SLOVNÍČEK ODBORNÝCH POJMŮ

Kolektiv autorů

Afázie	Afázie je porucha způsobená poškozením určitých oblastí mozku. Jedná se o získané postižení řečových dovedností v době, kdy už byla řeč rozvinuta. Člověk může například po cévní mozkové příhodě, úrazu či operaci hlavy přijít o schopnost mluvit, rozumět řečenému, opakovat slova, pojmenovávat věci nebo číst, psát či počítat. Afázie může být chápána také jako porucha schopnosti jazykové produkce a percepce projevující se rozmanitými obtížemi v porozumění, v produkování řeči, čtení nebo psaní.
Achondroplazie	Achondroplazie je geneticky vázané vrozené onemocnění. Častěji postihuje mužské pohlaví. Porucha tvorby kostí ovlivní růst kostí do délky, ty jsou nápadně krátké, zakřivené, avšak normálně široké. Nejčastěji jsou postiženy kosti končetin. Porušen je růst kostí do délky. Disproporční růst je patrný již po porodu. Dítě má krátké prsty, kyfotickou páteř, nápadně vyklenuté čelo. Krk je krátký, téměř neznatelný. Porucha růstu pokračuje po narození a výsledkem je disproporcionální trpaslictví. Dosažená výška je cca 120 až 130 cm. Psychomotorický a pohlavní vývoj není postižen. V současné době díky ultrazvukovému vyšetření plodu lze tuto vývojovou vadu včas odhalit.
Anamnéza	Také „předchorobí“, z řeckého pojmu αναμνήσις, (anamnésis = rozpomínání, vzpomenutí). Jedná se o soubor údajů (informací), které slouží k posouzení zdravotního stavu pacienta a bližší analýze jeho stavu. Většinou probíhá formou rozhovoru lékaře a pacienta (jde o přímou anamnézu), který začíná krátkou informací o současných subjektivně vnímaných obtížích nemocného, zahrnuje údaje o prodělaných nemocech pacienta (jde o anamnézu osobní, AO), rodičů a sourozenců (jde o anamnézu rodinnou, AR), dále mohou být součástí údaje o sociálním zázemí pacienta. Pořadí jednotlivých částí a rozsah informací se obvykle řídí zvyky oboru a konkrétního pracoviště.
Anartrie	Vážná porucha artikulace (vyslovování), poškozená až nesrozumitelná výslovnost, porucha článkování řeči, vynechávání hlásek a jejich přeskupování při normálnímchápání významu mluvy.
Anxieta	Anxieta je stav úzkosti. Tento stav bývá spojen s pocitem ohrožení, s nespavostí, dráždivostí, poruchami libida, poruchami koncentrace a často je doprovázen vegetativními tělesnými příznaky, jako je například hyperventilace, zkrácení dechu, poruchy čití, pocení, zrychlená srdeční akce, průjem, častější močení, rudnutí či blednutí a podobně.
Asfyxie	Asfyxie je nedostatek kyslíku, který má za následek dušení. Nastane-li takový stav před porodem, během porodu či bezprostředně po porodu, může dojít k nenávratnému poškození mozku novorozence. Asfyktický novorozenec je cyanotický až bledý, nedostatečně dýchá, má sníženou srdeční frekvenci nebo nepřítomnou srdeční akci, snížené svalové napětí, malou až chybějící reakci na podráždění. Pokud není včas zahájena resuscitace a adekvátní intenzivní péče, dojde vlivem nedostatku kyslíku k destrukci mozkových struktur. Výsledkem může být dětská mozková obrna, v krajním případě úmrtí novorozence.
Astma	Astma je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti. Podstatou potíží je otok sliznic dýchacích cest spojený s nadměrnou tvorbou hlenu a zúžením průsvitu dýchacích cest. Astma je součástí atopických onemocnění, k nimž řadíme ještě ekzém a sennou rýmu. Atopie znamená, že člověk, respektive jeho sliznice, reaguje na vnější podněty nadměrnou reakcí.
Aspirační úroveň	Úroveň cílů, které si člověk vytyčuje a jejichž dosažení očekává; dosažení těchto cílů pak prožívá jako úspěch, nedosažení jako neúspěch.
Augmentativní a alternativní komunikace	Augmentativní a alternativní komunikace se pokouší přechodně nebo trvale kompenzovat projevy poruchy a postižení u osob se závažným postižením řeči, jazyka a psaní. Augmentativní (z lat. augmentare – rozšiřovat) systémy komunikace mají podporovat již existující, ale pro běžné dorozumívání nedostatečné komunikační schopnosti. Alternativní komunikační systémy se používají jako náhrada mluvené řeči.
Bazální stimulace	Jde o koncept podpory, péče a vedení těžce nemocných osob či lidí s postižením, s narušenou schopností vnímání, komunikace a pohybu. Cílem bazální stimulace je podpora individuálního vývoje těchto osob. Koncept, který se stal uznávaným v mnoha evropských zemích a je používán v oblasti speciální pedagogiky a v oblasti ošetřovatelství, vyvinul speciální pedagog Andreas Fröhlich při práci s dětmi s tělesným a mentálním postižením.
Celiakie	Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené přecitlivělostí na lepek obsažený v některých obilovinách. Celiakie může vést k těžké podvýživě, průjmům, vzniku osteoporózy nebo zvýšenému riziku maligních nádorů. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, dodržováním bezlepkové diety je ale možné potlačit její příznaky.
Cystická fibróza	Cystická fibróza je u nás jedno z nejčastějších dědičných onemocnění, s přibližným výskytem jedno na tři tisíce novorozených dětí. Onemocnění postihuje dýchací a zažívací systém jedinců s postižením a je charakteristické tvorbou abnormálně hustého hlenu v těchto orgánech. Cystickou fibrózou, starším názvem mukoviscidosou, onemocní bez rozdílu jedinci mužského i ženského pohlaví. Je to onemocnění, které se i přes intenzivní inhalační a rehabilitační léčbu, kterou je nutné provádět několikrát denně, s rostoucím věkem zhoršuje. Mezi hlavní problémy pacientů s cystickou fibrózou patří náchylnost k infekcím dýchacích cest, porucha vstřebávání živin a vlivem nedostatečné funkce slinivky břišní i projevy cukrovky prvního typu z nedostatečné tvorby inzulinu.
Dechová cvičení	Rozmanitá cvičení, která ovlivňují správný vývoj řeči – zaměřují se především na prohloubení dýchání a zvládnutí fyziologicky správného vdechu a výdechu při mluvení. Výdechový proud vzduchu je nezbytný při výslovnosti hlásek. Dechová cvičení se provádějí nejčastěji v kombinaci s hlasovými cvičeními, která jsou důležitá pro nácvik správného hlasového začátku a hlasové hygieny. Lze je též doplňovat cvičeními rezonančními, asociačními, rytmickými a dalšími. Správně prováděná dechová cvičení působí jako prevence nežádoucích jevů – například arytmie dýchání – a jsou také součástí terapie koktavosti, brebtavosti a dalších řečových poruch u rozmanitých druhů postižení.
