Podporu žáků v prvním stupni podpory zajišťuje sama škola, přičemž se klade důraz na pedagogickou diagnostiku, kterou provádí učitel na základě projevů žáka ve vyučování a jeho náhle vzniklých výukových obtíží. Nezbytná je spolupráce s rodiči. Náhlé zhoršení prospěchu může mít řadu příčin, které je nutno správně rozklíčovat, abychom mohli určit, která podpůrná opatření mohou žákovi nejlépe pomoci. Přestože se jednotlivé projevy, které následně popisujeme, mohou vyskytovat i u žáků s jiným druhem postižení, komplexně nám dávají obraz žáka s vadou sluchu či oslabením sluchového vnímání.

PROJEVY ŽÁKA:

• Občas nereaguje na pokyny učitele (žák nepracuje, dělá něco jiného).
• Je nesoustředěný – bývá duchem nepřítomen (nedává pozor).
• Jeho reakce jsou horší v hlučném prostředí.
• Špatně reaguje na pokyny v tělocvičně.
• Dělá chyby při psaní, v diktátu – zaměňuje zvukově podobná slova nebo párové hlásky.
• Neustále se doptává, může to vypadat, že ruší, povídá si se spolužáky.
• Neslyší nebo špatně rozumí tomu, co čtou žáci ve vzdálenějších lavicích – může se manifestovat jako nepozornost.
• Některému učiteli rozumí lépe než jinému (dáno polohou hlasu, rychlostí řeči, artikulací apod.).
• Nerozumí při poslechu ze zvukového nosiče.
• Má potíže s porozuměním řeči při hromadných akcích.
• Nerozumí, protože ho ruší hluk z ulice.
• Mluví přes nos (při zvětšené nosní mandli).
• Více se soustředí na ústa – odezírá.
• Straní se ostatních spolužáků.
• Na otázky odpovídá neadekvátně.
• Náhlé zhoršení prospěchu.
• Je častěji unavený.
• Vyrušuje, baví se.
• Nemá domácí úkol nebo vypracuje něco jiného.
• Špatná výslovnost, komolení slov, potíže s měkčením, délkou hlásek při psaní.

POPIS POTÍŽÍ

Komunikační úroveň těchto žáků bývá srovnatelná s ostatními žáky ve třídě, na první pohled není jejich handicap patrný. Proto se často setkáváme s bagatelizováním zdravotního oslabení žáka ze strany učitelů – „slyší, co chce“, „slyší, jak se mu to hodí“. Je třeba si uvědomit, že takový žák za příznivých podmínek opravdu slyší a zpravidla velmi dobře reaguje, pokud komunikace probíhá v optimálních podmínkách, tj. na krátkou vzdálenost, v klidné místnosti, má možnost dobře odezírat, není unavený apod. Dále musí žák v průběhu vyučování vynakládat značné úsilí na odezírání a poslech, tudíž po chvíli může být natolik unavený, že tzv. „vypne“ a pak nereaguje na pokyny učitelky.

Žáci, kterým sluch postupně ubývá, si sami zhoršování mnohdy ani neuvědomují a často svůj handicap velmi dovedně kamuflují. Pokud se žákovi zhoršuje sluch pouze na jednom uchu, začíná se natáčet lepším uchem za zdrojem zvuku. Potom se stává, že ze strany špatného ucha nereaguje, zatímco ze strany druhé reaguje velmi dobře. Zcela přirozeně se žák většinou vyhýbá hlučným místům, kde je pro něj poslech obtížnější, hledá si místo blízko vyučujícího či jiné mluvící osoby, snaží se odezírat z úst. Zvláště u žáků nadaných si až později všimneme, že něco není v pořádku. Rodiče často ani doma nezjistí, že dítě špatně slyší, sdělením pedagoga jsou překvapeni a mohou zareagovat odmítavě při žádosti o vyšetření sluchu. Je to zcela přirozené. Občasné nereagování na zavolání či pokyn rodiče připisují zaujetím dítěte hrou, a protože se řeč rozvíjí bez potíží a reakce v domácím prostředí jsou dobré, své případné podezření jsou ochotni zavrhnout, pokud dětský lékař jejich možné obavy zlehčí, popřípadě odmítne. Většinou až v prostředí, kde se vyskytuje více osob a je větší hluk, nebo při hrách s dětmi na hřišti se ukáže, že dítě nereaguje jako ostatní.

