PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
CHARAKTERISTIKA
Poruchy příjmu potravy – mentální anorexie a mentální bulimie – se vyskytují převážně u dívek (poměr chlapců k dívkám je cca 1 : 10). Společným jmenovatelem obou poruch je vlastní pocit přílišné tloušťky s neodbytnou obavou z tloustnutí a touha dosáhnout nepřiměřeně štíhlé postavy.
Na počátku mentální anorexie dívky často omezují sladké a jiné kalorické složky potravy, drží se zásad „zdravé výživy“ či vegetariánství a později stále více redukují množství i spektrum jídla až ke zcela nedostačujícímu (např. 2 jablka denně a voda). Výrazný úbytek váhy vede k poruchám různých tělesných funkcí. Prvním vážným varovným signálem je absence dříve přítomného menstruačního cyklu. Dívky často kombinují „dietu“ s nadměrným zvýšením tělesné aktivity, mohou mít i při zjevné podvýživě po určitou dobu nadbytek energie, do posledních sil se snaží sportovat a cvičit. Také velmi rády vaří pro druhé, přičemž samy nejedí a často se vyhýbají společnému stolování. Navenek se porucha často projevuje výrazným zaměřením na výkon (i zlepšením prospěchu), vysokou mírou sebekontroly, perfekcionismem a racionalitou. Častá je průvodní podrážděnost a vysoká konfliktnost při pokusech přimět je k jídlu, především v rodinném prostředí. Jídlu i konfliktu se vyhýbají i za cenu podvádění (výlučně v oblasti stravování a fyzické aktivity). Často se po určité době rozvine depresivní syndrom. Dívkám velmi dlouho chybí náhled na škodlivost svého jednání, a pokud nejsou donuceny, nespolupracují při léčbě ani ve chvíli, kdy jsou si vědomy rizika možného úmrtí. Anorexie propuká často ve fázi rozvoje sekundárních pohlavních znaků, ale v posledních dvou desetiletích je patrný posun k časnějšímu výskytu i u prepubertálních dívek. V adolescentním věku se pohybuje výskyt kolem 1 %. Přibližně třetina těchto osob se uzdraví, u další třetiny je průběh chronický s hraničními příznaky, u třetiny přetrvávají celoživotní obtíže.
Mentální bulimie se projeví jen vzácně před pubertou. U dívek se střídají periody pokusů o omezení se v jídle s následným kompenzačním impulzivním a nekontrolovaným přejídáním, po němž typicky vyvolají zvracení. Váha jim v čase spíše kolísá nahoru a dolů. Na rozdíl od anorexie u nich převažuje emoční labilita, impulzivní jednání (jídlo, alkohol, návykové látky) a liší se také výrazně lepším náhledem a snahou o spolupráci při léčbě.
U obou poruch je prokázáno vysoké riziko chronifikace a přetrvávání příznaků do dospělosti se závažnými psychickými i tělesnými důsledky. Může dojít i k přesmyku z mentální anorexie do bulimie.
PROŽÍVÁNÍ
Děti s poruchami příjmu potravy mají negativní sebehodnocení, nutkavé myšlenky na jídlo a svou postavu, které zabírají většinu denní doby, výrazný strach z váhového přírůstku s potřebou zachovávání maximální kontroly denního režimu, pocity viny při přejedení.
LÉČEBNÝ PŘÍSTUP
V úvodu bývá léčba mentální anorexie velmi problematická kvůli nedostatečnému náhledu a nespolupráci. Odpor ke změně jídelního chování (a potažmo vzhledu) často vyžaduje hospitalizaci, která je výrazně účinnější než ambulantní forma terapie. Léčba probíhá na úrovni biologické a psychologické. Ke stabilizaci tělesných funkcí je nutné zajistit dlouhodobě přiměřený kalorický příjem a pitný režim. Režimová léčba slouží k přepracování narušených vzorců jídelního chování. Individuální psychoterapie a rodinná terapie napomáhají v oblasti sebepřijetí v roli dospívající a ke stabilizaci narušených vztahů v rodině. Farmakoterapie má kromě zlepšení tělesných funkcí (vitamíny, hormonální léčba při dlouhotrvající absenci menstruace s rizikem osteoporózy) sekundární úlohu. Antidepresiva vykazují při extrémní podváze nižší účinnost, není prokázán primární pozitivní efekt na jídelní chování. Tam, kde depresivní příznaky nejsou pouze druhotným projevem podváhy, ale paralelní přidruženou poruchou, mají však své nezastupitelné místo. V režimové léčbě mentální bulimie je kladen důraz na trénink pravidelného příjmu adekvátního množství stravy (prevence přejídání). Psychoterapie se zaměřuje zejména na vztahovou a vývojovou tematiku, i v případě bulimie je velmi účinná rodinná terapie.