Stále častěji se v praxi setkáváme se žáky, jejichž postižení (znevýhodnění) nemá jasně určenou jednu příčinu a na selhávání při školním vzdělávání se podílí více faktorů vyplývajících ze zdravotního stavu (sociálního postavení) žáka. Takové žáky jsme zvyklí popisovat jako žáky s kombinovaným postižením (s vícečetným postižením, postižením více vadami – dále jen s kombinovaným postižením).

Definování kombinovaného postižení a podpůrných opatření nutných pro vzdělávání těchto žáků s sebou nese řadu problémů:

• Česká legislativa (ale i odborná literatura) jen velmi kuse definuje obsah pojmu kombinované zdravotní postižení.
• Systém speciálněpedagogické péče o tyto žáky v ČR není jednotný. V některých krajích pracují SPC přímo určená pro žáky s kombinovaným postižením, v jiných krajích na péči o tohoto žáka participují dvě a více SPC původně určená pro jednotlivé typy postižení.
• V současné době náleží těmto žákům nejvyšší stupeň finanční podpory, což zvyšuje tlak na zařazení žáka do kategorie kombinovaného postižení bez ohledu na to, zda tomu dopady jednotlivých postižení na vzdělávací možnosti odpovídají.

Zpracování samostatné dílčí části Katalogu podpůrných opatření pro žáky s kombinovaným postižením je velmi problematické, až nemožné. V roce 2011 bylo v ČR speciálněpedagogickými centry diagnostikováno 17 589 žáků s kombinovaným postižením. (Voženílek, Michalík, 2013, s. 103)

Nejčastěji vykazované kombinace postižení:

1. Mentální postižení + narušení komunikačních schopností (6 173 žáků).
2. Mentální postižení + tělesné postižení (5 150 žáků).
3. Narušení komunikačních schopností + tělesné postižení (3 316 žáků).

Následující tabulka uvádí přehled kombinací jednotlivých postižení z hlediska četnosti jednotlivých variant postižení (bez vyjádření jejich druhového složení).

Tab. č. 3.1: Počet klientů SPC s vícečetným zdravotním postižením v roce 2011*

*Zdroj: Voženílek, J.; Michalík, J. Atlas činnosti speciálněpedagogických center v ČR.

Otázkou zůstává reliabilita těchto dat, protože ani MŠMT neuvádí konkrétní metodiku pro určování kombinovaného postižení (ani pro účely statistického výkaznictví MŠMT). Pro potřeby financování těchto žáků MŠMT slučuje kategorie žáků s těžkým postižením a s postižením více vadami do jedné skupiny, protože je také shodně financuje:

1. Žáci s mentálním postižením a dalším postižením tělesným, smyslovým či narušenou komunikační schopností či PAS či závažným zdravotním znevýhodněním.
2. Žáci s kombinací vad tělesných, smyslových a vad řeči bez přidruženého mentálního postižení. Specifickou skupinu tvoří žáci hluchoslepí.
3. Žáci s poruchou autistického spektra.

I proto diagnostika žáků s kombinovaným postižením často závisí na empirii poradenských pracovníků.

V případě, že vzděláváme žáka s kombinovaným postižením, je nutné:

• identifikovat jednotlivé projevy;
• analyzovat jejich příčiny;
• nastavit k nim adekvátní podpůrná opatření.

Pro tento proces je nutné využít příslušné dílčí katalogy (respektive další odbornou literaturu – např. u žáků s projevy v oblasti SPU a SPCH). Vzhledem k tomu, že v každém případě půjde o postižení závažnějšího charakteru (mimo stupeň podpory 1), řídíme se při vzdělávání žáka vždy doporučením školského poradenského zařízení. To by mělo doporučovat konkrétně popsaná podpůrná doporučení či odkazy na jednotlivé dílčí katalogy podpůrných opatření. Pro jednoduchost použití v tomto případě doporučujeme využít elektronickou podobu těchto katalogů. Při aplikaci doporučených opatření je nutno se vždy zaměřit na jejich efektivitu a vzájemnou synergii.

V případě, že ve spádovém regionu školy žáka není ŠPZ (zpravidla SPC) zřízené přímo pro péči o žáky s kombinovaným postižením, je vhodné obrátit se se žádostí o podporu na SPC, které je zřízeno pro to postižení, jehož dopady na vzdělávání mají závažnější charakter.

Příklad: žák imobilní, s postižením dolních končetin, upoutaný na invalidní vozík, se středně těžkým stupněm slabozrakosti – pro překonání imobility může stačit překonání architektonických bariér, ale v oblasti zrakového postižení je třeba upravit pracovní místo, učební materiály, dodat individuální speciálněpedagogické pomůcky, upravit školní výstupy, upravit hodnocení apod. V takovém případě primárně kontaktujeme SPC pro žáky se zrakovým postižením. To pak samo kontaktuje kolegy z SPC pro žáky s tělesným postižením a výsledky jejich vyšetření a doporučení vtělí do zprávy a doporučení, které vypracovává, a stává se kmenovým poradenským pracovištěm.

I v případě, že metodickou podporu žákovi, jeho škole a rodině poskytuje odborný pracovník podle výše uvedeného modelu, má zákonný zástupce (zletilý žák) nárok na informace o formě spolupráce mezi jednotlivými ŠPZ a kontakty na toto (tato) spolupracující ŠPZ.