Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žákova schopnost (možnost) dopravit se do areálu školy je ztížena.
• Žákova schopnost pohybovat se samostatně v prostorách školy je ztížena.
• Úprava školního prostředí je nutná proto, aby byl žák schopen absolvovat edukační proces ve školním prostředí.
• Úpravou školního prostředí minimalizujeme nebezpečí úrazu žáka i jeho spolužáků.

Popis opatření

V čem spočívá

Zajištění vstupu do školy a v maximální možné míře samostatného pohybu v prostorách školy je základní podmínkou pro zapojení žáka se zdravotním postižením do vzdělávacího procesu. Jde o stavební a technické úpravy přístupu do školy, školního prostředí ve třídě a v ostatních prostorách školy. Nové a rekonstruované prostory škol jsou již ze zákona takto přizpůsobeny, ale ve starších školních budovách musíme uvedené technické požadavky řešit ještě před nástupem žáka, který úpravu prostředí potřebuje. Úprava prostředí spočívá také v organizačních opatřeních školy.

Čemu pomáhá

• Pedagog může působit na žáka v prostorách běžné třídy, školy a školního areálu.
• Opatření nám umožňuje bezpečný pohyb ve škole a manipulaci se žákem v případě, že žák potřebuje pomoc druhé osoby – přesuny, hygiena, sebeobsluha.
• Opatření umožňuje pedagogům dodržovat léčebný režim žáka, aplikaci medikace, udržování hygieny.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Technické požadavky na úpravu prostor řešíme vždy s odborníky na výstavbu a úpravu staveb. Úplný výčet potřebných technických úprav najdeme v příslušné legislativě.

Základní úpravy školních prostor řešíme zejména v těchto oblastech:

• parkovací místa pro rodiče, kteří přivážejí žáka do školy;
• úpravy přístupových ploch ke škole, chodníky, obrubníky;
• bezbariérový vchod do školy, nájezdové rampy, pomocná zábradlí;
• výtah, plošina, schodolez;
• povrchy podlah;
• odstranění rohožek, prahů a dalších překážek na podlaze;
• osvětlení;
• úprava šířky zárubní dveří pro vjezd invalidního vozíku do potřebných prostor;
• úprava WC, koupelny;
• úprava ostatních místností, kde se žák pohybuje – jídelna, školní družina, tělocvična;
• úpravy madel, zábradlí na chodbách školy;
• zvedák pro manipulaci s imobilním žákem;
• úprava prostor ve třídě – uspořádání nábytku, zařizovacích předmětů;
• prostory pro mobilní pomůcky – kočárky, invalidní vozíky, vertikalizační stojany;
• intimní prostor pro aplikaci medikace, udržování hygieny.

V organizaci vzdělávacího procesu je vhodné:

• umístit třídu do přízemí budovy, případně do místa co nejvýhodnějšího z pohledu mobility žáka;
• zajistit dobrou dostupnost učeben, které bude žák využívat – to zvažujeme již při sestavování rozvrhu hodin.

Na co klást důraz

• Před nástupem žáka do školy prostudujeme závěry odborných vyšetření, o potřebách žáka dostatečně komunikujeme se zákonnými zástupci žáka.
• Důležité jsou možnosti mobility žáka, jeho potřeby v sebeobsluze, hygieně, míře dopomoci.
• Před přijetím žáka plánujeme technické úpravy školního prostředí ve spolupráci se zřizovatelem a stavebníky.

rizika

• Pedagog spolu s vedením školy není schopen vyhodnotit všechny potřeby žáka vztahující se k úpravě prostředí.
• Pedagog řeší úpravu prostředí až po nástupu žáka do školy.
• Zřizovatel neposkytne finanční prostředky na úpravu prostředí.
• Úprava školních prostor může být komplikována technickým stavem budovy či památkovou ochranou školní budovy.

Ilustrační příklad

Do základní školy speciální nastoupil žák s kombinovaným postižením (souběžným postižením více vadami) – střední stupeň mentální retardace a DMO – imobilita na vozíku. Škola nebyla bezbariérová.

V 1. fázi byly provedeny tyto úpravy:

• odstranění prahů v místnostech,
• zakoupení schodolezu.

