Je zřejmé, že samotné postižení nebo onemocnění vyjádřené diagnózou ještě nic neříká o tom, jakou podporu bude žák ve škole potřebovat.

ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD

Chlapec, po úrazu zcela imobilní, na elektrickém vozíku, inkontinentní (jednoznačně zařazený do kategorie těžké tělesné postižení – má průkaz ZTPP), má nadprůměrný intelekt, v oblasti jemné motoriky je téměř bez problémů, má podporující rodinu, a tak zvládá výuku v celém rozsahu bez problémů, pouze s pomůckami k podpoře mobility.

Jiný chlapec, s diagnózou hemiparetická forma DMO, chodí nestabilní chůzí, v terénu o berlích (jedná se tedy o středně těžké tělesné postižení – má průkaz TP), ale má podprůměrný intelekt, poruchy pozornosti, paměti a dílčích funkcí na neurologické bázi; ve škole se projevují masivní problémy se zvládáním učiva, bude tedy potřebovat výrazně vyšší podporu ve výuce než v oblasti mobility.

V dalším textu je popsáno 5 stupňů podpory, které jsou dány rozsahem speciálních vzdělávacích potřeb a doporučených úprav. Podpůrná opatření prvního stupně může realizovat škola sama, pro všechny ostatní stupně je již potřeba spolupráce se školským poradenským zařízením (ŠPZ), to znamená s PPP nebo SPC. Výši stupně podpory navrhuje ŠPZ na základě odborného posouzení.

Stručný popis podpory pro žáky s TP a závažným onemocněním v jednotlivých stupních.

STUPEŇ PODPORY 1

Podpůrná opatření 1. stupně realizuje škola a pedagogičtí pracovníci v rámci své běžné činnosti a bez dodatečného navýšení finančního normativu. Navrhuje je také škola z podnětů pedagogických pracovníků (či zákonných zástupců). Škola pak také informuje zákonné zástupce o navržených postupech a spolupracuje s nimi.

Východiskem pro poskytování podpůrných opatření prvního stupně je pedagogické posouzení průběhu a výsledků vzdělávání žáka ve výuce (pedagogická diagnostika): např. pozorování, rozhovor se žákem, zákonným zástupcem žáka, ostatními vyučujícími, analýza přípravy žáka, včetně analýzy dosavadního přístupu pedagogů. Podporu zajišťují jednotliví vyučující ve třídě, případně lze konzultovat s pracovníky školního poradenského pracoviště a v odůvodněných případech i s pracovníky školského poradenského zařízení. Podpora spočívá například v úpravě zasedacího pořádku, úpravě délky vyučovací jednotky, přestávek mezi hodinami, plánování a organizace využití času stráveného ve škole mimo vyučování a ve stanovení odlišných časových limitů pro práci žáka. Vhodné je využívání metod a forem výuky respektujících obecné didaktické zásady, využívání způsobů výuky adekvátních pedagogické situaci s důrazem na individuální práci se žákem a upřednostnění metod reflektujících učební styly žáka, metod aktivního učení se zaměřením na prevenci únavy a metod na podporu motivace. Úprava vzdělávacího obsahu by neměla ovlivnit úroveň školních výstupů (např. specifikování základního učiva a stěžejních dat). Intervence by měla být zaměřena na podporu školní úspěšnosti v rámci běžné výuky. Ve zvýšené míře je vhodné využívat spolupráci se spolužáky v rámci třídy a spolupráci s rodiči při přípravě na výuku.

Jako pomůcky lze využívat běžně dostupné učebnice doplněné o materiály na procvičování učiva, přehledy učiva, materiály určené k vizualizaci učiva (např. časové a číselné osy atp.).

Při vzdělávání lze využít plán pedagogické podpory.

PŘÍKLAD – KATEGORIE ŽÁKŮ, PRO KTERÉ JSOU DOPORUČOVÁNY PODPORY VE STUPNI 1:

• Žák s mírnými problémy ve vzdělávání, které jsou trvalejšího charakteru (selhávání z důvodu častějších absencí, nepříznivé situace v rodině…).
• Žák s dlouhodobějšími problémy ve vzdělávání bez ohledu na příčiny znevýhodnění, u něhož jsou uvedená podpůrná opatření (PO) efektivní.
• Žák se zdravotním znevýhodněním, jehož závažnější problémy se vzděláváním vyplývají z primárního onemocnění nebo z následků léčby (krátkodobá podpora, max. 6 měsíců).

