Provedení systémové úpravy jedné části vzdělávacího celku (zde vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) s sebou nese řadu příležitostí, ale i rizik. Na některá z nich upozorňujeme v této části textu.

KATEGORIZACE ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI DLE MÍRY PODPORY

V souvislosti se vzděláváním žáků s SVP se ve vyspělých vzdělávacích systémech upouští od medicínského přístupu, který klade důraz na stanovení přesné diagnózy, a upřednostňuje se přístup, jehož cílem je stanovení konkrétních forem a způsobů podpory žáka. V současné české legislativě jsou realizace podpůrných opatření a čerpání finančních prostředků na ně podmíněny stanovením diagnózy. Tento model do značné míry odráží situaci v poradenství, kde jsou primárně využívány normované diagnostické nástroje, jejichž cílem je určit, zda je sledovaný jedinec „v normě“, či mimo ni. Hlavním cílem je stanovení diagnózy, stanovení vhodné intervence je z hlediska důležitosti až na druhém místě.

Systém kategorizace žáků dle míry potřebné podpory při vzdělávání reaguje na výše uvedené nedostatky současné právní úpravy. Ukazuje se být vhodnější, neboť nestaví na obtížích dítěte, ale na stanovení míry podpory, kterou žák potřebuje při vzdělávání, a následném stanovení konkrétních podpůrných opatření.

V případě, že bude čerpání finančních prostředků podmíněno stanovením konkrétních podpůrných opatření, otevře se prostor také pro změnu v přístupu k diagnostice. Budou více využívány diagnostické postupy zaměřené na konkrétní pomoc dítěti; postupy, které sledují dítě v kontextu (dynamická diagnostika apod.). Poradenští pracovníci i učitelé budou moci lépe nastavovat podpůrná opatření dle aktuálních potřeb žáků. Budou tedy moci lépe reagovat na změny stavu žáka ve vztahu ke vzdělávání, zapojení v kolektivu a interakci s vyučujícími. Přestože stav žáka může být v určité oblasti neměnný (např. ztráta sluchu či zraku je konstantní), v jiných oblastech může docházet k podstatným změnám, na které je třeba reagovat a poskytovanou podporu těmto změnám adekvátně přizpůsobovat. V určitých oblastech tak bude třeba podpory trvalé (např. poskytování věku přiměřených kompenzačních pomůcek), v jiných se naopak může jednat o podporu časově omezenou (např. podpora zapojení do nového kolektivu). Míra potřebnosti podpory může v průběhu vzdělávání u konkrétního žáka v určitých oblastech a obdobích klesat, v jiných naopak stoupat. Mohou také nastat situace, kdy žák bude potřebovat podporu pouze dočasně (např. z důvodu závažné rodinné situace).

Systém diagnostiky postavený na stanovování míry potřebnosti podpory a navržení konkrétních podpůrných opatření pružněji reaguje na aktuální potřeby žáků a umí lépe určit oblast, ve které žák potřebuje podpořit, včetně rozsahu potřebné podpory. Informace o zdravotní diagnóze žáka je nesporně důležitá, učiteli však neposkytuje to, co potřebuje nejvíce – návodné informace o tom, jak se žákem pracovat a jak reagovat na jeho specifické potřeby. Právě na tyto potřeby pedagogů reaguje Katalog podpůrných opatření, který je členěn podle jednotlivých oblastí podpory. V každé z oblastí jsou popsána konkrétní podpůrná opatření, která s ní souvisejí a reagují na určitou oblast obtíží žáka. Učitel tak získává základní informaci o tom, v čem opatření spočívá, jak jej má aplikovat a kde o něm získá další informace. Systém posuzování míry potřebnosti podpory ve vzdělávání přináší lepší metodickou podporu učitelům při vzdělávání žáků s SVP.

Systém je také spravedlivější, protože přispívá ke snížení meziregionálních rozdílů ve stanovování míry i forem podpory. Při jeho aplikaci by se nemělo stávat, že u stejného žáka v různých krajích budou identifikovány různé potřeby (např. na počet hodin pedagogické asistence) a školám budou poskytovány různé výše příplatků na zajištění potřeb žáka (viz kapitola Finanční zajištění poskytování podpůrných opatření).

RIZIKA KATEGORIZACE ŽÁKŮ S SVP DLE MÍRY PODPORY

Každá změna je spojena s určitými riziky, které je také třeba představit. Tím bezesporu nejzávažnějším rizikem je nepřijetí systému poskytování podpůrných opatření pedagogickou veřejností. Systém od učitelů vyžaduje určitou míru kompetencí v oblasti pedagogické diagnostiky (zjišťování potřeb žáka v 1. stupni), které je třeba dosáhnout, aby mohl fungovat ve prospěch žáků. Autoři Katalogu PO jsou přesvědčeni, že díky lepší metodické podpoře učitelů při práci se žáky s SVP, kterou nový systém přináší, je riziko nepřijetí ze strany učitelů spíše nízké. Pro tu část pedagogických pracovníků, kteří se zajímají o možnost zvýšit své kompetence pro práci skutečně se všemi žáky, přináší Katalog PO jednoznačnou podporu a zlepšení dosavadních možností.

Závažným problémem může být i nedostatečné finanční zajištění podpůrných opatření pro žáky s SVP. Jak bude blíže popsáno v kapitole Finanční zajištění poskytování podpůrných opatření, dle současné legislativy je školám poskytován příplatek k základnímu normativu pouze na žáky se zdravotním postižením. Nový systém však počítá i se žáky, kteří jsou dle současné kategorizace zařazeni mezi žáky se sociálním a zdravotním znevýhodněním, a také se žáky, kteří doposud mezi žáky s SVP zařazeni nebyli (např. žáci s tzv. hraničním intelektem). Bude tedy nezbytné navýšit finanční prostředky na podpůrná opatření pro žáky s SVP. Pokud k tomu nedojde, může být poskytování podpůrných opatření vyžadujících finanční prostředky problematické.

Určitým rizikem může být i zvýšení nároků v oblasti vedení dokumentace, zejména těch spojených se změnou v obsahu dokumentovaných informací např. v rámci povinného výkaznictví.

Bude-li však tento systém adekvátně legislativně, finančně a metodicky podpořen, nesporně povede ke zlepšení situace žáků s SVP ve vzdělávání.