Předkládaná dílčí část Katalogu podpůrných opatření je zaměřena na práci se žáky s narušenou komunikační schopností (NKS), a to v kategorii dětí a žáků jak se zdravotním postižením, tak i s drobnými vadami a poruchami řečových funkcí.

Jedná se o žáky, kteří podle platné právní úpravy mají speciální vzdělávací potřeby. Tito žáci jsou podle pojetí novely školského zákona považováni i za žáky „s potřebou podpůrných opatření“. V rámci této části Katalogu tak používáme termín žák s potřebou podpůrných opatření a rozumíme tím jak děti (v předškolním vzdělávání), žáky (základní a střední vzdělávání), tak i studenty (vyšší odborné školy), kterým jsou poskytována podpůrná opatření popsaná v tomto Katalogu. Tento pojem zahrnuje žáky, kterým jsou poskytována podpůrná opatření 1. až 5. stupně.

V rámci této části Katalogu je tak ještě v odůvodněných případech dále používán termín žák s řečovým postižením. Jedná se o žáka, kterému jsou poskytována podpůrná opatření 2.–5. stupně. Daný žák má takový úbytek řečových funkcí (tak výrazně narušenou komunikační schopnost), že lze hovořit o řečovém postižení. Podpůrná opatření (zejména 1. a výjimečně 2. stupně) však jsou poskytována i žákům, u nichž nemůžeme o „postižení“ hovořit, a v tomto případě se jedná o žáky „s oslabením řečových funkcí“ (s oslabením v komunikaci – většinou jen v jedné z jazykových rovin). I těmto žákům jsou poskytována podpůrná opatření (1. a výjimečně 2. stupně).

Shrnujícím pojmem je tedy termín žák, jímž v kontextu této publikace rozumíme „dítě (MŠ), žáka (ZŠ, SŠ) nebo studenta (VOŠ), který má potřebu podpůrných opatření v 1.–5. stupni z důvodu narušené komunikační schopnosti, ať už v rozsahu řečového postižení, nebo oslabení řečových funkcí“. V odůvodněných případech jsou žáci dále specifikováni podle pravidla zde uvedeného.

Narušená komunikační schopnost má velmi různorodé podoby, od lehkých odchylek v artikulaci až po úplnou ztrátu schopnosti komunikovat. Projevuje se v různém věku – od obtíží při osvojování řečových schopností až po problémy s komunikací v dospělém věku (při různých onemocněních nebo po úrazech). Jedinec, u kterého se NKS vyskytuje, si ji může i nemusí uvědomovat. Narušení může být dominantním projevem nebo symptomem jiného dominantního postižení (symptomatická porucha řeči).

Děti s NKS ve školském prostředí jsou podle platné legislativy považovány za žáky se zdravotním postižením. Diagnostikou a terapií dětí a žáků s NKS se zabývá speciálněpedagogická disciplína logopedie.

KATEGORIE NARUŠENÉ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI

Problematika NKS je složitá a velmi obsáhlá. V této kapitole vymezíme jen obecně základní typy narušené schopnosti, všimneme si těch typů NKS, které mohou být významnou překážkou při výchovně-vzdělávací činnosti ve škole. Jedná se o ty typy NKS, které jsou obvykle důvodem pro podpůrná opatření navrhovaná školským poradenským pracovištěm.

OPOŽDĚNÝ VÝVOJ ŘEČI (OVŘ)

Vývoj řeči probíhá ve 2 základních etapách. Přibližně do 1 roku probíhá předřečové stadium (období fyziologické nemluvnosti), ve kterém se dítě připravuje na období vlastního vývoje řeči. Po 1. roce života dítě obvykle začíná užívat první slova, mezi 2. a 3. rokem potom věty. Pokud se vývoj řeči nápadně opožďuje nebo dítě nekomunikuje vůbec, ale nemá přitom vadu sluchu, zraku, mluvních orgánů, je přiměřeně duševně vyspělé a vyrůstá v dostatečně stimulujícím prostředí, mluvíme o prodloužené fyziologické nemluvnosti. Pokud dítě ve 3 letech nemluví nebo mluví mnohem méně než děti v jeho věku, pravděpodobně se jedná o opožděný vývoj řeči (OVŘ).

