Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má obtíže v oblasti sluchového vnímání a v oblasti komunikace.

Popis opatření

V čem spočívá

• Nejčastější kompenzační pomůcky, se kterými se učitel může setkat, jsou sluchadla a kochleární implantát. Méně často se může setkat i se sluchadlem pro kostní vedení, kterým je zvuk veden pomocí vibrací, a také se zesilovacím přístrojem pro zvýšení komfortu slyšení žáka s jeho kompenzační pomůckou v akusticky nepříznivém prostředí (FM systémy pro sluchadla i pro kochleární implantáty, indukční smyčky).
• Náklady na pořízení kompenzačních pomůcek nesou vždy rodiče, kromě zesilovacích FM systémů a indukčních smyček, viz níže v textu.
• Reedukační pomůcky nejsou konkrétně specifikovány – ve většině případů se jedná o didaktické nebo speciálnědidaktické pomůcky, které pedagog užívá specifickým způsobem k reedukaci sluchu („učí žáka využívat efektivně sluch“), viz PO „Didaktické pomůcky“, viz PO „Speciální didaktické pomůcky“.

Čemu pomáhá

• Pokud užívá žák se sluchovým postižením některou z kompenzačních pomůcek, neznamená to, že jeho handicap zmizel. Konkrétní pomůcka pouze umožní dítěti lépe slyšet (ne každá a ne vždy), bez další práce, bez využití vhodných reedukačních pomůcek, ale nezajistí okamžité porozumění řeči, schopnost mluvenou řeč užívat přiměřeně svému věku a orientaci dítěte ve složitých sociálních vztazích, které jsou na komunikaci založené.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

• Sluchadla jsou pomůcky, jejichž efekt pro rozvoj mluvené řeči závisí ve značné míře na vhodně zvoleném typu sluchadla a zejména na jejich naprosto individuálním nastavení dle potřeb konkrétního dítěte. Dopad kompenzace sluchadly není okamžitý jako např. u kompenzace zrakové vady brýlemi. Po nasazení brýlí člověk ihned vidí lépe, ostřeji, nemusí se však teprve učit poznávat předměty, které právě s brýlemi lépe vidí. Sluchadla dítěti umožní zaslechnout zvuky okolního světa – rodiče potom musí dítě naučit zvuků si všímat, otáčet se za nimi, poznávat zdroj zvuku a pamatovat si, co který zvuk znamená. Teprve mnohem později může dítě začít rozumět zvukům mluvené řeči a ještě později napodobuje jednoduchá slova. Kompenzace sluchu tedy „postaví“ dítě na startovní čáru vývoje řeči, bez ohledu na fyzický věk je toto dítě sluchově a řečově na úrovni právě narozeného dítěte (pozn.: ale s handicapem i v  porovnání s dítětem slyšícím – slyšící dítě už před narozením slyší zvuky různé kvality, reaguje na melodii a rytmus mateřského jazyka, vnímá „náladu“ hlasu své matky i okolí, „naposlouchá“ tím základy svého mateřského jazyka). Zde je na místě říci, že pokud sluchadla nemohou sluch kompenzovat plně (při těžké sluchové vadě), dítě nebude ani přes nasazená sluchadla slyšet všechny zvuky. Bez dalších kompenzačních mechanismů nebude mluvené řeči zcela rozumět (v závislosti na typu vady nebude dítě slyšet některé hlásky).
• Kochleární implantát sice technicky dovolí dítěti slyšet ihned po jeho „oživení“, pokud však dítě před implantací neslyšelo ani se sluchadly téměř žádné zvuky, nemá dostatečnou zkušenost se „zaslechnutím“ zvuku, ani s přiřazením zvuku k jeho zdroji a chová se dále jako neslyšící. Teprve po pochopení vztahu mezi zaslechnutým a významem zaslechnutého se začne rychle rozvíjet zájem o svět zvuků, sluchová pozornost i paměť a začíná se vytvářet paměťová banka zvuků (obecných zvuků okolního světa, významových zvuků – mezistupeň mezi zvukem okolního světa a zvukem slova jako symbolu, zvuků řeči). V průběhu prvního roku od implantace dojíždí dítě s rodičem na tzv. nastavování, tj. „dolaďování slyšení“ různě vysokých a hlasitých tónů, a tím zlepšování porozumění zejména mluvené řeči. V tomto období je role rodičů i pedagogů jako průvodců světem zvuků (ve smyslu jejich detekce, identifikace, diskriminace) naprosto nenahraditelná. Vzhledem k tomu, že ke kochleárním implantacím dochází i v průběhu docházky do mateřské školy, zapojuje se do této primární péče o rozvoj sluchu i učitel.

