Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Častější výkyvy ve výkonech žáka (potřeba analýzy výkonů pro vysledování aspektu, který mění jejich charakter).
• Školní neúspěšnost žáka (celkově nebo jen v určité oblasti) a snížená motivace žáka k úkolovým činnostem.
• Narušené sebehodnocení žáka (neobjektivní náhled na své schopnosti – nadhodnocování či podceňování nebo celkový rozpor v přístupu k sebehodnocení).
• Sociální znevýhodnění integrovaného žáka v kolektivu – náročnější budování pozice (vyzdvižením pozitivních a silných stránek žáka upevňujeme jeho místo v kolektivu).
• Žák se projevuje jako zvýšeně unavitelný a má sníženou schopnost koncentrace pozornosti.

Popis opatření

V čem spočívá

Spočívá v pozorování a rozboru prací, různých činností a výsledků žáka (vzdělávacích, osobnostních i sociálních), které zaznamenáváme. Sledujeme postupný vývoj kompetencí, dílčí pokroky, manuální zručnost, sociální vyspělost, dosaženou míru samostatnosti, rozvoj osobnosti žáka, jeho postojů a rozvoj přístupu k práci. To vše jsou podklady pro hodnocení (klasifikaci) žáka. Zajímá nás osvojování vědomostí a rozvoj schopnosti je aplikovat, postupně nabývaná samostatnost žáka, ale také formování osobnosti žáka, jeho přístupu k práci, postojů a hodnot.

Záznamy o tomto vývoji uchováváme v různých formách, které se vzájemně doplňují:

Jednou z možností dlouhodobého sledování výsledků žáka je průběžné vyhodnocování plánu pedagogické podpory či individuálního vzdělávacího plánu. Na základě toho pedagog tyto dokumenty během roku doplňuje a upravuje.

Vyhodnocování samostatnosti žáka nám nabídne další možnosti práce s ním. Maximální samostatnost práce je jedním z cílů ve vzdělávání.

Průběžné pokroky a výsledky prací žáka jsou názorně vidět v žákovském portfoliu, do kterého práce žáka systematicky zakládáme (dle předmětů nebo jiných kritérií – např. zajímavosti, pracovní listy, samostatná práce, kronika, sebehodnocení). Portfolio dobře poslouží k motivaci žáka i lidí, kteří s ním pracují (rodina, asistenti, pedagogové) a významně působí na rozvoj sebehodnocení žáka. Role a význam portfolia se může v průběhu vzdělávání měnit (od dokumentační, sběrné až po prezentační, sebehodnotící). V hodnocení nejdříve využíváme vlastního hodnocení, postupně přidáváme hodnocení spolužáky.

Sebehodnocení vede žáka k tomu, aby popsal a uvědomil si své výsledky, pokroky a proces jejich dosahování. Učí se pojmenovat chyby, pracovat s nimi a také další postup. Vztahujeme ho i na žákovo chování (žák poznává projevy svého jednání a rozvíjí se vnitřní motivace k nápravě nežádoucího chování). Tato metoda je významným výchovně-formativním prostředkem – u žáka rozvíjí: objektivní náhled na konkrétní výkon (jeho, ale i výkony ostatních), jeho přístup k práci a odpovědnost za ni, strategii učení, kritické myšlení, formulaci myšlenek, obhajování své práce aj. Také dává zpětnou vazbu pedagogovi i zákonnému zástupci, ukazuje žákovo sebevědomí, učební strategii, jeho slabiny i silné stránky. Povzbuzuje žáka k dalšímu úsilí.

Čemu pomáhá

• Zhodnotit účinnost poskytovaných podpor a způsobů práce se žákem.
• Posoudit dílčí pokroky za určitou dobu, za určité období.
• Stanovit další cíle a další potřebné formy podpory.
• Dokreslí celistvý pohled na vývoj a žáka jako jedince (pomáhá získat co nejpřesnější obrázek o celkové úrovni žáka).
• Zpřesňuje odhad dalšího vývoje žáka a náhled na jeho možnosti v dané oblasti.
• Zprostředkuje žákovi jeho výkony i proces jejich dosahování.
• Působí preventivně proti ztrátě motivace a pomáhá specifikovat potřebu zvýšené motivace.
• Snižuje riziko opakované školní neúspěšnosti.
• Posiluje vztah mezi pedagogem a žákem.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Stejně jako jakékoliv jiné hodnocení i dlouhodobé sledování žáka vyžaduje před samotným hodnocením zodpovězení několika otázek:

Co chceme sledovat, tedy hodnotit? (Co se chceme dozvědět?)

