Katalog podpůrných opatření

4.3.1

Spolupráce rodiny a školy

  • Božena Doleželová
Oblast podpory:
  • Intervence
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň


Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák má problémy ve výuce.
  • Chování žáka je problémové.
  • Žák má diagnostikovány poruchy chování.
  • Neúčast rodičů žáka na životě školy, neúčast na společných mimoškolních akcích.

Popis opatření

V čem spočívá

Vycházíme z předpokladu, že poznávání a učení žáků má potenciál ke změně, žáci se mohou rozvíjet a jejich výsledky se mohou zlepšovat a zkvalitňovat. Důležitý předpoklad rozvoje žáků ovšem představuje intenzivní aktivita učitelů i rodičů. Žáci potřebují pravidelnou podporu a uzpůsobení nároků na učivo tak, aby se oslabené oblasti přiměřeně rozvíjely. Bez aktivity pedagogů je změna k lepšímu takřka vyloučena. Spolupráci rodiny a školy můžeme realizovat třemi základními formami:

1) osobní kontakt pedagoga s rodiči dětí:

  • první návštěva ve škole;
  • orientační setkání;
  • návštěva pedagoga v rodině;
  • telefonické rozhovory;
  • pravidelné konzultace učitel – rodič – žák;
  • společná setkání (společné schůzky a akce);
  • vzdělávací akce pro rodiče.

2) písemné formy komunikace a spolupráce pedagoga s rodiči dětí:

  • letáky, příručky, webové stránky školy;
  • neformální zprávy o dítěti i dění ve škole;
  • informační nástěnka pro rodiče;
  • schránka pro návrhy;
  • e-mailové služby a SMS zprávy.

3) účast rodičů ve třídě/škole:

  • rodič jako pozorovatel/návštěvník;
  • rodič jako dobrovolník;
  • rodič jako asistent.

Čemu pomáhá

  • Rodina se podílí na vzdělávání svého dítěte.
  • Komunikace mezi rodinou a školou napomáhá budování vzájemného pochopení.
  • Zabezpečení větší shody ve výchově a vzdělávání.
  • Dobrá spolupráce mezi školou a rodiči napomáhá tomu, že žáci mají lepší výsledky, snižuje se výskyt problémového chování a zvyšuje se zájem o další vzdělávání.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Spolupráce školy s rodinou představuje velice významný faktor efektivity vzdělávání dětí. Spolupráce mezi učitelem (školou) a rodičem (zákonným zástupcem) je založena na partnerském principu. Na kvalitní spolupráci se mohou podílet další pracovníci (supervizor, mediátor). Je proto úkolem každé školy vytvořit podmínky pro fungování partnerského vztahu s rodiči dětí, navázat a pravidelně s nimi udržovat kontakt, nabízet jim rozmanité formy spolupráce.

Individualizovaný přístup uplatňuje škola nejen ve vztahu k dětem, ale také k jejich rodinám, a to tím, že dává rodičům prostor pro výběr takového typu spolupráce, který nejlépe vyhovuje jejich potřebám a možnostem. Při komunikaci s rodiči učitelé také dbají na to, aby bylo pro rodiče vše srozumitelné – tj. proč mají vykonávat určité aktivity, zda chápou, v čem spočívají obtíže jejich potomka, co říká zpráva z vyšetření ve školském poradenském zařízení, v čem spočívají uvedené výsledky. Stejně tak je žádoucí rodičům vysvětlovat, čemu aktivity, které učitelé žákům zadávají pro domácí práci, prospívají. Vycházíme z předpokladu, že rodiče nemají pedagogické vzdělání a nemusí rozumět tomu, proč a také jak je třeba trénovat orientaci v prostoru, představu číselné řady, sluchovou analýzu a syntézu a jiné základní dovednosti a schopnosti. Jestliže není z různých důvodů možné, aby péči o žáka zajistili přímo jeho zákonní zástupci, učitelé je vedou k rozhodnutí zprostředkovat potomkovi doučování, docházku ke speciálnímu pedagogovi, pravidelnou spolupráci s odborníky ve školském poradenském zařízení nebo v jiných odborných institucích (v neziskovém či soukromém sektoru apod.).

