OBECNÁ CHARAKTERISTIKA

Psychotické poruchy jsou charakterizovány závažnými poruchami v oblasti vnímání (halucinace), myšlení (bludy), emocí (omezená schopnost prožívání) a projevů chování, dále narušením iniciativy, aktivity i vůle a ztrátou zájmu o okolí. Psychotické příznaky mohou mít různé formy a jejich výskyt ještě nutně neznamená, že se u člověka rozvíjí schizofrenie, která je nejzávažnějším onemocněním z této skupiny poruch. Psychotické poruchy se odlišují závažností, charakterem, délkou trvání příznaků a mají jasně definovaná diagnostická kritéria (např. u schizofrenie je minimální délka trvání příznaků více než jeden měsíc).

Typickými psychotickými příznaky jsou bludy a halucinace. U halucinací je typické, že člověk zcela realisticky slyší např. zvuky či mluvení („hlasy“) nebo má vidiny, popř. jiné nereálné smyslové vjemy, které ve skutečnosti neexistují, ale vytváří je pouze jeho „nemocný“ mozek. Psychotický člověk je však naprosto nezvratně přesvědčen, že to, co slyší nebo vidí, je reálné – jedná se o bludné přesvědčení. Bylo by chybou člověku s psychózou a halucinacemi tvrdit, že žádné hlasy neslyší, a vyvracet mu je. Na druhou stranu není přínosné psychotické příznaky příliš v komunikaci rozvíjet, a tím je podporovat.

Poruchou interpretace reality je myšleno chorobné vytváření zpravidla absurdních závěrů. Když zdravý člověk např. vidí muže s brýlemi, vyhodnotí, že muž má nejspíše zhoršený zrak; člověka s psychózou však může napadnout, že tento člověk je špión a v brýlích má instalovanou kameru a odposlech. Chování člověka pod vlivem bludů či halucinací může být velmi bizarní (např. samomluva), často však i vysoce nebezpečné pro něj samotného (např. skok z okna ve snaze uniknout před halucinovaným nebezpečím, případně nutnost vyhovět tlaku halucinovaného hlasu nařizujícího zabití své osoby), stejně jako pro jeho okolí (vnímá-li ohrožení ze strany druhých osob v paranoidním nastavení).

PRŮBĚH A PROGNÓZA

Rozvoj psychotické poruchy může být náhlý (během několika dní), nebo plíživý (měsíce i roky). Rychlejší nástup bývá spojen zpravidla s rozvojem bludů a halucinací a lepší prognózou, u postupného rozvoje poruchy může předcházet delší fáze různých nespecifických příznaků (např. ztráta zájmů a omezení aktivity, uzavírání se, porucha soustředění a neschopnost učit se, depresivní prožívání, úzkosti). Počátek onemocnění se může projevit např. zhoršením školního prospěchu až školním selháváním, nepřiměřeným sociálním chováním a emočními reakcemi (např. člověk nemluví, nebo naopak mluví jakoby pro sebe či směrem, ve kterém nikdo není; jindy mluví hodně a rád – filozofuje, diskutuje; jindy podezírá, bojí se něčeho, něčemu se vyhýbá, v případě pocitu ohrožení může reagovat tzv. obranným zaútočením). Chování může být i nenápadné (člověk je uzavřený, tichý, pasivní), typicky se ale vždy odlišuje od chování před nástupem příznaků.

Možnost propuknutí prvních projevů schizofrenie se u dětské populace nejčastěji objevuje v dospívání a celkově vrcholí mezi 20.–30. rokem věku. Pozdě diagnostikovaná a neléčená první epizoda významně zhoršuje prognózu, stejně jako propuknutí nemoci v raném věku. Výskyt pro všechny psychózy činí cca 18/10 000 osob ve věku 18 let, pro věk 13 let je výskyt 0,9/10 000 osob. Nejčastěji se vyskytuje tzv. paranoidní forma schizofrenie s typickou vztahovačnou podezíravostí vůči okolí a sluchovými halucinacemi.

PROŽÍVÁNÍ

Ve stadiu propuknutí nemoci bývá převládajícím prožitkem velmi intenzivní neurčitá úzkost, vztahovačnost, nedůvěra v okolí, vnitřní chaos, ohrožení sebe i světa. Častá je rovněž výrazná emoční labilita. Méně často se vyskytuje euforie v rámci velikášského bludu apod.

LÉČEBNÝ PŘÍSTUP

Léčbou schizofrenie je dlouhodobá medikace antipsychotiky, zpravidla po dobu minimálně několika měsíců až let dle vývoje stavu. Akutní fáze onemocnění velmi často vyžaduje hospitalizaci (i proti vůli pacienta) do stabilizace stavu a vymizení závažných příznaků (bludy, halucinace). Následuje ambulantní doléčování se sociálně-kognitivní rehabilitací a s podpůrnou psychoterapií, nejlépe v terapeutickém stacionáři. U těžkých chronických forem přetrvávají některé příznaky dlouhodobě. Léky doporučované k léčbě schizofrenie u dětí a adolescentů jsou novější antipsychotika (risperidon, aripiprazol, quetiapin).

V akutní fázi onemocnění je vhodné zaujímat nekonfrontační, klidný, vstřícný, věcný a podpůrný postoj. Diskutování o halucinacích a bludech spíše prohloubí nedůvěru, zesílí úzkost a zhorší spolupráci, nátlakem riskujeme i přechod do obranné agrese. Řešením je co nejdříve kontaktovat rodinu a zajistit odborné vyšetření. Některé akutní stavy spojené s výrazným neklidem vyžadují přivolání rychlé zdravotnické pomoci s ochranným doprovodem. Ve fázi rehabilitace a návratu do školy je nutné velmi pozvolna, opatrně a s pečlivým monitorováním stavu postupně dávkovat školní zátěž dle momentálních dispozic žáka. Aktuální výkonnost ověřujeme neuropsychologickým vyšetřením. Příliš brzké vystavení školní zátěži zvyšuje riziko zhoršení stavu nebo rozvoje úzkostné či depresivní reakce v důsledku selhávání.