Projevy na straně žáka (rodiče),
na které opatření reaguje

• Rodič bagatelizuje nebo přeceňuje tělesné postižení dítěte (rodiče mohou být v různých fázích přijetí postižení svého dítěte).
• Rodiče mohou zažívat první kontakt se školskými institucemi s jistými obavami (školní či režimové nároky, srovnávání s vrstevníky, autorita pedagogů apod.).
• Žák nepřijímá autoritu učitele (rodiče).
• Pedagog nezná speciální vzdělávací potřeby žáka, žák nemá vytvořeny podmínky s ohledem na své speciální vzdělávací potřeby.
• Žák má problémy ve výuce.

Popis opatření

V čem spočívá

Vzájemná vstřícná komunikace v klidné atmosféře mezi učitelem a zákonným zástupcem by měla být založena na partnerském základu. Na kvalitní komunikaci mezi školou a rodiči se mohou podílet i další pracovníci (supervizor, mediátor, výchovný poradce, další pracovníci ve školství či z jiného rezortu). Toto opatření se týká vzájemného předávání informací o situacích, ve kterých se může žák projevovat odlišným způsobem, dále např. sladění způsobů výuky, domácí přípravy. Další důležitou oblastí je vytyčení společných cílů ve vzdělávání a výchově žáka, vzájemné sladění východisek (pochopení sociokulturních specifik konkrétní rodiny, představ pedagogů, názorů odborníků). Za nezbytné považujeme i sdělování podstatných zkušeností a faktů ze života žáka.

Čemu pomáhá

• Učitel si s rodinou vytyčí společné priority a cíle ve vzdělávání žáka.
• Rodina předá učiteli důležité informace a zkušenosti týkající se rozvoje žáka a práce se žákem pak půjde oběma směry.
• Dojde ke sjednocení postupů mezi školou a rodinou při nácviku dílčích školních dovedností.
• Zákonný zástupce i učitel mohou lépe porozumět zájmům žáka a jeho silným osobnostním stránkám.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Spolupráci s rodinou žáka lze navázat nejlépe spontánně při každodenním předávání žáka nebo při společných akcích školy (besídky, školní výlety, školy v přírodě atd.). Vhodné jsou i třídní schůzky – pokud nemají pouze formálně informovat o prospěchu, integrační týmy řízené pracovníkem SPC a probíhající v pravidelných intervalech a konzultace u TU, výchovného poradce. Možné je využít i komunikační deníky.

Na co klást důraz

• Pravidelný kontakt a dobré vztahy mezi školou a rodinou.
• Před nástupem do školského zařízení a dále v pravidelných intervalech během docházky do školy zjišťování názorů rodičů prostřednictvím dotazníků, diskuzí atd.
• Program zapojení rodičů (setkávání, schůzky, písemná komunikace, kurzy pro vzdělávání dospělých určené rodičům i ostatním, projekty rodičů a dětí, projekty rodičů a učitelů, místnost pro rodiče, návštěvy rodičů ve třídách, rodiče jako dobrovolní pomocníci ve třídách aj.).
• Včasná odborná poradenská péče rodinám s postiženým žákem.
• Zajistit supervizi pedagogům škol (výchovný poradce, pracovník SPC), nabídnout podporu jak pedagogům, tak rodičům.
• Zajistit mediaci při řešení dílčích problémů mezi školou a rodinou (pracovník SPC, výchovný poradce).
• Doporučit odbornou pomoc s ohledem na povahu problému.
• Zajistit pomoc při domácí výuce žáka s TP, dlouhodobě nemocného apod.
• Mohou to být i ostatní rodiče a pedagogové, kteří budou mít zájem na společném hledání optimální vzdělávací cesty pro všechny žáky – kruh přátel.

