Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák s omezenou schopností koncentrace pozornosti.
• Žák se snížením percepční a kognitivní schopnosti.
• Žák trpící zvýšenou unavitelností.
• Žák s pomalým či kolísavým osobním tempem.
• Žák s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.

Popis opatření

V čem spočívá

Součástí promyšleného přístupu k vyučování je příprava a výběr vhodných pomůcek. Didaktické (učební) pomůcky se vážou na metody zprostředkovaného přenosu poznatků, ale na rozdíl od výukových metod, které tvoří síť postupů, jak vést vyučovací proces (aby bylo dosaženo vzdělávacího cíle), představují přímý materiál, pomocí kterého zprostředkujeme žákům poznání skutečnosti a porozumění jevům. To by bez využití různorodých nástrojů s ohledem na deficity kognitivních funkcí žáků nebylo možné, resp. bylo by to náročnější, trvalo to déle a pravděpodobně mělo menší efekt.

Čemu pomáhá

• Zprostředkuje žákům přímé poznání skutečnosti (přes názor).
• Převážně zatěžujeme první signální soustavu (to je důležité zejména pro žáky s mentálním postižením).
• Žáci získávají ve velmi krátké době značně ucelenou představu o jevu či předmětu.
• Názornost pozitivně ovlivňuje proces zapamatování.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Didaktické pomůcky volíme vzhledem:

• k cíli, který ve vyučování sledujeme;
• k charakteru učiva a konkrétní situaci ve třídě;
• k věku a psychickému vývoji žáků, jejich dosavadním zkušenostem a vědomostem;
• k podmínkám realizace i našim vlastním zkušenostem;
• k jednotlivým fázím vyučovací hodiny (motivační, expoziční, fixační, klasifikační).

Na rozdíl od speciálních pomůcek určených pro žáky se smyslovým či tělesným postižením se u žáků s oslabením kognitivního výkonu, ale i u žáků s lehkým mentálním postižením, užívá obdobných pomůcek jako na školách běžného typu, případně se tyto pomůcky modifikují vzhledem k určitému cíli nebo plnění úkolu a také vzhledem ke specifickým zvláštnostem poznávacích procesů u těchto žáků a vzhledem ke stupni jejich postižení.

Na co klást důraz

• Pomůcky vybíráme podle cíle výchovně-vzdělávací práce a podle specifik a hloubky postižení.
• Vyhýbáme se předimenzování pomůckami, velké množství pomůcek totiž oslabuje pozornost.
• Pomůcky jsou během vyučování uspořádány a používány v logickém sledu.
• V zorném poli žáka jsou pouze ty materiály, které jsou k dané činnosti nezbytně potřebné, aby nedocházelo k jeho zbytečnému rozptylování.
• Pomůcky jsou na stole seřazeny tak, aby vizuálně přispěly k osvětlení zadaného úkolu.
• Žák musí vědět, kterou pomůcku použije, kam ji má dát při práci a kam ji má odložit po splnění úkolu (k lepší orientaci, kam jednotlivé věci patří, přispívají např. malé tácky, mělké mísy nebo čtverce z barevných papírů).
• Je důležité nejen dát žákovi pomůcku k dispozici, ale postupně ho také naučit ji aktivně využívat. Žáka vyzýváme, aby pomůcku užíval, používáme ji společně s ním, podněcujeme ho k využívání standardních postupů a tvorbě návyků k užívání pomůcky, kdykoli práci bez ní nezvládá.
• S ohledem na tvorbu „slovníčku“ (viz stupeň 1 PO) je zapotřebí, aby si pedagog uvědomil, s jakými „odbornými“ pojmy daný vyučovací předmět pracuje. Termíny, které se mohou jevit ostatním žákům nebo pedagogovi jako samozřejmé a jednoduché, mohou pro příslušného žáka znamenat problém, který mu komplikuje další práci.

Rizika

• Nedostatek finančních prostředků na zhotovení pomůcek, případně jejich modifikaci či kopírování (zejména na malých školách). Nedostatek finančních prostředků na odměnu pedagogů za práci navíc.
• Nepoučený pedagog, který pomůcce nerozumí nebo ji používá nesprávně.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je využívání tzv. „rozkreslených postupů“. To je velmi dobře známo například pedagogům pracovních činností. Když žák pracuje pod vedením pedagoga, který mu postupně zadává úkoly, je schopen poměrně dobře pod tímto vedením zhotovit výrobek. Jestliže je mu ale dán k dispozici pouze technický náčrtek a vzorový výrobek se zadáním, že si má vybrat vhodné nářadí a samostatně výrobek zhotovit, poměrně často selhává, a to i v případě, kdy pedagog připojí verbální informace o pracovním postupu. Žák se neumí zorientovat v technickém náčrtku, stanovit pracovní postup tak, aby jednotlivé kroky na sebe logicky navazovaly, váhá při výběru nářadí. Pomoc spočívá ve vizualizaci verbálních informací.