Deprivace	Z latinského slova privo (= zbavit), ve své české podobě vznikl tento termín pravděpodobně odvozením od anglického slovesa deprive (odepřít něco někomu). Jde o dlouhodobý nedostatek (nedostatečné uspokojení) tělesných či psychických potřeb jednotlivce.
Dětská mozková obrna	Dětská mozková obrna (DMO) je neurovývojové postižení dítěte v důsledku poruchy vývoje mozku během těhotenství, při porodu a v prvních měsících života. Při DMO dochází ke špatnému vývoji nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku, a to má za následek nedostatečnou kontrolu hybnosti a vadné držení trupu a končetin. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo rocích života. Existuje DMO získaná a vrozená. Základem léčby DMO je rehabilitace, ale vyléčitelná není.
Diabetes mellitus	Diabetes mellitus neboli cukrovka je autoimunitní onemocnění projevující se poruchou metabolismu sacharidů. Diabetes se dělí na dvě formy: diabetes 1. typu a 2. typu. Děti postihuje častěji diabetes 1. typu, kdy slinivka břišní přestane produkovat inzulin. Léčba diabetu spočívá v podávání inzulinu, dodržování dietních opatření a fyzické aktivitě.
Diferenciace	Nedílnou součástí pojetí školního vzdělávání je diferenciace žáků, tedy jejich seskupování podle různých proměnlivých kritérií, a tím vytváření podmínek pro úspěšné učení každého jedince. Zvláště důležitá je diferenciace vnitřní, tedy diferenciace žáků ve třídě. Ta respektuje rozmanitost osobnosti, individualitu, kapacitu i momentální výkonnost žáka. V rukou učitele je nástrojem k odhalování a uplatňování rozdílných vzdělávacích přístupů a metodických postupů, vytváření speciálních úkolů zaměřených na individuální schopnosti a zájmy žáka.
Disabilita	Z angl. disability, tj. nezpůsobilost, handicap. Znamená omezení, až znemožnění některých fyzických, psychických nebo sociálních funkcí a činností jedince – například kvůli nějakému onemocnění či jinému znevýhodnění.
Diskrepance	Nerovnoměrnost, nevyváženost, nesoulad (diskrepance ve vývoji = nerovnoměrný vývoj).
Dysartrie	Dysartrie je narušení artikulace jako celku, je úzce spojena s obtížemi v dýchání, tvorbě hlasu, v artikulačním procesu i v melodičnosti řeči. Jde o poruchu neurologického původu, která vzniká v důsledku ochrnutí, slabosti nebo poruchy koordinace svalstva podílejícího se na tvorbě řeči.
Dysfázie	Vývojová dysfázie je specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené. Vzniká jako následek poruchy centrálního zpracování řečového signálu. Postižení je tím lokalizováno do centrální sluchové oblasti řečových center. Postižení CNS je tedy spíše difuzní, ne ložiskové. Zasahuje celou centrální korovou oblast a podle vážnosti postižení se pak manifestuje různou hloubkou příznaků. Projevuje se širokou symptomatikou, včetně výrazně nerovnoměrného vývoje celé osobnosti. Podle hloubky postižení se pak manifestuje různě širokou škálou i hloubkou příznaků, od dysfatické symptomatiky po úplnou nemluvnost. Dysfatický vývoj ovlivňuje i vývoj osobnosti dítěte, jeho citovou, motivační a zájmovou sféru, postavení v rodině, širší psychosociální začlenění i budoucí profesní orientaci.
Dyslálie	Porucha artikulace hlásky nebo skupiny hlásek. Je to nejznámější porucha řeči, která se projevuje nejčastěji v dětském věku, ale může přetrvat i do adolescence nebo do dospělosti. Hláska může být nesprávně tvořena, vynechávána ve slabikách nebo slovech nebo může být také zaměňována za hlásku jinou. Jedná se tedy o sníženou schopnost využívat nebo tvořit některé hlásky mateřského jazyka podle jazykových norem.
Dysmelie	Dysmelie je porucha zárodečného vývoje končetin (chybění části končetin při narození). Příčinou dysmelie mohou být nově vzniklé mutace genů, ale i toxické postižení plodu, jako tomu v minulosti bylo například u sedativního léku Talidomid, který byl podáván i v těhotenství. Příčinou mohou být také některá virová onemocnění v prvním trimestru těhotenství. Pečlivé, pravidelné sledování a vyšetřování těhotné, stejně jako důsledné vyhýbání se toxickým látkám (a to zdaleka nejsou jen léky, ale mimo jiné i alkohol a jiné návykové látky), je prevencí toho, aby se narodilo dítě s takovou vadou vývoje končetin.
Dystonicko-dyskinetický	Dystonicko-dyskinetický syndrom je jedna z forem dětské mozkové obrny (DMO). Tato forma tvoří kolem deseti procent případů dětských mozkových obrn (DMO). Základní rizikové faktory pro vznik jsou hypoxie (před porodem a kolem porodu) a hyperbilirubinemie (zvýšená hladina žlučových barviv u novorozence, vznikající v tomto případě ve spojení s hypoxií a nezralostí). U pacientů dochází ke střídání svalového napětí. Můžeme pozorovat abnormální pohyby nebo postury, základní poruchou je tedy neschopnost organizovat a správně vykonat volní pohyb, koordinovat automatické pohyby a udržet posturu. Nejčastěji se tato forma DMO vyvíjí z hypotonického syndromu a abnormální pohyby se objevují až mezi pátým a desátým měsícem věku. Děti mají tendenci k opistotonu. Plně rozvinutý klinický obraz s dyskinezemi se objevuje v průběhu prvního až třetího roku věku dítěte. Jsou to mimovolní pohyby končetin, nedostatečná kontrola trupu, která brání rozvoji stoje a chůze, postižení orofaciální koordinace rušící schopnost mluvit. Jsou zjevné obtíže s výslovností a artikulací. Jen malá část dětí s DMO dosáhne schopnosti samostatné chůze. Při každém pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné pohyby, při emočních podnětech se dyskineze zvýrazňují. Značným problémem je nadměrné slinění. Mentální schopnosti jsou většinou v normě. Problémem je jemná motorika, například psaní. Rozvoj epilepsie je vzácný. Časté jsou zrakové vady – jedna třetina dětí šilhá, může se připojit porucha sluchu.
Edukační intervence	Cílená odborná výchovná a vzdělávací optimalizační opatření.
