Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák trpí stresem z hodnocení špatnými známkami.
• Žák citlivě vnímá vlastní neúspěch.

Popis opatření

V čem spočívá

Aby bylo hodnocení žáků efektivní, mělo by být objektivní. Ohodnotit žáka tak, aby si byl vědom, v čem spočívají jeho nedostatky, co ještě musí udělat, aby dosáhl lepších výsledků, a přitom ho neponížit a nedemotivovat, to považujeme za opravdové umění vyzrálé kantorské osobnosti.

Pravidla hodnocení žáků jsou zpracována ve školském zákoně. Rozšířené formy hodnocení zachycují řadu aspektů, které s dosahováním znalostí, dovedností a kompetencí souvisí a které lze jen těžko hodnotit známkou.

Čemu pomáhá

• Vhodným a citlivým hodnocením pomáháme stavět pozitivní vztah k učení.
• Navozujeme optimální a rovnocenné podmínky pro vzdělávání a školní úspěšnost – reflektuje na možnosti žáka, které vychází z jeho speciálních vzdělávacích potřeb (SVP).
• Podporujeme osobnostní rozvoj žáka (motivační a aktivizační faktor rozvíjí sebeúctu, identitu).
• Umožňujeme popsat sociální aspekty vzdělávání (přijetí žáka kolektivem, jak se zapojuje atd.).
• Pomáháme žákovi vyrovnávat se s vlastní odlišností a případně si utvořit kompenzační strategie.
• Umožňujeme porozumět chybám a nedostatkům a rozvíjet práci s chybou (náhled na výkon).
• Motivujeme k lepším výkonům, k učení (náhled na slabší stránky a návod, na čem zapracovat).
• Spoluutváříme pozici žáka ve třídě, potažmo i ve společnosti – pomáháme eliminovat sociální znevýhodnění žáka s SVP (přijetí žáka kolektivem a příznivé klima ve třídě).
• Umožňujeme spolužákům naučit se zohledňovat nároky k ostatním, oceňovat úsilí a výsledky jejich práce.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při hodnocení žáků se sluchovým postižením musí být brány v potaz vzdělávací obtíže těchto žáků a při vytváření jejich hodnocení se používají takové metody, které žáku umožní podat co nejlepší výkon. Hodnotí se podle konkrétních cílů daných v individuálním vzdělávacím plánu každého žáka se sluchovým postižením.

Slovní hodnocení – slovní hodnocení popisuje úroveň vzdělání žáka, které dosáhl ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů ŠVP, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k jeho věku. Vyhláška č. 48/2005 Sb. udává, co by slovní hodnocení mělo zahrnovat.

Je více motivující, zabývá se i hůře měřitelnými kvalitami žáka. Nutí učitele zabývat se podrobněji žáky. Rodiče mají přesnější představu o dění ve škole, o postavení žáka zde i o tom, co v daném předmětu žák zvládl a v jaké kvalitě, včetně nedostatků, chyb a jejich příčin. Popsané závěry se lépe ověřují. Učí žáka pracovat se zpětnou vazbou, spoluzodpovědnosti za výsledky. Nedochází ke „škatulkování“ dítěte.

Kriteriální hodnocení – hodnocení dle předem daných hledisek. Kritéria, která např. shrnují celkové hodnocení z určitého předmětu, si pedagog stanoví sám (např. domácí příprava, aktivita v hodině, pokroky ve znalostech apod.). Lze stanovit kritéria i na užší celky – osvojení jistých dovedností či znalostí. Některá kritéria se hodnotí slovně, jiná známkou, body atd. Vychází z dosažené kvality vzdělání a ze skutečnosti, že každý žák má jiné předpoklady pro dosahování různých vzdělávacích cílů. Daná kritéria je však nutno zmapovat a začlenit do výuky – připravit výuku a úkoly tak, abychom vysledovali námi nastavená kritéria. Vyžaduje pestrost výuky, využívání mnoha stylů výuky a různých forem zadávaných úkolů.

Kvantitativní hodnocení – známkou. Pokud špatných známek přibývá, žáci se konfrontují čím dál více s vlastním negativním hodnocením, které ale ve formě známky nevypovídá, kromě neúspěchu, vlastně o ničem. Klasifikace postupně pro žáka ztrácí svůj smysl. Stává se nedostatečnou odpovědí na žákovu práci. Žáci neznají vlastní hodnotu, smysl učení a vzdělání. Jejich snaha nepramení z vnitřního popudu něčeho dosáhnout, protože jsou od začátku směrováni k vnější odměně nebo se potýkají s tlakem ze strany učitelů a rodičů.