Příklad jednoduché pomůcky: pedagog si připraví tři sady kartiček, které jsou barevně rozlišeny. První sada kartiček bude obsahovat po krocích rozepsané pracovní činnosti, v druhé sadě budou tyto informace převáděny do obrázků, třetí sada bude obsahovat různé pracovní nářadí, které se při činnostech používá. Kartičky se rozhází po pracovním stole a žák je skládá do tří sloupců tak, aby vznikl logický pracovní postup, včetně správně použitého nářadí. Pedagog vystupuje jako rádce, který se žákem postup konzultuje. Výsledná vizualizace pracovního postupu zůstává na pracovním stole, žák má možnost kdykoliv nahlédnout, případně konzultovat s pedagogem, pracuje samostatně, pedagog se soustředí na jeho vlastní činnost (bezpečnost, jak žák drží nářadí, jak měří apod.). Takovým způsobem se rozvíjí žákovo technické myšlení.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Žáci všech stupňů studia: Ve výuce využíváme všechny didaktické pomůcky, kterými škola disponuje. Dodržujeme přitom výše uvedené zásady pro výběr a správné užití pomůcek.

Mezi často využívané pomůcky můžeme zařadit následující:

• Obrazově/figurálně/graficky zpracované přehledy probíraného učiva jako doplněk verbálně sdělovaných informací, které budou takto prezentovány v různých modalitách.
• Číselná řada, tabulka násobků, stovková tabulka – v závislosti na typu početních operací a rozsahu výpočtů, s nimiž žáci ve škole pracují, volíme typ přehledu (nejčastěji do 20, do 100, do 1000). Žák má přehled stále k dispozici – např. nalepený na lavici nebo pevně vložený do učebnice matematiky, sešitu matematiky či do desek, v nichž nosí své sešity. Při jakékoli manipulaci s čísly, včetně např. listování knihou a hledání stránek v ní, je vyzýván, aby přehled číselné řady využíval.
• Sešity s pomocnými linkami (pro žáky s oslabenou úrovní grafomotoriky) – jedna řádka je členěna do tří částí: na hlavní lince je zapisován text, spodní a horní linka slouží pro zápis částí písmen, která mají kličku, jsou vyšší, nebo vedou pod linku.
• „Slovníček“ odborných pojmů – pokud se žákovi nedaří fixovat názvy, jména či jiné odborné výrazy, s nimiž je konfrontován v průběhu školní výuky, vede si slovníček, tj. zapisuje si veškeré důležité termíny, s nimiž při výuce žáci pracují (např. názvy světových stran ve vlastivědě/zeměpise; názvy početních operací, geometrických tvarů, symbolů v matematice; názvy gramatických jevů v jazyce; názvy přírodních útvarů či jevů v prvouce/přírodovědě/přírodopise).

  Slovníček si tvoří např. na vnitřní stranu desek sešitu příslušného předmětu, aby měl pojmy rychle a snadno k dispozici. Slovníček může mít podobu pouhého výčtu pojmů nebo je každý pojem doprovázen vysvětlením významu, obrazovým/grafickým znázorněním významu či slovním spojením, v němž je pojem použit. Pedagog v souladu s potřebami žáka rozhodne, která varianta zpracování pojmů je nejvíce žádoucí. Pedagog také žáka cíleně vede k tvorbě slovníčku (říká mu, co si má zapisovat, dá mu prostor, aby si pojem zapsal) i k jeho aktivnímu využívání. Kdykoli je třeba, aby žák s pojmem pracoval (při zpracování úkolu) nebo ho ve svém řečovém projevu použil, vybízíme ho, aby se do slovníčku podíval, pojem vyhledal, aby ho přečetl, a byl tak co nejvíce aktivní.