Ve 2. fázi byly provedeny další úpravy:

• výstavba bezbariérového chodníku do školy, nájezdové rampy,
• výstavba výtahu,
• úprava WC a koupelny.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Dělení není rozpracováno do jednotlivých stupňů podpory. Je aplikováno na základě doporučení speciálně pedagogického centra v závislosti na konkrétních speciálních vzdělávacích potřebách žáka. Jde především o žáky s kombinací postižení a o žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením. Realizace těchto opatření je závislá na stupni postižení žáka, na stavební připravenosti škol, na materiálních a prostorových podmínkách školy.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. FILIPIOVÁ, D. Projektujeme bez bariér. Praha: MPSV, 2002. ISBN 80-86552-18-7.

2. Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven na výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, v platném znění.

3. Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb – obecné požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami se zdravotním postižením atd., v platném znění.

5

Užitečné odkazy

• Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, o. s. (SPMP ČR), e-mail: spmp@seznam.cz.
• Klub přátel a rodičů dětí s Downovým syndromem, e-mail: downsyndrom@centrum.cz.
• SPOLU Olomouc, e-mail: spolu.spi@volny.cz.
• Dětské centrum Pomněnka (České Budějovice): www.centrumpomnenka.cz.
• Centrum pro rozvoj učení a myšlení (Centrum Rozum): www.centrumrozum.cz.
• COGITO – Centrum kognitivní edukace: www.centrum-cogito.cz.
• DYS-centrum Praha, o. s.: www.dyscentrum.org.
• Kritické myšlení, o. s.: www.kritickemysleni.cz.
• Rytmus – Od klienta k občanovi, o. p. s.: www.rytmus.org.
• SPIN – nestátní nezisková organizace pro rozvoj metody videotrénink interakcí v České republice: www.spin-vti.cz.
• Společnost Montessori: www.montessoricr.cz.
• Programy rozvoje osobnosti Feuersteinovo instrumentální obohacování – Učíme se učit se: www.ucime-se-ucit.cz.
• Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR.
• Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci.
• Koruna – sdružení rodičů a přátel zdravotně postižených dětí.
• Společnost DUHA – integrace osob s mentálním postižením.
• Svítání – sdružení pro pomoc zdravotně postiženým dětem, Pardubice.
• www.dobromysl.cz.
• www.autismus.cz.
• www.apla.cz.
• www.apspc.cz.
• www.spmpcr.cz.

