Katalog podpůrných opatření

4.6.1

Individualizace hodnocení

  • PaedDr. Věra Čadilová
  • Mgr. Zuzana Žampachová
Oblast podpory:
  • Hodnocení
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň

 

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák nedokáže v důsledku oslabení kognitivního výkonu plnit očekávané školní výstupy.
  • Žák není schopen v důsledku oslabení jazyka a jazykových funkcí plnit očekávané školní výstupy.
  • Žák není schopen v důsledku oslabení sociálních a emočních dovedností plnit očekávané školní výstupy.
  • Žák není schopen v důsledku oslabení v oblasti představivosti a narušení exekutivních funkcí plnit očekávané školní výstupy.
  • Žák není schopen v důsledku oslabení motorických funkcí plnit očekávané školní výstupy.
  • Žák není schopen v důsledku oslabení smyslové integrace plnit očekávané školní výstupy.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v úpravě způsobů prověřování učiva v dílčím i celkovém individualizovaném hodnocení, která vychází z respektování vývojové úrovně, specifických zvláštností vyplývajících ze základní diagnózy, přidružených poruch a onemocnění, nespecifických rysů a aktuálního zdravotního stavu. Způsoby a formy prověřování učiva a hodnocení dosažené úrovně je třeba přizpůsobit typu školního zařízení (jinak jsou prověřovány znalosti a dovednosti dětí a je prováděno hodnocení v mateřské škole, jinak v základní škole).

Čemu pomáhá

  • objektivně posuzovat a hodnotit dosaženou úroveň vzdělávání dítěte;
  • plánovat reálné cíle pro další období;
  • kontinuálně rozvíjet všechny oblasti vývoje;
  • motivovat k učení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření je aplikováno v souladu s potřebami dítěte. Může probíhat různými formami (např. slovní, písemnou, kvantitativní), jejichž volba je přísně individuální, stejně jako u metod (např. ústní, písemná) a typů (např. krátkodobé, dlouhodobé, průběžné) používaných při prověřování učiva a hodnocení.

Na co klást důraz

  • Volba vhodných metod při prověřování učiva (např. u žáků s vývojovými poruchami řeči volit formu testů s více formulovanými odpověďmi, ze kterých žák vybírá jednu správnou, testy formou doplňování).
  • Na objektivitu a konkrétnost hodnocení.
  • Individualizované hodnocení žáka je třeba vysvětlit ostatním žákům, seznámit je s důvody takového hodnocení za účelem zamezení pochybností o objektivitě hodnocení a pocitu nespravedlnosti ze strany spolužáků.

Rizika

  • nerespektování vývojové úrovně žáka, stanovené diagnózy a z ní plynoucích deficitů a specifických zvláštností, aktuálního zdravotního stavu.
  • tendence k formalismu bez aplikace individuálně zvolené metody, formy a typu hodnocení.
  • nedostatečná individualizace ve způsobech a formách prověřování učiva a v hodnocení.
  • tendence hodnotit výsledky dítěte srovnáváním s ostatními.
  • hodnocení je málo konkrétní, což vede k neobjektivnímu posouzení dosažených výsledků a následně i k nesprávně nastavené další intervenci.
  • nejednotnost pedagogického týmu v přístupu k hodnocení žáka.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Individualizace hodnocení je jedním ze základních pilířů respektování specifických zvláštností žáků z cílové skupiny. Uplatňování individualizace hodnocení vyplývá ze zhodnocení možností žáka, které se opírá o posouzení jeho vývojové úrovně v jednotlivých oblastech, případně ze stupně a typu psychické poruchy. Lze ji využít u všech cílových skupin. V 1. stupni podpory toto opatření aplikujeme po zvážení dopadů úprav hodnocení na cíl vzdělávání. Ve vyšším stupni podpory (2.–5. stupeň) aplikujeme na základě konkrétního doporučení poradenského pracovníka školského poradenského zařízení.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

  1. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (8–15 let). Praha: IPPP, 2005. ISBN 80-86856-12-7.
  2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro děti s poruchou autistického spektra (metodický materiál). Praha: IPPP, 2006. bISBN 80-86856-17-8.
  3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Specifika výchovy, vzdělávání a celoživotní podpory lidí s Aspergerovým syndromem. Praha: IPPP, 2006. ISBN 80-86856-20-8.
  4. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Vzdělávání žáků s PAS ve střední škole. Praha: IPPP, 2007. ISBN 978-80-86856-62-9.
  5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Specifika vzdělávání dětí, žáků a studentů s Asper­gerovým syndromem. Praha: IPPP, 2007. ISBN 978-80-86856-36-0.
  6. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
  7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
  8. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
  9. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Edukačně hodnotící profil žáka s poruchou autistického spektra (do 7 let). 3. vyd. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2012. ISBN 978-80-86856-32-2.