• Upravené učební texty jsou vlastní učební texty a „učitelské“ učebnice pro konkrétní žáky, žákovskou skupinu nebo třídu upravené s ohledem na jejich mentální úroveň a věk. Texty využívají místních a časových reálií (především ve vlastivědném, dějepisném, občanskovýchovném, přírodovědném, literárním aj. učivu) a beletrizované podoby didaktického textu. Beletrizace didaktického textu a aktualizace na místo a čas zvyšuje atraktivitu učebního textu, motivaci žáků k učení, posiluje konkretizaci učiva a zlepšuje zapamatování vědomostí a informací a jejich aplikaci pro život. Příběh (tj. beletrizovaný didaktický text) má navíc vyšší formativní (výchovnou) hodnotu než běžný „konvenční“ text učebnice. Optimální parametry učiva pro jednotlivé typy a stupně škol či žákovské skupiny nebyly stanoveny, ale obecně platí, že kognitivním schopnostem žáků musí odpovídat obtížnost didaktických textů (tj. s klesající kognitivní úrovní musí klesat i tato obtížnost).

Rozšiřující informace

Obtížnost didaktických textů se stanoví indexem tzv. komplexní míry obtížnosti textu, který se počítá jednoduchým součtem syntaktické a sémantické obtížnosti textu. Syntaktická obtížnost textu je dána průměrnou délkou vět a větných úseků (= 0,1 V. U.), sémantická obtížnost je dána četností pojmů z kategoriální pětice (pojmy běžné, odborné, faktografické, číselné údaje, opakované pojmy). Z variace těchto pojmů se jednoduchým výpočtem stanoví sémantická obtížnost textu (blíže viz doporučená literatura). Index komplexní míry obtížnosti textu nabývá hodnoty od 1 (minimální obtížnost) po 100 (maximální obtížnost). Učebnice běžných základních škol se pohybují v pásmu přibližně 30–60 bodů. Z tohoto údaje je třeba vycházet při aplikování obecné zásady (nižší kognitivní úroveň = nižší index) u tvorby učebních textů pro žáky s kognitivním oslabením či s mentální retardací.

• Názorné dvojrozměrné a trojrozměrné pomůcky.
• Bzučák.

Další didaktické pomůcky popisuje opatření 4.2.1 Audioknihy.

Stupeň 2

MŠ, 1. a 2. stupeň ZŠ

Větší pozornost věnujeme výběru názorných pomůcek, realistických zobrazení, reálných předmětů a jejich uspořádání.

• Učební texty pro reedukaci: žáci mohou využívat různé výukové texty s obrázky, obrázkovými postupy, upravujeme (modifikujeme) učební texty tak, aby byly žákům srozumitelné, barevně vyznačujeme základní učivo, doplňujeme je o motivační úkoly, křížovky, rébusy, doplňovačky apod.
• Vzorkovníky materiálů.
• Trojrozměrné modely.
• Konstrukční stavebnice.
• Kostky (např. slabikové domino, kostky na rozklad slabiky apod.).
• Žákovské demonstrační karty (vyjmenovaná slova apod.).
• Provlékací abeceda.
• Čtecí okénko.
• Názorné manipulační pomůcky (výuka zlomků, desetinná čísla apod.).
• Různé tabulky, počitadlo, kalkulačka.
• Didaktické hry a stavebnice.
• Laminátor.
• Didaktické učební materiály vytvořené programem SmartBoard či PowerPoint.
• Počítačové výukové programy odpovídající chronologickému věku žáka.

