PODPŮRNÁ OPATŘENÍ VE VZDĚLÁVÁNÍ
Podpůrná opatření ve vzdělávání se podle práva poprvé objevila ve znění vyhlášky MŠMT, která upravuje podmínky vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále i jen „žáci“) se speciálními vzdělávacími potřebami (č. 73/2005 Sb.). Ta stanovuje, že se při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) užívají „vyrovnávací a podpůrná opatření“.
Vyrovnávací opatření se užijí u žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Podpůrná opatření jsou určena pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zahrnují „využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálněpedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jinou úpravu organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka“. Podpůrná opatření podle této vyhlášky jsou poskytována i žákům mimořádně nadaným.
Pojem podpůrných opatření se tak stal součástí české školské legislativy a následně byl dopracován a rozšířen do podoby existující v podané (přijaté) novele § 16 školského zákona (více v kap. č. 4). Současná právní i faktická podoba vzdělávání však vychází z pojmu speciální vzdělávací potřeby. Tento pojem byl použit pro označení široké skupiny žáků, kteří jsou ze stanovených důvodů znevýhodněni ve vzdělávání.