Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je pasivní v přijímání informací.
• Žák nedostatečně aktivizuje myšlení a nedostatečně zpracovává podněty.
• Žák nemá zpracované strategie pro řešení problému, situace.

Popis opatření

V čem spočívá

Učitel učí žáka myslet v souvislostech, aktivně přijímat a zpracovávat informace. Učitel připravuje žáka na celoživotní učení. Učitel přenáší na žáka zodpovědnost přiměřenou věku a vyspělosti. Učitel upravuje standardně popsané metody a formy práce nejen vzhledem k druhu NKS, ale zejména k aktuálnímu stavu žáka.

Čemu pomáhá

• Myšlení v souvislostech.
• Respektování jiných přístupů řešení.
• Pracovat s chybou jako přirozeným prvkem v řešení.
• Samostatnosti při řešení úkolu.
• Kooperaci a spolupráci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Učitel nepředkládá látku hotovou, ale jako výzvu s oporou o zkušenosti a vědomosti dětí. Žáci společně sbírají informace o problému, způsoby řečení, porovnání řešení, výběr. V tomto procesu je žák s NKS často ztracen, potřebuje impulz ke směru myšlení, nabídnutí souvislostí. Označuje kromě úpravy standardních metod také verbální chování učitele, při kterém volí řečové prostředky dle řečové úrovně a druhu NKS žáka. Dle výukové situace zpomaluje tempo řeči, zvýrazňuje prozodii řeči, zjednodušuje složitost věty/souvětí, zkracuje délku věty/souvětí. Posiluje verbální kanál intenzivnějším využitím mimiky, gestikulace. V komunikačním procesu aktivizuje žáka oslovením před položením otázky, zvyšuje zaměření pozornosti před položením otázky.

U žáků s problémy v plynulosti učitel zpomaluje tempo řeči, využívá dynamiky řeči v plném rozsahu. V komunikaci dopřává žákovi s obtížemi v plynulosti dostatek času (pro žáky s koktavostí) pro zformulování výpovědi, nenapovídá slova v odpovědi. V komunikaci se žáky s brebtavostí využívá důsledně pomalého tempa řeči se zvýrazněním samohlásek. V komunikačním procesu orientuje pozornost žáka k plánování výpovědi před vlastní odpovědí.

U žáků s obtížemi v obsahové stránce vždy ověřuje porozumění instrukci, pokynu, informaci. Při formulaci odpovědi, výpovědi, komentáře žákem (s OVŘ, VD) dopřává žákovi dostatek času na vybavení si pojmů a termínů. V závislosti na délce znalosti žáka (a školního roku) nechá žáka zformulovat/opakovat výpověď. Poté výpověď přeformuluje gramaticky, syntakticky a artikulačně správně, aby poskytl odpovídající zpětnou vazbu.

U žáků s obtížemi v artikulaci učitel důsledně rozlišuje nedostatky ve výslovnosti u různých diagnóz (dyslálie, dysartrie a fonologická porucha). Dle situace a potřeby po žákovi zopakuje pro spolužáky nesrozumitelné pasáže.

Na co klást důraz

• Různé komunikační chování k různým žákům v jedné třídě.
• Respektovat časové hledisko – nesetrvávat v úvodním komunikačním chování, ale po stabilizaci měnit komunikační chování, trénovat žáka na těžší formy.
• Mít informace o průběhu logopedické péče.

Rizika

• Nezapisování (neevidence) nápadů – žák s NKS neudrží v paměti všechny.
• Neporozumění některým návrhům (rychlé tempo sdělení, chybějící spojitost – neobratně zformulované, formálně nesrozumitelné).
• Nestrukturace řešení problémů – sběr informací smíchaný s porovnáváním řešení apod.
• Nebudování slovníku – slova neznámá, málo frekventovaná.
• Odbočování v tématu.
• Příliš rychlé tempo.
• Nezapojení žáka do činnosti (je pasivním divákem).
• Příliš vysoký počet dětí ve třídě, který neumožňuje zajistit zvýšený čas na komunikaci se žákem s NKS v průběhu vzdělávání.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Aplikuje se bez stupňů, neboť v každém stupni vyžaduje žák s NSK aktivizaci ze strany učitele. Kvůli obtížím při zvládání verbální komunikace volí žáci s NKS často strategii pasivity v hodině, aby zvládli nápor celého dopoledne.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČECHOVÁ, B. a kol. Nápadník pro výuku dle učebních stylů. Praha: www.scio.cz, s. r. o., 2012. 183 s. ISBN 978-80-77430-059-2.

2. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 1996.

ISBN 978-80-7367-434-2.

3. MÁLKOVÁ, J. Mluvený projev učitele ve výukové komunikaci. Plzeň: Západočeská univerzita, 2013. 176 s. ISBN 978-80-261-0283-0.

4. PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7367-054-2.

5. PECINA, P.; ZORMANOVÁ, L. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 147 s. ISBN 978-80-210-4834-8.

6. SITNÁ, D. Metody aktivního vyučování. Praha: Portál, 2009. 150 s.

ISBN 978-80-7367-246-1.