Stupeň 3

MŠ, 1. a 2. stupeň ZŠ

• Názorné pomůcky, které jsou spjaté s realitou (skutečné předměty), žáci je znají ze svého okolí, z prostředí, které je obklopuje – umožňují multisenzoriální přístup (mohou je pozorovat, zkoumat, vnímat co nejvíce smysly).
• Obrazy (zobrazení a znázornění předmětů a skutečností) – modely, mapy, obrazy, fotografie – opět požadavek na to, aby se co nejvíce přibližovaly realitě. Pro lepší vnímání je vhodné pomůcky upravit tak, aby byly zvýrazněny či vyčleněny podstatné znaky a části učebních pomůcek (např. aby části obrazu byly zvýrazněny barvou).
• Průhledné, rozložitelné a pohyblivé modely. Modely by měly být větší, aby se lépe pozorovaly, průhledné, aby bylo vidět, co je uvnitř, rozložitelné a hmatatelné, aby se daly rozkládat a zase sestavovat, pohyblivé, aby bylo vidět, jak to funguje.
• Textové pomůcky – učebnice, pracovní sešity, atlasy, doplňková literatura. Musí odpovídat úrovni schopností žáků s LMP a jejich kognici. Pro vzdělávání žáků jsou zpracovány učebnice a pracovní sešity do všech vzdělávacích oblastí (předmětů).
• Pracovní sešity (listy) – navazují na učebnice, jsou provázány s jednotlivými kapitolami a slouží k procvičování, opakování a upevnění poznatků. Efektivita jejich působení se zvyšuje při využití moderních vyučovacích metod a forem, jako je např. skupinová práce či kooperativní učení. Učebnice a pracovní sešity tvoří dohromady základní zdroje poznání, které se dají vhodně doplnit o další, výše již zmiňované zdroje – slovníky, encyklopedie, knihy, časopisy, internet apod.
• Modifikované textové pomůcky: při vytváření vlastních textů, pracovních listů můžeme vycházet z učebnic a pracovních listů pro běžnou ZŠ. Dbáme přitom, aby byly psány srozumitelnou formou (jednoduché věty vystihující podstatu), základní a doplňující učivo bývá barevně odlišeno, důležitou součástí bývá slovníček (pro pochopení a rozšíření slovní zásoby). Pro shrnutí učiva, domácí cvičení, případně opakování slouží otázky a úkoly.
• Dále lze například využít pracovní listy tvořené v rámci projektu „Peníze do škol“, DUMY: jsou zpracovány formou prezentací a interaktivních výukových materiálů.
• Pořady a programy prezentované didaktickou technikou – výukové pořady na CD a programy pro počítače. V současné době je nabídka na trhu veliká, je však třeba vybírat jen takové pořady, které odpovídají kognitivním schopnostem žáků s LMP a jsou jim srozumitelné.
• IT technika.
• Počítačové programy odpovídající mentální úrovni žáka. Jako stimulační a motivační doplněk výuky čtení, psaní, výslovnosti, počítání k procvičování manipulace s penězi, paměti, zrakového vnímání, k utváření logických a časoprostorových vztahů, rozvoji komunikačních dovedností jsou vyhovující např. programy z dílny Mentio.

Dále např. CD tituly: Gordiho kouzelné hračky, Gordiho filmové dobrodružství, Gordiho zábavné počty (určené pro děti z MŠ a 1. stupně ZŠ). K přípravě do školy jsou určeny např. programy Sluníčko (více dílů, obsahují protiklady, barvy, geometrické tvary, zvířata, hudební nástroje, abecedu, čísla a hodiny) a Veselá Beruška (písmena, číslice, zvířata apod.). Dále lze využít např. Dětský koutek 1–5 (Terasoft) – obsahuje pět dílů seřazených dle věkových období a dle témat. Z dílny občanského sdružení Petit jsou to například programy Psaní (pro nácvik sluchové analýzy a syntézy), Brepta (rozvoj řeči a jazyka), Méďa (přiřazování, rozlišování, třídění, postup a prostor, základy matematiky a čtení), Altík. Kromě zmiňovaných programů existuje a stále přibývá mnoho výukových programů do jednotlivých předmětů, které lze přizpůsobit a využít při výuce žáků s LMP (1. a 2. stupně), např. Alík – veselá matematika.

Stupeň 4–5

MŠ, 1. a 2. stupeň ZŠ

Pomůcky z předcházejících stupňů podpory modifikované pro žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením.

• Soubory názorných pomůcek, přírodniny, obrazy, obrázky, činnostní obrázky, fotografie reálných předmětů.
• Speciální učebnice a pracovní listy pro žáky ZŠS.
• Rozkreslené postupy (procesní schémata – např. v tematické oblasti osobní hygiena, práce v domácnosti, vaření, stolování, život ve společnosti, jednoduché pracovní postupy).
• PC programy, zejména od občanského sdružení Petit: umožňují ovládání i uživatelům s těžkým tělesným postižením, ale jsou určeny i pro osoby s mentálním postižením, např. Psaní, Brepta, Méďa – pro MŠ, ZŠS i ZŠP.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HEMZÁČKOVÁ, K.; KUBOVÁ, L. Čteme obrázky (1. a 2. díl). Praha: Parta, 2011. ISBN 978-80 7320-055-8.

2. PAVLOVKIN, M.; MACKOVÁ, Z. Žiak a učebnica. Bratislava: SPN, 1989.

3. VALENTA, M.; MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2009. ISBN 978-80-7320-137-1.

4. VALENTA, M.; PETRÁŠ, P. Metodika práce se žákem s mentálním postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3311-0.

5. VALENTA, M. Koncepce a tvorba učebnic. Olomouc: VUP, 1997.

Internetové odkazy (PC programy):

1. http://mentio.cz/

2. http://www.petit-os.cz/

3. http://www.terasoft.cz/

4. http://www.fragment.cz/