K nejčastějším etiologickým faktorům opožděného vývoje řeči patří: nepodnětné prostředí, citová deprivace, genetické vlivy, nedonošenost, lehká mozková dysfunkce, ADHD. Pokud je dítěti s OVŘ věnována dostatečná péče (optimální je zařazení do logopedické třídy MŠ), může svůj handicap dohnat ještě v předškolním věku. U některých dětí s OVŘ se však i přes odbornou péči nakonec podrobným speciálněpedagogickým a psychologickým vyšetřením stanoví jiná diagnóza, např. vývojová dysfázie.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Na naše SPC se obrátila maminka 3leté dívenky, která používala aktivně asi 5 slov. Starší sestra byla klientem našeho SPC pro dyslálii. Dívka podstoupila logopedické a psychologické vyšetření. Dále byla odeslána na foniatrii (pro vyloučení poruchy sluchu) a na neurologii. Vzhledem k tomu, že žádné vyšetření neukazovalo na závažnější postižení, začali jsme s dívkou intenzivně pracovat. Během 1 roku se podařilo výrazně rozvinout pasivní slovní zásobu, Kačka ukázala požadované předměty na obrázku, rozuměla i komplikovanějším příkazům. Vyjadřovala se stále převážně jednoslovně, velmi nesrozumitelně. Dívka si svůj handicap uvědomovala, začala se vztekat, pokud se jí nedařila komunikace. Proto jsme doporučili zařazení do mateřské školy logopedické, kam chodí třetím rokem. Během docházky do MŠL došlo k rozvoji řeči ve všech jazykových rovinách. Dívka se výrazně zlepšila v grafomotorice, sluchové i zrakové percepci. Po odkladu školní docházky (OŠD) bude v září nastupovat do běžné ZŠ.

VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE

Jedná se o specificky narušený vývoj řeči v důsledku raného mozkového poškození různé etiologie, který postihuje řečové zóny vyvíjejícího se mozku.

U dětí s vývojovou dysfázií se nevyskytují závažná neurologická nebo psychiatrická postižení či poruchy sluchu a ani nevyrůstají v takových podmínkách, které by mohly vysvětlit charakter jejich těžkostí. Úroveň jazykových schopností je výrazně horší, než by se dalo očekávat při daných neverbálních intelektových schopnostech. Narušení postihuje všechny jazykové roviny, projevuje se v oblasti výslovnosti, slovní zásoby i gramatiky. Jedinci s dysfázií mají obtíže s pamětí, pozorností, jemnou motorikou i grafomotorikou. Jsou lehce unavitelní, často mají obtíže v sociálních vztazích, nemají kamarády, tato porucha negativně ovlivňuje trávení volného času a výběr budoucí profese.

Většina současných autorů za etiologický faktor vývojové dysfázie považuje poruchu centrálního zpracování řečového signálu. Na vzniku vývojové dysfázie se mohou podílet také genetické faktory. Friel-Patti (in Mikulajová, 2003) uvádí větší počet etiologických činitelů ve složitých interakcích.

Lejska (in Klenková, 2006) uvádí základní symptomy vývojové dysfázie:

• porucha fonetické a fonologické realizace hlásek;
• obtížné spojování slov do větných celků;
• porucha v řazení slabik;
• postižení fonematického sluchu;
• neschopnost udržet dějovou linii;
• obtížné rozeznávání klíčových slov k pochopení smyslu;
• porucha krátkodobé paměti;
• malá slovní zásoba;
• dyslexie, dyspraxie;
• nepoměr mezi verbálními a neverbálními schopnostmi;
• narušená kresba;
• porucha vnímání zrakových, hmatových a rytmických signálů;
• oslabená jemná motorika;
• narušená lateralizace.