Zásady komunikace

  • Informovat – rodiče mají být informováni o tom, jak se dítěti daří ve vztazích, v učení, které vzdělávací prostředky škola uplatňuje.
  • Vysvětlit – rodičům by měly být podávány zprávy a vysvětlení toho, co se ve škole děje, jaké metody jsou používány.
  • Pozorovat – nabídky možností nahlédnout do skutečného a běžného života školy jednak při zvláštních příležitostech a posléze do běžného vyučování.
  • Participovat – poskytnout rodičům příležitost skutečně pomoci učiteli, např. asistence při výuce, výpomoc při akcích mimo školu.
  • Rozhodovat – jakmile rodiče blíže poznají školu, měli by dostat příležitosti, které by jim umožňovaly zapojit se do procesu rozhodování o škole.

Význam spolupráce rodiny a školy z hlediska dítěte:

Sebevědomí dítěte evidentně stoupá, pokud se některý člen jeho rodiny aktivně účastní školního života. Taková účast vysílá k dítěti signál, že jeho rodina uznává a schvaluje svět školy, v němž dítě tráví většinu dnů svého dětství. Pokud dítě vidí své rodiče a pracovníky školy pracovat společně, lépe přijímá autoritu dalších dospělých, nejen učitelů, předpokládejme, že jeho postoj ke škole je pozitivnější než v situaci, kdy rodič spolupráci odmítá.

Význam spolupráce rodiny a školy z pohledu rodiny:

Ukazuje se, že programy, které zapojují rodiny do svého působení, posilují sebeúctu rodičů. Současně umožňují rodičům uvědomit si, co vše je v jejich silách, jaké kompetence mají. Zejména v případě mladších dětí mohou rodiče při přímém pozorování vlastního dítěte během práce ve třídě lépe porozumět otázkám spojeným s vývojem jejich dítěte. Prostředí školy poskytuje rodičům příležitost osvojit si odpovídající výchovné postupy, lépe porozumět otázkám vzdělávání a také získat přesnější pohled na meze a možnosti vzdělávání u svého dítěte.

Význam spolupráce rodiny a školy z pohledu učitele a školy:

Součást pravidelné neformální komunikace mezi učiteli a rodiči představuje výměna informací o vývoji dítěte. Vzájemné sdílení poznatků o potřebách dětí napomáhá nejen rodině, ale i učiteli. Na základě vlastních pozorování v konfrontaci s údaji od rodičů může přizpůsobit podmínky ve škole tak, aby vyhovovaly potřebám dětí, vytvářet individuální plán rozvoje pro každé dítě, řešit problémy vzniklé v průběhu pobytu dětí ve škole, a celkově tak směřovat k naplňování cílů své práce.

Na co klást důraz

  • S rodiči hovořit jako s partnery.
  • Společná práce všech angažovaných vychovatelů žáka vede k jeho rozvoji a pozitivním změnám.
  • Zdůrazňovat rodičům, že učení a školní povinnosti nejsou pouze v kompetenci školy. Ovšem přitom je třeba si uvědomit, že situace rodičů může mít vliv na to, kolik času mohou školní práci dítěte věnovat (např. svobodná matka s několika dětmi a vedlejším pracovním úvazkem).

Rizika

Neochota rodičů ke spolupráci a vzájemné interakci.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Způsoby spolupráce mezi školou a rodinou jsou spíše v kompetenci dospělých vychovatelů. Postrádá smysl členit je dle stupňů podpůrných opatření. Východiskem je pro nás aktuální výuková situace, nutnost vzájemné komunikace a potřeby žáka.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KREJČOVÁ, V. Aktuální témata výchovy a vzdělávání ve škole. Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-391-3.

2. RABUŠICOVÁ, T. Správa a řízení škol. Rady škol v mezinárodní perspektivě. ISBN 80-210-1745-7.