Kombinace hodnocení známkou a slovního hodnocení – umožňuje reflektovat na požadavky individuálního přístupu k žákovi. Tento způsob hodnocení je vhodné použít také v situacích, kdy žák není příliš úspěšný. Podpoří to motivaci k další práci a výstižně popíše, jaké chyby či nedostatku se dopouští a jak se dalších podobných vyvarovat.

Kvalitativní hodnocení, slovní hodnocení – zpětná vazba by měla být podstatou i slovního hodnocení. Slovní hodnocení je umožněno školským zákonem a stojí za zdůraznění, že ze zákona se mu dostalo již rovnocenného postavení. Avšak převádění jednoho způsobu hodnocení na druhý při přestupu na jinou školu, které zákon ukládá, je někdy problematické.

Hodnocení zobrazováním – ke známce je přiřazen symbol, na kterém se třídní kolektiv společně s třídním učitelem nebo vyučujícím daného předmětu domluví na některé z třídnických hodin.

Nonverbální hodnocení – není samostatnou formou hodnocení. Učitelův hlas, jeho mimika, používaná gesta a kontakt jsou stejně jednoznačné formy hodnocení jako slovo nebo písmo. Žáci si na učitelovy projevy rychle zvyknou a dovedou na ně reagovat. Mnohdy mají větší váhu než dlouhé upozorňování na klady nebo na nedostatky v žákových projevech.

Autentické hodnocení – jde o zjišťování znalostí a dovedností v situacích blížících se reálným. Zaměřuje se na úkoly důležité pro praktický život.

Hodnocení portfolia – jedná se o uspořádaný soubor prací žáka shromážděných za určitou dobu výuky, který poskytuje rozmanité informace o jeho zkušenostech a pracovních výsledcích. Portfolio je jeden z nástrojů sebehodnocení. Když se má dítě posunovat v učení, musí vědět, kdy a kde dělá chyby. Co má odstranit, aby mohlo jít dál. A právě tuto možnost mu portfolio dává. Neustále má před očima svůj vývoj. Může hledat vlastní chyby, opravovat je, mluvit o své práci s učitelem i s rodiči.

Individualizované hodnocení – při individualizovaném hodnocení je prioritní osoba hodnoceného žáka, jeho výchozí situace, okolnosti, které s největší pravděpodobností ovlivňují jeho výkon či výsledek, který je právě předmětem našeho hodnocení. Celkově tedy zohledňuje vývoj schopností žáka, poměřuje předchozí výkony se současnými.

Objektivizované hodnocení – užívá se, když učitelé potřebují získat zpětnou vazbu o výsledcích hodnocení v rozsáhlých statistických souborech, v určitých třídách, v určitém čase. Typickou situací jsou různé čtvrtletní, pololetní a závěrečné práce, podle kterých zjišťujeme stupeň dosažených znalostí a jejich následné užití.

Doporučované formy hodnocení pro vzdělávání žáků s SVP – širší slovní hodnocení, kombinace více forem hodnocení. Kombinace hodnocení nám umožňuje reflektovat na požadavky individuálního přístupu k žákovi. Zahrnuje takové formy hodnocení, které obsáhnou komplexně průběh vzdělávání žáka v souvislosti s jeho SVP. Lze aplikovat prvky hodnocení individualizovaného (hodnotí vývoj výkonů žáka), formativního (poskytující zpětnou vazbu žákovi i učiteli), slovního (výstižný popis), ale i klasifikačního. Dále se využívá vzájemného hodnocení žáků, vlastního hodnocení žáků (sebehodnocení), bodového hodnocení, odměn (např. za snahu – využívání různých symbolů, tiskátek, obrázků, samolepek), uvedení počtu chyb (např. 5/11 – jasně udává míru zvládnutí daného úkolu a nevyvolává tolik stres).

