Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí známkovému systému hodnocení.
• Známkový systém hodnocení nepostihuje rozvoj osobnosti žáka, ale jen jeho znalostní úroveň.
• Žák je slabě motivován.

Popis opatření

V čem spočívá

Způsob hodnocení se odvíjí od toho, jak je veden vyučovací proces. Jestliže pedagog pracuje převážně frontálně, klasickými metodami a akcent je kladen na výsledek, bude se přidržovat převážně hodnocení známkami, jejichž přidělení má pevně stanovená kritéria a známky jsou vyjádřením zvládnutí učiva (tzv. sumativní hodnocení). V současnosti v praxi našich škol tento způsob hodnocení převládá.

Při preferenci modernějších způsobů výuky (např. skupinová a kooperativní práce, vrstevnické učení apod.), při kterých jde o rozvoj určitých kompetencí potřebných pro další vzdělávání a život, bude pedagog volit také adekvátní formy hodnocení, které budou postihovat nejen znalostní úroveň, ale také poskytovat informace o průběhu učení, jeho aktuálním stavu a kvalitě (formativní hodnocení). V případě vzdělávání žáků s oslabenými kognitivními schopnostmi a žáků s MP je nutné se orientovat spíše na formativní hodnocení, které je pro tyto žáky více podnětné a nevede ke ztrátě motivace (ze špatných známek), k nezájmu a případným kázeňským problémům. K rozšířeným formám hodnocení patří zejména slovní hodnocení a kriteriální hodnocení.

Čemu pomáhá

• Pocitu úspěšnosti, zvyšuje motivaci žáků.
• Postihuje nejen znalostní úroveň, ale také poskytuje informace o průběhu učení, jeho aktuálním stavu a kvalitě (např. o žákově píli, přístupu ke vzdělávání, a to s přihlédnutím k jeho speciálním vzdělávacím potřebám či jinému faktoru, který ovlivňuje jeho výkon).
• Obsahuje doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Cílem slovního hodnocení je motivovat žáka (podpořit jej i při drobném úspěchu). Je to souhrnná písemná zpráva, ze které musí být zřejmá úroveň vzdělávání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu a k jeho vzdělávacím a osobním předpokladům. Slovní hodnocení může být stručné (formalizované), nebo rozšířené.

Stručné slovní hodnocení – je limitováno rozsahem pojmů k hodnocení, které odpovídají jednotlivým stupňům klasifikace.

Rozšířené slovní hodnocení – umožňuje nám větší popisnost při hodnocení znalostí, dovedností a schopností, lze hodnotit i pokrok žáka v jednotlivých oblastech za dané časové období.

Kombinované hodnocení (slovní a známkou) – známkou hodnotíme úkoly, které jsou krátké, časté a výsledek je jednoznačný (např. pětiminutovky v matematice), nebo úkoly, ve kterých se žákovi daří. Slovní hodnocení použijeme v úkolech obtížnějších, např. se zaměřením na správnost postupu práce, nebo v úkolech, ve kterých se žákovi příliš nedaří (podpoříme jeho motivaci). Tento způsob hodnocení bývá v praxi škol často preferován.

Aplikace slovního hodnocení

• Slovní hodnocení můžeme využívat ve všech předmětech a ve všech ročnících 1. i 2. stupně ZŠ. Slovní hodnocení je možné stylizovat jako osobní dopis žákovi (informujeme ho o jeho pokrocích či slabinách a o tom, co je třeba ještě udělat). V případě stručného (formalizovaného) slovního hodnocení vytvoříme předem slovník hodnotících výrazů. Pokud je v IVP napsáno, že je žák hodnocen slovně, je to pro nás zavazující; pro větší svobodu při volbě hodnotících technik a postupů je lepší, když uvádíme hodnocení kombinované. Žáka můžeme z některého předmětu hodnotit slovně a z jiného zase klasifikačním stupněm, přičemž oba způsoby jsou rovnocenné.
• V případě přestupu žáka na školu, která hodnotí jiným způsobem, převádí výchozí škola hodnocení žáka do formy, kterou užívá druhá škola (z důvodu objektivity hodnocení).

