Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má obtíže správně zachytit a vyhodnotit informaci.
• Žák má nedostatky v porozumění, malou slovní zásobu.
• Žák se orientuje ve větě podle známých slov, ale nepochopí přesně smysl celého sdělení.
• Žák nepochopí přesně smysl sdělení, ale obává se zeptat, aby na sebe nepoutal pozornost.
• Žák odklání pozornost.
• Žák má problém zapamatovat si vícenásobnou instrukci.
• Žák má obtíže správně přečíst psanou instrukci a porozumět jí.
• Žák má nedostatky ve schopnosti vyhledat požadovanou informaci v textu.

Popis opatření

V čem spočívá

Pravidelnou průběžnou kontrolou prostřednictvím otevřených otázek, pozorováním reakcí žáka zjišťuje učitel, jak žák sdělení/učivo pochopil. Může tak bezprostředně informaci doplnit nebo jinak přizpůsobit individuálním vzdělávacím potřebám daného žáka. Eliminuje tím chyby v důsledku nepochopení, přispívá k větší efektivitě učení a pozitivní motivaci žáka. Učitel vede žáky k aktivnímu doptávání se, ke snaze porozumět, umět se zeptat bez strachu z negativních reakcí, z posměchu spolužáků.

Čemu pomáhá

• Vytváří podmínky pro lepší chápání sdělení učitele, porozumění učivu.
• Rozvíjí u žáků schopnost zeptat se, když nerozumí, být v tomto směru aktivní.
• Napomáhá kompenzovat nedostatky ve vnímání podnětů a udržet žákovu pozornost.
• Dobré interakci žáka s učitelem.
• Bezprostředně reagovat, doplnit/modifikovat informaci.
• Kompenzovat obtíže v souvislosti s paměťovým ukládáním.
• Zohledňuje nedostatky v oblasti vybavování pojmů.
• Posiluje vnitřní motivaci k učení, aktivní přístup.
• Působí jako prevence proti nejistotě, bezradnosti, únavě a nechuti ke školní práci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při počátečním seznamování s tématem učiva učitel odkazuje na již známé souvislosti, vysvětluje nové pojmy – přiblíží je prostřednictvím obrazového materiálu, pomůcek apod. Nové pojmy vyznačí/zapíše na tabuli. Výklad musí být pro žáka srozumitelný. Je výhodné prezentovat učivo po kratších celcích se shrnutím, učivo déle procvičovat, upevňovat a průběžně opakovat.

K ověřování porozumění učitel využívá otevřené otázky. Upřednostňuje pozitivní formulace. Pokyny vizualizuje (označí stránku, příklad, pomůžeme s orientací na stránce apod.). Pro zvýraznění souvislostí vytváří se žáky myšlenkové mapy, osnovy, zjednodušený zápis učiva apod.

U psaných instrukcí učitel či asistent pedagoga individuálně sleduje porozumění. Pro žáka s obtížemi v oblasti porozumění instrukce zjednoduší nebo individuálně dovysvětlí, příp. poskytne návodný příklad řešení. Ve vzdělávací oblasti Cizí jazyk žák pracuje v případě obtíží s porozuměním podle instrukcí v češtině.

Pro lepší orientaci žáka v nových pojmech daného učiva, pro upevnění a snadnější vybavování pojmů je výhodné založit slovníček pojmů (vypsání důležitých pojmů je možno zadat žákovi jako součást domácí přípravy). Žák s ním pak může pracovat při upevňování i ověřování učiva.

Na co klást důraz

• Průběžné sledování porozumění, dopomoc s plánováním jednotlivých kroků řešení (např. v matematice).
• Individuální přístup – modifikace informace s ohledem na žákovy obtíže.
• Naučit žáka správně vybrat a použít kompenzační pomůcky (tabulky, přehledy apod.).
• Na dopomoc žákovi při problémech s orientací v textu.
• Vzájemnou spolupráci učitelů a předávání informací mezi sebou.

