Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má závažné problémy s motivací k výkonu, je nedostatečně vnitřně motivován, nebo motivaci ztratil vlivem časté neúspěšnosti při plnění zadaných úkolů.
• Žák má poruchy aktivity a pozornosti.
• Na chování a motivaci žáka má vliv oslabení v oblasti sociálního chování.
• Žák má obavy ze selhání, podceňuje se.
• Žák je málo přizpůsobivý kladeným požadavkům, má negativistické postoje ke škole, k některým činnostem i vyučovacím předmětům.

Popis opatření

V čem spočívá

Motivace jako způsob ovlivňování chování má při práci se žáky z cílové skupiny klíčovou roli. Většina těchto žáků má omezený repertoár zájmů a dovedností pro samostatný život, řada z nich má problémy s plánováním, nemají pozitivní zkušenosti s učením a v kolektivu bývají neúspěšní. Schopnost soustředění je nestabilní, pozornost kolísá, a vnitřní motivace pro vykonávání činností a aktivit je proto velmi nízká. Pokud se podaří najít k vykonávání činností vnější motivační pobídky, výrazně se tím posílí soustředění a pozornost žáka, čímž jsou vytvořeny předpoklady pro úspěšné plnění úkolů a posílení jeho sebevědomí. Požadované činnosti musejí korespondovat s reálnými možnostmi žáka. Jestliže žák na zadaný úkol nestačí, žádná motivace k jeho splnění nepomůže. U těchto žáků můžeme využít také konkrétní zájem, kterým je možné pozitivně ovlivňovat chování a motivovat žáka k lepšímu výkonu. Využití motivačních pobídek v procesu učení má svá pravidla, která zohledňují deficity žáka vycházející ze základní diagnózy a předurčují způsob, jakým bude žák motivován:

• žák musí zvolené motivaci rozumět;
• musí vědět, kdy odměnu získá;
• odměna musí být v takové podobě, ve které je žák schopen ji přijmout.

Frekvence odměňování musí být vždy nastavena tak, aby odpovídala vývojovým schopnostem žáka. Vzhledem k deficitům v sociální interakci, problémům v komunikaci a v oblasti představivosti se stává primární motivací pro řadu těchto žáků materiální nebo činnostní odměna. Sociální odměna, která je v průběhu školní docházky hojně využívána, není většinou pro cílovou skupinu tolik motivující jako pro ostatní. Motivační pobídky mohou být někdy velmi specifické. Pokud pedagog přistoupí na jejich využití, může výrazně posílit funkční schopnosti žáka při vzdělávacím procesu. U žáků se závažnější symptomatikou využíváme žetonové hospodářství, což je systém odměňování, který je postaven na oddálení odměny a posilování vhodného chování v delším časovém úseku (Čadilová, Žampachová: Strukturované učení).

Čemu pomáhá

• aktivizovat žáka;
• ovlivňovat jeho chování tak, aby bylo sociálně a komunikačně přiměřené;
• zvyšuje pravděpodobnost opakování již naučeného přiměřeného chování;
• pomáhá podporovat ochotu k další spolupráci;
• zvyšovat samostatnost a nezávislost žáka.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Opatření je aplikováno vysoce individualizovaně s ohledem na potřeby a možnosti žáka. Při stanovení účinné motivace je zásadním aspektem volba vhodné formy a způsobu odměňování. Při aplikaci musíme dbát především na včasné seznámení dítěte s motivací, s jasnými kritérii pro její dosažení a jistotou účinnosti.

Na co klást důraz

• Jiný pohled na motivaci – ve školním prostředí je především využívána sociální odměna, která pro danou cílovou skupinu není vždy natolik motivující, aby pomohla těmto žákům překonávat překážky ve vzdělávání a motivovala je k dobrým výsledkům.
• Přizpůsobení motivačních stimulů aktuálním potřebám a zájmům žáka.