Proč hodnotíme?

Jak hodnocení ovlivní naši další činnost?

Jakým způsobem nejlépe získáme kýžená data (podklady pro hodnocení)?

Jaký časový úsek budeme hodnotit?

Tyto informace si musí pedagog ujasnit před vlastním sběrem a evidencí materiálů. Například písemný záznam specifik pohybu, úchopu, grafomotorická cvičení či písmo žáka. Při dlouhodobém vyhodnocování posuzujeme míru zvládnutí vzdělávacích cílů a další pokroky, kterých žák dosáhl v daném období.

Současně s tím sledujeme, zda aktuální přístup (popsaný v případném plánu pedagogické podpory či individuálním vzdělávacím plánu) vyhovuje potřebám a schopnostem žáka – jestli jsou nebo byly použité metody práce a podpory efektivní, nebo je-li potřeba postupovat jinak. To vše zaznamenáme do průběžného vyhodnocení plánu pedagogické podpory (např. v mateřské škole) nebo individuálního vzdělávacího plánu (jestliže jsou tyto plány vytvořeny). Zjistíme-li, že poskytované podpory a přístupy jsou neefektivní, kontraproduktivní, nebo je už žák nepotřebuje, snažíme se odhalit a pojmenovat příčiny, proč tomu tak je. Na tomto základě se snažíme zvolit nové, účinnější postupy a ty by měly být prokonzultovány se zúčastněnými kolegy nebo s výchovným poradcem, pracovníky poradenského zařízení školy, případně s pracovníky příslušného SPC.

Dále během vzdělávání (v mateřské či základní škole) posuzujeme míru samostatnosti, tzn. míru a formu potřeby přímého vedení, dohledu a zásahů do práce žáka a také schopnost využívání potřebných učebních nebo i speciálních pomůcek k samostatné práci. Cílem je postupně žáka vést k větší a větší samostatnosti v dané činnosti.

Portfolia slouží k ukládání materiálů, k prezentaci a hodnocení pokroků žáka. Do portfolia se zakládají práce žáka (zejm. z té oblasti, ve které chceme demonstrovat pokroky žáka) – výkresy, grafomotorická cvičení, psané texty, videa, vyhodnocené samostatné práce (např. určitého tématu), fotodokumentace atd. Portfolia mohou být zaměřena také na ukládání hodnocení a sebehodnocení v jednotlivých předmětech nebo předmětu. Založené podklady (zejm. hodnocené práce, pracovní listy a cvičení, referáty) v takovém „předmětovém portfoliu“ poskytují obraz o pokroku žáka v daném vyučovacím předmětu, o jeho znalostech i postojích. Nad pracemi pedagog vede se žákem diskuzi, poukazuje na to, co se mu během daného období povedlo a na co se dále společně zaměří. Tato práce je výrazně motivující, proto je vhodná k podpoře žáků nejistých, s nižším sebevědomím i nižší práceschopností nebo žáků s nižší vnitřní motivací. Portfolio můžeme aplikovat jen na konkrétního žáka, nebo na celou třídu. Rozvíjí se tak i dovednost sebehodnocení.

Při sebehodnocení žák potřebuje dopředu konkrétně vědět, jaké jsou požadavky (kritéria) na splnění a hodnocení úkolu, poté se učí formulovat, nakolik tyto požadavky splnil či nesplnil. Požadavky na splnění úkolu formulujeme společně se žáky nebo jim je alespoň vysvětlíme (jejich význam pro celkové hodnocení). Při sebehodnocení je nezbytná regulace pedagogem. Může probíhat během výuky i mimo ni, v rámci individuální interakce žáka s pedagogem (případně s asistentem pedagoga) nebo ve skupinové interakci. K sebehodnocení vedeme žáky od začátku vzdělávání (na prvním stupni zpravidla formou komunikačního kruhu, u starších žáků lze použít otevřené diskuze, velmi vhodné jsou různé interakční hry). U předškolních dětí lze využít symbolickou formu, kterou si samy udělují, případně sbírají pro daný den ve vztahu například ke zvládnutí zadaných úkolů nebo projevů chování („smajlíky“ × „mračíky“; symboly zvířátek apod.). Dle výsledků dlouhodobého sledování a celkového hodnocení žáka volíme další cíle a postupy práce.