Rizika

• Nedostatek pozornosti a času věnovaného na kontrolu pochopení učiva.
• Nesprávně kladené otázky ke zjištění porozumění.
• Rychlá, málo výrazná řeč.
• Učitel užívá složité větné struktury.
• Časový tlak na výkon, nedostatek času pro individuální kontrolu porozumění, doplnění informací a na prodloužený výklad.
• Velký počet žáků ve třídě.

Ilustrační příklad

Příklad dobré praxe: Žák s vývojovou dysfázií v 6. ročníku nedokáže v matematice řešit slovní úlohy – projevují se u něj nedostatky v detailním porozumění řeči a obtíže v plánování jednotlivých dílčích kroků řešení. Nestačí mu společný rozbor příkladu s celou třídou. Paní učitelka s ním ještě individuálně příklad rozebere, upozorní na klíčová slova. Žák si pak samostatně příklad graficky znázorní a dokáže ho sám vypočítat. Někdy potřebuje dopomoc také při formulaci odpovědi.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Učitel průběžně sleduje porozumění – profit pro celou třídu. Pracuje s kolektivem třídy, vytváří „bezpečné a tolerantní prostředí“ pro otázky, akceptaci názorů, vnímání odlišností a vzájemnou dopomoc mezi žáky. Vede žáky k vlastní aktivitě – umění zeptat se.

MŠ: Paní učitelka pokyny/informace opakuje, používá názorné pomůcky – reálné objekty, obrázky. Připomíná souvislosti, odkazuje na zkušenosti dětí. Ptá se jednoduchými otázkami, doplňuje odpovědi dětí. Vede spolužáky k toleranci, podporuje u dětí snahu vzájemně si pomáhat.

Stupeň 2

Zahrnuje stupeň 1, učitel věnuje žákovi v tomto stupni individuálně větší pozornost – cíleně sleduje správnost porozumění, individuálně dopomáhá porozumět (pomaleji zopakuje, výklad podpoří obrazovým materiálem, odkazuje na známé souvislosti), při zadání úkolů používá zjednodušené a častěji opakované formulace, označí klíčová slova pro porozumění, zadání vizualizuje apod. Učivo prezentuje multisenzoriálně a ověřuje po kratších celcích, dostatečně upevněné a zopakované.

MŠ: Paní učitelka se zaměřuje na rozvíjení pasivní i aktivní slovní zásoby za pomoci názoru/manipulace s předměty (nácvik porozumění a užívání předložek), používá výraznější mimiku, prozodii řeči. Hovoří na dítě jednoduchými větami (akceptuje jeho úroveň), postupně vede dítě k vnímání složitějších vět, obohacuje jeho věty o další slova. Průběžně sleduje reakce dítěte, ptá se jednoduchými otázkami.

Stupeň 3

Zahrnuje stupně 1 i 2, výuka je více individualizovaná, žák pracuje s individuálními pracovními listy, často s asistentem pedagoga. Učitel či asistent pedagoga individuálně zjišťuje porozumění, vysvětlení – pomaleji a jednodušeji, pomocí názoru. Poskytuje dopomoc prvního kroku k řešení, podává instrukce postupně – pomáhá s organizací činnosti.

MŠ: Zahrnuje stupeň 1 a 2 s výraznějším využitím obrázků, piktogramů, gest.

Stupeň 4

Zahrnuje stupně 1, 2, 3, předpokládá výraznější roli asistenta pedagoga – ten sedí v blízkosti žáka a dopomáhá mu odpovídajícím způsobem v průběhu výuky.

MŠ: Viz stupeň 3, s výraznější individualizací přístupu, dopomocí asistenta pedagoga.

Stupeň 5

Zahrnuje stupně 1, 2, 3, 4 s největší mírou individuálního přístupu podle vzdělávacích potřeb daného žáka s využitím AAK.

MŠ: Viz stupeň 4 s využitím AAK.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, L. a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003.

2. POKORNÁ, V. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. Praha: Portál, 2010.

ISBN 978-80-7367-773-2.

3. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1110-9.

4. VRBOVÁ, R. a kol. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP. ISBN 978-80-224-3312-7.