Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák projevuje zvýšenou únavu při účasti ve verbální komunikaci.
• Žák má výpadky pozornosti.
• Žák má nezájem o předkládanou problematiku.
• Žák projevuje sníženou aktivitu v hodině.
• Žák je (cítí se) přetěžován.
• Žák projevuje zvýšenou psychickou zátěž.
• Zvýšené napětí se manifestuje nevhodnými projevy chování.

Popis opatření

V čem spočívá

Učitel plánuje metody a formy práce pro danou vyučovací jednotku i aktuálně reaguje s ohledem na individuální potřeby žáka. Své komunikační chování přizpůsobuje komunikativní vyspělosti žáka a jeho neurologické zralosti. Dle výukové situace zpomaluje tempo řeči, zvýrazňuje prozodii řeči, zjednodušuje složitost věty/souvětí, zkracuje délku věty/souvětí. Posiluje verbální kanál intenzivnějším využitím mimiky, gestikulace. V komunikačním procesu aktivizuje žáka oslovením, zvyšuje zaměření pozornosti před položením otázky. Svým chováním působí preventivně proti nástupu únavy či snížení/ztrátě pozornosti.

Čemu pomáhá

• Kompenzovat řečové deficity u žáků.
• Aktivizovat pozornost žáka.
• Prodlužovat dobu soustředění a spolupráce.
• Minimalizovat ztrátu zájmu o danou činnost.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Aplikace opatření je závislá na typu vyučovací jednotky, probíraném tématu i pořadí vyučovací hodiny v denním rozvrhu. Učitel účelně plánuje střídání činností, organizační formy a metody výuky v závislosti na vyučovacím předmětu. Začleňuje do vyučovací jednotky takové činnosti či relaxační chvilky společné nebo individuální, které umožní žákovi odreagovat se prostřednictvím pohybu, změnit činnost, protáhnout se, krátce si odpočinout. Také změna organizačních forem práce (činnosti ve dvojicích, ve větších skupinách), změna místa nebo didaktické hry s pohybem působí jako prostředek aktivizace žáků. Při prezentaci učiva učitel používá různé typy pomůcek, AVT, interaktivní tabule apod. Prezentuje učivo pomalejším tempem se zřetelnou artikulací a zaznamenává nové pojmy na tabuli. Graficky zvýrazní klíčová slova/věty v textu. Průběžně sleduje porozumění žáků, shrnuje části učiva a propojuje je s jejich dřívějšími poznatky a zkušenostmi. Aktivizuje žáky kladením otevřených otázek k tématu. Učí žáky pracovat s individuálními pomůckami, přehledy, tabulkami. Při procvičování opakuje učivo různými formami, automatizuje prvky učiva se zapojením více smyslů (pantomima, gestikulace, rytmizace, aktivace paměti zrakové, sluchové, pohybové, taktilní), využívá prvky hry i individuální zájmy žáků (hudba, sport, cestování, počítače apod.). Úlohy k procvičování i ověřování učiva diferencuje učitel s ohledem na schopnosti a možnosti každého žáka. Toleruje jeho individuální tempo. Navazuje častěji se žákem vizuální kontakt, poskytuje mu průběžně pozitivní zpětnou vazbu a ocenění.

Na co klást důraz

• Znát a zohledňovat individuální vzdělávací potřeby žáka.
• Plánovat činnosti, modifikovat informace a úkoly s ohledem na daného žáka.
• Být pozorný k projevům žáka, reagovat na aktuální stav žáka – předcházet přetěžování, únavě, ztrátě pozornosti apod.

Rizika

• Neznalost neurologické zralosti žáka.
• Malý rozsah kompetencí k uvolnění a relaxaci žáka/žáků.
• Přehlížení signálů od žáka o nastupující únavě.
• Podceňování ztráty koncentrace u tzv. „tichých“ žáků.
• Monotónnost projevu učitele, minimum pomůcek.
• Nízká flexibilita učitele v rozhodování o konkrétní situaci.
• Příliš mnoho podnětů pro žáka.
• Odsouvání zakomponování preventivních opatření (až po tomto úkolu, až dokončíme apod.).
• Pomalé tempo žáka.
• Nevhodné prostorové uspořádání třídy.
• Složení třídního kolektivu.

Ilustrační příklad

Příklad dobré praxe: Žák se po čtvrté vyučovací hodině již nedokázal soustředit na činnosti, byl neklidný, vyrušoval. Paní učitelka mu umožnila v průběhu hodiny krátký individuální odpočinek v relaxačním koutku a poté návrat k započaté práci. Významné bylo i následné hodnocení paní učitelky: dnes jsi potřeboval na odpočinek jen chvilku a pak jsi udělal kus práce nebo potřeboval jsi odpočívat déle, část úkolu dokonči doma.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Aplikuje se bez stupňů podpory. V každém stupni podpory vyžaduje žák aktivity pro minimalizaci únavy a ztráty pozornosti k verbálnímu výkonu, školnímu výkonu. Rozsah aktivit není závislý na stupni, ve kterém je žák zařazen (v prvním stupni podpory může žák vyžadovat větší míru zohlednění obtíží než žák zařazený do třetího/čtvrtého stupně podpory vzdělávající se v ZŠ logopedické).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

2. POKORNÁ, V. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. Praha: Portál, 2010.

ISBN 978-80-7367-773-2.

3. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, L. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

ISBN 80-7178-546-6.

4. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP. ISBN 978-80-224-3312-7.