Dětská obrna je infekční onemocnění, které postihovalo nejčastěji děti v předškolním věku a zanechávalo trvalé a často velmi těžké následky. U nás se od roku 1958 nevyskytuje (očkování – Sabinova vakcína).

Mozkové záněty (encephalitis) – jsou nejčastěji vyvolány mikrobiálními činiteli, po odeznění nemoci se příznaky většinou ztrácejí, ale někdy může onemocnění zanechat následky v oblasti pohybu.

Mozkové nádory (tumor cerebri) – po operaci mohou přetrvávat následky v pohybové oblasti, afázie (částečná nebo úplná ztráta nabyté schopnosti řeči), epilepsie.

Traumatické obrny vznikají po úrazu a poranění hlavy. Může se jednat o parézy – částečná ztráta hybnosti části těla, nebo o plegie – úplná ztráta hybnosti určité části těla po úrazu páteře a přerušení míchy.

Rozštěp páteře (spina bifida) vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu, nejčastěji v bederní oblasti. Nejméně závažnou poruchou tohoto typu je meningokéla, kde se ve vývoji neuzavře páteřní kanál a ve vzniklém defektu se nachází vak tvořený míšními obaly obsahující mozkomíšní mok. Kožní kryt často nebývá plnohodnotný, při porodu se nezřídka naruší a může se přidružit infekce, které někdy tyto děti podléhají. Proto se brzy provádí neurochirurgický zákrok, při němž se vak odstraňuje za úzkostlivého šetření nervové tkáně. Asi u jedné čtvrtiny dětí s tímto postižením se později vyvine hydrocephalus, proto je u těchto dětí nutná dlouhodobá neurologická péče. Pokud do vaku proniká spolu s míšními obaly i mícha nebo míšní nervy, jedná se o těžší stupeň této vady – tzv. meningomyelokélu. Mícha a míšní kořeny jsou v místě malformace fixovány nebo stlačeny, čímž vznikají různé poruchy funkce míchy (Šourek, 1989).

Nejtěžší stupeň této malformace – myelokéla – vzniká, jestliže se v průběhu vývoje základ pro míchu vůbec neoddělil od povrchového ektodermu a kožní kryt se neuzavřel. Vývoj postižené míchy není dokončen a zpravidla tu bývají závažné poruchy její funkce.

Je samozřejmé, že u případů, kde je zúčastněna i mícha, jsou příznaky mnohem těžší a četnější. Tyto děti mají ve většině případů poruchy funkce svěračů, projevující se inkontinencí moči i stolice. Časté bývají i poruchy hybnosti, především na dolních končetinách, které bývají postiženy chabou parézou nebo plegií. Dítě je drží nehybně, zpravidla zevně vytočené v kyčlích. Dolní končetiny jsou špatně prokrvené, často necitlivé (Kraus, Šandera, 1975).

Degenerativní onemocnění mozku a míchy se projevují až v průběhu života (jsou naštěstí méně častými diagnózami), nervová vlákna i dráhy postihuje proces rozpadu a zániku nervových buněk (např. mozečková heredoataxie, roztroušená skleróza, mozkomíšní Friedreichova heredoataxie).

Další skupinu tělesných postižení tvoří deformace a malformace. Jedná se o vrozené nebo získané vady, které se vyznačují nesprávným tvarem některé části těla.