ŠKOLNÍ PŘIPRAVENOST V OBDOBÍ PRVNÍCH LET DOCHÁZKY DO ŠKOLY
Tato část se týká dětí na počátku povinné školní docházky (žáků v 1. a 2. ročníku základní školy).
4.5.1 PŘIPRAVENOST NA ŠKOLNÍ DOCHÁZKU – SEBEOBSLUHA A SAMOSTATNOST VE VÝUCE
OPTIMÁLNÍ STAV
Žák se dokáže sám obléknout i obout, je soběstačný při užívání toalety, umí jíst příborem. Žák se přiměřeně věku orientuje v režimu výuky a po budově školy (zná rozvrh, ví, kde jsou jeho učebny), dokáže si na hodinu připravit potřebné učební materiály a pomůcky.
STUPEŇ 1
Žák má dílčí obtíže v sebeobsluze (např. má obtíže se zapínáním knoflíků, případně umí jíst pouze lžící apod.) a/nebo žák nedosahuje plné samostatnosti v přípravě na výuku (neorientuje se v rozvrhu nebo si nedokáže včas připravit potřebné učební materiály a pomůcky), nedostatky se přitom projevují občas, ale opakovaně. Na pokyn učitele či spolužáků žák adekvátně reaguje (připraví si, co potřebuje, přesune se do jiné učebny apod.).
STUPEŇ 2
Žák má závažnější obtíže ve více oblastech základní sebeobsluhy (např. v oblékání, obouvání a stravování) a/nebo žák často není schopný se samostatně připravit na výuku, neorientuje se v rozvrhu výuky. Žák při přípravě na jednotlivé vyučovací hodiny potřebuje větší podporu učitele nebo spolužáků.
STUPEŇ 3
Žák má závažné obtíže ve všech oblastech základní sebeobsluhy (oblékání, obouvání, užívání toalety, stravování) a/nebo žák bez podpory učitele není schopen se samostatně připravit na vyučovací hodiny, celkově se neorientuje v režimu výuky, má obtíže s orientací po budově školy. Je třeba trvalý dohled učitele.
4.5.2 PŘIPRAVENOST NA ŠKOLNÍ DOCHÁZKU – DÍLČÍ FUNKCE
OPTIMÁLNÍ STAV
Žák má přiměřeně rozvinuté sluchové vnímání (např. rozlišuje zvukově podobné hlásky, určí hlásky ve slově, pamatuje si právě vyslechnutou krátkou informaci), zrakové vnímání (např. rozliší symboly lišící se tvarem nebo otočením v prostoru, dokáže analyzovat komplexní obrázek, dokáže si zapamatovat sekvenci obrázků), prostorovou orientaci (dokáže rozlišit nahoře/dole, nad/pod, vedle, mezi, před/za, vpravo/vlevo), jemnou motoriku (kresba odpovídá věku, dokáže obkreslit přiměřený vzor, dokáže manipulovat s ručním náčiním a drobným materiálem), vnímání posloupností a časového sledu (např. dokáže vyjmenovat dny v týdnu ve správném pořadí, dokáže vytvořit řadu obrázků podle vzoru, orientuje se v pojmech před/po, dříve/později, první/poslední).
STUPEŇ 1
Žák má dílčí deficity v jedné nebo více výše uvedených oblastech. Proto musí v souvisejících typech školních činností vynakládat oproti svým vrstevníkům zvýšené úsilí a častěji v nich chybuje přes správné teoretické osvojení daného učiva. Rozdíl v kvalitě práce žáka v činnostech, které mu dělají problémy, je v porovnání s jeho vrstevníky sice patrný, ale pomocí jednoduchých opatření ze strany učitele jej lze zcela vyrovnat (např. volbou jiné formy ověřování dovedností, využitím pomůcek, přehledů, zkrácením rozsahu cvičení apod.). Žák např. při zápisu komolí slova se shlukem souhlásek, protože chybuje v jejich rozhláskování; píše s nižší úpravou a pomaleji, ale čitelně; přehlíží v časovém stresu detaily na obrázcích, ale na pokyn učitele chyby dohledá, apod.