U dysfatiků je nezbytné zahájit co nejdříve logopedickou intervenci. Nejvhodnějším řešením je zařazení dítěte do MŠ nebo ZŠ logopedické. Pokud je dysfatik vzděláván v běžné ZŠ, je veden jako integrovaný žák, kdy pracuje dle IVP, v nejtěžších případech s podporou asistenta pedagoga. I u dobře kompenzovaného dysfatika se projevují odchylky v percepci, paměti, v pozornosti. U dítěte se mohou projevovat pseudodyslektické a dysortografické obtíže. Většinou mívá problémy v naukových předmětech.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Matyáš přišel na vyšetření do SPC poprvé ve 2,5 letech. Prakticky nekomunikoval, projevoval se specifiky ve hře i v chování, byl obtížně vyšetřitelný. Od 3 let byl zařazen do MŠ pro děti s autismem, kde probíhala i logopedická péče. Od 6 let dochází opět do našeho SPC, dg. autismus byla nahrazena senzorickou dysfázií s těžšími projevy ADHD. V 7 letech nastoupil do malotřídní ZŠ. První třídu chlapec zvládl výborně, začaly se však projevovat obtíže s porozuměním, navrhovali jsme asistenta pedagoga na ČJ a prvouku, škola tuto alternativu odmítla. Bohužel škola není ochotná dg. chlapce akceptovat, stále si myslí, že Matyáš pouze zlobí, závažnému narušení komunikační schopnosti nerozumí nebo nechce rozumět. Nyní na konci 2. třídy Matyáš dosahuje až nadprůměrných výsledků z matematiky, objevují se však problémy v českém jazyce a v prvouce. Vzhledem k tomu, že ve třídě je více než 20 dětí ze dvou ročníků a škola asistenta pedagoga odmítá, bude asi potřeba najít jinou ZŠ, kde budou k Matýskovým obtížím vstřícnější.

AFÁZIE

Získané organické narušení komunikační schopnosti, které vzniká při ložiskových poškozeních mozku. Týká se poruch symbolických procesů, mohou být zasaženy všechny modality řeči (expresivní, receptivní, mluvená i psaná) a v různé míře i všechny jazykové roviny.

Afázie se může projevit i u dětí (většinou po úrazech hlavy a mozku), kde se jedná o postižení ještě nehotové řeči. Obraz poruchy je závislý na vývojové etapě řeči, ve které došlo k poškození, a na celkové rozumové vyspělosti dítěte.

Afázie v dětském věku má různé projevy, např. závažné deficity v porozumění řeči, slovní pohotovosti, v oblasti slovní zásoby, struktury vyprávění a krátkodobé sluchové paměti. Ještě po několika letech se objevují problémy při hledání vhodných slov, formulaci a strukturování vyprávění, porozumění komplexním strukturám a obsahům a schopnosti popsat a porozumět symbolům své řeči. (Klenková, 2006)

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Michal od předškolního věku jezdil závodně na lyžích. V 8 letech při závodech narazil hlavou do sloupu a utrpěl závažné poranění hlavy. Do našeho SPC přišel až půl roku po úrazu. V té době nastupoval znovu do 2. třídy. S Míšou jsme pracovali na obnovení aktivního slovníku a na plynulosti mluvního projevu. Chlapec byl velmi nervózní z toho, že si obtížně vybavuje některá slova a nedokáže souvisle vyprávět zážitky. Ve škole byl veden jako integrovaný žák, potřeboval především delší časové limity na práci a možnost relaxačních přestávek dle únavy. Během roku téměř všechny obtíže odezněly, Michal má jen menší problémy s výbavností pojmů. Po 2 letech se znovu postavil na lyže.

MUTISMUS

Oněmění, tj. ztráta schopnosti verbálně komunikovat, zpravidla na neurotickém nebo psychotickém podkladu. U dětí se poměrně často vyskytuje elektivní mutismus, který je vázán na určité prostředí, osobu nebo situaci. Velmi často se projevuje u školních začátečníků (často u děvčat). Je vázán na extrémně vystupňované obavy ze selhání, není závislý na výši IQ. Často souvisí s hyperprotektivní výchovou, nadměrnými nároky, sourozeneckou rivalitou, výsměchem a ponižováním. U některých dětí je zachována neverbální komunikace, případně komunikují šeptem. O elektivním mutismu můžeme mluvit tehdy, pokud trvá alespoň 4 týdny (nepočítá se září v 1. třídě). Někdy se chybně zaměňuje s mluvním negativismem, např. když dítě nechce mluvit u lékaře.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Verunka byla odmala tichá holčička. Doma mluvila jen málo, spíše jen jednoslovně odpovídala na otázky. Více se rozmluvila jen při hře se sestrou. Do školky chodila se svou o rok starší sestřičkou, která za ni všechno vyřídila, a nikomu tak vlastně nevadilo, že dívenka ve školce nemluví. Podobně jako ve školce se projevovala u lékaře, v obchodě i na návštěvě. Po nástupu do ZŠ nás kontaktovala škola se žádostí o vyšetření. Rodiče s dívkou absolvovali množství různých vyšetření, začali docházet i na psychoterapii. Současně byli v našem poradenském vedení, kdy se podařilo zahájit komunikaci přes maňásky a Verunka začala mluvit za žabku. Ve škole se dívenka postupně začala zapojovat, začala šeptem číst prostřednictvím maňáskové žabičky, kterou jsme jí zapůjčili. Nyní je ve 2. třídě, s dětmi komunikuje téměř normálně. S paní učitelkou šeptá, při kolektivní činnosti se někdy zapomene a promluví hlasitě.

