Všechny typy onkologických onemocnění, včetně dětských, mají tradiční průběh – buňky se vymknou kontrole, rozrostou se do abnormálních velikostí a tvarů, ignorují své normální hranice v těle, ničí okolní buňky a mohou se neomezeně rozšiřovat (metastázovat) do dalších orgánů a tkání.

Leukémie je onkologické onemocnění krve a je nejčastějším typem dětského onkologického onemocnění. Abnormální buňky, tzv. rakovinné buňky, se vymknou kontrole. Rakovinné buňky nejsou schopny fungovat stejně jako ostatní bílé krvinky, tedy být součástí imunitního systému organismu. Jejich množství se však neustále zvyšuje.

Nádory mozku jsou druhým nejčastějším typem onkologického onemocnění u dětí. Existuje mnoho druhů, které se mohou lišit ve způsobu růstu, vlivu na organismus a reakci na léčbu.

Nádory lymfatické tkáně. Mezi lymfatické tkáně patří i mízní uzliny a další orgány, které se podílí na krvetvorbě a jsou součástí imunitního systému. Pokud se zhoubný nádor objeví v jedné části lymfatické tkáně, často se rozšíří do ostatních tkání dříve, než je rakovina vůbec rozpoznána.

Neuroblastom je nádor nervové tkáně sympatiku. Je to nejčastější typ rakoviny nezasahující mozek u dětí. Tento typ rakoviny se obvykle projevuje nejprve v nadledvinách, malých žlázách na vrchu ledvin. Může se však objevit také v hrudi, v nervové tkáni blízko krční páteře nebo v míše.

Rabdomyosarkom je nejčastějším typem nádoru jemných tkání u dětí, který může vznikat ve svalech, tuku, vláknité tkáni, cévách, šlachách, pojivové tkáni nebo v podpůrných tkáních těla.

Kostní nádory (osteosarkom a Ewingův sarkom) jsou nejčastějšími zhoubnými postiženími kostní tkáně u dětí. Častější z nich, osteosarkom, obvykle postihuje kost stehenní a holenní (v blízkosti kolene); Ewingův sarkom může postihnout kost pánevní, stehenní, pažní nebo žebra.

Wilmův tumor je nejčastější formou nádorového onemocnění ledvin v dětském věku.

LÉČBA A JEJÍ NÁSLEDKY

U dětí s lokalizovanými nádory, které se nerozšířily do dalších částí těla, je chirurgie způsobem, jak efektivně nádor odstranit. Obvykle je využívána v kombinaci s chemoterapií a/nebo ozařováním. U dětí s lymfomy nebo leukémií je chirurgie pouze okrajovým řešením.

Chemoterapie je základním typem léčby dětského onkologického onemocnění. Léky vpravené do krevního oběhu ničí nádorové buňky v těch částech těla, které jsou nemocí zasaženy. Délka chemoterapie a druh podávaných léků závisí na typu onemocnění a reakci dítěte na léčbu.

Radiační léčba je využívána u nádorů mozku a také některých pevných nádorů. Dítě podstupující ozařování je vystavováno paprskům o vysoké energii, které ničí rakovinné buňky. Mnoho typů dětské rakoviny je léčeno tímto způsobem, v kombinaci s chemoterapií nebo chirurgickým zákrokem.

Transplantace kostní dřeně je využívána při léčbě komplikovaných případů leukémie. Dárcem kostní dřeně se může stát sourozenec nebo registrovaný dárce, jehož tkáň se shoduje s tkání příjemce. Součástí transplantace kostní dřeně je i chemoterapie nebo ozařování, které samotné transplantaci předcházejí s cílem zničit leukemické nebo nádorové buňky v těle pacienta.

Způsoby léčby uvedené výše s sebou nesou riziko krátkodobých i dlouhodobých vedlejších účinků.

Krátkodobé vedlejší účinky:

• nevolnost;
• zvracení;
• ztráta vlasů;
• únava;
• chudokrevnost;
• abnormální krvácivost;
• zvýšené riziko infekce;
• poškození ledvin/jater;
• nepravidelnost menstruačního cyklu;
• problémy se srdcem a pletí.

Dlouhodobé vedlejší účinky:

• specifické poruchy učení;
• amputace končetin;
• jizvy;
• ztráta pohyblivosti;
• záchvaty;
• omezení růstu;
• ztráta sluchu;
• šedý zákal nebo jiné postižení zraku;
• psychické problémy;
• výrazně zvýšená unavitelnost.

Pro většinu žáků návrat do normálního života znamená také návrat do „kmenové školy“. Onkologické onemocnění, vedlejší účinky chirurgie nebo další léčby mohou mít za následek nejen změnu vzhledu, ale také odlišné fungování mozku a organismu žáka, případně obtíže v komunikaci, a tak může být nezbytná profesionální pomoc a úprava vzdělávacího procesu.