Echolálie	Opakování celých slov a slovních spojení pronesených druhou osobou, ale bez porozumění obsahu – takzvané „papouškování“. Vyskytuje se u některých duševních onemocnění (schizofrenie), u některých afázií nebo u duševně zaostalých jedinců. Jako součást vývoje řeči je běžná v rané fázi dětství. Četné echolálie se vyskytují také u jedinců s poruchou autistického spektra.
Epilepsie	Epilepsie je záchvatovité onemocnění mozku, které může být vrozené nebo získané. K léčbě epilepsie se užívají režimová opatření, podávání antiepileptik a u těžkých a sekundárních epilepsií připadá v úvahu i chirurgické řešení.
Fenylketonurie	Fenylketonurie je metabolické onemocnění, vrozená porucha látkové výměny způsobená neschopností těla štěpit aminokyselinu fenylalanin na tyrosin. Bez aktivního vyhledávání se onemocnění zjistí až v době nenávratného poškození mozkových funkcí dítěte. Proto se provádí screening – plošné vyhledávací vyšetření z kapky krve novorozence. Výsledky zpracovávají centrální laboratoře a v případě podezření na tuto nemoc je dítě znovu vyšetřeno. Pokud se podezření potvrdí, je dítě ihned léčeno. Jedinou účinnou léčbou je přísná nízkobílkovinová a nízkofenylalaninová dieta, která je nutná právě v dětském věku, a přísná dieta v období těhotenství, která umožní snížit vysoké hladiny fenylalaninu v krvi, jež přechází do dělohy. Tím se předejde výše zmíněnému poškození mozku a dalším vadám plodu.
Genetický	Dědičný, vývojový.
Gymnastika mluvidel	Řada cviků pro rozvoj motoriky mluvidel k získání citu pro jejich polohu a pohyb u jednotlivých hlásek. Zaměřuje se na jednotlivé řečové orgány, jako jsou rty, dolní čelist, jazyk a měkké patro, jejich pohyblivost a polohování. Cviky respektují vývojové hledisko a jsou metodicky uspořádány od jednodušších ke složitějším. To znamená od pohybů větších částí mluvidel k jemně rozlišeným a koordinovaným pohybům jen některých svalů či svalových skupin.
Hemofilie	Hemofilie je vrozené onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, což se navenek projevuje chorobnou krvácivostí – krevními výrony do svalů či kloubů a omezenou schopností organismu zastavit krvácení. Hemofilie postihuje pouze osoby mužského pohlaví, ale ženy jsou nositelkami vadného genu. Léčba se provádí podáváním srážecích faktorů získaných z krevní plazmy a léků zastavujících opětovné rozpouštění již sražené krve.
Hendikep (handicap)	Nevýhoda (znevýhodnění) jako důsledek zdravotního postižení, které omezuje člověka v běžných životních úkonech, ztěžuje jeho výkonnost, dosahování vzdělávacích i společenských cílů, narušuje sociální vztahy a kvalitu života. Společenské podmínky, v nichž jedinec s hendikepem žije, mohou míru znevýhodnění snížit vhodnou úpravou prostředí, které poskytne dostatek příležitostí k naplňování různých potřeb jedince s postižením.
Heterogenita	Různorodost – frekventovaný pojem v oblasti speciální pedagogiky, kde se jedná o zařazení jedince s postižením do sociální skupiny nebo do sociálního (nejčastěji školního) prostředí. Heterogenní skupina je tvořena z jedinců rozdílných schopností, různé úrovně dosaženého vzdělání a sociálních dovedností a uplatňuje se ve školách s integrovanými žáky.
Hospitalizace	Pobyt v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zdravotnickém zařízení. Důvody hospitalizace jsou různé: od vážného zranění nebo závažného onemocnění až po podezření na nějaké vnitřní poranění nebo skryté onemocnění či podezření na infekční chorobu (hospitalizace karanténní). Při dlouhodobém pobytu dítěte v nemocnici působí mnoho negativních faktorů. Například ztráta rodiny, změna sociálního i životního prostředí, nedostatek odpočinku i spánku. Dítě může také strádat nedostatkem podnětů, ať již psychických, fyzických či sociálních, a vzniká u něj deprivační syndrom nazvaný hospitalismus.
Hydrocefalus	Nahromadění mozkomíšního moku v nitrolebním prostoru.
Hyperaktivita	Fyzický stav projevující se abnormální aktivitou, impulzivností, vznětlivostí.
Hyperprotektivní	V určitých situacích neadekvátně a nadměrně ochraňující, hýčkající, rozmazlující.
Hypoaktivita	Snížená (menší) tělesná aktivita, tělesná inaktivita (nečinnost).
Chromozom	Struktura v buněčném jádře, v níž je zapsána dědičná informace. Jedná se v podstatě o dlouhý řetězec speciálně seskupené DNA.
Imobilita	Nepohyblivost, nehybnost, neschopnost se hýbat.
Identita	Schopnost jedince vnímat sám sebe, chápat svou svébytnost, smysl své existence, stejnost, shodnost, rovnost i totožnost jako člena lidské společnosti. Též sebepojetí jedince, které se vytváří v sociálních interakcích v průběhu života a vyjadřuje jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. V důsledku zdravotního postižení bývá identita člověka narušena.
Individuální přístup	Pravidlo, podle něhož mají učitelé a jiní výchovní pracovníci poznávat a respektovat specifické vlastnosti a zvláštnosti jednotlivých žáků a studentů, jejich styl a tempo učení či případná omezení v určitých oblastech. Je předpokladem úspěšného rozvoje klíčových kompetencí každého žáka a základním principem takzvaného inkluzivního vzdělávání.
Individuální rozvoj	Soustava vlastností charakteristických pro daného jedince. Osobnost každého člověka je zcela individuální, spojují se v ní prvky biologické (genetické), psychické i sociální. V průběhu života se každá osobnost rozvíjí. Na její rozvoj působí vztahy mezi lidmi a vztahy jedince s jeho prostředím. Individuální rozvoj člověka s postižením má svá specifika, zvláštnosti, které je třeba odhalovat a respektovat, chceme-li rozvoj jeho osobnosti účinně podporovat.
Individuální vzdělávací plán (IVP)	Je určen žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami, jedincům se zdravotním postižením, poruchami učení nebo mimořádně talentovaným. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy. Na jeho vypracování se podílejí nejen učitelé, ale i další odborní pracovníci (psycholog, speciální pedagog, lékař), kteří spolupracují se školským poradenským zařízením, nejčastěji speciálněpedagogickým centrem. Centrum diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka a navrhuje míru podpůrných opatření. Podle metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR musí být IVP vypracován pro každého integrovaného žáka či studenta na jeden školní rok. V průběhu roku je potom dále hodnocen, doplňován a upravován. Vždy musí být v souladu s možnostmi školy a měl by být projednán se zákonnými zástupci žáka, které je třeba do jeho plnění zainteresovat. IVP je součástí dokumentace žáka, stanoví konkrétní cíle výuky v jednotlivých předmětech nebo vzdělávacích oblastech, určuje vhodné výukové metody a doporučuje učební pomůcky a materiály.