KOKTAVOST (BALBUTIES)

Syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním procesu mluvení. (Lechta, 1990)

Mezi nejčastěji uváděné příčiny koktavosti patří dědičnost, odchylky korových nebo podkorových oblastí mozku, dyskoordinace mozkových hemisfér a poruchy metabolismu. Koktavost negativně ovlivňují vlivy sociálního prostředí, neurotizace, psychotraumata.

Komplexní syndrom koktavosti zahrnuje tři druhy symptomů: psychickou tenzi, nadměrnou námahu při mluvení a dysfluenci při řečovém projevu. Psychická tenze je charakterizována nepříjemným pocitem, vnitřní nejistotou související s verbální komunikací, s potřebou verbálně se vyjádřit na veřejnosti nebo i s představou selhání při řečové komunikaci v minulosti nebo budoucnosti. Někdy může být mlčení před začátkem promluvy ve škole chybně interpretováno jako neznalost. Nadměrná námaha se projevuje při překonávání bloků artikulačního aparátu, a to grimasami, nápadnou gestikulací, neúčelnými pohyby, ale také vegetativními projevy (zčervenání, zrychlení pulzu apod.). Souvisí to s únikovým chováním, kdy se balbutik snaží překonat neplynulost např. zvýšením hlasitosti nebo zrychlením tempa. Dysfluence (neplynulosti) mají různé podoby, např. repetice (opakování) částí slov, prolongace (tlačení hlásek nebo slabik), tiché pauzy v mluvě. Dysfluence se často ztrácejí při zpěvu, recitaci, automatismech, hraní rolí. (Lechta, 2010).

Problémem, který může u balbutiků nastat a je třeba mu předcházet, je logofobie, což není jen „strach před řečí“, ale „situační strach“, tedy strach vyjádřit osobní názor, nedůvěra v sebe. (Lechta, 1990, s. 236)

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Pavlík začal koktat ve 2. třídě po traumatizujícím zážitku, kdy ho hasiči vynášeli z hořícího domu. Chlapec několik měsíců nemluvil vůbec, potom začal verbálně komunikovat, mluvní projev byl však neplynulý, s repeticemi a prolongacemi na počátcích slov. Ve škole měl nápadné problémy ve čtení, pro které byl odeslán do PPP a následně do našeho SPC. Při vyšetření jsme zjistili, že chlapec nemá naučené plynulé čtení s měkkými hlasovými začátky. Nabídli jsme proto ambulantní péči v SPC, kde se Pavlík naučil pracovat s nadměrnou námahou, navodili jsme měkké hlasové začátky. Snížilo se procento neplynulostí v mluvě a podařilo se navodit plynulé hlasité čtení. Na druhém stupni ZŠ se obtíže s plynulostí mluvy začaly stupňovat, objevila se výrazná logofobie, Pavel odmítal mluvit, stranil se kamarádů. Od 7. do 9. třídy proto navštěvoval ZŠ logopedickou, kde se podařilo zmírnit koktavost a naučit chlapce zvládat projevy neplynulostí v mluvě. V současné době pokračuje na maturitním oboru na SŠ, kde je veden jako integrovaný student. Aktuálně nechodí nikam na logopedii, je však poměrně dobře kompenzovaný, našel si kamarády a ve škole je úspěšný.

