Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se projevují vývojové obtíže ve vnímání (fonematický sluch a sluchové vnímání, zrakové vnímání, vnímání rytmu), které znesnadňují zvládnutí obsahu učiva.
• Žákovým problémem je oslabení v oblasti porozumění řeči, porozumění učivu.
• Žák disponuje nedostatečnou úrovní pasivní i aktivní slovní zásoby, jeho mluvní pohotovost je slabá.
• Žákova výslovnost je nesprávná, projevuje se u něj artikulační neobratnost.
• Žák má oslabení jazykového citu.
• Žákovy obtíže jsou v oblasti paměti (vštěpování, podržení v paměti, vybavování slov, tvarů písmen apod.).
• Žák potřebuje delší čas na zácvik, upevnění učiva, nutnost průběžného opakování.
• U žáka se projevuje oslabení prostorové orientace, časové orientace, snížená schopnost plánovat, organizovat, řešit problémy, orientovat se v pracovních postupech, matematických algoritmech.
• Žák má specifika v hrubé motorice, jemné motorice, grafomotorice, vizuomotorice, serialitě, problémy s přesností pohybů.
• U žáka je třeba respektovat individuální pracovní tempo, počítat s jeho pasivitou, kolísáním pozornosti, výkyvy v práci a výkonech.
• Nedostatky v oblasti sociálních dovedností, vyhýbání se mluvenému projevu.

Popis opatření

V čem spočívá

Podpůrné opatření realizuje učitel s cílem vytvořit žákovi podmínky k maximálnímu možnému osvojení znalostí, dovedností a kompetencí.

Čemu pomáhá

• Naplňovat speciální vzdělávací potřeby žáka.
• Reagovat na specifika obtíží (při zvládání čtení, psaní, pamětném učení apod.).

• Zvládat zvýšenou psychickou zátěž a nároky na žáka.
• Sociálnímu rozvoji, začlenění žáka do kolektivu třídy/školy.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Učitelé respektují specifika žákova projevu, dodržují zásady správné komunikace se žákem podle druhu narušení komunikační schopnosti, zohledňují nedostatky v oblasti percepcí i kognitivních funkcí, motoriky apod. Úpravy obsahu vzdělávání v rámci ŠVP realizují na podkladě vlastní pedagogické diagnostiky (úpravy mají krátkodobější charakter, jsou konkretizovány v plánu pedagogické podpory či plánu individuálního rozvoje žáka), výraznější úpravy pak podle návrhu SPC prostřednictvím zohlednění nebo IVP.

Na co klást důraz

• Pochopení projevů žáka, jeho obtíží a nedostatků.
• Týmovou spolupráci, vzájemné předávání informací mezi vyučujícími.
• Dobrou spolupráci s rodinou žáka i se zainteresovanými odborníky.

Rizika

• Nedostatek empatie ze strany učitele, nedostatečný vhled do problematiky.
• Neochota učitele a nedostatek časového prostoru pro individuální přístup k žákovi.
• Nedokonalý přenos informací mezi učiteli.
• Např. velký počet žáků ve třídě, nedostatek peněz, nekvalifikovanost učitelů.

Ilustrační příklad

Příklad dobré praxe: Žák s vývojovou dysfázií v 1. třídě s dobrým prospěchem v matematice měl výrazné nedostatky v českém jazyce. Paní učitelka včas navrhla zákonnému zástupci vyšetření v SPC pro vady řeči. SPC doporučilo vzdělávat žáka podle IVP se stanovením základního učiva. Součástí doporučení byla změna metody výuky počátečního čtení z genetické metody na analyticko-syntetickou, činnosti zaměřené na průběžné rozvíjení dílčích schopností při osvojování čtení, prodloužit období fixace písmen s využitím tabulky písmen umístěné na lavici žáka a další opatření. Díky těmto realizovaným opatřením žák zvládl dobře základní učivo a mohl postoupit do dalšího ročníku.

Příklad špatné praxe: Žákyně gymnázia s diagnózou koktavost byla opakovaně nucena paní učitelkou přednést před třídou připravený referát, byla zkoušena u tabule, což bylo pro ni velmi zatěžující – začaly se u ní prohlubovat obavy z mluvení, vyhýbavé chování. Paní učitelka svůj nekompromisní přístup zdůvodňovala nutností hodnotit kvalitu souvislého mluvního projevu. Nebyla ochotná tolerovat doporučení klinického logopeda. Škola neinformovala zákonného zástupce o možnosti vyšetření v SPC pro vady řeči a stanovení doporučení. Zákonný zástupce využil možnost změnit pro dítě školu. Výchovný poradce na nové škole doporučil (i s ohledem na maturitní zkoušku) vyšetření v SPC pro vady řeči. Učitelé nové školy doporučení SPC plně akceptovali.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Opatření realizuje škola bez potřeby vyjádření SPC. Učitel spolupracuje se zákonným zástupcem – získává informace o logopedické péči, spolupracuje s logopedem. Dodržuje zásady správné komunikace se žáky podle typu NKS. Zohledňuje méně závažné deficity v jazykových rovinách, v oblasti pozornosti, paměti, motoriky a jejich obraz v ústním i písemném projevu (např. prodlouží přípravné období pro čtení a psaní, vhodně upravuje délku úkolů, tolerantně hodnotí zápis podle diktátu, modifikuje způsob ověřování učiva apod.).

Stupeň 2

Zahrnuje podporu stupně 1, větší důraz je kladen na ověřování správného chápání informací/pokynů, toleranci individuálního pracovního tempa, spolupráci učitele s dalšími odborníky: speciálním pedagogem, psychologem, lékaři. Učitel ve spolupráci se SPC modifikuje obsah učiva – stanoví základní učivo v požadovaných vzdělávacích oblastech s ohledem na individuální možnosti žáka. Vyučovací předmět další cizí jazyk lze nahradit zvýšením hodinové dotace pro první cizí jazyk.

SŠ: Modifikace obsahu podle IVP, uzpůsobení maturitní zkoušky.

Stupeň 3

Zahrnuje podpůrná opatření stupně 1 i 2, předpokládá modifikaci obsahu učiva prostřednictvím IVP ve více vzdělávacích oblastech, úpravu pracovních listů, přípravu tabulek, názorných pomůcek apod. Nutná je zvýšená individuální práce učitele, případně i asistenta pedagoga se žákem. Některé činnosti vykonává žák individuálně, většinu však s ostatními spolužáky.

Stupeň 4

Zahrnuje stupně 1, 2, 3, žák pracuje dle svých možností s ostatními spolužáky, ale méně než u stupně 3. Ve větší míře je realizována individuální práce učitele či asistenta pedagoga se žákem, modifikace obsahu učiva, využití kompenzačních pomůcek, speciálních metod a postupů apod.

Stupeň 5

Zahrnuje stupně 1, 2, 3, 4 s největší mírou individuálního přístupu podle vzdělávacích potřeb daného žáka. Obsah učiva je vhodné modifikovat na bazální úroveň ve všech vzdělávacích oblastech.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

2. POKORNÁ, V. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. Praha: Portál, 2010.

ISBN 978-80-7367-773-2.

3. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, L. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.

4. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP. ISBN 978-80-224-3312-7.