6

Slovníček odborných pojmů

Alternativní a augmentativní komunikace (AAK)	Nahrazující či rozšiřující komunikace u jedinců se zdravotním postižením, kde je běžná komunikace zablokovaná či omezená.
Audioknihy	Doslovné nahrávky textů knih, v současné době zpravidla ve formátu MP3.
Autonomní hodnocení	Sebehodnocení, učitel vede žáky k tomu, aby mohli hodnotit sami sebe a svou práci. Žáci se učí poznávat své schopnosti, analyzovat vlastní chyby, uvědomovat si vlastní vývoj a na základě toho řídit vlastní učební činnost.
Deficity dílčích funkcí	Tj. výkonu jednotlivých faktorů nebo prvků v rámci většího funkčního systému. Jsou rozlišovány dílčí funkce vnímání, krátkodobé paměti a pozornosti v rovině modální (auditivní, vizuální, taktilně-kinestetické), intermodální (spojující vjemy z jednotlivých smyslových oblastí) a seriální (sledující časovou posloupnost).
DMO	Dětská mozková obrna (nověji též MO, mozková obrna).
Formalizované hodnocení	Stručné slovní hodnocení, je limitováno rozsahem pojmů k hodnocení, které odpovídají jednotlivým stupňům klasifikace.
Formativní hodnocení	Hodnocení, které postihuje nejen znalostní úroveň, ale také poskytuje informace o průběhu učení, jeho aktuálním stavu a kvalitě, je pro žáky více motivující (např. slovní hodnocení) a také slouží více žákům (než např. rodičům).
Grafomotorika	Jemná motorika rukou se zaměřením na kresebný a písemný projev.
Individuální vzdělávací plán (IVP)	Stanoví se v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka se zdravotním postižením. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.
Inkluzivní (vzdělávání)	Společné vzdělávání je založeno na přesvědčení, že všichni žáci mají právo být vzděláváni ve skupinách se svými vrstevníky. Žáci mohou mít nebo mají prospěch ze vzdělávání ve školách v místě bydliště (nejen žáci s postižením, ale i jejich spolužáci).
Instabilita	Nestálost, nevyrovnanost, psychomotorický neklid.
Integrovaný	Spojený, sjednocený, propojený (integrovaný žák – žák se zdravotním postižením vzdělávaný spolu se žáky bez postižení).
Kognitivní (poznávací) funkce	Jedna z hlavních oblastí lidské psychiky, zahrnují kromě paměti i koncentraci, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení, schopnost pochopení informací.
Kombinované postižení, (souběžné postižení více vadami, vícenásobné postižení)	Sdružené vady představují taková postižení, která jsou kombinací dvou a více různých vad nebo poruch u jediného člověka. Jedná se o tak různorodou skupinu znevýhodnění, že prakticky není možné vytvořit jednotný klasifikační systém, a dokonce není ani ustálená terminologie používaná při deskripci případů takto handicapovaných osob.
Kompenzační pomůcky	Pomůcky, které pomáhají rozvoji a nácviku náhradních činností všude tam, kde není do žádoucí míry možná reedukace původní funkce.
Komunikační deník	Komunikační prostředek u žáků s těžkým postižením, nemluvících. Obsahuje velké množství fotografií, obrázků, jejichž prostřednictvím žák vyjadřuje své potřeby.
Kriteriální hodnocení	Hodnotí se jednotlivé výkony podle toho, zda bylo stanovené kritérium úkolu splněno či ne, a to bez ohledu na ostatní žáky.
Kvantitativní formy hodnocení	Klasifikace neboli známkování. Známka je označení statické, konečné, její přidělení má pevně stanovená kritéria a je vyjádřením zvládnutí učiva. Mezi kvantitativní formy hodnocení zařazujeme také známku se zdůvodněním, výčet dobře splněných úkolů, výčet chyb, vyjádření počtu bodů, procenta.
Mentální postižení	Postižení projevující se především trvalým snížením rozumových schopností a adaptability.
Nekvantitativní formy hodnocení	Patří sem například úsměv, pohlazení, zašeptání pochvaly, veřejná pochvala, odměna.
Oromotorika	Pohyby mluvních orgánů (mluvidel) dutiny ústní.
Percepčně-motorické poruchy	Nedostatky v rozvoji percepčních funkcí (např. v oblasti zrakového a sluchového vnímání) a motorických funkcí (výkon v oblasti hrubé a jemné motoriky a motorické koordinace), které se promítají do grafických projevů dítěte.
Pervazivní vývojové poruchy	Vývojové poruchy charakterizované obtížemi úspěšně se adaptovat ve společnosti v důsledku kvalitativních abnormit osobnosti a psychosociální úrovně (abnormity motorické, emocionální, volní, kognitivní, řečové). Typický je omezený‚ stereotypní a opakující se soubor zájmů a činností. Pervazivní porucha je porucha zasahující všechny oblasti psychiky či sociální situace a vyjadřuje fakt, že vývoj dítěte je narušen do hloubky v mnoha směrech. Nejčastěji se používá v souvislosti s PAS – poruchami autistického spektra.
