Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má problémy s adaptabilitou na nové prostředí, osoby, obtížně se vyrovnává se změnami, nepředvídatelnými situacemi.
• Žák má potíže s adaptací v kolektivu vrstevníků.
• Žák trpí úzkostnými projevy.
• Žák má potíže přizpůsobit se kladeným požadavkům.
• Žák má nutkavé či ritualizované chování, v jehož důsledku má potíže s adaptabilitou.
• U žáka se projevuje zvýšená nebo atypická emoční reaktivita.
• Žák v období adaptace vykazuje problémové chování.

Popis opatření

V čem spočívá

Toto opatření spočívá ve vytváření podmínek pro zvládnutí adaptace žáků z cílové skupiny, jejichž adaptační potíže ovlivňují zvládnutí vzdělávacího procesu v novém prostředí, přivykání na nové lidi, se kterými přicházejí do kontaktu, a způsobují málo pružné reakce na změny a nepředvídatelné situace. Prostřednictvím tohoto opatření je možné rovněž vytvořit podmínky pro snazší adaptaci žáků ve vrstevnické skupině.

Čemu pomáhá

• adaptaci na nové prostředí;
• adaptaci na nové osoby;
• adaptaci v kolektivu vrstevníků;
• zvládnutí změn a nepředvídatelných situací;
• přizpůsobení se kladeným požadavkům;
• snížení úzkostných projevů;
• eliminaci nepřiměřených projevů chování;
• snížení výskytu problémového chování;
• zvyšování funkčnosti žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření je aplikováno na základě informací, které pedagog získá od poradenských pracovníků či rodičů dítěte před vlastním nástupem žáka do školského zařízení. Opatření aplikujeme dle situace, která vyplývá z toho, zda žák z cílové skupiny do školského zařízení nastupuje společně s ostatními dětmi a celý kolektiv se bude teprve vytvářet, nebo zda již nastupuje do vytvořeného kolektivu. V obou případech je třeba přijmout určitá opatření předem (např. poskytnutí informací pedagogům, případně i dalším pracovníkům školského zařízení, provést úpravy prostředí, zavést organizační opatření). Je-li již vytvořen třídní kolektiv, je vhodné poskytnout žákům informace o nově příchozím spolužákovi (např. vyzdvihnout jeho kladné stránky, současně je i citlivě informovat o zvláštnostech v jeho chování, vyzvat žáky k toleranci a pomoci takovému žákovi). I v případě, že se kolektiv teprve utváří, je nezbytné takovou besedu provést co nejdříve, vždy však velmi citlivě a většinou bez přítomnosti žáka s handicapem. Připravená opatření v průběhu vlastního adaptačního procesu upravujeme dle aktuálního stavu žáka.

K úspěšnému zvládnutí adaptačního procesu je možné využít podporu školního poradenského pracoviště či asistenta pedagoga, pokud jsou ve škole zřízeny. Je rovněž vhodné konzultovat případné problémy s pracovníkem školského poradenského pracoviště.

Někteří žáci nevykazují na počátku výrazné adaptační potíže, a proto se zdá, že není třeba uplatňovat žádná mimořádná opatření. Po určité době však nastávají potíže, ať už ve vztahu k vrstevníkům, nebo s adaptací na nové podmínky. Adaptabilita žáků z cílové skupiny je celoživotně narušena, proto je třeba neustále vytvářet podmínky pro překonávání adaptačních potíží.

Na co klást důraz

• Je potřeba mít dopředu k dispozici informace o žákovi a připravit se na možná úskalí při jeho adaptaci.
• V průběhu adaptační fáze a vlastního vzdělávacího procesu je nezbytné, aby pedagogové dokázali předvídat různá úskalí a eliminovat je.
• Důležitá je týmová spolupráce.

Rizika

• nepřesné a nedostatečné informace o žákovi;
• nesouhlas rodičů žáka s poskytováním jakýchkoliv informací o jejich dítěti;
• podceňování vzájemné informovanosti celého týmu.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupně 1–5

Opatření realizujeme dle navržené aplikace, přičemž v jednotlivých stupních zvyšujeme intenzitu a četnost podpory dle potřeb konkrétního žáka. Pro zajištění úspěšné adaptace žáka využíváme i další podpůrná opatření, především z oblasti organizace, modifikace metod a forem práce a intervence.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BĚLOHLÁVKOVÁ, L. Rozvoj sociálních dovedností. Praha: APLA Praha, střední Čechy, o. s., 2010.
2. BĚLOHLÁVKOVÁ, L.; VOSMIK, M. Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-687-2.
3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Vzdělávání žáků s PAS ve střední škole. Praha: IPPP, 2007. ISBN 978-80-86856-62-9.
4. ČADILOVÁ, V.; JŮN, H.; THOROVÁ, K. a kol. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.
5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
6. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: Pasparta, 2013. ISBN 978-80-905576-2-8.