STUPEŇ PODPORY 2

Tato opatření bude využívat především žák, u kterého opatření 1. stupně byla nedostačující. Zařazení do druhého stupně podpory navrhuje také škola z podnětů pedagogických pracovníků a na základě pedagogického posouzení průběhu a výsledků vzdělávání žáka ve výuce (pedagogická diagnostika), ale při potřebě podpory v tomto stupni je již třeba využít i diagnostiku školního poradenského pracoviště – ŠPP (pokud již žák není klientem speciálněpedagogického centra – SPC), je třeba upozornit zákonné zástupce žáka, aby kontaktovali školské poradenské zařízení – ŠPZ, které po odborném posouzení stanoví potřebu zařazení žáka do tohoto stupně podpory.

Učitel spolupracuje s kolegy, sdílí zkušenosti. Pracovníci ŠPP (psycholog nebo speciální pedagog) poskytují učiteli podporu a metodické vedení a po vřazení žáka do péče ŠPZ je možné konzultovat problematiku vzdělávání i s pracovníky příslušného školského poradenského zařízení. Podpora pedagoga spočívá ve výrazně individuálním přístupu k tomuto žákovi. Používané metody je třeba upravit s ohledem na speciální vzdělávací potřeby žáka. Např. je třeba zajistit speciálně upravenou pomůcky – např. osy do matematiky, přehledy učiva apod. Do výuky je vhodné smysluplně a pestře zakomponovat všechny druhy aktivizujících metod s ohledem na dosažení stanoveného výukového cíle. Optimální je plné zapojení žáka do společné výuky. Pedagog by měl být schopen pružně reagovat na žákovy individuální vzdělávací potřeby a dle aktuální potřeby využívat jednotlivé aktivizující metody, volit kontaktnější styl výuky, kooperativní učení a hledat nové formy za podpory vlastních vzdělávacích aktivit. V tomto stupni podpory lze využít vzdělávání s podporou tzv. plánu pedagogické podpory, v případě potřeby je možné využít i IVP (pokud bude doporučen ŠPZ). Využíváme rozšířené formy hodnocení, které nám umožňují reflektovat požadavky individuálního přístupu k žákovi. Hodnocení by mělo obsáhnout komplexně průběh vzdělávání žáka v souvislosti s jeho osobnostními vlastnostmi i projevy jeho primární diagnózy.

PŘÍKLAD – KATEGORIE ŽÁKŮ, PRO KTERÉ JSOU DOPORUČOVÁNY PODPORY VE STUPNI 2:

• Žák se zdravotním znevýhodněním, jehož závažnější problémy se vzděláváním vyplývají z primárního onemocnění nebo z následků léčby a u něhož nebyla podpůrná opatření prvního stupně efektivní.
• Žák s dlouhodobějšími a závažnějšími problémy ve vzdělávání, které vyplývají z vážného onemocnění.
• Žák s lehkým tělesným postižením (TP s mírným dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku apod.), s potřebou podpory ze strany pedagoga a tolerance tempa, s využitím běžně dostupných pomůcek při vzdělávání.
• Žák se středně těžkým tělesným postižením s menším dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku, který je vybaven pomůckami a nemá problémy se zvládáním výuky, co se týče obsahu učiva.

STUPEŇ PODPORY 3

Tato opatření bude využívat především žák, u kterého opatření stupně 1 a 2 byla nedostačující. Nezbytná je komplexní diagnostika ŠPZ. Charakter potíží žáka ve vzdělávání vyžaduje dílčí úpravy v organizaci a průběhu vzdělávání, stanovení postupu při jejich nápravě i forem nápravy a případně vytvoření individuálního vzdělávacího plánu. Rozsah těchto opatření zahrnuje zejména úpravy ve vzdělávacích podmínkách a postupech režimu školní práce a domácí přípravy. Odborná speciálněpedagogická a psychologická intervence je nutná. Provádí se dle potřeby ve škole, ve školském poradenském zařízení (ŠPZ) či v rodině žáka. Podpora je poskytována školou v užší spolupráci s ŠPZ. Při vzdělávání je nutno využívat speciálních forem, metod, postupů a respektovat možnosti žáka při hodnocení výsledků vzdělávání. Žáci jsou vzděláváni s využitím individuálního vzdělávacího plánu. Obsah učiva může být v odůvodněných případech modifikován, ale i redukován (např. vzdělávání s využitím redukce učiva v souladu s RVP ZV – LMP).

Kromě běžných výukových materiálů jsou využívány i speciální učebnice, didaktické, kompenzační a rehabilitační pomůcky. Ve vybraných případech, stanovených ŠPZ, je jejich používání obligatorní. Obvyklá je i úprava pracovního prostředí (příklad: žáci s tělesným postižením potřebují zpravidla úpravu lavice – držáky na berle, rozšířené pracovní místo, prostor pro pomůcky, např. pro počítač, upravené sedačky nebo židličky atd.). Dle potřeb žáků a posouzení ŠPZ je možné snížit počet žáků ve třídě (obecně či ve vybraných předmětech). V odůvodněných případech je indikováno využití asistenta pedagoga, dle konkrétních projevů daného zdravotního postižení obecně, nebo pouze na některé předměty (příklad: žáci s TP – hodiny tělesné výchovy, PV apod.).