Při kriteriálním hodnocení stanovíme pro hodnocení několik základních kritérií (například porozumění obsahu, přesnost řešení, představivost a tvořivost, pozornost, aktivita ve vyučování apod.). V potaz tak bereme celý žákův výkon. Přínosem tohoto způsobu hodnocení je také to, že nám pomůže identifikovat oblasti, které činí žákovi potíže, a umožní nám cíleně zaměřit následnou edukaci.

Aplikace kriteriálního hodnocení

• Jasně nastavíme kritéria, která budeme hodnotit, a seznámíme s nimi žáky a zákonné zástupce. Můžeme popsat několik úrovní, na kterých mohou být stanovená kritéria splněna (indikátory). Na tvorbě kritérií i indikátorů můžeme pracovat společně se žáky (zvýší to jejich motivaci). Mezi hodnotitelná kritéria můžeme zařadit například přípravu žáka na vyučování (sledujeme, jestli využívá různé informační zdroje, dodržuje dané termíny, apod.), jeho práci v hodině (aktivita, pozornost, spolupráce s ostatními, pečlivost vedení záznamů apod.), zda naplňuje výstupy (ústní forma – referáty, výklad, písemné práce – dílčí, kontrolní, souhrnné apod.). Každému kritériu přidělíme určitý počet procent. Sestavíme tabulku procentuálního hodnocení (např. 100 % – 90 % je výborně, 89 % – 75 % chvalitebně apod.).

Na co klást důraz

• Při aplikaci rozšířených forem hodnocení mějme neustále na paměti, že jejich cílem je objektivní posouzení jednotlivých složek výkonu žáka, podpora osobního rozvoje žáka a jeho vhodná motivace.
• Formulace na vysvědčení musí být věcné a dobře podložené.
• Hodnotíme žáka, nesrovnáváme jeho výkony s ostatními žáky.
• V hodnocení popisujeme a posuzujeme pouze skutečnosti související se školou.
• V prvních letech školní docházky bychom se při hodnocení na vysvědčení měli omezit na popis.
• Formulace na vysvědčení používáme v podstatě kladné, to však neznamená, že bychom neměli uvést i to, co se nepodařilo zvládnout.
• Při posuzování neužívejme odborných termínů.
• Ředitel školy je při rozhodování o volbě způsobu hodnocení vázán souhlasem školské rady.
• Při aplikaci rozšířených forem hodnocení popíšeme tyto formy v ŠVP, ve školním řádu a prokazatelně s nimi seznámíme žáky i jejich zákonné zástupce.

Rizika

• Mějme na paměti, že slovní hodnocení není pouhé mechanické převádění číselného klasifikačního stupně do slovní podoby.
• Slovní hodnocení je časově náročné a klade zvýšené nároky na naše stylistické schopnosti.
• Chybou je, když se soustředíme na nepodstatné jevy, používáme negativního hodnocení (nezvládáš, neumíš…) a popisujeme nedostatečně zvládnuté vzdělávací cíle jako důsledek osobních charakterových rysů (… protože jsi líný…).
• Velkým rizikem je nejednotný přístup pedagogů při hodnocení.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Rozšířené formy hodnocení nejsou závislé na míře oslabení kognitivního výkonu nebo stupni mentálního postižení, někdy je vhodné je využít u všech žáků, zejména při využívání formativních metod a forem výuky. Není proto nutné specifikovat je v jednotlivých stupních podpory.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. VALENTA, M.; MÜLLER, O. Psychopedie. 3. vyd. Praha: Parta, 2009. ISBN 978-80-7320-137-1.

2. VALENTA, M.; PETRÁŠ, P. Metodika práce se žákem s mentálním postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3311-0.

3. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3070-7.