Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nezvládá učivo, je školsky neúspěšný.
• Žák má obtíže v komunikaci, zejména v porozumění řeči.
• Žák není dostatečně motivován k učení.
• Žák má nízké sebevědomí a sebehodnocení.
• Žák je ve výuce pasivní.
• Žák má negativní vztah ke škole.
• Žák má obtíže při zapojení do kolektivu.

Popis opatření

V čem spočívá

Pro žáka je motivace jednou z nejdůležitějších podmínek učení. Vnitřní motivace je touha po poznávání, potřeba činnosti a seberealizace. Vnější motivaci představují požadavky pedagogů – například odměna, trest, známka, hrozba sankce.

Cílem podpůrného opatření je, aby žák byl motivován dostatečně, udržoval pozornost, měl o vyučování zájem, nevyrušoval při výuce. Správnou motivací pedagog podněcuje, směřuje a udržuje aktivitu žáka. Ovlivňuje také jeho sebehodnocení, zapojení do kolektivu. Získávání vědomostí se při vhodné motivaci stává samozřejmou součástí života, žák si k učení snadněji najde kladný vztah, sze širší perspektivy má motivace významný vliv na profesní uplatnění každého jednotlivce.

Čemu pomáhá

• Zvyšuje sebevědomí žáka.
• Zlepšuje jeho pracovní výkonnost.
• Má pozitivní vliv na emoční prožívání žáka, jeho psychické rozpoložení.
• Podporuje zvládání školních povinností.
• Usnadňuje vytvoření pozitivního vztahu ke škole a k učení.
• Zlepšuje vztahy mezi žáky ve třídě.
• Zlepšuje prognózu dalšího profesního uplatnění žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Přirozeným motivačním prvkem ve výuce je pochvala. Pedagog by měl umět pochválit každého žáka, najít si k pochvale správný důvod, byť by to byla jen maličkost. Měl by mít na paměti, že dobré slovo má vždy větší účinek než trest.

Doporučení pro učitele, jak zvyšovat motivaci žáků k učení:

• Zájem žáka vzbudí snáze nové, aktuální informace a neobvyklé skutečnosti než známé, všední a opakující se věci (používáme nové pomůcky, modely, situace).
• Budeme-li využívat problémové úlohy, které žáka aktivně zapojí do řešení, bude nucen klást si otázky a hledat na ně odpovědi.
• Obsah našeho sdělení by měl být atraktivní a smysluplný, aby probudil zájem žáka, aby měl pro něj smysl a aby žák věděl, proč je užitečné sdělení vyslechnout.
• Je vhodné vytyčit si cíl a směřovat k dokončení úkolu. Pokud má žák konkrétní cíl, ví, kam má dojít a co jej čeká, probouzí se jeho zájem snadněji. Je-li vyrušen při plnění úkolu, mívá silnou motivaci vrátit se znovu k úkolu a dokončit jej.
• Hledáme souvislost učiva se žákovými zájmy, životními zkušenostmi (např. pokud se žák ve volném čase zajímá o zvířata, využijeme tohoto zájmu při výuce).

Při výuce žáka s narušenou komunikační schopností bereme v úvahu, že existují okolnosti, které mají na jeho motivaci negativní vliv. Např. žák s narušenou komunikační schopností potřebuje více času při výkladu, procvičování i na kontrolu své práce. Je tedy vhodné vkládat častěji pauzy na odpočinek, poskytovat dostatečný prostor pro relaxaci. Doporučuje se vyhýbat se úkolům na čas – např. v matematice „hra na zmrzlíka“, v českém jazyce diktáty. Pedagog by měl poskytnout žákovi první krok při řešení problému, navést jej na správný postup. Je vhodné volit raději písemnou formu zkoušení nebo formu testů – doplňování správných možností. Písemná cvičení a domácí úkoly by měl pedagog zadávat přiměřeně dlouhé a zjednodušené (např. žák označí správnou odpověď, přiřadí k sobě správné možnosti). Cvičení a testy lze vytisknout větším písmem. Pedagog by měl zjednodušovat slovní i písemné instrukce (barevně a graficky je zvýraznit, a tím umožnit lepší orientaci v textu), zobrazit osnovu látky, označit nejdůležitější body, barevně text upravit. Paměťové učivo lze omezit na základní údaje (data, letopočty, osobnosti aj.). Umožnit žákovi používání přehledů, tabulek. „Tahák“ ponechat žákovi přímo na lavici, aby s ním mohl aktivně pracovat. Maximálně využívat vizualizaci – názorné pomůcky, barevně upravené texty, didaktické pomůcky.

Dalšími faktory, které ovlivňují motivaci žáka k učení, jsou systém hodnocení (u žáka s narušenou komunikační schopností by hodnocení mělo být primárně slovní, nebo slovní hodnocení doplněné známkou), žákův postoj k sobě samému a jeho emocionální prožitky (můžeme např. aktivně zapojit žáka do hodnocení), spolupráce zákonných zástupců žáka se školou (např. osobní setkání a rozhovor mají větší přínos než sledování známek v žákovské knížce).

Na co klást důraz

• Vyučování by mělo být pro žáka atraktivní, zajímavé, podněcující jeho motivaci.
• Respektujeme charakter NKS, ověřujeme si porozumění zadání.
• Vytváříme vhodný systém odměn a trestů, např. smajlíky/šklebíky.

Rizika

• Nezohlednění schopností žáka – nepřiměřené nároky, nevhodně stanovené cíle.
• Nedostatečná spolupráce zákonných zástupců a školy.
• Těžká porucha porozumění.
• Snížené kognitivní schopnosti.

Ilustrační příklad

Příklad dobré praxe: Využití slovního hodnocení – pedagog vypracuje v pravidelném intervalu hodnocení o tom, co žák zvládá sám, co zvládá s pomocí a co nezvládá vůbec. Rozepíše se, v jakém rozsahu žák učivo zvládá v porovnání s osnovami školního vzdělávacího programu. Může zahrnovat např.: hodnocení domácí přípravy, samostatné práce, pozornosti při výkladu, kvality zápisu učiva, spolupráce s ostatními žáky a zapojení do skupinové práce, chuť do práce, aktivitu a chování při vyučování. Žák je seznámen se svými výsledky takovou formou, aby tomu byl schopen porozumět, mohou se využít obrázky – tzv. „smajlíky“ – hodnocení dobré J, špatné L, neutrální K. Součástí slovního hodnocení je také sebehodnocení žáka, např.: „Jak moc jsem se zlepšil (mírně, trochu víc, hodně)?, Co jsem se naučil?, S čím jsem měl potíže?“ apod. Hodnocení proběhne jednou za čtvrtletí a zákonný zástupce je s výsledky dítěte nejen seznámen, ale aktivně se na něm spolupodílí (dostane možnost vyjádřit se, připomínkovat).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Nelze definovat stupně podpory. Motivace je jednou z nejdůležitějších podmínek v procesu učení. Pedagogové by se měli snažit motivovat všechny žáky bez rozdílu. Opatření se tedy aplikuje obecně u všech žáků.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. URBANOVSKÁ, E.; ŠKOBRTAL, P. Sociální a pedagogická psychologie pro speciální pedagogy. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3065-2.

2. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3381-3.

3. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3381-3.

4. http://www.kritickemysleni.cz.

5. http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-metody/metody-1.

6. http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-metody/metody-2.