Tato porucha je charakterizována hyperaktivitou, impulzivitou a poruchou pozornosti. Projevy této poruchy, s ní spojené obtíže a přístupy k dětem s ADHD bez současného výskytu PAS jsou velmi dobře popsány v mnoha publikacích (např. Goetz, Uhlíková, 2009). Porucha aktivity a pozornosti představuje jednu z nejčastějších poruch v ambulanci dětského psychiatra, u některých jedinců přetrvávají obtíže do dospělosti. Typickou formu ADHD představuje hyperaktivní, impulzivní, zapomnětlivé a nepozorné dítě s opozičním, konfliktním chováním vůči autoritám. Méně nápadná může být forma poruchy pozornosti bez obvyklé hyperaktivity – v projevu dítěte dominuje pasivita a nízká motivovatelnost. Problematika ADHD představuje výrazný handicap v oblasti emoční, kognitivní i vztahové (vyšší výskyt depresí, abusu návykových látek, kriminality apod.). Kombinovaný výskyt ADHD u dítěte s PAS zesiluje emoční nejistotu ve výuce a při školní přípravě. Účinným řešením je z hlediska dětské psychiatrie léčba odpovídající ADHD, tj. metylfenidát či atomoxetin (Ritalin, Concerta, Strattera); v případě neúčinnosti lze použít méně selektivní léčbu s využitím pomocného účinku nových generací antipsychotik. Velmi významným podpůrným faktorem je dostatečná informovanost pedagogů i rodičů dítěte.

Ačkoli dopady tohoto syndromu nejsou přímou součástí uváděného katalogu, není možné je nezmínit vzhledem k časté komorbiditě, případně sdruženému výskytu společně s dalšími vývojovými a/nebo psychickými poruchami.