Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žákův zdravotní stav ovlivňuje úroveň jeho hrubé motoriky a mobility natolik, že mu neumožňuje nebo snižuje schopnost využívat pracovní místo či pracovní plochu běžným způsobem.
• Žák není schopen (nebo je schopen v nižší míře než ostatní) pracovat bez přímého dohledu pedagoga, je zde oprávněná potřeba bližšího kontaktu s pedagogem v průběhu výuky.
• Žák je dlouhodobě nemocen, jeho zdravotní stav vyžaduje úpravy pracovního místa.
• Žák je např. po úrazu, jeho aktuální zdravotní stav vyžaduje dočasnou úpravu pracovního místa.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá ve vytvoření ergonomicky vybaveného pracovního místa, v jeho prostorovém uspořádání, vybavení speciálním nábytkem podle typu a závažnosti tělesného postižení žáka.

Každý žák tráví značnou část dne ve škole, většinou sezením na školní židli. Proto by sezení žáka mělo být pohodlné a stabilní. Zejména žák s tělesným postižením by měl mít kvalitní a vhodný sedací nábytek a také možnost měnit polohu i během výuky. Opatření vždy musí vycházet z individuálních možností žáka, jeho aktuálního zdravotního stavu.

Opatření usnadňuje přístup žáka s tělesným postižením ke vzdělávání, vyrovnává jeho znevýhodnění dané postižením a podporuje jeho úspěšnost při vzdělávání. Pomáhá mu využívat v maximální míře jeho schopnosti, používat kompenzační pomůcky, pracovat co nejvíce samostatně. Opatření může být dlouhodobé (po celou dobu školní docházky žáka), nebo na přechodnou dobu (např. po úrazu).

Spočívá zejména v:

• zajištění odpovídajícího sezení;
• zajištění odpovídající pracovní plochy;
• vybavení pracovního místa pomůckami kompenzačního a rehabilitačního charakteru;
• zajištění úložných a odkládacích prostor;
• zajištění dostatečného osvětlení pracovní plochy;
• zajištění prostoru pro odpočinek, relaxaci, rehabilitaci;
• prostorovém uspořádání třídy.

Čemu pomáhá

• Využívat v maximální možné míře schopnosti žáka.
• Prevenci vadného držení těla.
• Prevenci únavy a případné bolesti způsobené dlouhodobým sezením v jedné poloze.
• Využití kompenzačních pomůcek a rehabilitačních pomůcek během různých činností.
• Využití kompenzačních didaktických pomůcek.
• Pracovat co nejvíce samostatně.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při úpravě pracovního prostředí je třeba vždy vycházet z individuálních možností a potřeb daného žáka. Opatření je vhodné realizovat ještě před nástupem žáka do třídy, případně v co nejkratší době po jeho nástupu. Proto je nezbytná spolupráce pedagogů a zákonných zástupců dítěte, kteří poskytují pedagogům relevantní informace a zprávy z odborných pracovišť.

Žák by měl mít dostatečný prostor k bezpečnému přemisťování mezi pracovním místem, dveřmi, tabulí, případně dalšími prostorami třídy. Případný asistent pedagoga by měl mít dostatečný prostor pro pomoc žákovi. Úpravy prostředí by neměly mít dopad na potřeby ostatních žáků ve třídě.

Úprava pracovního místa spočívá zejména v těchto opatřeních:

• Organizace uspořádání třídy (např. umístění pracovního místa dle potřeb žáka, dostatečný prostor pro pohyb žáka během přístupu k pracovnímu místu, dostatečný prostor pro manipulaci s imobilním žákem).
• Sezení žáka (např. výškově nastavitelné židle, židle s područkami, ergonomicky tvarovaným sedátkem i opěradlem, sedací polštáře, rehabilitační židle, klíny, postranní opěrky, fixační pásy, podložky pod chodidla).
• Pracovní plocha (např. výškově nastavitelná lavice, lavice s výkrojem na vozík, lavice s úhlově nastavitelnou pracovní deskou, větší pracovní plocha uzpůsobená případným kompenzačním pomůckám, ergonomickým pomůckám, PC).
• Možnost oddělení pracovního místa (např. paravánem – pro individuální práci).
• Prostor na odkládání pomůcek (např. boxy, volně přístupné police, kapsáře, uzamykatelné skříňky).
• Prostor na osobní věci žáka.
• Prostor pro relaxaci a polohování (např. koberec, žíněnka, lehátko).
• Prostor pro aplikaci léků, mastí apod.
• Umístění didaktických kompenzačních pomůcek do blízkosti žáka (např. PC, tabule, tabulky apod.).

Úpravu sezení u žáků s těžkým tělesným postižením je vhodné řešit ve spolupráci s odborníky prostřednictvím rodičů (doporučení vhodného vybavení a příslušenství k němu).

Na co klást důraz

• Je třeba mít na zřeteli, že žák na vozíčku má horizont pohledu níže než stojící žák.
• Žák na vozíčku nebo s narušenou jemnou motorikou rukou může mít problém dosáhnout do zadní části pracovní plochy, do horních polic apod.

rizika

• Každá porucha hybnosti (případně onemocnění) může přinášet další komplikace v oblasti smyslového vnímání, řeči apod. – při úpravě prostředí je třeba přihlížet i k nim.
• Úprava prostředí často není jednorázovou záležitostí. Je třeba zohledňovat růst žáka, změnu jeho tělesné konstituce i zdravotního stavu a prostředí upravovat dle aktuálního stavu žáka.
• Může dojít k tomu, že žák s nižším stupněm postižení se nechce odlišovat od svých spolužáků používáním jiného vybavení, může odmítat např. speciální židli, lavici apod. Je třeba, aby pedagog s tímto tématem citlivě pracoval (se žákem i s třídním kolektivem).
• Rizikem zavedení opatření mohou být nevyhovující prostory třídy, malý prostor pro kompenzační pomůcky, zřízení dalšího pracovního místa nebo relaxačního koutku.
• Finanční náročnost opatření.
• Speciální nábytek nevyhovuje potřebám žáka, nebylo využito poradenství při jeho pořizování, možnosti praktického vyzkoušení.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je umístění sedacího vaku v klidné části třídy. V případě, že pedagog pozoruje u žáka únavu, umožní mu i během vyučovací hodiny relaxaci na vaku.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Skupina žáků s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním je velmi různorodá co do příčin, projevů a případně kombinace postižení. Podpůrné opatření se proto aplikuje podle individuálních potřeb žáka.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ZIKL, P. Děti s kombinovaným postižením ve škole. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011. ISBN 978-80-47-3856-7.

2. Katalogy firem vyrábějících speciální školní nábytek.