STUPEŇ 2
Žák má závažnější deficity v jedné nebo více výše uvedených oblastech. Obtíže se mohou projevovat i ve vyšším než prvním ročníku. V některých typech činností již žák nezvládá pracovat přiměřeně svému věku – např. píše s velkým množstvím chyb, obtížně spojuje písmena při čtení do slabik, ztrácí se v číselné řadě apod. Obtíže mu však nebrání ve zvládnutí učiva daného předmětu jiným způsobem (např. dokáže dílčí úkony zrealizovat popořadě, přestože je nedokáže v činnosti vzájemně propojit) a lze je do velké míry kompenzovat dopomocí učitele, intenzivnější reedukací a volbou vhodných metod zprostředkování a ověřování učiva.
STUPEŇ 3
Žák má závažné deficity ve více z výše uvedených oblastí, je zjevné podcenění či absence stimulace dílčích funkcí v předškolním věku. Obtíže se mohou projevovat i ve vyšším než prvním ročníku. Hrozí citelné zaostávání nejen v souvisejících školních dovednostech (vč. osvojování trivia), ale také postupný vznik obtíží sekundárních (např. omezení samostatnosti ve výuce pro problémy se čtením zadání úkolů v učebnici).
4.5.3 PŘIPRAVENOST NA ŠKOLNÍ DOCHÁZKU – ZVLÁDÁNÍ MYŠLENKOVÝCH OPERACÍ
OPTIMÁLNÍ STAV
Po vstupu do školy žák chápe pokyny a výklad učitele na věku přiměřené úrovni, dokáže na ně adekvátně reagovat a řešit přibližně stejně náročné úkoly jako jeho spolužáci. Učení u něj vede k patrnému rozvoji. V myšlení již začíná uplatňovat logiku (zatím ve vazbě na známé a dobře představitelné situace), zvažování více hledisek při rozmýšlení o příčině a následku, třídění na základě podstatných vlastností předmětů a jevů. Poznatky si dokáže s dopomocí učitele uspořádávat a smysluplně o nich hovořit.
STUPEŇ 1
Žák musí na pochopení výkladu učitele dlouhodobě vynakládat zvýšené úsilí.
a) Může z domova přicházet vybaven menší znalostní základnou a nižší slovní zásobou, které vedou ke zvýšené potřebě konkretizace a názornosti ve výuce;
b) nebo pro pochopení některých souvislostí potřebuje o něco více času a déle mu trvá zautomatizování nových poznatků;
c) nebo pouze není zvyklý při činnosti přemýšlet, a uchyluje se proto k málo efektivním strategiím práce s informacemi.
Dobře však reaguje na názornější formy zprostředkování učiva, důkladnější vysvětlení se zohledněním aktuální úrovně znalostí a vědomostí nebo na stimulaci učitelem k postupnému nacvičení pokročilejších strategií řešení problémů.
STUPEŇ 2
Žák si novou látku osvojuje zřetelně pomaleji než zbytek třídy nebo má výraznější problémy pochopit náročnější učivo v některém předmětu (typicky v matematice).
Přitom se zjevně jedná:
a) o důsledek způsobu, jakým žák zpracovává nové informace (např. nepropojuje si nové údaje se staršími, učí se chaoticky, bez rozpoznání podstatných bodů učiva, nechápe příčinné souvislosti apod.);
b) nebo o důsledek nižší úrovně vědomostí, znalostí a zvládnutí pojmů při vstupu do školy.
Dokáže však dobře profitovat z individualizované práce s dospělým – pod intenzivnějším vedením dospělého (zejm. při samostatné práci s učitelem) dosahuje pokroků.
STUPEŇ 3
Žák má trvalejší těžkosti s chápáním učiva a s učením se novým poznatkům obecně. Často rychleji zapomíná i starší látku a nedokáže si již naučené optimálně logicky vyvodit. Potíže přitom nejsou vázány pouze na několik konkrétních typů úkolů, ale projevují se ve většině předmětů. Žák je proto ve zvýšeném riziku školního neúspěchu. Předpokládáme přidružená oslabení dalších oblastí (jako je řeč, pozornost apod.) nebo celkové snížení kognitivního výkonu.