Na co klást důraz

• Zvýšené riziko školní neúspěšnosti – silnější motivace, prevence proti ztrátě motivace.
• Specifika možností pro plnění zadaných úkolů žáka – nemožnost plnit daný úkol tak jako ostatní – vyšší unavitelnost, omezení v pohybu, narušená grafomotorika, pomalejší pracovní tempo, poruchy pozornosti, využívání názorných pomůcek při práci.
• Sociální znevýhodnění integrovaného v kolektivu – náročnější budování pozice (vyzdvižením pozitivních a silných stránek žáka upevňujeme jeho místo v kolektivu).
• Neadekvátní hodnocení známkami – tzv. „motivační jedničky“.
• Neochota nebo nezkušenost pedagogů se zaváděním jiných forem hodnocení.

rizika

• Žák si nepřeje být hodnocen jiným způsobem, nechce být vyčleňován.
• Žák trpí stresem z hodnocení špatnými známkami.
• Nepochopení jiného hodnocení žáka kolektivem (pocit, že je neoprávněně privilegován).
• Časově a strategicky náročnější příprava výuky, koncepčně cílených zkoušek a úkolů.
• Nezkušenost učitelů s jinými formami hodnocení, nejistota, jak postupovat, nedostatečné kompetence nebo neochota podrobněji se zamyslet nad jednotlivými aspekty kompetence (analýza postupu práce, styl učení, uvažování žáka) a nad formulacemi hodnocení.
• Nedostatečná motivace pedagogů měnit zajetý způsob výuky a hodnocení – ať už z důvodů osobních, či pro nedostatečnou podporu a ocenění náročnější práce pedagogů.
• Nepřijetí jiného hodnocení ze strany rodičů, snaha o stejné hodnocení i jejich dítěte (pocit vyčleňování žáka z kolektivu).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Do této skupiny se zahrnují žáci s jednostrannou hluchotou či lehkým sluchovým postižením. Při hodnocení tolerujeme nedostatečnou fonematickou diferenciaci zejména při poslechových cvičeních v cizím jazyce. U žáků s jednostrannou hluchotou musíme při hodnocení výkonů také zohlednit nedostatečné směrové slyšení.

Stupeň 2

Do této skupiny lze řadit žáky s lehkým či středně těžkým sluchovým postižením. Žák má zpravidla vypracován IVP, kde vylučujeme zejména klasifikaci poslechových cvičení v cizím jazyce. Lze využít pouze např. kombinaci hodnocení známkami se slovním hodnocením, příp. širší hodnocení v klíčových předmětech či oblastech nejvíce ovlivněných nedostatečnou sluchovou diferenciací.

Stupeň 3

Žáci se středně těžkým sluchovým postižením a výraznou úpravou přístupu i hodnocení. Doporučeno slovní hodnocení v předmětech ČJ, cizí jazyk, případně v naukových předmětech.

Stupeň 4

Žáci s těžkým sluchovým postižením, výraznou úpravou přístupu i hodnocení a případně i obsahovou úpravou IVP. Doporučeno slovní hodnocení v předmětech ČJ, cizí jazyk, v naukových předmětech.

Stupeň 5

Žáci s těžkým sluchovým postižením a souběžným postižením více vadami a výraznou úpravou přístupu i hodnocení a obsahovou úpravou IVP. Doporučeno slovní hodnocení ve všech předmětech, případně i motivační hodnocení.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

١. ČAPEK, R. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada, 2008. 160 s. ISBN 978-80-
-247-171-80.

2. HOUŠKA, T. Slovní a kriteriální hodnocení – příležitost i pro učitele. [online]. Dostupné na: http://mojeskola.net/slovni-a-kriterialni-hodnoceni-prilezitost-i-pro-ucitele.

3. Informace k hodnocení výsledků vzdělávání žáků. Dostupné na: http://www.msmt.cz/vzdelavani/informace-k-vyplnovani-vysvedceni-na-zakladnich-skolach-od.

4. KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. Havlíčkův Brod: Grada, 2007.

5. KOŠŤÁKOVÁ, H.; MIKOVÁ, Š.; STANG, J. Školní hodnocení žáků a studentů: se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-736-731-47.

6. SCHIMUNEK, F. P. Slovní hodnocení žáků. Praha: Portál, 1995. 54 s. ISBN 808-52-
-829-17.

7. TOMANOVÁ, M. Klasické známky nebo slovní hodnocení. [online] Dostupné na: http://jdemedoskoly.cz/zs1stupen/temata/jakfungujezs/slovnihodnoceni. Asp.

8. Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, v platném znění.

9. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění.

10. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání (školský zákon), § 16, v platném znění.