BREPTAVOST (TUMULTUS SERMONIS)

Narušení komunikační schopnosti projevující se většinou extrémně zrychleným tempem řeči, často je řeč téměř nesrozumitelná. Daná osoba si v průběhu učení narušení tempa řeči zpravidla neuvědomuje. Narušeno je dýchání, artikulace, modulační faktory řeči. Působí na všechny komunikační cesty, tj. čtení, psaní, rytmus, hudebnost a chování. Má zpravidla orgánový podklad (nález na EEG), častá je také dědičná dispozice. U breptavého člověka se může vyskytnout také dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč, chudá větná skladba, opakování hlásek, slabik i slov, nesprávná artikulace, nepravidelné (většinou zrychlené) tempo řeči, monotónní řeč. Při diagnostice je třeba odlišit breptavost od koktavosti. (Klenková, 2006)

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Petra se dostavila do SPC ve 3. ročníku gymnázia z důvodu vyšetření pro uzpůsobení podmínek maturitní zkoušky. Z anamnézy vyplynulo, že dívka byla od předškolního věku až do 7. třídy v péči několika klinických logopedek pro dyslálii a narušenou plynulost řeči diagnostikovanou jako koktavost. Matka dívku charakterizovala jako šikovnou, ale značně roztěkanou, pořád poskakuje, je neobratná, mluví rychle, nesrozumitelně, zadrhává se v řeči, skáče všem do řeči, začne větu a nedokončí ji. Ve škole se zajímá o jazyky a historii, nebaví ji fyzika a chemie. Petra nemá žádné kamarády, většinu času stráví čtením. Těsně před naším vyšetřením absolvovala týdenní pobyt na soukromé klinice Logo, kde logopedka diagnostikovala breptavost, kterou jsme vyšetřením potvrdili.

Při vyšetření jsme zjistili výrazně zrychlené tempo mluvy, Petra často začala myšlenku, ale nedořekla ji, protože už začala další. Měla velké problémy s přesným vyjádřením. Pokud mluvila o známé věci, tempo řeči bylo překotné, vynechávala poslední slabiky nebo i celá slova ve větě. Podobné to bylo při čtení, kdy běžný text četla neplynule, zrychleným tempem, text složený z nesmyslných slov byl přečten plynuleji a téměř bez chyb. Dívka měla narušeno dýchání, projevovalo se narušené koverbální – chování, stále si sahala na vlasy. S Petrou i její maminkou byl její problém probrán, doporučili jsme logopedickou intervenci, kterou dívka odmítla po minulých neúspěšných pokusech. V loňském roce odmaturovala a nyní studuje japonštinu na filozofické fakultě. Otázkou zůstává, zda vzhledem k poměrně těžkému narušení plynulosti mluvy školu dokončí a najde pracovní uplatnění.

DYSLÁLIE

Porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových norem. (Klenková, 2006, s. 99) Mezi příčiny dyslálie patří: dědičnost, negativní vlivy prostředí, nesprávný řečový vzor, vady zraku a sluchu, nedostatky ve fonematické diferenciaci, anomálie řečových orgánů, poruchy CNS. Rozlišujeme fyziologickou dyslálii, která je vývojová, běžná asi do 5 let věku dítěte. Pokud přetrvává nesprávná výslovnost některých hlásek až do 7 let, mluvíme o prodloužené fyziologické dyslálii. Po 7. roce věku se již jedná o pravou dyslálii. Ve školním věku patří mezi nejčastěji nesprávně vyslovované hlásky vibranty (R a Ř) a sykavky (S, Z, C, Š, Ž, Č).

Dyslálie se projevuje bohatou symptomatologií. Dítě může hlásku vynechávat (ryba – yba), zaměňovat ji za jinou (ryba – lyba), vyslovovat ji nesprávně (např. velární výslovnost hlásky R), může hlásky ve slově převracet (ryba – byra), opakovat hlásku nebo slabiku (ryba – byba), vkládat do slova hlásku, která tam nepatří (ryba – rhyba).

