátkodobých rozepří. Běžné konflikty se spolužáky je schopný řešit sám, příp. se obrátí na dospělého. Úměrně svému věku navazuje nové kontakty. Může se jednat i o žáka se samotářskou povahou, který se do kolektivu méně zapojuje záměrně, ale v situaci potřeby dokáže navázat a udržovat uspokojivé vztahy s vrstevníky i bez dopomoci učitele.

STUPEŇ 1

Žák se ve skupině odlišuje (mateřským jazykem, chováním, názory, oblečením), ale s podporou pedagoga je vrstevnickou skupinou celkově spíše přijímaný. S dopomocí učitele se úspěšně zapojuje do skupinových činností a navazuje a udržuje kontakty s většinouspolužáků, ač mu to bez této dopomoci může činit mírné obtíže (např. z důvodů povahových zvláštností, pro jinou hodnotovou orientaci, snížené sociální dovednosti, odlišnou normu chování, kterou si přináší z domova, nebo z důvodu „nepřitažlivosti“ pro vrstevnickou skupinu – např. při snížené hygieně).

STUPEŇ 2

Žák je v některých situacích pravidelně vyloučený (nebo se sám vyčleňuje) z kolektivu nebo je dlouhodobě přijímán jen několika spolužáky. Některé sociální – především pak konfliktní – situace opakovaně nedokáže řešit adekvátními prostředky (např. domluvou). Kontakt s některými spolužáky udržuje jen formálně v přítomnosti dospělého, případně s jeho pomocí. Obtíže v začlenění do kolektivu žáka omezují a mají zjevný negativní dopad na jeho sebepojetí nebo na jeho chování, případně na jeho studijní výsledky.

STUPEŇ 3

Žák se v průběhu většiny času stráveného ve škole nezapojuje věku a situaci přiměřeným způsobem do kolektivu. Se spolužáky komunikuje minimálně (zejména při aktivitách řízených učitelem), výrazně neobratně nebo z nadřazené či podřízené pozice. Při skupinové práci je žák odmítaný (nebo skupinu sám aktivně odmítá). Může se cítit izolovaný, ale také na situaci nemusí mít náhled. Obtíže v začlenění do kolektivu se závažným způsobem promítají do chování (např. únikovými nebo agresivními projevy, nevhodně volenými pokusy získat si pozornost za každou cenu apod.) nebo do studijních výsledků žáka a snižují jeho motivaci účastnit se procesu vzdělávání.