Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák špatně rozumí a obtížně se vyjadřuje.
• Žák je sociálně nezralý, přecitlivělý, plachý, úzkostlivý, nadměrně sebekritický.
• Žák se obtížně začleňuje do kolektivu.
• Žák má vztahové problémy se spolužáky.
• Ve třídě panuje nezdravá soutěživost, rivalita.

Popis opatření

V čem spočívá

Kooperativní učení směřuje k fungování třídy jako týmu. Učí žáky vzájemné diskuzi, pomáhat si, naslouchat si, vnímat osobní odpovědnost za společný úspěch. Jde o velmi efektivní podporu spolupráce mezi žáky, zajišťování přirozeného učebního prostředí. Směřuje k vytvoření fungujícího třídního kolektivu a vede žáky k pozitivní sociální interakci (vzájemnému kladnému osobnímu působení). Sounáležitost je vnímána jako právo každého žáka – každý žák by se měl ve škole cítit dobře, protože všichni (bez rozdílu) patří do jedné skupiny.

Čemu pomáhá

• Pozitivní vzájemná závislost vede ke zlepšení pozice integrovaného žáka v kolektivu.
• Větší odpovědnost za vlastní chování, utváří se adekvátní sebehodnocení.
• Zlepšení výkonnosti žáků.
• Zdokonalení paměťového učení, rozvíjení myšlení žáků.
• Rozvoj komunikačních schopností, nárůst slovní zásoby žáka s NKS.
• Vytváření sociálních dovedností – žáci si vzájemně naslouchají, pomáhají si.
• Pozitivní vliv na dynamiku třídy.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Kooperace znamená spolupráci, spolupůsobení lidí, kteří jsou zainteresováni ve společné aktivitě s cílem dosáhnout efektivního výsledku. Úspěch jednotlivce v dosažení cíle je vázán na úspěch dalších členů skupiny. Žáci pracují v menších skupinách, plní různé úkoly, při kterých si musí vzájemně pomáhat. Pro kooperativní učení můžeme využívat tzv. sociální hry. Pedagog je „moderátorem“ kooperativní výuky – sleduje, jak pracují jednotliví členové skupiny, co se naučili ve skupinové práci, jak se k sobě chovali. Moderátorem může být i žák. Pedagog by měl zvolit takové složení skupiny, aby se od sebe žáci mohli učit – aby ve skupince byli žáci různé povahy, motivace, schopností a dovedností. Dále by měl zvolit vhodný obsah úkolu, kontrolovat jeho plnění a hledat příčinu v případě, že skupina není schopna úkol splnit. Pedagog zasahuje do práce skupiny jen tehdy, když už si nikdo ze skupiny neví rady. Na konci činnosti je důležité její vyhodnocení. Pedagog žákům „nastaví zrcadlo“, hodnotí, jak při práci fungovaly vzájemné vztahy mezi žáky, jaké dovednosti žáci získali při učení. Využívá se různých typů hodnocení, např. hodnocení žák–žák, sebehodnocení. Tím se liší kooperativní výuka od běžné výuky skupinové.

Na co klást důraz

• Zohlednění druhu a povahy narušené komunikační schopnosti.
• Zohlednění potřeb všech žáků ve třídě, zapojit všechny žáky.
• Naučit žáky spolupracovat, dojít společně k cíli, naučit je požádat o pomoc, chápat své odlišnosti.

Rizika

• Nepřiměřeně náročné úkoly, nevhodně stanovené cíle.
• Nevhodný počet žáků ve třídě nebo pracovní skupině.
• Těžká porucha porozumění žáka, která znemožňuje aplikaci opatření.
• Nevhodné osobnostní nastavení pedagoga.
• Žáci se sníženými kognitivními schopnostmi.

Drobná případová studie

Příklad dobré praxe: Na začátku školního roku, kdy se žáci teprve seznamují, třídní učitel sám vybere, kdo bude „vedoucí, mluvčí, zapisovatel“. Tyto role se později vymění. Nakonec si žáci vybírají vhodné kandidáty sami. Předcházíme tak vzniku konfliktů při rozdělení úkolů.

Při sociálních hrách se v praxi osvědčilo používání některých výukových programů, např. pro iPad – Niki Talk, Klábosil.

Situace, kdy se ve třídě setkávají žáci poprvé (přestup na jinou školu, spojení dvou tříd, tzv. adaptační pobyty). Pedagog chce vhodnou formou mezi sebou žáky seznámit. Rozdělí je do skupin po čtyřech žácích. Usadí je tak, aby spolu mohli komunikovat tváří v tvář a každá skupinka byla různorodá svým složením. Skupina může vzniknout dobrovolně (sejdou se spolužáci, kteří k sobě mají blízko), pak ale několik žáků vždy zůstane stranou a je to výzva pro učitele, aby situaci vyřešil. Dalším možným způsobem je skupina seznamovací, kdy jsou do skupiny zařazeni různí žáci a postupně se mezi sebou poznávají. Pedagog zvolí vhodné činnosti, žáci plní různé úkoly, při kterých musí spolupracovat, vzájemně si pomáhat, aby dosáhli cíle, a tedy i úspěchu. Taková cvičení může učitel zařadit i v průběhu roku v případě, že komunikace mezi žáky začne váznout.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření je vhodné aplikovat u všech žáků, bez rozdílu věku a typu zdravotního postižení, zdravotního či sociálního znevýhodnění. Jejich aplikace se odvíjí od individuálních potřeb žáka.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. CANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. 2. vyd. Praha: Portál, 1996. 289 s. ISBN 80-7178-083-9.

2. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. 147 s.

ISBN 80-7178-167-3.

3. KASÍKOVÁ, H. Učíme (se) spolupráci spoluprací. Kladno: AISIS, 2005. 141 s.

ISBN 80-239-4668-4.

4. LEEBER, J. a kol. Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje: podpora začleňování znevýhodněných dětí do běžného vzdělávání. Praha: Portál, 2006.

ISBN 80-7367-103-4.

5. MÜLLER, O. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-244-1075-3.

6. http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/.

7. http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-metody/metody-4.