Pokud je dyslálie neřešena a přetrvává až do školního věku, je velké riziko, že se nesprávná výslovnost promítne do čtení a psaní. Přidruží-li se ještě nevhodné reakce okolí (rodiče, učitelé, kamarádi), může sekundárně dojít k neurotizaci dítěte.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Natálku přivedla na logopedii babička ve 2. třídě ZŠ. Byla nespokojená s tím, že dívce nerozumí a že Natálka píše slova tak, jak je vyslovuje. Po vyšetření, kdy kromě mnohočetné dyslálie byly zjištěny výrazné nedostatky ve sluchové percepci, fonematické diferenciaci a hláskové analýze a syntéze, jsme její matce doporučili, aby dívka byla přeřazena do ZŠ logopedické nebo začala navštěvovat pravidelně (2× týdně) logopedii. Matka přeřazení do ZŠL odmítla, nějakou dobu na logopedii chodila s vnučkou babička, která však vážně onemocněla. Maminka z pracovních důvodů navštěvovala logopedii s dcerou nepravidelně, před rokem logopedii ukončila zcela. Natálie je v 5. třídě, mluví nesrozumitelně, písemný projev nese znaky těžké dysortografie, čtení je prakticky nesrozumitelné. Škola sice dívku v rámci integrace zohledňuje, poukazuje však na to, že pokud matka nezačne na logopedii s Natálkou docházet, vyřadí ji z integrace.

DYSARTRIE

Porucha motorické realizace řeči jako celku při organickém poškození CNS. Jedná se o narušení procesu artikulace, kdy nejtěžším stadiem je anartrie, která se projevuje neschopností verbální komunikace. Narušení se projevuje ve složce respirační (dýchací), fonační (tvorba hlasu), artikulační (výslovnost hlásek) a v oblasti prozodických faktorů (melodie, tempo, přízvuk). (Klenková, 2006)

S dysartrií v dětském věku se nejčastěji setkáváme u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO), dochází k ní následkem poškození mozku před, během a krátce po porodu. V průběhu života může být dysartrie zapříčiněna úrazem, nádorem, zánětem, intoxikací mozku.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Patrik přišel do našeho SPC teprve minulý měsíc na doporučení ZŠ kvůli přiznání asistenta pedagoga. Chlapec navštěvuje 1. třídu ZŠ a má výrazné výukové obtíže. Patrik se narodil po komplikovaném těhotenství ve 32. týdnu s nízkou porodní váhou. Do 1 roku byl 3× operován pro vrozenou vadu, několik měsíců cvičil Vojtovu metodu. Kromě opožděného vývoje řeči a lehkého slinotoku rodiče nepozorovali žádné nápadnosti. Nacvičit správnou výslovnost se jim i přes opakovanou změnu logopedky nepovedlo. V současné době Patrik prošel sérií vyšetření se závěrem dysfázie a ADHD. Tyto diagnózy by potvrdily obtíže ve škole. Vyšetření v našem SPC však tuto diagnózu nepotvrdilo. U chlapce jsou verbální i neverbální schopnosti zhruba na stejné úrovni, což diagnózu vyvrací. Navíc je mluva monotónní se zvýšenou nosovostí, vázne motorika mluvidel, v průběhu mluvení se měnila intenzita hlasu, Patrik dýchá plytkým podklíčkovým dýcháním. Obsahová stránka řeči je sice podprůměrná (odpovídá však intelektu), projevuje se mnohočetná dyslálie, problémy v jemné motorice a grafomotorice.

Rodičům jsme doporučili změnu logopeda, v první fázi terapie je třeba zaměřit se na nacvičení správného abdominálního (břišního) dýchání a na odstranění slinotoku. Souběžně s vyvozováním správné výslovnosti je třeba stimulovat sluchovou percepci a grafomotoriku. Rodičům jsme poradili, jak postupovat při nácviku čtení a psaní, navrhli jsme pravidelné konzultace, schůzku jsme domluvili i s paní učitelkou ve škole. Chlapce jsme doporučili vést jako integrovaného žáka. Vzhledem k tomu, že nemá poruchu porozumění, zatím nepovažujeme asistenta pedagoga za vhodné řešení.

