Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí známkovému systému hodnocení.
• Žák je slabě motivován.
• Známkový systém hodnocení nepostihuje rozvoj osobnosti žáka, ale jen jeho znalostní úroveň.

Popis opatření

V čem spočívá

Mezi rozšířené formy hodnocení zpravidla zahrnujeme:

Hodnocení slovní stručné – je vymezen slovník výrazů, které při hodnocení používáme. Jednotlivé výrazy odpovídají jednotlivým stupňům hodnocení. Jednotlivé výrazy slovníku by měly být součástí klasifikačního řádu. Můžeme je doplnit či nahradit motivačními obrázky, např. „smajlíky“.

Hodnocení slovní rozšířené – jedná se o verbální formu hodnocení. Má vyšší informační hodnotu než hodnocení známkou, je konkrétnější, objektivnější. Vystihuje pokrok žáka ve znalostech, dovednostech a v postojích. Využívá se popisný jazyk. Slovník není striktně stanoven, umožňuje větší popisnost u hodnocení znalostí, dovedností a postojů, ale dokáže hodnotit i pokrok žáka v jednotlivých oblastech za dané časové údobí.

Hodnocení kriteriální – jedná se o hodnocení podle předem daných kritérií v jednotlivých úrovních náročnosti. Hodnocení předchází jasná představa, na jaké úrovni vědomostí a dovedností se žák v daném předmětu nachází. Společně s učitelem a rodičem se podílí na plánování svého dalšího rozvoje, jsou mu jasně zadána kritéria pro plnění konkrétních výstupů. Takto postupuje od nejjednodušší úrovně k obtížnějším. Hodnocení podává žákovi předem jasnou zprávu, co se od něj očekává a jak se plnění povinností uvedených v kritériích odrazí v jeho celkovém hodnocení. Je příležitostí ustanovit jasná pravidla pro hodnocení domácí přípravy, aktivity ve vyučování, dává prostor pro realizaci „nepovinných aktivit“, které mohou mít vliv na konečné hodnocení – např. referáty. U žáků se zrakovým postižením je potřeba upravit podíl hodnocení slovního a písemného zkoušení ve prospěch slovního hodnocení!

Hodnocení kombinované (slovní + známkou) – používá se v předmětech, v nichž je velký podíl tzv. „malých známek“ (např. hodnocení každodenních pětiminutovek v matematice), kde by jejich slovní komentování ztrácelo smysl a bylo by z hlediska velké časové náročnosti neefektivní. Kombinované hodnocení je i takové, kdy se v některých předmětech, ve kterých žák se zrakovým postižením potřebuje podpůrná opatření, použije pro zhodnocení jeho posunu ve vědomostech, dovednostech a postojích slovní hodnocení. V předmětech, ve kterých pouze uzpůsobíme podmínky a není třeba většího rozsahu podpůrných opatření, lze hodnotit výsledky známkou.

Čemu pomáhá

• Je zpětnou vazbou pro žáka, jde o konkrétní informace o tom, čeho žák dosáhl a jaké další cíle z dosaženého vyplývají.
• Pro žáka je to srozumitelná informace, jak pokroky či slabiny žáka vidí jeho učitel.
• Jedná se o popis výsledků, zohledňuje možnosti žáka dané omezením jeho zrakovou vadou.
• Slovní hodnocení dává možnost popisu i drobných úspěchů a jejich využití pro zvýšení motivace žáka.
• Jedná se o příležitost k uvědomění si správných vzorců chování a jednání.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Slovní hodnocení vytváří učitel žáka a může mít charakter osobního dopisu žákovi. Musí mít oporu v klasifikačním řádu školy, pro stručné hodnocení musí být vytvořen slovník hodnoticích výrazů. Pokud je v IVP napsáno, že je žák hodnocen slovně, je to zavazující pro způsob hodnocení, proto je lepší hodnocení kombinované, které učiteli poskytuje větší svobodu při volbě hodnoticích technik a postupů.