rizika

• Pouze formálně nastavená setkání, bez konstruktivních dialogů, nevyřčené otázky, problémy se neřeší v zárodku.
• Přehlížení drobných nejasností.
• Neřešení situací, kdy je dítě v nepohodě.
• Přetěžování žáka z obavy, že žák selhává, pokud se odlišuje jeho pracovní tempo a výkony od vrstevníků.
• Na straně rodiny bývá strach z komplikací, z toho, že žák nebude moci kontinuálně pokračovat se svými spolužáky.
• Někdy dochází k napětí kolem zřizování pozice asistenta pedagoga a objasňování představ o jeho pracovní náplni, zejména v souvislosti s nutnou fyzickou dopomocí a pomocí v oblasti osobní hygieny.
• Podcenění obtížné situace rodiny se žákem s TP, nedostatek podpory, přílišná očekávání a požadavky ze strany školy.
• Málo škol zařazuje kooperativní programy (např. Začít spolu).
• Běžné školy dosud většinou nevyužívají potenciál rodičovských dobrovolnických aktivit.
• Rodiče jsou ve velké míře časově vytíženi a nepřikládají váhu společným aktivitám ve školách, kam docházejí jejich děti.
• Vzájemná komunikace se orientuje spíše na popis něčeho negativního, výtky, poznámky, stížnosti apod.
• Není běžné obracet se na školu jako na instituci, která může poskytnout podporu, radu, pomoc při výchově dětí.

Ilustrační příklad

I když ve škole došlo k úzké spolupráci žáka a asistenta pedagoga, nepodařilo se nastavit komunikaci mezi matkou a asistentem pedagoga, což vytvořilo nepříznivou situaci pro jinak dobře probíhající vzdělávání integrovaného chlapce. Asistentka pedagoga postupně získávala dovednosti v reedukaci dítěte, měla jeho důvěru, vytvářela pozitivní vztah se žákem. Nekomunikovala však s matkou a měla společně s třídní učitelkou výhrady k domácí přípravě dítěte. Matka po čase rozhodla o změně způsobu vzdělávání a žáka přeřadila na školu samostatně zřízenou pro žáky se zdravotním postižením. Z pohledu odborníků mohla být důvodem k rozhodnutí matky nespokojenost se spoluprací se školou, svoji roli hrála i žárlivost na důvěrný vztah asistentky a dítěte, který překročil hranice profesionálního vztahu asistenta pedagoga se žákem. Matka se cítila nepříjemně kvůli nedostatku pozitivních zpětných vazeb, a mohla tak situaci kolem integrace dítěte vyhodnotit nesprávně. Zapojení poradenských pracovníků při komunikaci s rodinou a školou by mohlo situaci uklidnit, pokud by došlo ke včasnému nastavení pravidel konstruktivní komunikace mezi školou a rodinou.

Hodně pozitivních zkušeností je s integračními týmy, které jsou někde vedeny v běžných ZŠ. Zejména při nástupu žáka do školy je nezbytné v nastavených pravidelných setkáních vytvářet aktivní, partnerský vztah mezi rodinou a školou a pokračovat pak průběžně v úspěšně nastavené spolupráci.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Aktivní pedagog, podporovaný vedením školy, sám využívá potenciál rodičů žáků, často spontánně při každodenním předávání žáka. Spolupráci lze rozvíjet i při společných akcích školy (besídky, školní výlety, školy v přírodě atd.), na třídních schůzkách – pokud nemají pouze formálně informovat o prospěchu. Vhodné jsou i pravidelné konzultace TU, výchovných poradců, rodičů.

Stupeň 2

Pedagog na třídních schůzkách informuje rodiče o možnosti konzultací v případě potřeby, o možnosti spolupráce rodičů a ŠPP.

Stupeň 3

Rodiče se mohou obrátit na ŠPZ. Pracovník ŠPZ se pravidelně setkává (integrační týmy) po dohodě s pracovníky školy a rodinou. Integrační týmy jsou řízeny pracovníkem SPC a probíhají v pravidelných intervalech.

Stupeň 4

V případě potřeby je nabídnuta další odborná pomoc a do spolupráce vstupují podle potřeby i odborníci z jiných profesí (lékaři, rehabilitační pracovníci atd.).

Stupeň 5

Pravidelné odborné konzultace, zapojení dalších odborných pracovišť.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BENONIOVÁ, M. a kol. Práce s žáky s tělesným postižením: metodická příručka. Praha: MHMP, 2012.

2. ČAPEK, R. Učitel a rodič. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4640-1.

3. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. Výchovné poradenství. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-356-2.

4. Zkušenosti pracovníků SPC JÚŠ.