RINOLÁLIE (HUHŇAVOST)

Jedná se o změněnou rezonanci zvuku hlásek při artikulaci. Postihuje zvuk řeči i artikulaci, jde o sníženou nebo zvýšenou nosovost (nazalitu). Je-li nazalita patologicky snížená, mluvíme o zavřené huhňavosti. Příčinou mohou být záněty v dutině nosní, vbočená nosní přepážka, polypy, zvětšená nosní mandle, porucha funkce patra a patrohltanového uzávěru. Zavřená huhňavost se projevuje snížením nosové rezonance, omezeným dýcháním nosem, hlas je zastřený, samohlásky jsou tlumené, je velký rozdíl ve slovech s nosovkami a bez nosovek. Je-li nazalita naopak patologicky zvýšená, mluvíme o otevřené huhňavosti. Příčinou bývají zpravidla rozštěpy patra, zkrácené měkké patro, snížená činnost patrohltanového uzávěru, porucha inervace měkkého patra. Projevuje se oslabenou (mnohdy nesrozumitelnou) artikulací, samohlásky I a U jsou nazalizované, je narušena výslovnost exploziv, sykavek, R je málo kmitné, hlas je slabý. Kombinací zavřené a otevřené huhňavosti vzniká smíšená huhňavost.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Klárka přišla na logopedii v 5 letech. Při vstupním vyšetření měla silnou rýmu, otevřená ústa a zdálo se, že odezírá logopedce z úst. Matka přiznala, že Klára má rýmu skoro pořád a často nereaguje na pokyny. Vyšetřením v SPC byla zjištěna zavřená huhňavost a susp. lehká nedoslýchavost. Mamince bylo doporučeno navštívit ORL pracoviště, kde byla provedena adenotomie (operace nosních mandlí) a současně zavedeny ventilační trubičky do obou uší (Klárce se tvořila tekutina za bubínkem). Po operaci následovala logopedická péče v SPC zaměřená na odstranění huhňavosti a nácvik správné výslovnosti. Vzhledem k tomu, že narušení komunikační schopnosti bylo poměrně rozsáhlé, byla dívce odložena školní docházka o 1 rok a navštěvovala MŠ logopedickou. Nyní je ve 2. třídě běžné ZŠ, mluva se upravila, Klárka hraje na flétnu a zpívá ve sboru.

PALATOLÁLIE

Jde o narušení komunikační schopnosti, které se projevuje jako důsledek orgánového defektu (rozštěpu). Vzniká, pokud rozštěp není operován nebo se nepodařilo vytvořit funkční patrohltanový uzávěr. Je to vada vývojová, protože řeč se vyvíjí na vadném základě.

Mezi nejčastější příčiny rozštěpu patří působení škodlivin v prvním trimestru těhotenství, infekce, poruchy ve vývoji plodu, dědičnost. Pro palatolálii je charakteristická změna rezonance (otevřená huhňavost) a narušená artikulace. Samohlásky mají huhňavé zabarvení, ze souhlásek jsou nejvíc postiženy explozivy a sykavky (P, B = M, T, D = N, K, G – vynechává). Častý bývá opožděný vývoj řeči. Objevují se poruchy mimiky, sání, polykání a dýchání, anomálie čelisti a zubů, sluchové vady.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Vendulka je v péči našeho SPC od svých 2 let. Jedná se o dívku s oboustranným rozštěpem rtu a tvrdého patra. Na logopedii přišla, protože se matce zdálo, že všechny hlásky, které tvoří, zní divně (jako K a G) a navíc jí při pití uniká tekutina do nosu. Dívka chodí několik let pravidelně do logopedické poradny SPC, kde jsme se postupně zaměřili na odstranění huhňavosti a nácvik správné výslovnosti, prováděli jsme také cvičení na podporu patrohltanového uzávěru. V poslední době se zaměřujeme hlavně na orofaciální stimulaci, protože Vendulka po několika operacích nedostatečně hýbe horním rtem, a upravujeme výslovnost sykavek. Dívka je zařazena do 1. třídy běžné ZŠ, kde nemá žádné úlevy.

