Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Nedostatečná angažovanost žáka (pasivita) ve vzdělávacích činnostech.
• Nedostatečně vnímané uspokojení žáka z realizované i očekávané školní práce.
• Ztráta motivace k učení.

Popis opatření

V čem spočívá

Jestliže máme ve třídě žáky školsky neúspěšné (a nemusí to být jen z důvodu mentálního postižení), ztrácejí po určité době motivaci pro další učení. Neustálé hromadění špatných známek, napomínání a psaní poznámek v nich probouzí pocity méněcennosti, narůstá u nich psychické napětí, stres.

Tyto stavy mohou být základem pro negativistické jednání, rozvoj sociálněpatologických jevů nebo různých psychických potíží. Místo neefektivní kumulace negativního hodnocení, které jen prohlubuje školní neúspěšnost, je pro motivaci k dalšímu učení nutné, abychom dali žákovi možnost zažít během vyučování pocit úspěchu, pochvalu. Proto je důležité při hodnocení posílit také jeho motivační funkci.

Čemu pomáhá

• Umožňuje i méně úspěšným žákům zažít pocit úspěchu.
• Posiluje u žáků pozitivní vztah ke škole, k učení.
• Posiluje vztah mezi učitelem a žákem.
• Podporuje rozvoj žáků, probouzí v nich aktivitu a působí preventivně proti sociálněpatologickému jednání, případně psychickým potížím žáků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Abychom mohli využít motivační funkci hodnocení, musíme změnit přístup k hodnocení žáků. Místo toho, abychom je hodnotili jen na základě jejich výkonu (např. správného zvládnutí určitého úkolu), přestaňme klást důraz na výsledek a více si všímejme, jakými cestami k němu došli. To nutně povede k tomu, že budeme muset změnit i svůj styl vyučování, aby více vyhovoval všem žákům (i těm selhávajícím), a začneme využívat formativní metody a vyučovací formy (např. uplatňovat individuální přístup k žákům, skupinové a kooperativní vyučování apod.). Vznikne nám tím prostor pro pozorování projevů žáka, jeho zapojení do společné práce, přístup k řešení úkolů apod. Protože již nepůjde jen o výsledek, ve kterém žák selhává, ale o průběžné hodnocení jeho zapojení a aktivity, můžeme v jednání žáka najít i pozitivní rysy. Tím, že budeme hodnotit více jeho individuální snahu a pokrok a nebudeme jej porovnávat s třídou, otevře se nám i u jinak neprospívajícího žáka možnost pro jeho ocenění, pochvalu. Z hlediska hodnocení má největší motivační potenciál hodnocení slovní. Při motivačním hodnocení lze využít jednak nekvantitativní formy (úsměv, pohlazení, zašeptanou pochvalu, veřejnou pochvalu, odměnu), ale i pozitivní kvantitativní ohodnocení jeho přínosu pro splnění zadaného úkolu. K posílení motivační funkce hodnocení využíváme také alternativní formy hodnocení (ne známky), například tiskátka, body, odměny za určitý počet bodů apod.

Žákům školsky méně úspěšným zadáváme jednodušší individuální úkoly, případně dílčí úkoly při skupinové práci, formou pro ně přijatelnou a vždy se přesvědčíme o tom, jestli úkolu porozuměli. Snažíme se na jejich výkonu najít vždy něco pozitivního, nehodnotíme jen dokončený úkol, ale i rozpracovaný úkol, třeba jen to, jestli žák volil správnou cestu, a to i v případě nesprávného výsledku. Při negativním hodnocení (týká se pouze špatně splněného úkolu) musíme dát žákovi najevo, že náš pozitivní vztah k němu zůstává nezměněn.