Někdy se může sluchová vada skrývat i za opožděným vývojem řeči. Většinou na problém upozorní logoped, pokud k němu rodiče s dítětem chodí. Převážná většina skrytých lehkých vad je odhalena v mateřské škole. Pokud žák však nenavštěvoval předškolní zařízení ani logopedickou péči, ke zjištění může dojít až na základní škole.

Závažným problémem ve výuce bývají diktáty a diktování učiva do sešitů, kde žáci mohou mít hodně chyb zaviněných přeslechem či záměnou zvukově podobných slov. Žák se je potom učí k následnému zkoušení. Proto ŠPZ doporučuje nahradit diktáty jinou formou ověřování znalostí a poskytovat žákovi kontrolu zápisu, popř. již hotový zpracovaný text. Dalším významným problémem jsou poslechová cvičení v cizích jazycích ze zvukových nosičů. Reprodukovaný zvuk může být pro některé žáky velmi špatně srozumitelný.

V prvním stupni podpory se mohou vyskytovat i žáci, kteří mohou mít dočasně velmi výrazné problémy ve slyšení až na úrovni těžké nedoslýchavosti. Pro ty je třeba upravit výuku podle doporučení, která v Katalogu najdete u žáků s těžším postižením. Potíže nastávají také v akusticky nevhodných místnostech, jako jsou tělocvičny, velké haly, kde se zvuk odráží. Žák nerozumí, nedává pozor, vyrušuje.

V jiných případech se žák může stranit kolektivu. Je dobré vypozorovat chování ostatních žáků vůči němu, zachytit případné signály odmítání, šikanu apod.

Jiní žáci naopak mohou mít pověst třídního klauna. Jejich neustálé komolení slov a vytváření komických situací v důsledku neadekvátních reakcí na pokyny je do této role pasuje a jim tato pozice nevadí, naopak jim může imponovat, že na sebe strhávají pozornost.

Přesná diagnostika příčin selhávání žáka ve výuce nám pomůže správně zvolit a nastavit podpůrná opatření. Při diagnostice používáme především metodu pozorování, rozhovoru, analýzu výsledků činností (např. portfolio žáka) aj.

Stěžejní budou především opatření v oblasti organizace výuky – úprava zasedacího pořádku, úprava časová a místní, v oblasti výběru odpovídajících metod práce, z nichž nejdůležitější bude individuální práce se žákem a prevence únavy a podpora koncentrace pozornosti. Významnou roli bude mít také zajištění intervence, a to především v oblasti rozvoje specifických dovedností, a v neposlední řadě také volba vhodných didaktických a speciálních didaktických pomůcek ve vyučování. Nezastupitelnou úlohu má spolupráce rodiny se školou.

Všechna podpůrná opatření jsou podrobně rozpracována v kapitole 4 tohoto Katalogu.

Výhodou pro učitele je, pokud je ve škole speciální pedagog, který bývá součástí personálního zajištění školního poradenského pracoviště (ŠPP). S ním může konzultovat svá zjištění a volbu podpory žákovi. Pokud si učitel není jistý svou diagnostikou, může se obrátit také na školské poradenské zařízení (ŠPZ), kterým je speciálněpedagogické centrum pro sluchově postižené (SPC pro SP).

Souhrn navrhovaných podpůrných opatření je zanesen v plánu pedagogické podpory. S jeho obsahem jsou seznámeni zákonní zástupci. Plán obsahuje také popis pedagogické diagnostiky a návrhy další odborné péče (lékařská diagnostika a léčba), kterou zajistí rodiče. Plán pedagogické podpory nemá stejné atributy jako individuální vzdělávací plán – neprochází správním řízením.