  V případě kochleární implantace v době školní docházky se bude (nejspíše) jednat o operaci po ohluchnutí. Reedukace sluchu a řeči bude probíhat odlišným způsobem, protože žák už má zkušenost se světem zvuků, má vytvořenou řeč ve smyslu jazykového systému a jeho užívání. Protože slyšení s kochleárním implantátem je odlišné od slyšení uchem, bude se muset tento žák naučit rozumět slovům a větám, které najednou znějí jinak, než si pamatuje. Kochleární implantát má dvě části – viditelnou, snímatelnou (řečový procesor), a voperovanou v kosti za uchem (vlastní tělo implantátu). Vnější část drží na hlavě pomocí magnetu, který se přichytí ke druhému pólu na těle implantátu.

• Sluchadlo BAHA je sluchadlo zakotvené do kosti. Zvuk, který přichází do zvukového procesoru, je přenášen přímo do kosti a kostním vedením do vnitřního ucha. Toto sluchadlo nosí děti v čelence (softband), dospělým je voperován titanový šroub do kosti v blízkosti ucha. Na tento šroubek se nasadí sluchadlo. Zvuk je přenášen ze sluchadla přes šroub přímo do kosti.
• Přenosná bezdrátová zařízení jsou zařízení, která dávají osobám se sluchovou ztrátou možnost lépe slyšet a porozumět řeči, když se ocitnou v hlučném prostředí se špatnou akustikou. Dokážou totiž přivést zvuk přímo do sluchadla (FM systém Widexscola) nebo do kochleárního implantátu uživatele (FM systém Phonak) – žák je tak méně rušen hluky, šumy a komunikací ve třídě. Část zařízení si připíná žák ke své kompenzační pomůcce, druhou část nosí u sebe např. učitel.
• Indukční smyčka je elektronické zařízení, které se užívá v prostředí s vnějšími rušivými zvuky a ozvěnami, nebo když člověk potřebuje slyšet vzdálené nebo zkreslené zvuky a porozumět jim. Prostory vybavené indukčním smyčkovým zesilovacím systémem (divadelní a koncertní sály, kinosály) jsou označené mezinárodně přijatým grafickým symbolem. Indukční smyčkou lze vybavit prostory různých velikostí i tvarů, tedy i školy, třídy.

Na co klást důraz

• Při nástupu žáka do školy nebo při změně zdravotního stavu a doporučení k užívání kompenzační pomůcky je vhodné zajistit zácvik v ovládání (zapnutí, vypnutí, výměna baterií, co u pomůcky znamená signalizace světelná nebo zvuková, nasazení a sejmutí pomůcky, zobrazení stavu vnější části kochleárního implantátu – řečového procesoru na dálkovém ovladači, co dělat v krizové situaci – styk přístroje s vodou). Zácvik zajistí rodič nebo pracovník poradenského zařízení, dle okolností. Je vhodné přiměřeným způsobem kompenzační pomůcku ukázat i spolužákům a zvolit jednoduchý příměr její funkce (Alenka má brýle, aby lépe viděla; Pepa má sluchadlo, aby lépe slyšel.).
• Při běžných pohybových aktivitách není nutné kompenzační pomůcku sundávat z obavy z poškození. Výjimkou je plavání, sprchování (i probíhání pod ostřikovačem v letních měsících na zahradách MŠ) a prudký déšť. U kochleárních implantátů je nutné být obezřetný v případě hry dítěte na skluzavce – výboje statické elektřiny, které skluzem vznikají, mohou přístroj poškodit (stává se ojediněle; v lepším případě čeká rodiče s dítětem cesta do centra kochleárních implantací pro opětovné nahrání nastavení slyšení zvuků, tzv. mapy).
• Je dobré mít v zařízení náhradní baterie (zajistí rodiče – vědí, o jaký typ se jedná) do přístroje (sluchadla, implantát) pro případ vybití. V případě nefunkčního implantátu je dítě ZCELA NESLYŠÍCÍ, u vybitého sluchadla záleží na stupni sluchové vady u žáka. Slyšení a rozumění řeči bez pomůcky je ale i pro toto dítě obtížné a náročné, protože bez kompenzace je zvuk slyšené řeči úplně jiný, žák nemusí rozumět ani známým slovům a větám.