Piktogram	Grafický znak, který znázorňuje pojem nebo sdělení obrazově.
Plán pedagogické podpory	Napomáhá žákovi s problémy ve vzdělávání, je cílený na jednotlivé předměty, vymezuje silné a slabé stránky žáka (třeba odlišit od IVP).
Portfolio	Soubor žákových produktů a výstupů.
PPP	Pedagogicko-psychologická poradna (školské poradenské zařízení).
Procesuální schémata	Schéma se využívá u dítěte se zdravotním postižením, je to soubor obrázků nebo fotografií, které zachycují jednotlivé kroky nějakého procesu, většinou části dne. Žák se zdravotním postižením může mít problém při plnění pokynů, které se skládají z několika na sebe navazujících úkonů. Prostřednictvím procesuálního schématu je naveden na postupné kroky při plnění úkolů a činností.
Raptus	Prudký záchvat zuřivosti následující po úzkostném stavu.
Reedukační pomůcky	Pomůcky, které jsou zaměřeny na rozvíjení všech postižených nebo narušených, případně oslabených orgánů a funkcí v procesu vzdělávání.
RVP ZV – LMP	Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením je součástí RVP ZV a představuje jeho modifikaci pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.
Serialita	Posloupnost, myšlenková operace vyjadřující uvědomění si sekvencí řešení problému, schopnost rozdělit aktivitu do logicky navazujících dílčích kroků.
Schodolez	Kompenzační pomůcka pro překonávání schodišť a výškových bariér.
Snoezelen	Speciální místnost poskytující pozitivně naladěné prostředí, které může mít funkci relaxační, poznávací a interakční. Snoezelen nabízí poznání odlišných senzorických zkušeností, atmosféru vzájemné důvěry a bezstarostného uvolnění. Cílem tohoto stimulačního a relaxačního prostředí je umožnit konkrétnímu jedinci autentický zážitek a uspokojit jeho individuální potřeby.
Sociabilita	Schopnost a dovednost navazovat sociální vztahy.
SPC	Speciálněpedagogické centrum (školské poradenské zařízení).
Speciální vzdělávací potřeby	Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou dle § 16 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) považovány osoby se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování), se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování), se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně-kulturním postavením, ohrožení sociálněpatologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu).
Sumativní hodnocení	Hodnocení výsledku činnosti žáka (většinou známkami).
SVP	Středisko výchovné péče, zajišťuje preventivně-výchovnou péči pro děti, žáky a studenty s rizikem vzniku a vývoje poruch chování, přičemž poskytuje svou intervenci také rodičům (zákonným zástupcům) nebo škole.
Širší slovní hodnocení	Hodnocení, které umožňuje větší popisnost při hodnocení znalostí, dovedností a schopností, lze hodnotit i pokrok žáka v jednotlivých oblastech za dané časové období.
ŠPZ	Školské poradenské zařízení (PPP, SPC).
Vertikalizační pomůcka	Kompenzační pomůcka určená pro vertikalizaci ze sedu do úplného stoje, s možností přejít do lehu, pro nácvik chůze apod.
Vizualizační systémy	Soubor výukových materiálů a učebních pomůcek pro žáky se zdravotním postižením: metodika strukturovaného učení, principy strukturalizace, vizualizace a individualizace, originální předměty a reálná zobrazení, symbolické znázornění, strukturované úlohy, textové pomůcky, cvičení a programy prezentované didaktickou technikou, speciální pomůcky, upravené společenské hry apod.
Vizualizovat	Vyjádřit obrazově, graficky, symbolicky jevy, o nichž hovoříme anebo přemýšlíme; vizualizace může znamenat konkrétní znázornění jevů, avšak může probíhat také pouze na kognitivní úrovni, ve smyslu představování či symbolického znázornění (barvami, tvary, obrazy) tématu, o němž přemýšlíme.
Vizuomotorická koordinace	Souhra pohybu s kontrolou zraku.
Znak do řeči	Kompenzační, doplňující a mnohdy i dočasný prostředek komunikace mezi osobami s řečovým, mentálním postižením a jejich okolím. Použitím znaku pomáháme komunikovat formou, která je založena na řeči našeho těla, mimice a přirozených znacích.
ZŠ praktická	Školské zařízení, kde se vzdělávají žáci, kteří se nemohou s úspěchem vzdělávat na základní škole běžného typu. Jedná se o žáky s lehkým mentálním postižením.
ZŠ speciální	Poskytuje vzdělávání žákům s takovou úrovní rozumových schopností, která jim nedovoluje zvládat požadavky obsažené v RVP ZV, ani RVP ZV – LMP, ale umožňuje jim, aby si ve vhodně upravených podmínkách a při odborné speciál­ně­pedagogické podpoře osvojovali základní vědomosti, dovednosti a návyky.