Inkluze	Začlenění, zahrnutí, zařazení jedince do určité sociální skupiny, do společnosti a zároveň jeho přijetí ze strany ostatních členů dané skupiny, komunity, společnosti. Zahrnuje v sobě i přijetí odlišnosti jako základního aspektu porozumění zvláštnostem jedince a vzájemného pochopení soužití mezi lidmi. Významným nástrojem inkluzivní školy je individualizace výuky. Inkluzivní vzdělávání znamená vytváření podmínek pro vzdělávání všech dětí ve společném školním prostředí, takzvaném hlavním vzdělávacím proudu, při plném respektování rovnosti vzdělávacích příležitostí. Inkluze bývá rovněž chápána jako vyšší stupeň integrace.
Inkluzivní vzdělávání	Společné vzdělávání v takzvaném hlavním vzdělávacím proudu zohledňující individuální potřeby žáků a studentů. Předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy, která by měla být na tento způsob výuky a všech dalších činností řádně připravena. Nabízí rozličné a flexibilní cesty, jak kvalitního vzdělání dosáhnout, založené na individuálním přístupu ke každému jedinci. V jedné třídě se společně vzdělávají děti se zdravotním postižením, děti nadané, děti cizinců či děti jiného etnika s dětmi z většinové společnosti. Pedagog používá rozličné metody výuky a věnuje se rovnocenně všem dětem.
Integrace	Zařazení žáků se zdravotním postižením do běžných škol. Podmínkou integrace je diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb jedince a zajištění odborné speciálněpedagogické péče v dané škole nebo ve školském zařízení. Školy s integrovanými žáky jsou ze zákona finančně podporovány. Jednou z podmínek úspěšnosti školní integrace je spolupráce s rodiči a organizacemi poskytujícími sociální služby lidem se zdravotním postižením.
Inzulinová pera	Jde o nástroje pro pacienty s diabetem určené k aplikaci inzulinu. Umožňují jednoduchou a prakticky nebolestivou aplikaci. V současné době je možné volit mezi takzvaně předplněnými pery, která již obsahují inzulin v zataveném aplikátoru, nebo pery, do kterých se vkládají ampule s inzulinem.
Inzulinová pumpa	Jde o novější druh inzulinového aplikátoru, který umožňuje častější aplikace inzulinu ve spojení s trvalým, kontinuálním podáváním. Jinými slovy systém bazál–bolus. Inzulin se aplikuje pomocí setu, který má po 24 hodin pacient injikován do podkoží. Současné inzulinové pumpy ale zatím nedokážou samy reagovat na hladiny krevního cukru. Pacient musí sám vyhodnotit tato data a podle toho usměrnit nastavené dávkování inzulinu. Přesto je inzulinová pumpa nástrojem, jak zlepšit kompenzaci diabetu v situaci, kdy není aplikace ve čtyřech dávkách pomocí klasických per dostatečně účinná.
Kabatova metoda	Je založena na vedení pohybu v úhlopříčném směru s rotací. Tedy tak, aby docházelo k co největšímu dostředivému pohybu kloubních ploch. Vedení pohybu podporuje protažení svalů – právě to pacienti se spinální muskulární atrofií potřebují. Zapojují se svaly celého těla, což je velmi žádoucí.
Kognitivní dovednosti	Jedná se o poznávací dovednosti – například o čtení a psaní, manipulaci se slovy a čísly, rozlišování tvarů, zpracovávání informací, doplňování dílčích informací a poznatků do celků a systémů a jejich propojování.
Kompenzace	Soubor speciálněpedagogických metod a postupů zaměřených na zdokonalování výkonnosti jiného orgánu a jeho funkce, než je oblast postižená. Kompenzace pomáhá jedinci vyrovnávat se s omezením výkonu v dané oblasti zvýšením funkce jiného orgánu (například rozvoj sluchového vnímání při postižení zraku). Kompenzační metodické postupy soustavně podporují výkonnost neporušených funkcí, které se stávají náhradou za funkci porušenou či zcela vyřazenou.
Komunikace	Jedna z nejběžnějších, ale zároveň i nejobtížnějších dovedností v lidském životě, která slouží k dorozumívání mezi lidmi. Dorozumívání a dorozumění je předpokladem vzájemného pochopení, spolupráce a soužití. Komunikace má mnoho forem, probíhá od prvních chvil života a rozvíjí se po celý život v různých situacích. V běžné komunikaci jde o sdělování informací, poznatků, zkušeností, problémů, prožitků apod. a zároveň o porozumění, pochopení toho druhého, porozumění tomu, co od nás žádá, jaké jsou jeho potřeby i priority. Komunikace nejčastěji probíhá pomocí řeči, důležitá je též mimika, gesta, síla a zabarvení hlasu, postoj i celkové chování člověka (tedy takzvaná řeč těla).
Koncept manželů Bobathových	Vychází z pozorování chování lidí s centrálně podmíněnými poruchami motoriky, které se projevují silným svalovým napětím a nižšími svalovými reflexy. Není to klasická metoda, ale ucelený komplexní přístup k pacientovi, jenž zahrnuje čtyřiadvacetihodinovou péči terapeutů a členů rodiny.
Koordinace	Koordinace probíhá na různých úrovních. Pro osoby se zdravotním postižením je důležitá koordinace služeb, tedy složky zdravotně-léčebné, rehabilitační, vzdělávací, psychologické, pracovní a sociální. Integrace žáků se zdravotním postižením v běžné škole se neobejde bez koordinace poskytované podpory ze strany školy, mimoškolních organizací a rodiny.
Korekce výslovnosti	Vede k vytváření a nácviku správné výslovnosti. Působí preventivně proti upevnění narušené komunikační schopnosti a nesprávného řečového vývoje u dětí. Rozvíjí slovní zásobu dětí, zlepšuje jejich vyjadřovací schopnosti, zabývá se smyslovým vnímáním, přispívá k rozvoji motorických dovedností, a tím i k obratnosti mluvidel. Je součástí logopedické péče.
Kvalita života	Soubor různorodých podmínek materiálních i duchovních, důležitých pro zdravý a spokojený život. Závisí jak na vnějších podmínkách prostředí, v němž jedinec žije, tak i na vnitřních podmínkách jeho osobnosti. Znakem kvality života je různorodost a zároveň komplexnost faktorů, které ji ovlivňují v různých etapách života. Zdravotní postižení nemusí být vždy provázeno snížením kvality života. Sami lidé se zdravotním postižením ji často nepovažují ve srovnání s ostatními za horší. Ke zvyšování kvality života dětí se zdravotním postižením je nutná podpora všech jejích složek, zvláště pak rovnocenný přístup ke vzdělávání, v pozdějším věku k pracovním i společenským příležitostem. Kvalita života je významným kritériem při hodnocení zdravotních, sociálních i vzdělávacích intervencí u osob se zdravotním postižením.
