Na úvod této kapitoly je třeba uvést, že z důvodové zprávy MŠMT k novele školského zákona (2014) vyplývá, že stanovení stupňů podpůrných opatření nelze ztotožňovat se stanovením stupňů finanční podpory vzdělávání žáka s SVP. Účelem zákona není mechanicky roztřídit žáky do pěti stupňů, a zajistit tak škole jednotnou výši příplatku pro příslušný stupeň. O stupně finanční podpory zde tudíž nejde. Nebude možné hovořit o „žákovi ve stupni podpůrných opatření“, ani o příplatku na druhý až pátý stupeň, ale vždy jen o poskytování podpůrných opatření zařazených do určitého stupně (nebo stupňů) a případně o příplatku, který se ale váže ke konkrétnímu druhu podpůrného opatření a může se ještě lišit podle podmínek, rozsahu a náročnosti poskytování daného opatření.

Nový přístup k financování podpůrných opatření je spojen se změnou kategorizace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Stávající kategorizace žáků s SVP uvedená ve školském zákoně vychází z horizontálního členění na žáky se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním. Přestože školy mají povinnost zajistit nezbytnou podporu všem žákům s SVP, příplatek k normativu dostávají pouze na žáky se zdravotním postižením. Na žáky se zdravotním a sociálním znevýhodněním školám žádnýpříplatek poskytován není, přestože tito žáci potřebují při vzdělávání mnohdy velmi intenzivní podporu.

Jak již bylo uvedeno výše, v současné době se v souvislosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami upouští od medicínského přístupu, který klade důraz na stanovení diagnózy, a upřednostňuje se přístup, jehož podstatou je stanovení konkrétního postupu intervence a praktické pomoci přímo ve výuce. Je tedy prosazována kategorizace, která žáky s handicapem dělí nikoliv podle druhu diagnózy, ale podle míry potřebné podpory při vzdělávání. Rozdílné pojetí kategorizace žáků s SVP má přímý vliv na financování podpůrných opatření. Finanční prostředky na realizaci podpory by tak mohly být uvolňovány na základě stanovení skutečných potřeb žáka, a nikoliv na základě stanovení konkrétní diagnózy (i v rámci jedné diagnózy mohou být značné rozdíly v míře potřebnosti podpory). Zároveň by došlo k tomu, že finanční podporu by školy dostaly i na žáky, kteří jsou podle současné legislativy považováni za žáky se sociálním a zdravotním znevýhodněním.

V této souvislosti je možné financování podpůrných opatření realizovat v rámci několika modelů. První možností je stanovení příplatku na jednotlivé stupně podpory. Ke stupňům podpory 2 až 5 by byla přidělena konkrétní částka, ze které by škola zajišťovala konkrétní podpůrná opatření pro daného žáka dle doporučení školského poradenského zařízení (jednalo by se např. o určitý počet reedukačních hodin týdně, kompenzační pomůcky apod.). Částka pro jednotlivé stupně by byla stanovována MŠMT na období příslušného roku. Při jejím výpočtu by se vycházelo z průměrné finanční náročnosti podpory žáků v daném stupni podpory a možností státního rozpočtu. V takovém případě by výše příplatku byla jednotná pro všechny kraje ČR. Tato varianta je však s ohledem na informace uvedené v důvodové zprávě k návrhu novely školského zákona nepravděpodobná.

Druhou variantou je rozpětí částky na jednotlivé stupně podpory (2. až 5.). Z tohoto rozpětí by byly čerpány prostředky na zajištění konkrétních podpůrných opatření pro daného žáka. Byla by tedy umožněna určitá flexibilita reflektující více reálnou situaci, neboť i žáci v rámci jednoho stupně podpory mají rozdílnou potřebu podpůrných opatření. V tomto modelu by mohla být ponechána určitá kompetence krajům v přerozdělování finančních prostředků na podpůrná opatření, zohledňující regionální specifika (např. v dostupnosti určitých služeb) a reálné potřeby podpory žáků na daném území.

Třetí variantou je nacenění všech podpůrných opatření. Příplatek na žáka, který by škola obdržela, by tak byl součtem částek za všechna žákovi navržená podpůrná opatření. Jedná se o model, který by zajistil financování všech pro žáka doporučených podpůrných opatření, zároveň se ale jedná o model pro státní rozpočet finančně nejnáročnější.

Ať již bude přistoupeno k jakékoliv variantě, výše popsaná změna v přístupu k financování podpůrných opatření umožní lepší distribuci finančních prostředků školám na zajištění konkrétní podpory pro všechny žáky s SVP, kteří ji objektivně potřebují. Zároveň by však mělo dojít k určitému sjednocení výše poskytovaných prostředků na zajištění podpory žáků se shodnou potřebou podpůrných opatření, resp. ke snížení mezikrajových rozdílů, které byly díky dosavadnímu systému stanovování příplatku k normativu mnohdy značné. Jednotlivé varianty financování podpůrných opatření budou detailněji popsány v publikaci obsahující systémová doporučení k implementaci nové legislativní úpravy, která jsou dalším z výstupů tohoto projektu.