Cílem této kapitoly je připomenout pedagogům význam pedagogické diagnostiky prováděné ve vyučovacím procesu. Výsledky pedagogické diagnostiky můžeme využít k objevení žáků s určitými problémy a k podpoře těchto žáků bez intervence odborníka školského poradenského zařízení. Důležité hledisko, které nás vede a které podporuje tuto činnost, je hledisko prevence. Objevíme-li potřebu podpory u žáků včas a dokážeme-li podporu účinně poskytnout, můžeme předpokládat, že se problémy žáka nebudou stupňovat, začnou se pomalu odstraňovat a nebudou později nabývat téměř neřešitelných rozměrů.

Jaké prostředky při pedagogické diagnostice pedagog využívá? Jsou to např. pozorování, hodnocení žákovských prací, komunikace se žákem, portfolio a další. Nesplňuje-li žák požadavky v některé oblasti, chová-li se jinak, je na pedagogovi, aby se zamyslel nad příčinou tohoto jevu. Projevů, které mohou signalizovat nedostatečnost zrakového vnímání, může být mnoho. Jsou to např.:

• zvláštní držení hlavy.
• zvláštní držení celého těla.
• nechuť k činnostem mimo známé prostředí.
• nejistota při pohybu.
• nepřesně prováděné pohyby při TV.
• opožďování při „společném čtení z tabule“.
• přibližování hlavy k textu (obrázku).
• provádění drobných manuálních prací bez podpory zraku.
• neúhledné písmo.
• písmo „nesedí“ na lince.
• grafické práce plné nepřesností (omalovánky, psaní, rýsování, dokreslování obrázků).
• malování a kreslení pouze černou, příp. hnědou.
• popis obrázku, při kterém se žák soustředí pouze na některé drobné detaily.
• projevy týkající se zrakového vnímání, kterým nejsme schopni porozumět (proměnlivost
• zrakových funkcí, tj. žák chvíli vidí drobné předměty, za chvíli přehlédne předměty velké).

K uvedeným projevům je důležité připojit ještě projevy rychle nastupující únavy ze zrakové práce nebo přílišného zatížení zraku:

• slzení, bolest hlavy, mnutí očí, mhouření očí, tzv. astenopické obtíže.

Při povrchním sledování žáka se nám může zdát, že problémem jsou jeho nižší rozumové schopnosti. Při důkladném rozboru podkladů a informací získaných pomocí pedagogické diagnostiky však můžeme zjistit základní problém v oslabeném zrakovém vnímání, které dosud nebylo lékařem, rodiči ani pedagogem podchyceno. Samozřejmě závažnější projevy zrakového selhávání nebudeme napravovat sami, ale se souhlasem zákonných zástupců přizveme odborníky ze speciálněpedagogického centra (SPC), kteří doporučí vhodný postup. Doporučujeme přizvat odborníky z SPC, které se orientuje na řešení podpory žáků se zrakovým postižením – adresy a kontakty jsou uvedeny v závěru tohoto dílčího katalogu.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Žák v 5. ročníku běžné základní školy měl nedostatečné hodnocení z matematiky. Zákonní zástupci hledali jinou základní školu, kde by žák zvládl matematiku tak, aby nemusel opakovat ročník. Obrátili se také na základní školu pro zrakově postižené. K přijetí bylo třeba provést komplexní vyšetření ve speciálněpedagogickém centru. Tam bylo po zadání úkolů během vyšetření brzy jasné, že není něco v pořádku se zrakovým vnímáním žáka, neboť výrazně přibližoval hlavu k textu (i zvětšenému). Zákonným zástupcům bylo doporučeno vyšetření u dětského oftalmologa, který diagnostikoval závažné zdravotní postižení. Problém byl v tom, že se na zrakové postižení přišlo pozdě (žák měl po dobu docházky do školy plnit úkoly, jejichž správné plnění bylo založeno na bezchybném zrakovém vnímání). Žák byl zakřiknutý, tichý, nekomunikoval s dospělými ani s vrstevníky, měl nízké sebehodnocení, neuměl se přirozeně zapojit do kolektivu vrstevníků. Bylo těžké ho přesvědčit, že je potřeba pracovat s podporou zraku pomocí kompenzační pomůcky – lupy, raději se spoléhal na svůj sluch. Používat lupu se styděl. Ještě v témže školním roce bylo nutné řešit výchovné problémy (kyberšikana), jejichž iniciátorem byl popisovaný žák. Pedagogové se shodli na tom, že prvotní příčinou potíží tohoto žáka a jeho okolí je včas neobjevená zraková vada.