7

Literatura

1. ARMSTRONG, T. Každý je na něco chytrý. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0019-2.

2. BEDNÁŘOVÁ, J. Prostorová orientace. Brno: Pedagogicko-psychologická poradna, 2004.

3. BEDNÁŘOVÁ, J.; ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku. Praha: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-1829-0.

4. BLAKEMORE, S. J.; FRITH, U. The learning brain: lessons for education. Malden, Oxford, Carlton: Blackwell Publishing, 2005. ISBN 978-1-4051-2401-0.

5. BLAŽKOVÁ, R.; MATOUŠKOVÁ, K.; VAŇUROVÁ, M.; BLAŽEK, M. Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-89-3.

6. BROUMOVÁ, D. Motivace žáků k učení. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2010/11.

7. ČADILOVÁ, V.; JŮN, H.; THOROVÁ, K. Agrese u lidí s mentální retardací a s autismem. Zvládání problémového chování nejen v domovech sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.

8. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s poruchami autistického spektra. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.

9. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Sebeobslužné a praktické dovednosti. Praha: APLA, 2010.

10. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.

11. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s tělesným postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3378-3.

12. ELLIOT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. 2. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-2470-1820.

13. ERKERT, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-938-0.

14. FELCMANOVÁ, L. Test zrakového vnímání a soubor pracovních listů pro rozvoj zrakového vnímání. Praha: DYS-centrum, 2013. ISBN 978-80-87581-02-5.

15. FEUERSTEIN, R. Vytváření a zvyšování kognitivní modifikovatelnosti: Feuersteinův program instrumentálního obohacení. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-2462-4006.

16. FEUERSTEIN, R.; FEUERSTEIN, R. S.; FALIK, L. Beyond Smarter: mediated learning and the brain’s capacity for change. New York: Teachers College Press, 2010. ISBN 978-0-8077-5118-3.

17. FILIPIOVÁ, D. Projektujeme bez bariér. Praha: MPSV, 2002. ISBN 80-86552-18-7.

18. FISCHER, R. Učíme žáky myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-966-6.

19. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007.

20. GARDNER, H. Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-279-3.

21. GILLERNOVÁ, I.; KREJČOVÁ, L. a kol. Sociální dovednosti ve škole. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3472-9.

22. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3070-7.

23. HEMZÁČKOVÁ, K.; KUBOVÁ, L. Čteme obrázky (1. a 2. díl). Praha: Parta, 2011. ISBN 978-80 7320-055-8.

24. HUBLOVÁ, P. Individuální vzdělávání [online]. Aktualizace 2011-11-22 [cit. 2013-12-05]. Dostupné na: .

25. HUČÍKOVÁ, A.; HUČÍK, J. Deti, trochu iné, v školskej edukácii. Liptovský Ján: Prohu, 2011. ISBN 978-80-89535-01-9.

26. JACOBS, D. S.; BETTS, D. E. Nácvik sebeobsluhy a sociálních dovedností u dětí s autismem. 1. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0498-5.

27. JUCOVIČOVÁ, D. et al. Individuální vzdělávací plán pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami: se specifickými poruchami učení a chování, s mentálním postižením (v MŠ i ZŠ), se sociálním znevýhodněním, z cizojazyčného prostředí. Praha: D + H, 2009. ISBN 978-80-87295-00-7.

28. JŮN, H. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-590-5.

29. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. 2. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-712-1.

30. KOLÁŘ, Z. Hodnocení žáků. 2. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2834-6.

31. KOLEKTIV AUTORŮ. Metodika podpory sociálních dovedností. Aneb jak připravit a vést kurzy sociálních dovedností pro lidi s mentálním postižením. SPMP ČR, 2011. ISBN 978-80-260-0446-2.

32. KRÁLOVÁ, J. Individuální vzdělávání [online]. Datum publikování 2012 [cit. 2013-12-05]. Dostupné na .

33. KREJČOVÁ, V. Aktuální témata výchovy a vzdělávání ve škole. Gaudeamus, 2005. ISBN 80-7041-391-3.

34. KREJČOVÁ, L. Žáci potřebují přemýšlet: co pro to mohou udělat jejich učitelé. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0596-1.

35. KREJČOVÁ, L.; MERTIN, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 979-80-7308-347-2.

36. KUBIŠOVÁ, S.; LOVASOVÁ, H. a kol. Sborník výukových materiálů, UP a studijních zdrojů ke vzdělávání dětí a žáků s PAS a těžkým kombinovaným postižením. Kroměříž: MŠ a ZŠ speciální, 2012.

37. KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-554-7.

38. LOKŠOVÁ, I.; LOKŠA, J. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-205-X.

39. MALACH, J. Základy didaktiky. UJEP, Pedagogická fakulta. ISBN 80-7042-266-1.

40. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

41. MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.

42. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-679-0.

43. METODICKÝ PORTÁL RVP.CZ. Metodický portál inspirace a zkušeností učitelů [online]. ©2011. Aktualizace 2011-11-23 [cit. 2014-01-02]. Autor článku: MAŇÁK, J. Aktivizující výukové metody. Dostupné na: .

44. MICHALOVÁ, Z. Pozornost: cvičení na posilování koncentrace pozornosti. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2004. ISBN 80-7311-026-1.