Zvláštní upozornění!!!: Při operaci kochleární implantace je nutné zajistit kopii zdravotní kartičky uživatele kochleárního implantátu! Při úrazu žáka je bezpodmínečně nutné informovat zasahující záchranáře o přítomnosti těla implantátu v hlavě dítěte (pokud viditelná vnější část implantátu spadla, nebude tuto informaci lékař mít). Při nutném zobrazovacím vyšetření (rentgen, magnetická rezonance) by mohlo v důsledku tohoto vyšetření dojít k poškození implantátu nebo zdraví dítěte.

rizika

• Doporučení ke kompenzaci jsou zcela v kompetenci odborného lékaře. To, zda je žák má nebo nemá, škola nemůže ovlivnit. Škola by však měla sledovat, zda žák doporučenou pomůcku nosí, a její užívání vyžadovat.
• Výjimkou jsou zesilovací systémy, které nemusí doporučit přímo lékař, ty totiž „jen“ zesilují efekt té pomůcky, kterou už žák má. O jejich možném efektu může škola rodiče informovat, zdůraznit jejich přínos pro slyšení žáka při výuce a motivovat je k jejich pořízení (nebo zapůjčení – některá SPC).

Ilustrační příklad

Dívenka se sluchadly na obou uších, v 1. ročníku běžné základní školy, individuální integrace. Ve třídě, kde byli vzděláváni žáci dvou postupných ročníků, dívenka hůře rozlišovala, kdy mluví paní učitelka. SPC zapůjčilo k vyzkoušení zesilovací systém, rodiče zajistili výrobu součástky, která se nasadila na sluchadlo dívenky. Paní učitelka nosí na krku vysílačku. Hlas p. učitelky se přenáší přímo do sluchadla dívenky, a zlepšuje tak značně její porozumění i orientaci v průběhu výuky.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupně 1–3

MŠ, ZŠ, SŠ: Bez nároku na finanční prostředky.

Stupně 4–5

MŠ, ZŠ, SŠ: Ve zvláštních případech, na doporučení ŠPZ, může škola pořídit pro žáky ve stupni podpory 4, 5 zesilovací přístroje – bez individuální koncovky, která se vyrábí přímo na míru konkrétnímu žákovi, jeho osobní kompenzační pomůcce a zamýšlenému využití (lépe pak budou rozumět výkladu učitele v nepříznivém akustickém prostředí). Základní část přístroje může mít škola (škola zřízená pro žáky se sluchovým postižením nebo ta, jejíž součástí je SPC, které bude tuto pomůcku nabízet k zápůjčce) trvale ve svém majetku. V tom případě je nutná finanční podpora při pořízení tohoto zařízení. Další možností podpory žáka je nabídka využívání poslechu s jeho kompenzační pomůckou přes tzv. indukční smyčku – pokud ve škole není instalována nebo je třeba ji seřídit, je nutné počítat s finančními nároky na zajištění provozu.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KOLEKTIV AUTORŮ. Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha: FRPSP, 2009. ISBN 978-80-86792-23-1.

2. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 142 s. ISBN 978-80-244-3310-3.

3. Kochleární implantace. Slyším, mluvím… učím se… [DVD]. Cittadella, 2009.