Leukemie	Leukemie je zhoubné onemocnění krvetvorby. Nádorový proces postihuje bílé krvinky (leukocyty), které se začnou nekontrolovatelně dělit a narušují normální funkce krve (transport kyslíku, krevní srážení, imunitní funkce). Léčba záleží na tom, o který typ leukemie se jedná a jak dlouho trvá. Zahrnuje chemoterapii, ozařování a transplantaci kostní dřeně. Přesto někdy není úspěšná a onemocnění končí úmrtím. Mezi dětmi jsou leukemie vůbec nejčastějším nádorovým onemocněním.
Logoped	Zabývá se diagnostikou a terapií vad řeči a komunikačního procesu, a to především u dětí. Spolupracuje s rodiči a také se školskými zařízeními.
Makaton	Jazykový program, který poskytuje základní prostředky komunikace a podněcuje jak rozvoj mluvené řeči, tak i porozumění pojmům u dětí a dospělých s komunikačními problémy, s obtížně srozumitelnou řečí nebo neschopností verbálního vyjadřování (nejčastěji u jedinců s mentálním postižením, sluchovým postižením, autismem či kombinovanými postiženími). Jako primární prostředek komunikace podněcuje rozvoj jazyka, přispívá též k rozvoji čtenářských dovedností. Využívá speciální znaky pocházející většinou z přirozeného znakového jazyka neslyšících a doplněné mluvenou řečí a symboly. Při počátečním užívání jazykového programu Makaton je vhodné používat současně znaky i mluvenou řeč.
Marfanův syndrom	Marfanův syndrom je poměrně vzácné dědičné onemocnění spojené s poruchou pojiva. Postihuje především aortu, kostru, oči a durální vak. Lidé s Marfanovým syndromem bývají vysocí, s nápadně dlouhými končetinami, nejvíce je ale na životě ohrožuje postižení krevních cév. Pro Marfanův syndrom doposud neexistuje žádná léčba, ale některé léky zpomalují průběh nemoci.
Mediace	Mediace (z lat. mediare = „být uprostřed“, z toho česky„zprostředkování“) je způsob pokojného řešení sporůa konfliktů, jehož cílem je dohoda. Základem mediace je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv.mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému,kompromisnímu řešení sporných otázek. Podmínkou je, že mediátor musí být nestranný, nemůže jím být osoba spojená s jednou ze stran sporu, neboť pak by mediátor nespravedlivě ovlivňoval druhou stranu a mohl by ji např. přimět akceptovat jako kompromis řešení, jež by pro ni bylo nevýhodné.
Meningitida	Meningitida je zánět mozkových blan. Rozlišujeme dva druhy tohoto zánětu: jednak hnisavý, bakteriální, a jednak nehnisavý, virový. Představitelem hnisavého zánětu mozkových blan je například meningokoková meningitida. Představitelem virového zánětu je kupříkladu zánět způsobený klíštětem. V obou případech jde o zánět mozkových obalů, který se projeví bolestmi hlavy, horečkami a neurologickými příznaky. Hnisavý zánět mozkových blan probíhá velmi rychle a zánět se rozšíří do celého těla. Pacienta záhy ohrožuje přímo na životě. Ani virový zánět ale není bez rizik. Po tomto zánětu mohou různě dlouho přetrvávat neurologické potíže, jako jsou obrny.
Meningokéla	Meningokéla je stav, kdy mozkové pleny vyhřezávají skrz rozštěp kostěného obalu, nejčastěji v oblasti dolní části páteře, někdy s hromaděním likvidu, pak se jedná o meningocystokélu. Tato vrozená vada by měla být zachycena v rámci sonografických vyšetření v těhotenství. V současné době se tak děti s touto vrozenou vadou, která limituje jejich přežití a může velmi komplikovat porod, rodí jen zcela vzácně.
Mikce	Latinský název pro močení. S poruchami mikce se pojí neurologická onemocnění spojená s poraněním míchy nebo poruchou inervace svaloviny močového měchýře. Poruchy mikce mohou být způsobeny také infekcí močových cest, dehydratací, rozvratem vnitřního prostředí organismu.
Morbus Calve-Legg-Perthes	Idiopatické onemocnění kyčelního kloubu, způsobené poruchou prokrvení proximální epifýzy femuru. Osifikační centrum hlavice kosti stehenní podlehne nekróze, je resorbováno a postupně přestavěno v živou kost. Nekrózou, která postihuje převážně chlapce ve věku od 5 do 8 let s variační šíří 2–15 let, může být postižena celá epifýza i s přilehlou částí metafýzy a růstové ploténky, častěji se však jedná o parciální postižení hlavice. Výsledkem může být buď plně anatomicky i funkčně normální kyčelní kloub, nebo lehčí či závažnější deformita, omezující v různé míře pohyb v postižené kyčli, tělesnou výkonnost a vedoucí k vývoji časné artrózy.
Mukopolysacharidóza	Mukopolysacharidóza je metabolické onemocnění, vrozená porucha látkové výměny způsobená neschopností těla štěpit látky mukopolysacharidy. Mukopolysacharidy tvoří mezibuněčnou hmotu v pojivových tkáních. Při poruše jejich štěpení dochází k vážným poruchám funkce kloubů, srdečních chlopní, rohovky. Mukopolysacharidóza vede často k poruše růstu dítěte, neprospívání, zvětšení jater a sleziny. Neprospívající dítě má nápadně velké břicho a jeho psychomotorický vývoj se opožďuje. Jedinou možností léčby jsou speciální dietní opatření a výživové doplňky.
Multisenzoriální přístup	Současné působení na více smyslů, na jehož základě vznikají speciální pedagogické metody využívané při vyučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Uplatňuje se zvláště v oblasti komunikace. Dětem jsou nabízeny podněty a vjemy, které pokrývají celou škálu jejich možností vnímat a osvojovat si poznatky přiměřeně jejich věku a zkušenostem. Díky tomuto přístupu mohou děti využívat více možností zapamatování, učí se rychleji a učivo si lépe zapamatují. Multisenzoriální přístup se uplatňuje také při výuce cizích jazyků.
Obstrukce	Obstrukce je zamezení průchodnosti dutým trubicovým orgánem. Může ji vyvolat cizí těleso, nádor, hlen, zúžení ústí. O obstrukci dýchacích cest mluvíme u vdechnutí cizího tělesa nebo při infekčním zánětu dýchacích cest či astmatické dušnosti. Obstrukci močových cest může způsobit močový kámen nebo vrozené zúžení. V trávicím systému může jít o překážku způsobenou zúžením nebo poruchou vyprazdňování střev. Obstrukci žlučových cest zapříčiňují žlučníkové kameny. Snaha organismu překážku překonat se většinou projevuje bolestí, v případě obstrukce dýchacích cest je spojena s dušností.
