Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.

Rozeznáváme celou řadu různých epilepsií lišících se vznikem, trváním i průběhem záchvatů.

Parciální neboli částečné, lokalizované se dále rozdělují podle toho, zda je doprovází změna vědomí, či nikoliv. Jednoduché parciální záchvaty změnou vědomí doprovázeny nejsou. Projevují se motorickými (pohybovými), somatosenzorickými (smyslovými), vegetativními (týkající se vnitřních orgánů) nebo psychickými příznaky. Motorické záchvaty provázejí záškuby, křeče až přechodná obrna postižených svalových skupin. Senzitivní ataky se projevují záchvatovitými pocity brnění či mravenčení postižených částí těla. Senzorické záchvaty jsou velmi variabilní a jejich příznaky se odvíjejí od polohy ohniska, epileptického ložiska.

Přítomnost ohniska v části mozku, která má na starosti zrakové vjemy, podmiňuje záchvatovité vize záblesků či poruchy periferního vidění, výpadky zrakového pole až slepotu.

Lokalizace ohniska v jiném místě může vést k sluchovým nebo čichovým halucinacím, chuťovým vjemům, závratím, pocitům rotace, záchvatům silně emotivního nebo až psychotického chování. Parciálnímu typu záchvatu většinou předchází tzv. aura. Aura bývá prožívána s individuálními rozdíly, ale na jejím základě nemocný pozná blížící se záchvat.

Děti (žáci) mají vždy v souvislosti s proběhlým záchvatem amnézii, nepamatují si jej. Většinou se jedná jen o sekundy až minuty, málokdy se objevuje delší trvání. V průběhu záchvatu nereagují adekvátně na podněty z okolí.

Opět se objevuje závislost průběhu záchvatu na lokalizaci epileptického ohniska. Typickými projevy jsou automatické pohyby jako mlaskání, polykání i složitější úkony. Tělesné projevy mohou být doprovázeny i emocemi, smíchem, strachem až agresivním chováním. Jindy se objevují nezvyklé až bizarní pohybové úkony, jež připomínají například plavání nebo jízdu na kole.

Generalizované epileptické záchvaty jsou již od počátku provázeny poruchou vědomí a oboustrannými pohybovými projevy.

Dle pohybových projevů se dělí na tonické, klonické, tonicko-klonické, atonické a absence.

Tonické záchvaty jsou charakterizovány rozlehlou svalovou kontrakcí, křečí. K primárně postiženým skupinám svalů patří svalstvo trupu, stehen a paží. Křeče mohou být doprovázeny i dechovými pauzami. Vše zpravidla odeznívá během desítek vteřin.

Klonické záchvaty se přesněji nazývají myoklonické, kde myoklonus znamená svalový záškub. Tyto záškuby jsou mimovolní.

Nejčastější formou generalizovaných epileptických záchvatů jsou tonicko-klonické. Období několika hodin až dnů před vznikem záchvatu se nazývá prodromální stadium. Jedná se o bolesti hlavy, změny nálady, nervozitu, přecitlivělost, vznětlivost apod. Dále může následovat aura. Vlastní záchvat se projevuje nejdříve náhlou ztrátou vědomí a pádem, následuje tonická křeč veškerého svalstva. V počáteční fázi může křeč vyvolat silný výdech doprovázený charakteristickým výkřikem. Může následovat zástava dýchání a zmodrání obličeje. Křečí bývají postiženy i žvýkací svaly, to vede k poranění rtů a jazyka.

Postupně se rozvíjí fáze klonická. Při ní se objevují záškuby, postiženy jsou svalové skupiny na obou stranách těla ve stejnou chvíli. Intenzita záškubů se zvětšuje, jejich frekvence se snižuje. Při uvolnění svěračů močového měchýře a konečníku dochází i k pomočení. V poslední fázi odeznívají veškeré projevy křečí a záškubů a normalizuje se dýchání. Porucha vědomí přechází v hluboký spánek.

Atonické záchvaty jsou provázeny ztrátou svalového napětí, ochabnutím svalů. Může jít jen o určitou skupinu svalů, například ochabnutí svalstva šíje se projeví poklesem hlavy, nebo je postižení celkové a v tom případě dochází k náhlým pádům. Vzhledem k okamžité ztrátě vědomí a velmi rychlému začátku záchvatu hrozí velké nebezpečí úrazů. Navíc tento typ záchvatu se nejčastěji vyskytuje u dětí.

Absence je též typem epileptického záchvatu charakteristickým pro dětský věk. Trvá jen 5 až 10 vteřin. Dítě (žák) se strnule zahledí, přeruší činnost (hru, psaní, čtení…), ve které po odeznění záchvatu, aniž by si tento výpadek uvědomilo, pokračuje. V průběhu záchvatu jedinec nereaguje na oslovení. Může být přítomna změna barvy v obličeji, pokles hlavy, stočení očí směrem vzhůru. Předměty držené v ruce vypadávají na zem.

Velmi závažným stavem je tzv. status epilepticus. Tímto pojmem je označováno nakupení epileptických záchvatů. Jednotlivé záchvaty trvají 2 až 3 minuty, navzájem na sebe navazují bez přechodného návratu vědomí. To celé trvá déle než 30 minut. Jde o velmi závažný, život ohrožující stav. Vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci. Status epilepticus může vzniknout jako první projev epileptického onemocnění, častěji se však objevuje až v jeho průběhu, kdy nejvýznamnějším vyvolávajícím činitelem je vynechání léčby.

Typ epilepsie a četnost záchvatů se může měnit s věkem dítěte.

Epileptické onemocnění často vzniká v dětství, tedy v době důležité pro osvojování sociálních dovedností a schopností, a může tyto oblasti života velmi negativně ovlivnit. Značná část nemocných dětí také mívá problémy se čtením, hláskováním, pochopením čteného, s matematikou, často trpí poruchami učení.

Samotný fakt nepředvídatelnosti záchvatů a sociální stigmatizace jsou významnými faktory v utváření sebepojetí dětí a žáků. Velmi časté jsou nadměrné obavy ze záchvatů v nejbližším okolí nemocného (rodiče, partneři), a z toho vyplývající hyperprotektivita, nesamostatnost, osvojení závislého životního stylu, nevyzrálost osobnosti, nízká sebedůvěra a sebepodceňování. Nezanedbatelné je také riziko nepřijetí okolím (nejen spolužáky ve třídě, ale i jejich rodiči a nezřídka i pedagogy ve školách).

Léčba (antiepileptika) s sebou nese vedlejší účinky (ospalost, únavu, poruchy rovnováhy, pozornosti, paměti), je třeba dodržovat denní režim a využívat ve zvýšené míře spolupráce s rodinou.

K dětem s epilepsií by mělo být přistupováno stejně jako k jejich spolužákům; učitel musí pouze respektovat jejich specifické potřeby (např. fyzická aktivita – učitel by měl být od rodičů informován o nevhodných aktivitách, aby se předešlo faktorům vyvolávajícím záchvat).

Rodiče by měli poskytnout následující informace:

• Medikace antiepileptiky (čas, množství a způsob podávání).
• Kdy obvykle dochází k záchvatu, o který typ se jedná.
• Jak záchvat obvykle vypadá.
• Kdy je poskytována první pomoc.