Někteří učitelé zužují pedagogickou diagnostiku na získávání podkladů k hodnocení zvládnutí či nezvládnutí učiva. Nezabývají se otázkami, jak učivo zvládnout efektivněji, jak lépe motivovat žáky, jak podpořit uplatnění všech žáků ve třídě atd. Na druhé straně ve školách pracuje mnoho pedagogů, kteří se nad svou prací zamýšlejí, chtějí uplatňovat nové prvky, chtějí postupovat tak, aby činnost vyhovovala všem žákům. Pomůckou pro tyto učitele, kteří možná mají ve svých třídách i žáka, jehož individuální vzdělávací potřeby vyplývají ze zrakové vady nebo oslabení zrakového vnímání, by mohla být následující část katalogu podpůrných potřeb.

V návaznosti na materiál s názvem „Katalog posuzování míry speciálních vzdělávacích potřeb“ a jeho část „Diagnostické domény pro žáky se zrakovým postižením“ jsme rozdělili potřebnou míru podpory do pěti stupňů. Toto dělení je vysvětleno v obecné části Katalogu podpůrných opatření, zde je nutné si udělat představu, jakého žáka s ohledem na oslabení zrakového vnímání v jednotlivých stupních popisujeme.

1. STUPEŇ

Do prvního stupně patří:

• Žáci s oslabením v oblasti zrakového vnímání nejčastěji v důsledku poruchy binokulárního vidění. Po vyléčení se úroveň vidění buď vrací do normálu, nebo přetrvává funkční porucha jednoho oka (monokulus).
• Žáci s refrakčními vadami (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus) takového stupně, že je možné je korigovat brýlemi. Jejich vada je sice trvalá, ale neovlivňuje významným způsobem osvojování klíčových kompetencí, ani výsledky vzdělávání.
• Žáci s nezávažnými poruchami barvocitu, které významným způsobem neovlivňují vzdělávací proces.

Podpůrná opatření jsou poskytována školou na podkladě pedagogické diagnostiky učitele žáka. Poradenskou pomoc poskytuje pracovník školského poradenského pracoviště (ŠPP), ojediněle je možno požádat o pomoc i školní poradenské zařízení (ŠPZ), kterým je speciálněpedagogické centrum pro zrakově postižené (SPC pro ZP). Žák je vzděláván podle plánu pedagogické podpory.

2. STUPEŇ

Ve druhém stupni jsou:

• Žáci, jejichž onemocnění, které vede ke zhoršení zrakových funkcí, trvá déle než šest měsíců. V této skupině jsou děti předškolního věku, které intenzivně rozcvičují tupozrakost (okluzní terapie, pleoptická cvičení).
• Na přechodnou dobu žáci, kteří úrazem nebo akutním onemocněním přišli o jedno oko.
• Žáci se zrakovými funkcemi v pásmu slabozrakosti dobře kompenzovaní, tj. vybavení vhodnými rehabilitačními a kompenzačními pomůckami, které používají. Žáci jsou zacvičeni v používání vhodných kompenzačních postupů, jež umožňují práci zrakem (čtení a psaní, orientace v prostoru a na pracovní ploše).

Poradenskou, metodickou a intervenční činnost směrem k žákům, rodičům, pedagogům nebo i pracovníkům školního poradenského pracoviště (ŠPP) poskytuje speciálněpedagogické centrum (SPC) pro zrakově postižené, které na základě odborného speciálněpedagogického nebo i psychologického vyšetření doporučí žákovi potřebná podpůrná opatření. Žáci mohou být vzděláváni podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP).