Optické pomůcky	Speciální pomůcky pro zrakově postižené: dioptrické brýle, čočky, příložní lupy, lupy s podstavcem, stojanové lupy, televizní lupy, příložní polokoule, hlavové lupy, dalekohledové brýle a jiné. Používají se jak při hledění na blízko, tak do dálky. Vedle běžných optických pomůcek se stále více používají i pomůcky optoelektronické (kamerové lupy), ale i audioknihy, e-knihy apod.
Orofaciální	Týkající se oblasti úst a obličeje. Například infekce horních dýchacích cest se projevují zduřením mízních uzlin v orofaciální oblasti.
Paliativní péče	Komplexní, aktivní a na kvalitu života zaměřená péče poskytovaná pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stadiu. Nabízí účinnou pomoc k naplňování ideje důstojného a kvalitního života až do jeho konce. Jejím nástrojem je odborná léčba příznaků provázejících umírání a účinná léčba bolesti. Poskytuje také útěchu rodině v průběhu onemocnění jejího člena i v období smutku po jeho smrti. Uskutečňuje se nejčastěji ve speciálních zařízeních – hospicích.
Paroxysmální	Paroxysmální znamená záchvatovitý. Slovo je odvozeno od latinského výrazu paroxysmus, tedy záchvat. Například u dětí se setkáváme s poruchou srdečního rytmu, která se nazývá paroxysmální tachykardie. Jde o záchvaty bušení srdce, které spontánně ustupují, ale při větší intenzitě mohou pacienta přímo ohrozit na životě. Léčba spočívá v kardiochirurgickém zákroku, přetnutí vláken, ze kterých se vzruch ve svalovině srdeční šíří. Operace se provádí katetrizační metodou. Existuje také paroxysmální migréna nebo paroxysmální vertigo – záchvaty poruchy rovnováhy.
Participace	Účast osob na určitém procesu, podíl na rozhodování, řízení, postupech a jiných aktivitách směřujících ke společně stanovenému a akceptovanému cíli. V oblasti vzdělávání je důležitá aktivní participace žáků na procesu výuky, jejíž formy se mění v závislosti na stupni a druhu školy i na samotném klimatu třídy. Jedním z cílů speciálněpedagogické intervence je zvyšování participace žáků se zdravotním postižením na vlastním vzdělávání a na aktivitách školy. Podobně participace rodičů významně ovlivňuje jejich vztah ke škole a úspěšnost vzdělávacího procesu. Participace rodičů žáků se zdravotním postižením přispívá k dosažení pozitivních výsledků integrativního způsobu vzdělávání.
Perorální podání	Podání léku ústy (orálně, per os, p. o.). Perorálně lze podávat pouze takové léky, které nejsou v zažívacím traktu nežádoucím způsobem rozkládány a které se ze zažívacího traktu dostatečně vstřebávají (výjimkou jsou léky – např. antibiotika – určené pro léčbu nemocí střeva, kde může být výhodou, že se lék nevstřebává).
Piktogram	Grafický znak (stylizovaný obrázek) znázorňující určité sdělení. Většinou jde o malý a srozumitelný nákres věci. Piktogramy se běžně používají na veřejných místech, budovách i v tištěných materiálech s cílem umožnit lidem rychlou orientaci všude tam, kde by se slovní vyjádření mohlo stát překážkou porozumění. Například v dopravě, v nemocnicích apod. Pomocí piktogramů lze předávat i různé instrukce, příkazy a varování. Při edukaci dětí se zdravotním postižením patří mezi formy alternativní a augmentativní komunikace. S jejich pomocí mohou děti s narušenou komunikační schopností sdělovat své pocity a potřeby a aktivně se zapojit do komunikace i do vzdělávacího procesu. Pro potřeby komunikace lze piktogramy využít u dětí s těžším mentálním postižením, u dětí autistických i u dětí s více vadami. Jsou vhodné všude tam, kde chceme usnadnit dětem s postižením orientaci v běžném životě, naučit je samostatnosti, naučit je adaptovat se na prostředí, v němž žijí. Výuka komunikace pomocí piktogramů se zaměřuje nejdříve na jednoduché předměty a činnosti blízké chápání konkrétního dítěte, nejčastěji se začíná s obrázky členů rodiny.
Polysomnografie	Jde o simultánní záznam několika funkcí organismu prováděný ve spánku. Současně se zapisuje EEG, svalová aktivita (například EMG svalstva brady, oční pohyby, EKG, dechový rytmus, krevní tlak a podobně). Metoda umožňuje rozlišit jednotlivé fáze spánku, takzvaný spánkový profil. Používá se při poruchách spánku a při podezření na epilepsii.
Poradenství	Činnost zaměřená na podporu rozvoje osobnosti a řešení problémů, kterou provádí tým odborníků (nejčastěji lékař, psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník atd.). Poradenství je složkou rané péče u dětí se zdravotním postižením, poskytuje pomoc při vzdělávání ve škole, v pozdějším životě má význam při volbě povolání, pracovním zařazení a zaměstnávání.
Porfyrie	Porfyrie je skupina metabolických onemocnění, u nichž se projevuje porucha funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ve většině případů má choroba genetický podklad v poškozených genech, pak se jedná o dědičnou metabolickou poruchu. Jsou ale také známy formy získané, tedy pozdější onemocnění touto chorobou. Porfyrie způsobují narušení tvorby hemu, což je molekula porfyrinu a atom železa, které se namísto syntézy ukládají v těle. Charakteristickým projevem nemoci je zbarvení moči dočervena. Tato porucha syntézy hemu se projevuje přecitlivělostí kůže nemocného na světlo. Zuby, moč a stolice získávají červený až hnědý nádech. Dásně ustupují a charakteristický vzhled je označován jako tzv. upíří zuby. K porfyrii patří i neuropsychické problémy (neklid, psychotické stavy). U těžkých forem se může objevit epilepsie. K příznakům také patří nadměrný růst ochlupení v obličejové části.
Prevalence	Počet nemocných trpících danou nemocí či poruchou v populaci (počet nemocných k počtu obyvatel). Pojem se užívá například u výskytu nemocí. Přesněji prevalence udává počet existujících nemocí či zdravotních problémů ve vybrané populaci k určitému datu. Obvykle se udává do poměru k velikosti populace a vyjadřuje se v procentech.
Prognóza	Odhad dalšího vývoje, budoucího stavu určité reality, který se opírá o objektivní nálezy a vědecké poznatky, a má proto značnou míru spolehlivosti. U dětí se zdravotním postižením stanovuje zlepšení či zhoršení daného stavu. Vedle lékařské prognózy je pro zdravý rozvoj osobnosti dítěte důležitá též prognóza jeho vzdělávacích možností, stanovení dílčích cílů a etap, jejich hodnocení a kontrola v průběhu školní docházky.
