Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák není schopen (či je schopen jen v omezené míře) plnit školní výstupy stanovené ŠVP (řešíme tvorbou IVP).
• Žákova samostatnost je nízká.
• Žák má nevyrovnané výkony, jeho hodnocení v rámci krátkého časového období by bylo zkreslující.
• Žák nezná techniky sebehodnocení, sebehodnocení není přirozenou součástí výukové jednotky.

Popis opatření

V čem spočívá

K nejčastějším způsobům vyhodnocování dlouhodobého sledování žáka se zrakovým postižením patří:

• vyhodnocování vytvořených vzdělávacích plánů;
• vyhodnocování IVP;
• vyhodnocování úrovně sebeobsluhy a samostatnosti žáka;
• žákovské portfolio;
• sebehodnocení.

Vzdělávací plány nejsou určeny legislativou a učitel je vytváří tam, kde to považuje za účelné k podpoře vzdělávání žáka, k jehož vzdělávání nestačí zpracovaný ŠVP školy. Ani vyhodnocování těchto edukačních plánů není nijak závazné, je však nezbytné pro zjištění efektů v něm nastavených podpůrných opatření.

IVP – dle platné legislativy školské poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření stanovených v IVP, a to za účasti všech, kteří se na jeho tvorbě a realizaci podílejí (vyučující učitelé, ředitel školy, výchovný poradce, zákonný zástupce, pracovník ŠPZ, případně další odborník). Důležité je, že podkladem pro hodnocení žáka jsou právě individuální výstupy žáka uvedené v IVP, které nějakým způsobem modifikují, či dokonce výrazně upravují školní výstupy uvedené v ŠVP.

Úroveň sebeobsluhy a samostatnosti žáka se zrakovým postižením v jeho pohybu a orientaci je důležitým předpokladem pro naplňování většiny školních cílů. Proto je hodnocení této oblasti věnována zvláštní pozornost zejména u dětí v MŠ a žáků mladšího školního věku, stejně jako u dětí a žáků s těžkým zrakovým postižením (zbytky zraku a nevidomost). Rozhodující roli hraje též u žáků s těžkým kombinovaným postižením (zrakové + mentální). Sebeobsluhu hodnotíme ve čtyřech oblastech: hygiena, stolování, oblékání, péče o zdraví. Posuzujeme rovněž úroveň orientace žáka na pracovní ploše (lavici) a stránce (sešit, kniha), orientaci v prostorách třídy a celé školy. Nejen z důvodu hodnocení výsledků vzdělávání, ale zejména z hlediska bezpečnosti je třeba klást zvláštní důraz na hodnocení úrovně samostatného pohybu. Posuzujeme, zda je žák schopen bezpečně zvládnout cestu do školy (s doprovodem či bez doprovodu), zda je schopen samostatně se pohybovat v prostorách školy nebo jen třídy. To vše limituje nároky, které můžeme na žáka klást během jeho vzdělávání, proto pravidelnému hodnocení samostatnosti musíme věnovat náležitou pozornost. S touto oblastí úzce souvisí i hodnocení úrovně sociální zdatnosti žáka, případně vyhodnocování frekvence a projevů určitých zlozvyků, které s projevy žáka s těžkým zrakovým postižením někdy souvisejí.

Hodnocení žákovského portfolia poskytuje možnost zachycení žákových pokroků prostřednictvím jeho prací a všech materiálů, které do portfolia zařadíme.

Sebehodnocení je neoddělitelnou složkou celého procesu hodnocení. Sebehodnocení umožní žákovi:

– pochopit aktuální stav úrovně jeho znalostí, dovedností, vědomostí a postojů;

– hledat příčiny a vyvozovat důsledky jednání;

– motivovat se k podání určitého výkonu a k danému jednání;

– upevňovat žádoucí projevy jednání;

– pracovat s chybou, přičemž chybu chápeme jako prostředek k učení;

– poznat své potenciální možnosti, uvědomit si své silné stránky i slabiny;

– přijímat odpovědnost za své učení;

– získat zpětnou vazbu od učitele, rodiče, spolužáků.

Při vzdělávání žáka se zrakovým postižením máme výjimečnou příležitost kultivovat mezilidské vztahy ve třídě, protože právě žák se zrakovým postižením je v integraci společensky i historicky nejlépe vnímán a jeho začlenění s sebou zpravidla nenese výrazně zvýšené nároky na vztahy ve vrstevnické skupině. Tohoto faktu je vhodné využít i v podpoře myšlenky inkluzivního vzdělávání v rámci práce s třídním kolektivem.