Na co klást důraz

• Jsme přesvědčeni o pozitivech a účelnosti popsaných metod a jsme dostatečně kvalifikovaní k realizaci těchto metod (např. hlubší studium dostupné literatury a zkušeností v zařízeních, kde jsou aplikovány, kurz, praxe).
• Jasně vymezíme kritéria pro posouzení kvality práce žáka.
• Průběžně zaznamenáváme poznámky o práci žáka, jeho postupy a výsledky například do plánu pedagogické podpory či individuálního vzdělávacího plánu.
• Veškerá zjištění rozebíráme se zainteresovanými kolegy (zejména ostatní vyučující žáka, asistenti, případně vychovatelé nebo pracovníci školského poradenského zařízení), čímž si je i ověřujeme.
• Pružně reagujeme na změny potřeb žáka.
• Podporujeme u žáka pozitivní vztah k jeho pracím (např. grafomotorickým cvičením) a učíme ho nalézat v nich pokroky, které by jej motivovaly k dalšímu snažení.
• K probíhajícímu sebehodnocení žáka přistupujeme s pedagogickým citem a naopak se vyhýbáme demonstrativní kritice.
• V práci žáka hledáme jakýkoliv pokrok nebo důvod k pochvale a pozitivní motivaci.
• K pracím zakládaným v portfoliu žáka přistupujeme s pedagogickým optimismem a projevujeme respekt (žáci se tak učí vážit si své práce).

rizika

• Necitlivé vedení (regulace) sebehodnocení žáka pedagogem.
• Nerealističnost v sebehodnocení žáků.
• Přístup k portfoliu jako k podřadnému nástroji (zejm. projevování tohoto postoje před žákem).
• Nedostatečné seznámení pedagoga s popsanými metodami.
• Časová náročnost (posuzování, diskuze se žákem – portfolio, sebehodnocení).
• Nekvalifikovanost pedagoga, případně asistenta pedagoga.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je základní škola, kde se využívají jako nástroj sebehodnocení žáků týdenní plány, ve kterých si žáci společně s pedagogem stanoví učivo na celý týden. Poté hodnotí míru jeho osvojení. Plány jsou následně žáky uloženy do portfolia. I samotné vedení portfolia žákem je hodnocená dovednost. Nároky na plány, hodnocení i sebehodnocení stoupá s ročníky dané školy.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Dlouhodobé sledování výsledků žáka by mělo být přirozenou součástí procesu hodnocení na všech stupních podpory.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. CANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha: Portál, 1994. 289 s. ISBN 80-7178-014-6.

2. KOŠŤÁLOVÁ, H.; MIKOVÁ, Š.; STANG, J. Školní hodnocení žáků a studentů: se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-314-7.

3. KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. 2. vyd. Praha: Grada, 2009. 200 s.

ISBN 978-80-247-2834-6.

4. KOSÍKOVÁ, V. Psychologie ve vzdělávání a její psychodidaktické aspekty. Praha: Grada, 2011. 272 s. ISBN 978-80-247-2433-1.

5. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Systém hodnocení a sebehodnocení žáků. Zkušenosti z České republiky i evropských škol. Praha: MSD, 2011. 153 s. ISBN 978-80-7392-169-9.

Internetové odkazy:

1. BRÜCKEROVÁ, D. Sebehodnocení žáka – nástroj k hodnocení žákova pokroku. [online]. 2008-01-14, [cit. 2014-05-15]. Dostupný z www: <http://www.clanky.rvp.cz>.

2. Klasifikační řád ZŠ Táborská. [online]. 2012-01-01, [cit. 2014-05-15]. Dostupný z www: <http://zstaborska.cz>.

3. RAKOUŠOVÁ, A. Sebehodnocení žáků. [online]. 2008-02-14, [cit. 2014-05-15]. Dostupný z www: <http://www.clanky.rvp.cz>.