Postupný přechod od horizontálního pojetí speciálních vzdělávacích potřeb k vertikálnímu pojetí podpůrných opatření podle skutečných dopadů znevýhodnění na vzdělávání každého žáka je nutným a potřebným krokem.

Důvodem není primárně přijetí nové školské legislativy, ale základním důvodem je nutnost lepšího naplnění vzdělávacích potřeb skutečně každého dítěte, bez ohledu na druh školy, v níž se vzdělává. Snížení významu příčiny omezení, tj. druhu zdravotního či sociálního znevýhodnění (tedy preference medicínského hlediska), a zdůraznění dopadů omezení na vzdělávání s sebou přináší nové příležitosti. Díky podpůrným opatřením dostane učitel žáka více informací o tom, jak může se žákem pracovat, místo popisu příčin a případně projevů daného znevýhodnění. Systém také vytváří reálný předpoklad k zajištění rovných příležitostí ve vzdělávání tam, kde je v současnosti přiznává pouze některým skupinám žáků s SVP.