PORUCHY HLASU

Porucha hlasu je patologická změna v individuální struktuře hlasu, změna v jeho akustických kvalitách, způsobu tvoření a používání, přičemž se v hlase mohou vyskytnout různé vedlejší zvuky. (Sovák in Lechta, 1995, s. 101)

Poruchu hlasu má asi 6 % žáků ZŠ. U dětí se můžeme setkat s orgánovými poruchami hlasu na podkladě vrozených anomálií, obrny, nádorů, endokrinních poruch a poruch sluchu. Druhou, četnější skupinu tvoří funkční poruchy hlasu, nejčastěji se jedná o dětskou hyperkinetickou dysfonii. Příčinou je většinou nadměrné, nevhodné používání (přemáhání) hlasu, které může vzniknout i napodobováním. Pokud dítě mluví a zpívá v nepřiměřené hlasové poloze, používá tvrdé hlasové začátky, nesprávnou hlasovou techniku, špatně hospodaří s dechem a tento stav přetrvává dlouhou dobu, může se funkční porucha změnit v orgánovou a mohou vzniknout např. hlasivkové uzlíky.

U dětí s poruchou hlasu může dojít k sebepodceňování, mohou být uzavřené, zakřiknuté, nechtějí se zapojovat do kolektivu. Nebo naopak může být porucha hlasu kompenzována agresivním chováním, snahou prosadit se za každou cenu. V obou případech mohou vznikat obtíže v sociálních vztazích, dítě může mít špatné známky ve škole, později potom přibude problém s výběrem další školy a vhodného povolání.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Ruda je rychlý, sportovně založený kluk. Do SPC přišel s maminkou kvůli dyslálii. Při vyšetření bylo zjištěno kromě nesprávné výslovnosti sykavek a vibrant také zrychlené tempo mluvy. Ruda mluvil chraptivým hlasem, který přeskakoval a byl tlačený (při prvním vyšetření se však zdálo, že je chlapec nachlazený). Vzhledem k tomu, že i při dalších návštěvách měl hlas podobný charakter, odeslali jsme chlapce na foniatrii, kde byla zjištěna dětská hyperkinetická dysfonie a uzlíky na hlasivkách. Ruda začal podstupovat léčbu v Audiofon centru Brno, které jsme museli podřídit i logopedii, někdy nebylo vhodné trénovat výslovnost, proto jsme prováděli jen dechová a fonační cvičení. Výslovnost hlásek se podařila navodit, porucha hlasu byla minimalizována. Chlapci bylo doporučeno, aby se místo fotbalu začal věnovat individuálnímu sportu.

SYMPTOMATICKÉ PORUCHY ŘEČI

Narušení komunikační schopnosti provázející jiné, dominantní postižení, nemoc nebo poruchu. Narušená komunikační schopnost může být v celkovém klinickém obrazu dominantní nebo může být symptomem jiného, dominujícího postižení, onemocnění, poruchy. (Lechta, 1990)

K symptomatickým poruchám řeči se řadí narušená komunikační schopnost u dětí s vadou sluchu a zraku, u dětí s mentální retardací, u dětí s dětskou mozkovou obrnou, u dětí s autismem atd.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Lucinka přišla do SPC na doporučení paní učitelky z MŠ. Dívenka ještě ve 4 letech prakticky nemluvila, spíše jen opakovala konce slov, která slyšela, občas použila nějaké citoslovce k vyjádření přání (ham). Dívenka byla velmi nekoncentrovaná, nebylo možné ji standardními testy vyšetřit. Byla stanovena pracovní diagnóza opožděný vývoj řeči a Lucka začala chodit na logopedii, kde se postupně zlepšovala práceschopnost a rozvíjela slovní zásoba. V 5 letech byla vyšetřena neverbálním testem, o rok později potom i testem verbálním a bylo zjištěno, že se jedná o dívku s lehkou mentální retardací. Narušená komunikační schopnost v tomto případě není hlavním postižením, jedná se o symptomatickou poruchu řeči. Dívenka stále dochází na logopedii, zaměřujeme se především na rozvoj slovní zásoby a pragmatickou rovinu řeči. Aktuálně je ve 2. třídě ZŠ, kde je vzdělávána s upravenými osnovami a s podporou asistenta pedagoga.

Narušená komunikační schopnost je velmi variabilní, co se týče stupně obtíží i příznaků. Ne každé narušení komunikační schopnosti se musí negativně projevit ve škole. Naopak někdy i zdánlivě malý problém ve výslovnosti může způsobit závažné obtíže v psaní a čtení. V tabulce č. 1 je přehledně vyjádřeno, jakým typem NKS žák trpí, jak se manifestují obtíže ve škole a jakou podporu bude žák potřebovat.