Na co klást důraz

• Při posilování motivační funkce hodnocení spolupracujeme se zákonnými zástupci žáků, se žáky samotnými i s celým třídním kolektivem. Dohodněme předem pravidla hodnocení a informujme o jejich zavedení.
• Při vytváření pravidel o tom, co a jakým způsobem hodnotit, aby hodnocení bylo spravedlivé a motivační, spolupracujeme s celou třídou.
• Motivační funkce hodnocení závisí také hodně na tom, jak dítě motivuje sama rodina (dárek, zákazy apod.), proto s rodiči komunikujme a buďme jednotní.
• Kladné hodnocení a pocit úspěšnosti je motivační pro každého. Horší známka je varovným signálem v dílčím hodnocení (ne motivací). Nelze opomenout fakt, že chybami (i opakovanými) se člověk učí, proto v nich hledejme poučení, neklasifikujme je jako selhání, natož jako překážku ve vzájemných vztazích.

Rizika

• Při hodnocení známkou je riziko negativního či nesprávně chápaného a realizovaného hodnocení vyšší než při rozšířených formách hodnocení.
• Chybou je, když ve snaze vyhnout se negativnímu hodnocení neustále snižujeme nároky, jsme příliš tolerantní a shovívaví, případně raději nehodnotíme vůbec.
• Zvláště opatrní musíme být při používání motivačních známek (neadekvátní hodnocení – známky, které neodpovídají výkonu). Tato tendence se může projevit u žáků s tzv. hraničním intelektem nebo žáků s LMP, kteří nebyli integrováni. Ostatní spolužáci to mohou vyhodnotit jako nadržování, což pak může vést k segregaci těchto žáků v třídním kolektivu.
• Při posilování motivační funkce hodnocení je důležitá informovanost a spolupráce s rodiči žáků a také se žáky samotnými (s celým třídním kolektivem).

Ilustrační příklad

Jirkovi učení moc nešlo už na 1. stupni základní školy, výraznější obtíže nastaly v 5. třídě, kdy mu hrozila čtyřka z matematiky a čtyřka z češtiny, ale paní učitelka po individuálním docvičení přivřela oči a Jirka dostal na vysvědčení trojky. Ovšem s přechodem na 2. stupeň potíže gradovaly. Jedna špatná známka stíhala druhou a z jindy veselého chlapce se stával čím dál tím víc uzavřenější kluk. Najednou začala narůstat i absence, maminka jej omlouvala za časté ranní nevolnosti, bolesti hlavy. Tím, že zameškával učivo, se situace jen horšila. Třídní učitelka, která Jirku učila z českého jazyka, mu ve snaze motivovat ho alespoň něčím začala přilepšovat známky. Když však Jirka dostal jedničku jenom za to, že dobře opsal z tabule jednoduchý text, třída začala protestovat, že to není spravedlivé. Paní učitelka z matematiky řešila situaci jinak. Vysvětlila třídě, že Jirka určitě matematiku umí, učí se ji, ale že potřebuje na úkoly více času, protože hodně zameškal, a musí tak učivo dohánět. Proto bude mít úkoly zpočátku jednodušší, aby vše správně pochopil. Začala s Jirkou individuálně pracovat, individuálně mu zadávat úkoly a individuálně jej hodnotit. Využívala přitom slovního hodnocení. Nemračila se, naopak při každém pochopení, pokroku Jirku povzbuzovala úsměvem, gestem. Hodnotila i nedokončený úkol a to, že byl zvolen správný postup, přestože výsledek nebyl správný. Protože Jirka začal opět zažívat pocit z úspěchu, začal také opět nacházet motivaci k učení.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Motivační funkce hodnocení není závislá na míře oslabení kognitivního výkonu nebo stupni mentálního postižení, je potřebná pro všechny žáky. Není proto nutné dělit ji do jednotlivých stupňů podpory.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. VALENTA, M.; MÜLLER, O. Psychopedie. 3. vyd. Praha: Parta, 2009. ISBN 978-80-7320-137-1.

2. VALENTA, M.; PETRÁŠ, P. Metodika práce se žákem s mentálním postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3311-0.

3. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3070-7.