Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák hůře rozumí během výuky vlivem narušeného sluchového vnímání.
• Žákova pozornost je krátkodobá.
• Odezírání způsobuje únavu žáka.
• Žákovi nevyhovují akustické podmínky ve třídě (dochází ke zhoršení porozumění řeči).

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření popisuje uspořádání vyučovacího procesu a jeho složek – pedagog, žák, učivo. Vyučovací proces může vypadat různě podle počtu žáků, pedagogů, učiva, délky vyučovací hodiny a prostoru, ve kterém probíhá. Jednou z nejdůležitějších zásad při práci se žáky se zdravotním postižením je časté střídání činností. Čím mladší žáci, tím častější střídání činností by mělo následovat. Činnosti střídáme tak, aby po sobě následovaly aktivity kontrastní, rušnou část by měla střídat klidová. Žáci však potřebují vědět, co se bude dít, především pokud nepracují s asistentem pedagoga, který je na změnu včas upozorní. Kvůli možnému hluku ve třídě mohou přeslechnout daný pokyn či informaci. Je zapotřebí upozorňovat na náhlou změnu tématu, změnu činnosti či pokračování ve výkladu. Žákovi také můžeme poskytnout členění vyučovací hodiny v písemné podobě, aby mohl stále sledovat dění ve třídě. Je dobré, pokud si pedagog se žákem domluví individuální signál pro jakoukoli změnu v průběhu vyučovací hodiny. Tuto činnost může vykonávat také vybraný spolužák, který domluveným způsobem upozorní na změnu činnosti či možné nebezpečí. U žáků s těžkým sluchovým postižením je vhodné zařazování oddychových a relaxačních chvilek, protože v důsledku dlouhodobého odezírání a soustředění dochází k únavě a ke ztrátě koncentrace.

Čemu pomáhá

• Pomáhá u žáků hledat nejvhodnější přístup ke zprostředkování učiva.
• Motivuje k učení a umožňuje efektivní osvojování nových poznatků.
• Přirozeně začleňuje žáka do kolektivu třídy.
• Udržuje stálou pozornost, snižuje únavu a prodlužuje dobu, po kterou je žák schopen aktivně se soustředit.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Střídání činností znamená rozčlenění vyučovací hodiny na kratší časové úseky. Přesný časový úsek závisí na prováděné činnosti a její náročnosti na soustředění a psychickou zátěž. Např. výklad nového učiva je pro žáka náročný na odezírání a sluchové vnímání, a proto by měla následovat činnost oddechová. U žáků s těžkým postižením bude nejvíce vyhovovat individuální výuka. Při dobré přípravě učitele, vhodném výběru výukových metod a zajištění porozumění zvládnou žáci s lehčím postižením i jiné formy výuky.