Čemu pomáhá

• Získat reálné a co nejvíce podrobné informace o žákovi (nejen o dosažených vzdělávacích cílech).
• Využít je jako východisko pro stanovení dalších výchovných a vzdělávacích plánů.
• Je příležitostí ke shromáždění dostatku podkladů, které nám umožní hodnotit vývoj žáka v delším časovém úseku, než je zpravidla jedno klasifikační období.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Hodnocení vzdělávacích plánů – realizuje učitel na základě parametrů, podle kterých si tento plán připraví.

Hodnocení IVP – formální náležitosti jsou stanoveny legislativou.

Samostatnost žáka – hodnocení úrovně samostatného pohybu při cestě do školy, po škole, ve třídě, hodnocení úrovně orientace v prostoru, na pracovní ploše a stránce i s ohledem na intenzitu osvětlení (denní světlo, umělé světlo, přítmí, tma).

Portfolio – pravidelné vyhodnocování dokumentů uložených v portfoliu i využití portfolia pro hodnocení aktuálních pedagogických situací.

Sebehodnocení – vytvoření kritérií školy pro sebehodnocení žáka.

Pravidla pro sebehodnocení a využití portfolií by měla být zanesena do pravidel hodnocení a klasifikace žáků, které jsou součástí dokumentace každé školy, pravidla hodnocení úrovně samostatnosti vycházejí z konkrétně zpracovaného IVP.

Na co klást důraz

• Příprava systému hodnocení.
• Srozumitelnost.
• Porovnání výkonu žáka v čase (na srovnání s ostatními žáky ve třídě).

rizika

• Formalismus hodnocení – nejčastěji je pozorován při vyhodnocování IVP. Smyslem vyhodnocení IVP je, že se všichni zainteresovaní sejdou na jednom místě a v jednom čase a provedou vyhodnocení posunu ve všech kritériích, které byly v IVP na dané časové období zadány. Velmi často se stává, že není možnost se takto sejít v důsledku různých příčin. Bylo by dobré vytvořit takové podmínky, aby se všichni zainteresovaní opravdu mohli sejít.
• Časová náročnost hodnocení – je sice neoddiskutovatelná, ale je třeba si uvědomit, že benefity plynoucí z poctivého hodnocení žákových pokroků převažují nad časově náročným úsilím k němu vedoucím. Důležitým pomocníkem v oblasti hodnocení je pak kvalitně zpracovaný dokument „Zásady hodnocení a klasifikace“ dané školy, který by měl obsahovat konkrétní parametry pro školou využívané hodnocení, včetně konkrétního popisu technik hodnocení na základě dlouhodobého sledování výsledků žáka.

Ilustrační příklad

Příkladem, jak realizovat vyhodnocení IVP, může být:

Jana je žákyní 3. ročníku gymnázia, příští rok se chystá k maturitní zkoušce. Protože je zletilá, vyhodnocení IVP se již neúčastní její rodiče. Výchovná poradkyně domluvila schůzku všech zúčastněných na středeční odpoledne. Schůzky se účastní: Jana, ředitel školy, výchovná poradkyně, učitelé maturitních předmětů, učitel tělesné výchovy (předmět, ve kterém je nejvíce omezení vyplývajících ze zrakového postižení) a pracovník SPC, který Janu provází vzděláváním již od mateřské školy.

V rámci schůzky jsou vyhodnoceny výsledky vzdělávání ve všech předmětech. Na základě Janina přání a zhodnocení jejích možností je navrženo, že volitelným maturitním předmětem bude anglický jazyk (Jana chce studovat na filozofické fakultě). Poradenský pracovník informoval všechny přítomné o možných uzpůsobeních podmínek maturitní zkoušky (podmínky CERMAT). S vyučujícím TV byly probrány možnosti Janina zapojení do TV s ohledem na progredující zrakovou vadu a zvýšené nebezpečí úrazu. Výsledkem je, že vyučující bude respektovat její aktuální zdravotní stav na základě informací od ní samotné.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Možnosti realizace dlouhodobého sledování výsledků žáka nejsou závislé na stupni zrakového postižení. Proto není uvedeno rozdělení do stupňů. Realizují se dle podmínek školy, případně na základě doporučení ŠPZ.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BASLEROVÁ, P. a kol. Metodika práce se žákem se zrakovým postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3307-3.

2. Zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon), § 18, § 19.

3. Vyhláška č. 73/2005 Sb. ve znění vyhl. č. 114/2011 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, § 6.

4. www.esf-kvalita1.cz.