Pro studenty je možné využít prodloužení délky středního a vyššího odborného vzdělávání, nejvýše však o 1 rok (i když zatím v legislativě není nikde stanoveno, jaká míra postižení nebo zdravotních obtíží je stanovena pro prodlužování o jeden rok nebo o dva roky). Kriteriální úpravy hodnocení, úpravy v přijímacích a závěrečných zkouškách (maturita, přijímací zkoušky na střední školy, závěrečné zkoušky odborných škol) jsou možné v rozsahu dle doporučení ŠPZ. Opatření jsou vždy ve stanovených intervalech vyhodnocována ve spolupráci se školským poradenským zařízením.

PŘÍKLAD – KATEGORIE ŽÁKŮ, PRO KTERÉ JSOU DOPORUČOVÁNY PODPORY VE STUPNI 3:

• Žák se středně těžkým zdravotním postižením s dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku atd., s potřebou využití pomůcek při vzdělávání a s problémy se zvládáním učiva, který potřebuje podporu asistence pedagoga na omezenou dobu (do TV, PV, psaní, při pobytech mimo školu atp.).
• Žák s těžkým stupněm tělesného postižení, které je dobře kompenzováno, nemá problémy se zvládáním výuky, co se týče obsahu učiva, ale při vzdělávání potřebuje využití finančně náročnějších pomůcek (k úpravě pracovního místa, PC s odpovídajícími programy, speciální klávesnice, myš) a omezenou podporu ze strany dalšího pedagogického pracovníka.
• Může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání (omezená docházka do školy, velmi časté absence), který má problémy se zvládáním učiva vyplývající z diagnózy (neurologické onemocnění má často dopad na funkce ovlivňující možnosti žáka při vzdělávání – deficity dílčích funkcí, často i podprůměrný intelekt).

STUPEŇ PODPORY 4

Tento stupeň podpory bude navržen žákovi, u kterého opatření stupně 1 až 3 byla nedostačující. Nezbytná je podrobná a komplexní diagnostika ŠPZ. Charakter potíží žáka ve vzdělávání vyžaduje podstatné úpravy v organizaci a průběhu vzdělávání, stanovení postupu při jejich nápravě i forem nápravy a případně vytvoření individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Odborná speciálněpedagogická a psychologická intervence ve škole vyžaduje zařazení speciálněpedagogické péče zaměřené na konkrétní potřeby vzhledem k typu postižení a jeho projevům. Běžná je průběžná intervence a monitoring pracovníky ŠPZ (již od stupně podpory 2 – liší se pouze četností).

Na této úrovni podpůrných opatření je nutné přizpůsobení obsahu, forem a metod vzdělávání vzdělávacím potřebám žáka a respektování jeho možností při hodnocení výsledků vzdělávání. Obsah učiva může být modifikován a v odůvodněných případech vzhledem k potřebám žáků i redukován (např. vzdělávání v souladu s RVP ZV – LMP, RVP ZŠS). Při vzdělávání je nutné využívat speciálních učebnic, speciálních didaktických, finančně náročnějších kompenzačních a rehabilitačních pomůcek a ve většině případů je nutná i rozsáhlejší úprava pracovního prostředí ve třídě (upravené pracovní místo).

Výuka předmětů speciálněpedagogické péče odpovídající speciálním vzdělávacím potřebám je zajišťována pedagogem s příslušnou kvalifikací (v odůvodněných případech se využívají i terapeutické metody).

U některých žáků může být nutné při podpoře komunikace ve výuce využívat náhradních forem komunikace (alternativní a augmentativní komunikace) s podporou potřebných pomůcek (komunikátory, PC, speciální klávesnice…).

Obvyklá je potřeba dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem – např. asistent pedagoga s odbornou kvalifikací odpovídající náplni jeho práce, může být využíváno snížení počtu žáků ve třídě. Vzhledem k míře (hloubce) postižení je činnost AP rozšířena o poskytování pomoci při pohybu a sebeobsluze. Obsah a průběžné vyhodnocování IVP je obligatorní součástí vzdělávání této skupiny žáků. Pro hodnocení přínosů IVP je možno zřídit pedagogická konzilia složená z pedagogů a dalších odborníků poskytujících služby (vzdělávací i další) žákovi. Pro žáky studující na SŠ je možné využít prodloužení délky středního a vyššího odborného vzdělávání, nejvýše však o 2 roky.

Kriteriální úpravy hodnocení, úpravy v přijímacích a závěrečných zkouškách (maturita, přijímací zkoušky na střední školy, závěrečné zkoušky odborných škol) jsou možné dle doporučení ŠPZ s využitím pomůcek nebo asistence.