Rizika

• nevhodně zvolená forma a způsob motivace, neodpovídají potřebám a možnostem dítěte.
• načasování motivace – motivaci je třeba dítěti poskytnout ve chvíli, kdy pro něj bude účinná a bude pobídkou k další práci.
• nedostatečně flexibilní reakce pedagoga na potřebu změny motivace.
• nesprávné nastavení kritérií, při kterých dítě získá odměnu (na motivaci žák nedosáhne, protože dlouhodobě není schopen plnit zadané úkoly v požadovaném rozsahu, motivace je nastavena na dlouhý časový úsek, po který žák nedokáže plnit požadavky a udržet pozornost, apod.).
• obtížná motivovatelnost žáka, časté střídání motivačních pobídek.
• problémem může být i pohled ostatních dětí v kolektivu na specifickou motivaci žáka s postižením či znevýhodněním, kdy pedagog nedokáže na tyto argumenty přiměřeně zareagovat a obhájit potřebu specifické motivace pro tohoto žáka.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Žák je motivován běžnými pobídkami, jako jsou známky, třídní motivační systém, pochvala, ocenění úspěchu apod. V ojedinělých případech posílíme motivaci nižší formou odměňování, zejména při osvojení nové dovednosti, nového učiva či zvládnutí složité situace k překonání obav ze selhání, neúspěchu a dalších úzkostných projevů dítěte, u činností časově náročnějších a méně atraktivních pro udržení pozornosti. Volíme motivaci, které dítě rozumí a chápe její obsah (nejčastěji materiální odměnu – předměty, hračky, nebo také činnostní odměnu).

Stupeň 2

Žák zvládá vzdělávací proces většinou úspěšně s podporou běžných motivačních stimulů (např. sociální odměna, známka). Motivaci posílíme ve chvíli, kdy má dítě potíže překonat závažnější překážky při vzdělávání nižší formou odměňování (např. obavy z neúspěchu, úzkostné projevy až fobie, potíže s udržením pozornosti, nezájem o probírané učivo, v nenadálých a obtížně předvídatelných situacích pro posílení jejich zvládnutí).

Stupeň 3

U žáka aplikujeme motivační systém k posílení jeho zájmu o vzdělávací proces. Využíváme systém žetonového hospodářství k oddálení získání reálné odměny (na více vyučovacích hodin, celou dobu vyučování v jednom dni). K reálnému odměňování využíváme především činnostní a sociální odměnu, případně známku. V některých případech využíváme jen dílčí odměny k posílení motivace při osvojení nové dovednosti, při zvládnutí obtížné situace apod.

Stupeň 4

Využití motivačního systému, který ovlivní funkčnost žáka ve vzdělávacím procesu, je nezbytné. Motivační systém je vytvořen na bázi žetonového hospodářství a je nastaven na dobu, po kterou je dítě schopno u činnosti udržet pozornost tak, aby mělo ve většině případů šanci na odměnu dosáhnout (blok několika úkolů, vyučovací hodina, více vyučovacích hodin). K odměňování je využívána jak materiální, tak činnostní odměna propojená s odměnou sociální (např. pochvala, povzbuzení).

Stupeň 5

K zajištění úspěšného vzdělávání dítěte je nezbytné nastavení motivačního systému, kterému dobře porozumí. Žák je odměňován v krátkých časových intervalech za jednotlivé dílčí úkoly reálnou odměnou nebo žetony, motivační systém je vizualizován, využívá se motivační tabulka, v rámci žetonového hospodářství je nastavena hodnota žetonu pro získání reálné odměny. K odměňování je využívána především materiální a činnostní odměna propojená s odměnou sociální (např. pochvala, povzbuzení). Zájem dítěte o získaný předmět nebo činnostní odměnu se může i v krátkých časových intervalech měnit a vyžaduje pružnou reakci pedagoga.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BĚLOHLÁVKOVÁ, L.; VOSMIK, M. Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-687-2.
2. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro děti s poruchou autistického spektra (metodický materiál). Praha: IPPP, 2006. ISBN 80-86856-17-8.
3. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Specifika výchovy, vzdělávání a celoživotní podpory lidí s Aspergerovým syndromem. Praha: IPPP, 2006. ISBN 80-86856-20-8.
4. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Specifika vzdělávání dětí, žáků a studentů s Asper­gerovým syndromem. Praha: IPPP, 2007. ISBN 978-80-86856-36-0.
5. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Vzdělávání žáků s PAS ve střední škole. Praha: IPPP, 2007. ISBN 978-80-86856-62-9.
6. ČADILOVÁ, V.; JŮN, H.; THOROVÁ, K. a kol. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.
7. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.
8. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7.
9. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. et al. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s PAS. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3377-6.
10. SCHOPLER, E.; MESIBOV, G. B. Autistické chování. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-133-9.
11. SCHOPLER, E.; LANSING, M.; WATERS, L. Výukové aktivity pro děti s autismem. Praha: Modrý klíč, 2000. ISBN 80-902494-3-4.
12. http://www.vzdelavaniaautismus.cz.
13. http://www.autismus.cz.
14. en.wikipedia.org/wiki/Token_economy.