3. STUPEŇ

Patří sem:

• Žáci s přetrvávající poruchou binokulárního vidění s přidruženou vývojovou poruchou, kteří mají výrazně zhoršené zrakové vnímání.
• Žáci se zrakovými funkcemi v pásmu slabozrakosti dobře kompenzovaní, jejichž zraková vada má progredující charakter.
• Žáci se souběžným dalším postižením, kdy jsou obě lehká, nebo jedno je lehké a druhé středně těžké.
• Žáci s aktuálními zrakovými funkcemi v pásmu těžké slabozrakosti dobře kompenzovaní.

Žáci v tomto stupni podpory mívají závažnější obtíže v oblasti zrakového vnímání. Žáci bez podpory nepřečtou běžný tisk, píší větším typem písma. Obtíže se projevují při veškeré zrakové činnosti ve škole i mimo školu (čtení map, prohlížení obrázků, modelů, provádění pokusů, měření, problémy s orientací v prostoru, na pracovní ploše i v textu apod.).

Stejně jako ve druhém stupni podpory i zde je nezbytné zajištění podpory ze strany školského poradenského zařízení (ŠPZ), čili speciálněpedagogického centra (SPC) pro zrako­vě postižené. Žák je vzděláván podle individuálního vzdělávacího plánu s přihlédnutím k danému typu postižení, možná je podpora dalším pedagogem v předmětech podle potřeby.

4. STUPEŇ

Čtvrtý stupeň již znamená potřebu výrazné podpory. Patří sem:

• Žáci se zrakovými funkcemi v pásmu zbytků zraku, až nevidomosti.
• Žáci těžce slabozrací s přidruženou vývojovou poruchou.
• Žáci se souběžným dalším postižením, z nichž jsou obě středně těžká, nebo jedno postižení je těžké a druhé středně těžké.

Tito žáci využívají zrakové funkce minimálně, hlavními smysly, kterými přijímají informace, jsou hmat a sluch. Tato skutečnost významně ovlivňuje vzdělávací proces. Žáci se vzdělávají pomocí Braillova bodového písma, učí se využívat množství kompenzačních pomůcek. Do učebního plánu je třeba zařadit tzv. předměty speciální péče.

Podporu poradenskou, metodickou a intervenční zajišťuje ŠPZ. Žák je vzděláván podle IVP s možnou podporou dalšího pedagogického pracovníka – asistenta pedagoga nebo druhého učitele – po celou dobu vyučování.

5. STUPEŇ

V pátém stupni podpory budou všichni žáci, u nichž selhala podpůrná opatření předchozího stupně. Jsou to žáci s potřebou nejvyšší míry podpůrných opatření, žáci s těžkou vadou zraku na úrovni praktické nevidomosti a nevidomosti, případně se souběžným dalším těž­kým postižením. Žáci v tomto stupni komunikují převážně prostřednictvím Braillova písma nebo pomocí náhradního komunikačního systému. Mívají výrazné obtíže ve výuce, které vyplývají z informačního deficitu, motorických problémů, problémů v komunikaci.

ŠPZ poskytuje potřebnou podporu jako v předchozích stupních. Žák je vzděláván podle IVP. Podpora dalšího pedagogického pracovníka je nezbytná po celou dobu pobytu žáka ve škole podle individuální potřeby.

Přehled není vyčerpávající, neobsahuje všechna postižení zraku, se kterými se můžeme v praxi setkat. Zařazení konkrétního žáka se zrakovým postižením do určitého stupně podpory provádí na základě speciálněpedagogického vyšetření, případně také psychologického vyšetření, odborný pracovník (nejčastěji speciální pedagog, resp. psycholog) SPC. V takovém případě má žák speciální vzdělávací potřeby a bude se jednat o 2.–5. stupeň podpory podle tohoto Katalogu. Do prvního stupně podpory řadíme žáky s oslabením zrakového vnímání, s jehož podporou by si měl poradit každý pedagog běžné školy. Teprve bude-li se pedagogovi nebo rodičům jevit problém závažnější, žák nebude reagovat příznivě na poskytovanou podporu v prvním stupni, bude vhodné kontaktovat SPC a problém konzultovat.