• Individuální výuka (PO – „Modifikace výukových metod a forem práce – Individuální práce se žákem v průběhu výuky“).
• Frontální výuka – výuka probíhá ve třídě, probírané učivo je stejné pro všechny žáky, pedagog řídí všechny činnosti najednou – frontálně. Zasedací pořádek ve třídě je dán. Žákům s těžkým postižením nebude vyhovovat, jelikož klade velké nároky na pozornost a porozumění verbálně sdělovaným informacím. Efektivní bude při malém počtu žáků ve třídě a při uspořádání lavic do tvaru písmene U. Žákům pomáhá, pokud pedagog vyvolává spolužáky jménem, aby věděli, kdo odpovídá na dotaz. Popř. dovolíme otáčet se na mluvící spolužáky.
• Individualizovaná výuka – rozvíjí samostatnost a činorodost žáků, přihlíží k jejich zájmům a potřebám. Může se zařazovat během jedné vyučovací hodiny nebo jednou týdně, měsíčně. Pro žáky bude přínosem, jelikož si sami mohou rozhodovat o své práci, sami si určují tempo a učí se spolupracovat s ostatními žáky. Přirozenou formou si upevňují učivo.
• Diferencovaná výuka – žáci jsou zařazováni do skupin podle určitých kritérií (intelekt, zájmy, místo bydliště). Pro žáka s těžším sluchovým postižením nemusí být vždy výhodná, jelikož vzhledem k postižení jej skupina nemusí přijmout. Může se dostat do skupiny žáků, kteří se s ním moc nebaví, nemají ho rádi, neví, jak s ním komunikovat, mohou ho nutit do věcí, které nezvládne.
• Skupinová a kooperativní výuka – žáci jsou sdružováni do skupin, které mohou být smíšené. Pracují na stejném úkolu nebo každá skupina řeší jiný úkol. Potíže žákovi s těžkým postižením bude způsobovat vzájemná komunikace mezi spolužáky. Je dobré zvolit takovou skupinu, ve které má kamaráda nebo někoho, kdo s ním umí komunikovat. Pedagog by měl mít promyšlené, kam žáka zařadí, hlídá, aby porozuměl úkolu a byl do něj aktivně zapojen.
• Týmová výuka – výuku vede tým pedagogů, asistentů pedagoga i specialistů z různých oborů. Může probíhat mimo třídu ve specializovaných učebnách, laboratořích, jazykových učebnách apod. Tato forma výuky by mohla žákům vyhovovat, neboť zajišťuje snížený počet žáků v pracujícím týmu, je zde větší prostor pro dotazy a vysvětlování. Tento typ výuky není příliš rozšířen.
• Projektová výuka (projekty) – pedagog je ve funkci poradce. Řídí práci žáků, vybízí je k činnosti, tvořivosti, dohlíží na obsahovou stránku toho, na co mají přijít, navádí je na správné postupy řešení. Žákům je dobré zadávat úkoly tak, aby je zvládli, a je nutné dávat pozor, aby měli i nějakou zásluhu.

Na co klást důraz 

• Pedagog by měl mít předem vypracovanou přípravu vyučovací hodiny, znát složení třídy, stupeň sluchového postižení žáka a jeho individuální potřeby.
• Střídání činností musí mít určitý řád, aby nedocházelo k chaosu, důležité je vždy danou činnost dokončit a až potom začít novou.

Rizika

• Nevhodné zařazení žáka do některé z forem výuky – neznalost konkrétního druhu a stupně jeho postižení.
• Nepřipravenost pedagoga na danou hodinu.
• Pedagog nemá možnost zařadit některou z výukových forem práce z finančních nebo personálních důvodů – velký počet žáků ve třídě, jeden pedagog ve třídě.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Žák pracuje společně se třídou, využívá všechny formy výuky.

Stupeň 2

Můžeme zapojovat všechny formy výuky, průběžně kontrolujeme porozumění a ihned poskytujeme individuální vysvětlení při neporozumění.

Stupeň 3

Pedagog sleduje porozumění žáka, odpovídá na jeho dotazy, využívá adekvátní vizuální pomůcky, část hodiny může žák pracovat individuálně s pedagogem nebo s asistentem pedagoga. Při diktování nové látky sledujeme, zda je žák schopen zapisovat si, stěžejní pojmy píšeme na tabuli, při diktování nechodíme po třídě, aby mohl žák odezírat. Diktáty píšeme po přípravě nebo volíme tzv. řízený diktát, pokud žák diktáty nezvládá, nahradíme je doplňovacími cvičeními.

Stupeň 4

Žák pracuje s asistentem pedagoga, do výuky se zapojuje v rámci svých možností, potřebuje velké množství vizuálních materiálů, okopírované zápisy výkladu učitele, vysvětlování neznámých pojmů, vedení slovníčku pojmů, práci s náhradními učebnicemi nebo pracovními listy přizpůsobenými jeho postižení.

Stupeň 5

Individuální práce s asistentem pedagoga, při níž se vychází z individuálních potřeb žáka. Výuka může probíhat ve třídě i mimo třídu. Žák může mít jiné učebnice. Komunikace může probíhat prostřednictvím znakového jazyka nebo jiných alternativních komunikačních systémů. Důležité je časté střídání činností a prodloužení časových limitů na práci.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MALACH, J. Základy didaktiky. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003. ISBN 80-7042-266-1.

2. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 142 s. ISBN 978-80-244-3310-3.