PŘÍKLAD – KATEGORIE ŽÁKŮ, PRO KTERÉ JSOU DOPORUČOVÁNY PODPORY VE STUPNI 4:

• Žák s těžkým stupněm zdravotního postižení, které je dobře kompenzováno, ale při vzdělávání potřebuje využití finančně náročných pomůcek (k úpravě prostředí, pracovního místa, PC s odpovídajícími programy, speciální klávesnice, myš) a podporu ze strany dalšího pedagogického pracovníka.
• Žák s těžkým tělesným postižením, který má problémy se zvládáním učiva, jež vyplývají z diagnózy žáka (neurologické postižení, které má často dopad kromě motoriky i na ostatní funkce – deficity dílčích funkcí, často i podprůměrný intelekt atd.).
• Žák se středně těžkým tělesným postižením s výrazným dopadem na jemnou motoriku, s přidruženým onemocněním (např. epilepsie), který má problémy se zvládáním učiva vyplývající z diagnózy (neurologické postižení, které má často dopad kromě motoriky i na ostatní funkce – deficity dílčích funkcí, často i podprůměrný intelekt atd.).
• Žák se středně těžkým tělesným postižením kombinovaným s dalším postižením (nebo postiženími). Po omezenou dobu může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání (např. závažné onkologické, ale i jiné onemocnění v léčbě s omezením docházky do školy, případně s nutností vzdělávání ve škole mimo kolektiv ostatních žáků).

STUPEŇ PODPORY 5

Nejvyšší stupeň podpory bude přiznáván výhradně žákům s nejtěžšími stupni zdravotních postižení, často kombinovaných, vyžadujících mimořádný stupeň podpory, u kterých opatření stupně 1 až 4 jsou nedostačující a nejvyšší stupeň podpory řeší kompenzaci dílčích stránek jejich deficitu. Obligatorní je komplexní diagnostika ŠPZ. Charakter potíží žáka ve vzdělávání vyžaduje nejvyšší míru přizpůsobení organizace, obsahu, forem a metod vzdělávání vzdělávacím potřebám žáka a respektování jeho možností a omezení při hodnocení výsledků vzdělávání. Obsah učiva může být modifikován a také výrazně redukován vzhledem k možnostem žáka (např. vzdělávání v souladu s RVP ZV – LMP, RVP ZŠS díl I a II). Při vzdělávání je nezbytné využívat speciálních učebnic a dalších alternativních výukových materiálů, speciálních didaktických, finančně náročných kompenzačních a rehabilitačních pomůcek a vždy je nutná i úprava pracovního prostředí ve třídě (škole). Výuka předmětů speciálněpedagogické péče odpovídající speciálním vzdělávacím potřebám je zajišťována s využitím terapeutických metod a s podporou pomůcek pedagogem s příslušnou odbornou kvalifikací individuálně, případně ve skupině s podporou (často s podporou dalšího pedagogického pracovníka). U některých žáků je nezbytná výuka s podporou náhradních forem komunikace (alternativní a augmentativní komunikace) a využití potřebných pomůcek (komunikátory, PC, speciální klávesnice atd.). Může být nutné poskytovat individuální pedagogickou nebo speciálněpedagogickou péči i mimo vyučování v rámci školy.

Vzniká potřeba zařazení dalšího pedagogického pracovníka podílejícího se na práci se žákem po celou dobu výuky – např. asistent pedagoga s odpovídající kvalifikací – a v odůvodněných případech i druhého pedagoga ve třídě, často ve spojení se snížením počtu žáků ve třídě. V případě potřeby (z důvodu zdravotního stavu žáka a na doporučení lékaře) je možné využít i individuální výuku v domácím prostředí zajišťovanou pedagogy školy. Pro žáky je možné využít prodloužení délky středního a vyššího odborného vzdělávání, nejvýše však o 2 roky, kriteriální úpravy hodnocení, úpravy v přijímacích a závěrečných zkouškách (maturita, přijímací zkoušky na střední školy, závěrečné zkoušky odborných škol) dle doporučení ŠPZ s využitím asistence.

PŘÍKLAD – KATEGORIE ŽÁKŮ, PRO KTERÉ JSOU DOPORUČOVÁNY PODPORY VE STUPNI 5:

• Žák s nejtěžším stupněm tělesného postižení (často progresivním), s dopadem na motoriku horních i dolních končetin, oromotoriku, vizuomotoriku atd.
• Žák s těžkým tělesným postižením kombinovaným s dalším postižením (nebo postiženími).
• Žák se vzácným onemocněním s mimořádně závažnými dopady na vzdělávací potřeby.
• Po omezenou dobu může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání (např. závažné onkologické onemocnění v léčbě se zákazem docházet do školy apod.).