Psychopatologie	Jedna ze základních disciplín psychologie, zabývá se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním chováním člověka. Jinak řečeno: zabývá se otázkami normality a abnormality lidského chování. Termínu psychopatologie se nejčastěji užívá v psychiatrii – patologie se zde vztahuje k symptomům (příznakům) a průběhu duševní nemoci.
Rakovina (onkologická onemocnění)	Rakovina je laický název zhoubného bujení různého charakteru. V našem těle trvale dochází ke snaze buněk o nekontrolované dělení, a tím k bujení tkáně na základě různých vnějších vlivů – od virových infekcí přes genetickou dispozici až po stresové stavy. U zdravého člověka je takový proces již v zárodku zastaven buňkami imunitního systému. Při poruše této rovnováhy získají buňky, které se vymanily kontrole, navrch a dochází k růstu nádoru, laicky rakoviny.
Raná péče	Terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou, poskytovaná dítěti se zdravotním postižením a jeho rodičům ve věku od narození do sedmi let. Týká se také dětí bez diagnostikovaného zdravotního postižení, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Zaměřuje se na podporu rodiny a vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Tuto službu poskytují střediska rané péče, jejichž síť se stále rozrůstá.
Reedukace	Soubor speciálněpedagogických metod a postupů zaměřených na rozvoj nevyvinuté nebo porušené funkce postiženého orgánu (reedukace sluchu, zraku, řeči, pohybových a rozumových schopností). Reedukační metody se uplatňují i při ovlivňování a odstraňování poruch čtení, psaní a počítání, jsou-li tyto podmíněny funkčními vadami analyzátorů. Mají svůj specifický význam v oblasti individuální i skupinové převýchovy.
Rehabilitace	Ve speciální pedagogice soubor metod a postupů zaměřených na úpravu vztahů jedince se zdravotním postižením se společností rozvíjením jeho praktických schopností a dovedností, zmírněním následků postižení, vyhledáváním možností jeho seberealizace a společenského uplatnění. Rehabilitace vede ke zlepšení kvality života. Komprehenzivní (ucelená) rehabilitace je společenský proces, který se týká všech aspektů společenského života a zahrnuje složku zdravotnickou, sociální, pedagogickou, kulturní, pracovní, legislativní, ekonomickou, organizační i politickou.
Respitní péče	Respitní neboli odlehčovací služba je krátkodobá úlevová péče pro rodinné příslušníky a opatrovníky, kteří trvale pečují o osobu s vážným duševním nebo tělesným postižením (dítě nebo dospělého). Respitní péče těmto pečujícím osobám umožňuje přenechat opakovaně péči o handicapovaného na určenou dobu jinému člověku. V uvolněném čase mohou rodinní příslušníci či opatrovníci relaxovat a načerpat nové síly. Respitní péče se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., konkrétně § 44 Odlehčovací služby.
Rettův syndrom	Rettův syndrom je geneticky vázaná nemoc projevující se klinicky v naprosté většině u dívek. V případě mužského pohlaví dochází buď k potratu plodu, nebo k úmrtí v několika dnech až měsících po porodu. Děvče s Rettovým syndromem se většinou v prvních 6–18 měsících života normálně vyvíjí. Poté následuje stagnace psychomotorického vývoje, zhoršuje se kontakt s okolím a zmenšuje se zájem o hru. Chováním dítě připomíná autistu. Někdy již v tomto věku dochází k rozvoji záchvatového onemocnění pod obrazem epilepsie. Následuje období charakterizované poruchou hrubé i jemné motoriky. Dítě má problémy s chůzí, s uchopováním předmětů. Po 10. roce věku dochází ke snižování celkové hybnosti. Dítě neprospívá ani po tělesné stránce, hubne, až kachektizuje. Záchvatové onemocnění v tomto období již nebývá nejvýraznějším problémem.
Rovný přístup	Přiznání práva na vzdělávání každému dítěti bez ohledu na jeho zdravotní postižení. Rovnost vzdělávacích příležitostí je zakotvena v Listině základních práv a svobod a je součástí české legislativy. Realizace tohoto principu souvisí s vytvářením a zkvalitňováním podmínek pro inkluzivní vzdělávání, s přeměnou školy na „školu pro všechny“, zlepšováním organizačních forem výuky a respektováním individuality každého žáka (vytvářením individuálních vzdělávacích plánů).
Saturace	Latinský výraz pro slovo „nasycení“. Nejčastěji se používá v souvislosti s množstvím kyslíku v krvi. Saturace krve kyslíkem je snížena při hypoxii, což je stav, se kterým se v pediatrii setkáváme především u novorozenců krátce po porodu nebo u dětí s některými vrozenými srdečními vadami či vrozenou nebo získanou plicní chorobou. Akutní kritické snížení saturace krve kyslíkem bývá důvodem k zahájení umělé plicní ventilace, protože hrozí poškození organismu, především mozkových buněk, nedostatkem kyslíku. V případě hypoxie z důvodu vrozené srdeční vady je řešením anatomická nebo funkční korekce této vady. Snížená saturace kyslíkem provází záchvaty dušnosti při astmatu i těžké stavy zápalu plic. Kritický nedostatek kyslíku v krvi vzniká při obstrukci dýchacích cest vdechnutím cizího tělesa.
Skolióza	Skolióza je trojrozměrná deformita páteře. Dochází k vychýlení páteře do stran i v předozadním rozměru. V podstatě jde o to, že přirozené zahnutí páteře je vystupňované a tvoří hrb, zvláště v hrudní části, nebo dojde ke zhroucení páteře do stran či ke kombinaci obojího. Skolióza patří k častým problémům dospívajících dívek. V době rychlého růstu může u štíhlých jedinců se slabšími zádovými svaly dojít k deformitám, které následně mohou vést ke strukturálním změnám obratlů. Větší predispozici ke skolióze mají děti s vadným držením těla. Prvním stupněm léčby a prevence skoliózy je posílení zádového svalstva, a tím i pevnosti správného postavení obratlů. Pokročilá skolióza vyžaduje pasivní podporu páteře pomocí korzetu.
Spastický	Výraz je odvozen od slova spasticita, což je výrazné napětí svalů ve vnitřních orgánech, zejména v kosterních svalech. Spastická obrna je stav, kdy svaly postižené končetiny jsou zvýšeně napjaté. Je porušena hybnost, končetiny kladou odpor pasivnímu ohýbání. Ke spastické obrně dochází vlivem poškození mozku v důsledku krvácení, hypoxie nebo při poškození míchy. V souvislosti se slovem spastický se ale můžeme setkat také s pojmem spastická bronchitida, kde jde o zánět průdušek provázený zvýšeným svalovým napětím v hladké svalovině průdušek, jež vede ke zúžení jejich průsvitu. Spastická bronchitida je častá u kojenců a batolat se sklonem k atopii. Může být ekvivalentem astmatu.
