Obligatorní zajištění výše uvedených pracovních pozic v českém školství není dosud ve většině případů dostupné. Některé z nich jsou v různé míře zmíněny v právních předpisech, a proto je možné, za splnění dalších podmínek (např. dostatek finančních prostředků), využít jejich služeb při vzdělávání žáků (školní speciální pedagog, školní psycholog, logoped). Škola může tyto odborníky zaměstnávat (většinou však ze zdrojů mimo běžné financování formou různých rozvojových programů, dotačních titulů či prostředků evropských fondů). Může i využít odborníky ostatních resortů.

Poněkud výjimečné postavení má asistent pedagoga. Dle současné úpravy přichází do školy v případě žáků s SVP pouze na základě doporučení ŠPZ. Je vhodné, aby spolupracoval s učitelem v rámci třídy jako celku, samotné označení této pozice však implikuje jeho působení jako pomocníka a partnera pedagoga v jejich (společném) vzdělávacích a výchovném úsilí. Dle stávající úpravy je však jeho působení vázáno na vzdělávání konkrétního žáka s SVP, jemuž byl asistent pedagoga „stanoven“.

Přesto, že financování mzdových prostředků ze strany kraje není nárokové (kraj přidělení AP k žákovi se zdravotním postižením schvaluje), v drtivé většině případů krajský úřad poskytuje škole normativně prostředky na financování (části) mzdy AP. Asistent pedagoga u žáka se sociálním znevýhodněním je financován prostřednictvím rozvojového programu MŠMT a záleží na iniciativě ředitele školy, aby si o přidělení takového AP požádal.

Poradenský pracovník ŠPZ není zaměstnancem školy a do školy přichází na základě žádosti zákonného zástupce. S jeho financováním si škola nemusí dělat žádné starosti.

Zvláštní postavení má podpora žáka ze strany instruktora prostorové orientace (vzdělávání žáků s těžkým zrakovým postižením), přepisovatele mluveného slova a tlumočníka českého znakového jazyka (vzdělávání žáků s těžkým sluchovým postižením), která vždy záleží na dostupnosti těchto služeb v regionu, kde je žák vzděláván. Někdy jsou poskytovány pracovníky ŠPZ, jindy pracovníky neziskových organizací (např. Tyfloservis). Na poskytovateli také závisí způsob financování, často jsou tyto služby dofinancovávány rodiči žáků. Bohužel jsou však stále žáci s těžkým smyslovým postižením, kteří kvůli svému bydlišti na tyto služby nedosáhnou.

Autoři Katalogu PO považují za potřebné rozšířit situace, v nichž ve výuce budou zároveň dva učitelé. S výjimkou základních škol speciálních je tato možnost zatím téměř nerealizovatelná.

Poněkud odlišná je situace u sociálních pedagogů, koordinátora školního parlamentu či komunikátora škola–rodina. Aktuální školská legislativa je neuvádí, mnozí ředitelé, kteří tyto funkce (s výjimkou sociálního pedagoga nejde o samostatné pracovní pozice) ve svých školách zřídili, uvádějí řadu pozitiv, která jednoznačně převáží fakt, že k jejich financování musí každým rokem znovu a znovu hledat finanční prostředky.

Působení všech výše uvedených pracovních pozic v našem školství s sebou nese nemalé finanční náklady. Jejich zajištění do velké míry závisí na iniciativě ředitelství školy. To platí pro personální situaci. U zajištění organizačních podmínek implementace podpůrných opatření je situace jiná. Jsou časově náročná a jejich efektivnějšímu zavedení často brání spíše pouze naše neznalost nebo neochota se jimi zabývat do hloubky (a ne jen formálně) než nedostatek finančních prostředků.