Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák si nedokáže kvůli sluchovému postižení různého typu a stupně osvojit učivo a plnit školní výstupy stejně jako ostatní žáci; při vzdělávání u žáků se sluchovým postižením dochází k užití nevhodných metodických postupů.

Popis opatření

V čem spočívá

Úprava hodnocení je potřebná v případech, kdy je nutné respektovat možnosti a schopnosti žáka vzhledem k jeho diagnóze, stupni a typu sluchového postižení.

Aby se vyrovnaly podmínky pro školní úspěšnost žáka a byly objektivně zhodnoceny jeho výkony, musí učitel v hodnocení zohlednit individuální možnosti, zvláštnosti žáka (osobnostní rysy, rodinné zázemí, styl učení, životní zkušenosti, cíle apod.) a také projevy a potřeby plynoucí z primární diagnózy (postižení). Nelze jej hodnotit v porovnání s ostatními žáky. Žák bývá často hodnocen rozdílným způsobem než ostatní žáci (ústně, slovně, razítkem apod.), v některých úkonech není hodnocen vůbec nebo jen motivačně a někdy není hodnocen před ostatními, ale v rámci individuální interakce s učitelem (zkoušení během samostatné práce třídy) apod.

Jednotlivé úpravy mají oporu v IVP žáka, který je prostřednictvím poradenského pracovníka popisuje. K jejich aplikaci je nezbytně nutné, aby všichni vyučující respektovali požadavky uvedené v IVP. Respektování individuálních zvláštností a speciálních vzdělávacích potřeb žáka se děje efektivněji tam, kde se ve výuce střídá méně vyučujících a kde je dobrá komunikace mezi učitelským sborem v oblasti sjednocení požadavků kladených na žáka. Přirozeně se zvyšujícím se počtem vyučujících se zvyšuje riziko rozdílných nároků.

Čemu pomáhá

• Objektivně posuzujeme a hodnotíme dosaženou úroveň vzdělávání žáka.
• Plánujeme reálné cíle pro další období.
• Respektujeme možnosti žáka, který je limitován svou diagnózou, stupněm a druhem sluchového postižení.
• Motivujeme žáka, a tím ho rozvíjíme, probouzíme v něm aktivitu.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Konkrétní projevy sluchového postižení ovlivňují kvalitu zvládnutí určitých úkonů žáky, např. rychlost nebo možnost samostatně pracovat, obsah, kvalitu a správnost písemného projevu, psaní diktátů, poslechová cvičení apod. Úkony, které žák nemůže nebo nestihl vykonat z důvodu postižení, se nehodnotí vůbec. Činnosti negativně ovlivněné postižením hodnotí učitel s tolerancí – pedagog či asistent pedagoga (pokud je ve třídě přítomen) případně mohou připravit alternativní úkol – individuální pracovní list, který při vypracování zohlední specifické problémy při vzdělávání vyplývající z diagnózy. Zachování individuálního přístupu k žákovi vyžaduje využívání více forem hodnocení. Jakou konkrétní formu hodnocení učitel využije, záleží na typu hodnoceného úkolu a na tom, do jaké míry zasahuje postižení žáka do jeho plnění. Při individuálním hodnocení se hodnotí i sebemenší pokrok při osvojení učební látky.

Na co klást důraz

• Srozumitelné formulování pravidel pro hodnocení.
• Označení kritérií, která bude pedagog hodnotit u žáků specificky.

Rizika

• Nejednotnost přístupu jednotlivých pedagogů.
• Úlevy pedagogů tam, kde nejsou nutné (nejsou doporučeny).
• Nebezpečí, které vyplývá z toho, že třídě nebyly vysvětleny důvody vedoucí k odlišnému hodnocení žáka.
• Nerespektování diagnózy a z ní plynoucích deficitů a specifických zvláštností.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Individualizace hodnocení je uplatňována na základě zhodnocení možností žáka vyplývajících z druhu a stupně jeho sluchového postižení. Zejména v období počátečního vzdělávání by však měla zohledňovat osobnostní charakteristiku žáka, úroveň aspirace, možné psychické problémy související se zdravotním stavem apod. s cílem pozitivní motivace ke vzdělávání. Proto nelze uvést, která opatření k úpravě hodnocení náleží ke kterým stupňům podpory. Toto opatření aplikujeme po důkladném zvážení dopadů úprav hodnocení na cíl vzdělávání (v 1. stupni podpory) a na základě konkrétního doporučení poradenského pracovníka ŠPZ (ve 2.–5. stupni podpory).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČAPEK, R. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada, 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-171-80.

2. FISHER, R. Učíme děti myslet a učit se. Praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, 2004. ISBN 978-80-262-0043-7.

3. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha: Portál, 2004. ISBN 978-80-7367-628-5.

4. KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. Vyd. 2. Praha: Grada. 2009, 200 s. ISBN 978-80-247-2834-6.

5. KOSÍKOVÁ, V. Psychologie ve vzdělávání a její psychodidaktické aspekty. Praha: Grada. 2011. 272 s. ISBN 978-80-247-2433-1.

6. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 152 s. ISBN 978-80-244-3310-3.