Vzdělávání s pomocí podpůrných opatření má vždy svůj individuální aspekt – naplňuje vzdělávací potřeby konkrétního žáka. Z pohledu organizace vzdělávání u nás je potřebné znát i kvantitativní rozměr podpůrných opatření. Přijetí jakéhokoliv opatření, jež se týká vymezené skupiny žáků (osob), je nutně podmíněno znalostí kvantitativních i kvalitativních aspektů dané úpravy.

V rámci Katalogu PO je velká pozornost věnována právě kvalitativním (individuálním) aspektům podpůrných opatření. U deseti oblastí podpory je zpracováno 48 základních karet podpůrných opatření (spolu s podkartami 107). Ty jsou konkretizovány pro sedm skupin žáků (s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu mentálního postižení nebo oslabení kognitivního výkonu, z důvodu tělesného postižení nebo závažné nemoci, z důvodu zrakového postižení nebo oslabení zrakového vnímání, z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání, z důvodu narušené komunikační schopnosti, z důvodu poruchy autistického spektra nebo psychického onemocnění a z důvodu sociálního znevýhodnění). Jsou zde popsány dílčí pedagogické situace, forma podpory a způsob, jakým bude podpora poskytována. Tato část je zásadní pro pedagogické pracovníky ve školách a pro žáky samotné.

Pro orgány veřejné správy ve školství je nezbytně nutné znát i kvantitativní rozměr jevu „poskytování podpůrných opatření“. A dodejme, že následující počty žáků se speciálními vzdělávacími potřebami mohou být zajímavé i pro učitelku či učitele školy s takovým žákem. Je možno si lépe představit, jak velký (nebo nevelký) rozměr má vzdělávání žáků z cílové skupiny v rámci českého školství.

Ve školním roce 2013/2014 navštěvovalo předškolní, základní a střední školství celkem více než 1,5 milionu žáků.

Tab.: Celkový počet žáků v MŠ, ZŠ a SŠ ve školním roce 2013/2014*

*Zdroj: data UIV, uspořádání do tabulky – autor.
**Včetně žáků na víceletých gymnáziích a mimo dálkové formy studia.

Z níže uvedené tabulky č. 3.2 plyne, že v celkovém počtu žáků na daných stupních škol představují žáci s SVP malé procento všech žáků. V mateřských školách se jedná přibližně o 2,77 %, v základních školách o 8,9 % (bez žáků s vývojovými poruchami učení a chování, kterých je 40 587, jen 4 %) a konečně na středních školách se v daném školním roce jednalo o 4,8 % žáků.

Tab. č. 3.2: Počet žáků se zdravotním postižením v MŠ, ZŠ a SŠ ve školním roce 2013/2014*

*Zdroj: data Ústavu pro informace ve vzdělávání, uspořádání do tabulky – autor.
**Z toho 35 959 žáci s vývojovou poruchou učení (31 610) nebo chování (4 349).
**Z toho 13 449 žáků s mentálním postižením.

Uvedené údaje se vztahují k počtu žáků s SVP vykazovanému v rámci zahajovacích výkazů řediteli škol vždy k 30. 9. každého školního roku. Tyto výkazy však nepočítají s řadou žáků, kteří speciální vzdělávací potřeby objektivně mají, ale statistické vykazování s nimi v současnosti nepočítá (přesněji, nepočítá s nimi ani legislativa). Jedná se o skupiny žáků, které jsme již zmínili v kap. č. 2. Především jde o žáky se zdravotním znevýhodněním. Může se jednat až o několik tisíc žáků, kteří trpí některou z civilizačních nemocí, typicky je možno uvést dětský diabetes mellitus, případně celiakii, fenylketonurii, ale i závažnější nemoci, jako je cystická fibróza nebo rozsáhlý soubor metabolických onemocnění a dětských nádorových onemocnění.

Tito žáci jsou v současnosti (v některých případech) považováni za žáky se zdravotním znevýhodněním a k dispozici pro jejich podporu je velmi omezená škála tzv. vyrovnávacích opatření, jak je definuje § 1 vyhl. č. 73/2005 Sb. Tato opatření nejsou dotována navýšením normativu na vzdělávání. Jen část těchto žáků, se závažnějšími projevy onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy bude trvat déle než jeden rok, mívá přiznán školským poradenským zařízením status žáka se zdravotním postižením.

Další skupinou žáků, která není ve stávajícím modelu vykazování samostatně sledována, jsou žáci se sociálním znevýhodněním (někdy se užívalo i označení sociokulturní znevýhodnění). Zákon tuto kategorii SVP stanovil již v roce 2005, v rámci výkaznictví však sledována není. Důvodem jsou i obtíže při přijetí definice (legislativní, faktické) tzv. sociálního znevýhodnění. Z tohoto důvodu je nyní obtížné odhadovat počet žáků, kterým budou podpůrná opatření z tohoto titulu poskytována. Podle kvalifikovaných odhadů vyplývajících z údajů orgánů sociálně-právní ochrany dítěte, dosavadního pojetí tzv. dotačních a rozvojových programů MŠMT pro tyto žáky můžeme předpokládat, že počet žáků s potřebou podpůrných opatření z tohoto důvodu se bude pohybovat v řádech tisíců až několika málo desítek tisíc žáků. Podle pravidel stanovených tímto Katalogem PO však převážná většina těchto žáků bude vzdělávána s použitím podpůrných opatření v 1. stupni, tedy bez nároků na finanční dotaci.

Další skupinou žáků, kterým budou podpůrná opatření poskytována a kteří v současnosti nejsou (nejen) statisticky sledováni, jsou žáci s tzv. hraničním intelektem. Jedná se o skupinu stovek a možná jednotek tisíců žáků, kteří před cca 10–15 lety navštěvovali tehdejší zvláštní (dnes základní praktické) školy. Tito žáci nejsou podle současné legislativy žáky se zdravotním (mentálním) postižením a jsou logicky vzděláváni v běžných školách. Jejich tzv. IQ se však pohybuje v pásmu podprůměru a pro úspěšné završení základního a případně středního vzdělávání podpůrná opatření nutně potřebují.

Tab. č. 3.3: Počty žáků s SVP v mateřských, základních a středních školách (k 30. 9. 2013). Zdroj: statistika MŠMT