Napsat skutečně objektivní slovní hodnocení není jednoduché, učitel se této kompetenci musí naučit. Zejména musí odlišit hodnocení samotných výsledků od hodnocení osobnosti žáka. Hodnotíme, co žák dělá a čeho dosáhl, jakým způsobem, ne to, jaký žák je. Slovní hodnocení by se mělo týkat jen žáka samotného, ne srovnávání s ostatními žáky. Je potřeba začít tím, co je dobré, nedostatky je vhodné formulovat jako úkol do budoucnosti. Slovní hodnocení může být přínosem pro žáka i jeho rodiče. Je v něm zachyceno, co učitel pokládá ve vývoji žáka za důležité, i popis dosažených výsledků za sledované období.

Při psaní slovního hodnocení používáme aktivní slovesa pozitivního ladění, omezujeme používání sloves s předponou „ne“, snažíme se omezit i počet charakterizujících přídavných a podstatných jmen. Vhodné je využít i projevu osobní zainteresovanosti na výsledku žáka.

Jak by hodnocení nemělo vypadat: „Jsi líný a vůbec se nehlásíš.“

Jak by hodnocení mělo vypadat: „Bylo by dobré si čtení častěji procvičovat.“

Nejdůležitější zásadou při psaní slovního hodnocení je, že se má týkat učiva, výsledků žáka, stavu vědění žáka, pocitů žáka, ale také průběhu učení nebo pozorovaného chování žáka.

U žáků s poruchou barvocitu musíme u školních výstupů, které jsou na vnímání barev závislé, uvést, jak bylo dosažení tohoto výstupu limitováno poruchou barvocitu konkrétního žáka. Stejně tak u žáka vidícího jedním okem musíme při hodnocení výkonů vyžadujících prostorové vidění zohlednit jeho zrakovou vadu. U žáka s vypracovaným IVP respektujeme v něm uvedená doporučení týkající se hodnocení. U nevidomého žáka je nutné počítat s omezenou slovní zásobou z důvodu absence zrakových vjemů. Učitel si musí ověřit, zda žák pojmům používaným ve slovním hodnocení rozumí.

Pravidla pro hodnocení žáků jsou dle odst. 2 § 30 školského zákona součástí školního řádu. Tato pravidla musí být v souladu s realizovaným hodnocením ve třídě (škole), včetně odlišností, které případně doprovázejí hodnocení žáka se speciálními vzdělávacími potřebami.

Na co klást důraz

• Srozumitelný jazyk.
• Jasně vymezená a nezpochybnitelná kritéria.
• Pochopení pravidel hodnocení celým třídním kolektivem, v optimálním případě i rodiči žáků.

rizika

• Hodnocení, které se soustředí na nepodstatné jevy, příliš srovnává s ostatními, používá negativní výrazy (slovesa „neumíš“, „nezvládáš“, „děláš špatně“), popisuje nedostatečně zvládnuté vzdělávací cíle jako důsledek osobních charakterových rysů („protože jsi líný, pomalý, nesoustředěný“).
• Časová náročnost pro učitele a vysoké nároky na stylistické schopnosti učitele.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe může být následující slovní hodnocení:

Milý žáku,

v tomto školním roce jsi pracoval opět s elánem a chutí naučit se něčemu novému. Samostatně, zodpovědně a velmi pečlivě plníš zadané úkoly. Zadanou práci dokončíš a odevzdáš většinou ve stanoveném čase. Významného zlepšení jsi dosáhl ve čtení, je vidět, že na tom usilovně pracuješ. Na vyučování se připravuješ soustavně a většinou zodpovědně.

Příkladem špatné praxe může být následující hodnocení:

Milý žáku,

v tomto školním roce jsi byl dobrý, líbí se mi, že máš chuť učit se něčemu novému. Jsi samostatný a pečlivý. Ne vždy se ti podaří včas odevzdat zadanou práci. Čtení není ještě zcela perfektní, ale to jsi celý ty, musíš se více soustředit.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Rozšířené formy hodnocení nezávisejí na stupni zrakového postižení, někdy je vhodné je zavést u všech žáků v dané třídě. Proto toto podpůrné opatření není specifikováno v jednotlivých stupních podpory. V 1. stupni podpory o jeho zavedení rozhoduje učitel (učitelský sbor), ve 2.–5. stupni podpory se realizuje na základě doporučení ŠPZ.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BASLEROVÁ, P. a kol. Metodika práce se žákem se zrakovým postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3307-3.

2. KOŠŤÁLOVÁ, H.. MIKOVÁ, Š.. STANG, J. Školní hodnocení žáků a studentů se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0220-2.

3. Zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon), § 51.