Supervize	Nástroj celoživotního učení používaný zejména u pomáhajících profesí. Supervize vznikla v psychoterapeutickém prostředí. Později se začala využívat i v dalších oblastech, jako je sociální práce,zdravotnictví a ve školství. Smyslem supervize je rozvíjet profesní dovednosti supervidovaných, posilovat vztahy v pracovním týmu a nacházet řešení problematických situací. V procesu supervize poskytuje supervizor supervidovanému zpětnou vazbu k jeho práci. Úkolem supervize je zaručovat dobrou úroveň práce v dané odbornosti. Hlavními funkcemi supervize je řízení, vzdělávání a podpora.
Symptomatické poruchy řeči	Narušení komunikační schopnosti se taktéž mohou vázat jako symptom na jiná zdravotní postižení, ať už somatická, mentální, zraková, sluchová nebo poruchy autistického spektra. Potom bývají označovány jako symptomatické poruchy řeči.
Tachykardie	Je to zrychlení srdeční frekvence nad normu (nad 90/min.; u novorozence a kojence nad 120/min.). Může vycházet z různých oblastí převodního systému srdečního. Sinusová tachykardie je podmíněna zvýšenou tvorbou impulzů v sinoatriálním uzílku, který je ovlivňován vegetativními nervy, sympatikem a parasympatikem. Za normálních okolností je sinusová tachykardie přizpůsobením srdeční činnosti potřebám organismu, například při fyzické námaze nebo při rozrušení. Sinusová tachykardie ale může kompenzovat jiné poruchy (například při chudokrevnosti nebo při horečce ve snaze zvýšit minutový srdeční výdej). Tachykardie může být projevem nadměrné funkce štítné žlázy, zánětu srdečního svalu. Nesinusové tachykardie jsou způsobeny poruchou místa tvorby vzruchu. Příkladem je takzvaná supraventrikulární paroxysmální tachykardie, která vzniká tvorbou impulzů v oblasti síní a síňokomorového spojení. Velmi závažným stavem je tachykardie vycházející ze srdečních komor. Tachykardie sinová i komorová srdce zatěžuje. Zrychlení srdeční frekvence má tendenci zvyšovat minutový srdeční výdej, je ale zároveň energeticky náročné a zvyšuje spotřebu kyslíku. V určité fázi tachykardie se srdeční pumpa stává neúčinnou, zhoršuje se plnění komor a průtok koronárními cévami, které vyživují srdeční sval. Z tohoto pohledu je tachykardie riziková.
Teratogen	Vnější faktor (chemická látka, infekce, záření), který dovede způsobit vznik vývojové vady plodu; matce většinou neškodí.
Ultrazvukový inhalátor	Je dnes běžnou pomůckou dětí s opakovanými záněty průdušek, astmatiků, dětí s cystickou fibrózou. Výhodou tohoto inhalátoru je schopnost tvořit velmi malé částice aerosolu, ve kterých je lék vdechován hluboko do plic. Přístroje jsou navíc velmi tiché a v současné době i cenově dostupné. Zdravotní pojišťovny na tyto přístroje chronicky nemocným pacientům přispívají jako na zdravotní pomůcku předepsanou odborným lékařem (alergolog, pneumolog).Piezoelektrický krystal produkuje vlnění vysoké intenzity rozrušující molekulární vazby. Medikament se převádí na formu aerosolové emise, ta je proudem vzduchu z ventilátoru přenášena k pacientovi. Voda je zde přenosovým médiem. Medikament se aplikuje do kalíšku. Inhalace tří mililitrů fyziologického roztoku probíhá v průměru čtyři až šest minut. Součástí přístroje je ústní a nosní náustek, maska a hadice. Regulátor zajišťuje plynulou regulaci průtoku mlžiny a současně i velikost částic. Ta se pohybuje kolem 0,5 až 8 mikronů.
Vertikalizační zařízení	Kompenzační polohovací zařízení – standery určené především imobilním dětem k uvedení do samostatného stoje. Fixují dolní končetiny, pánev, hrudník i hlavu. Pozice vestoje má význam zdravotní, neboť zlepšuje kvalitu i růst kostí, snižuje vazové kontrakce, zlepšuje zažívání. Umožňuje také dítěti být aktivním spoluúčastníkem dění, během kterého dochází ke stimulaci smyslů, vnímání, myšlení, koncentraci pozornosti, a současně mu nabízí více volnosti. Používají se doma i ve škole. Standery, kterých je mnoho druhů, mohou být statické nebo dynamické (pojízdné).
Vojtova metoda	Terapeutický systém, který je důležitý pro pohybové poruchy hlavně u dětí. Ovlivňuje centrální nervový systém, který řídí i procesy motoriky. Aby byla léčba úspěšná, musí být prováděna až čtyřikrát denně. Ideálně tedy v domácím prostředí a s rodiči. Rodiče musí být vyškoleni odbornými terapeuty. Vojtova metoda má význam pro rehabilitaci pacientů v neurologii, ortopedii a chirurgii. Aktivuje bránici a pomocné dýchací svaly, zkvalitňuje dýchání, napřimuje páteř a předchází skolióze. Zlepšuje i polykání a vyprazdňování.
Vývojová dysfázie	Vývojová dysfázie bývá označována také jako specificky narušený vývoj řeči a řadí se k poruchám raně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností nebo sníženou schopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré, a dítě tedy netrpí žádným jiným závažným postižením či poruchou. Mohou se k ní vázat i obtíže v dalších oblastech, jako je paměť, pozornost, motorika či emocionální sféra osobnosti.
Závislost	Kvalita života lidí se zdravotním postižením často závisí na pomoci druhých, mnozí jsou významně omezováni v rozvoji svých schopností, v soběstačnosti a uplatnění. Úsilí o zmírnění závislosti se týká všech věkových skupin a v průběhu života nabývá různých forem. Jedním z cílů speciálněpedagogické intervence je dosažení co nejvyšší míry nezávislosti.
Znevýhodnění	Projevuje se ve dvou základních oblastech – zdravotní a sociální. V pojetí české legislativy je zdravotním znevýhodněním (na rozdíl od zdravotního postižení) zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Za sociálně znevýhodněné jsou považovány děti pocházející z rodinného prostředí s nízkým sociálně-kulturním postavením nebo ohrožené sociálněpatologickými jevy. Pro znevýhodněné žáky je třeba vytvářet mechanismy podpory vzdělávacích potřeb a podpory sociálního začlenění.
Zraková analýza a syntéza	Schopnost syntetizovat (skládat) a analyzovat (rozkládat) slova pomocí zraku (důležité pro čtení, psaní opisů a přepisů).