45. MICHALOVÁ, Z. Shody a rozdíly. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1998. ISBN 80-85808-60-9.

46. MONTESSORI POMŮCKY. Dostupné na: .

47. MÜLLER, O. et al. Terapie ve speciální pedagogice. Praha: Grada, 2013.

48. Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání.

49. PAUSEWANGOVÁ, E. 150 her k utváření osobnosti pro děti od 3 do 8 let. Praha: Portál, 1993. ISBN 80-85282-50-X.

50. PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-423-6.

51. PAVLOVKIN, M.; MACKOVÁ, Z. Žiak a učebnica. Bratislava: SPN, 1989.

52. PETTY, G. Moderní vyučování. 6. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0367-4.

53. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-817-3.

54. POKORNÁ, V. Rozvoj vnímání a poznávání 1. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-794-7.

55. POKORNÁ, V. Rozvoj vnímání a poznávání 2. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-794-4.

56. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie 1. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2.

57. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1.

58. RABUŠICOVÁ, T. Správa a řízení škol. Rady škol v mezinárodní perspektivě. ISBN 80-210-1745-7.

59. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. [cit. 2014-07-07]. Dostupné na: . ISBN 978-80-87000-25-0.

60. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením). Praha: VÚP, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1.

61. REZKOVÁ, V.; TUMPACHOVÁ, L. Cvičíme paměť. Praha: Pražská pedagogicko-psychologická poradna, 2010.

62. REZKOVÁ, V.; ZELINKOVÁ, O.; TUMPACHOVÁ, L. Koncentrace pozornosti: soubor pracovních listů určených pro děti k nácviku a zlepšení koncentrace pozornosti. Praha: Pražská pedagogicko-psychologická poradna, 2010.

63. RÖDLINGOVÁ, B. Jak dlouho trvá rok? Plzeň: Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-814-1.

64. SINDELAROVA, B. Deficity dílčích funkcí. Příčiny poruch učení a chování u dětí a jejich náprava. Bratislava – Brno: Psychodiagnostika, 2007.

65. SINDELAROVA, B. Předcházíme poruchám učení: soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. 2. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 80-7178-431-1.

66. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

67. STERNBERG, R. J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-376.

68. STRAUSSOVÁ, R.; KNOTKOVÁ, M. Průvodce rodičů dětí s PAS. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0002-4.

69. STRASSMEIER, W. 260 cvičení pro děti raného věku. Praha: Portál, 2011.

70. SUCHÁ, J. Trénujte si paměť. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-791-6.

71. ŠAROUNOVÁ, J. Metody alternativní a augmentativní komunikace. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0716-0.

72. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-426-7.

73. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-821-X.

74. VALENTA, M. Koncepce a tvorba učebnic. Olomouc: VUP, 1997.

75. VALENTA, M.; MÜLLER, O. Psychopedie. 3. vyd. Praha: Parta, 2007. ISBN 978-80-7320-0999-2.

76. VALENTA, M.; PETRÁŠ, P. et al. Metodika práce se žákem s mentálním postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3311-0.

77. VELEMINSKÝ, M. et al. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007.

78. VALIŠOVÁ, A.; KASÍKOVÁ, H. (eds.). Pedagogika pro učitele. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3357-9.

79. VRBOVÁ, R. et al. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3312-7.

80. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3381-3.

81. Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb. a vyhlášky č. 256/2012 Sb.

82. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění.

83. Vyhláška č. 73/2004 Sb. v platném znění.

84. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ve znění vyhlášky č. 103/2014 Sb. s účinností ke dni 1. 9. 2014.

85. Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, ve znění vyhlášky č. 57/2010 Sb.

86. Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven na výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, v platném znění.

87. Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb – obecné požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami se zdravotním postižením atd., v platném znění.

88. WEINHOLDOVÁ, A. Poznáváme hodiny a čas. Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-0002-647-3.

89. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v platném znění.

90. Zákon č. 561/2005 Sb. v platném znění.

91. ZELENÝ KRUH. Metody aktivního učení. [online]. ©2006, aktualizace 2006-01-20 [cit. 2014-01-02]. Dostupné na: <http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/metody-aktivniho-uceni-2.pdf>.

92. ZELINKOVÁ, O. Pavučinka: soubor cvičení sluchového vnímání. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2010. ISBN 978-80-7311-111-3.

93. ŽÁČKOVÁ, H.; JUCOVIČOVÁ, D. Smyslové vnímání. 2. vyd. Praha: D + H, 2007. ISBN 978-80-903579-9-0.