Rozvoj základních dovedností těchto dětí se opožďuje z několika příčin, jež se kombinují, a je obtížné posoudit, která má rozhodující vliv.

Opožďování může být způsobeno celkově pomalejším zráním CNS a někdy i přímým poškozením oblastí mozku potřebných k provádění určité dovednosti (kvůli postižení děti mívají nedostatečnou možnost nácviku dovedností při snížené hybnosti). Může se objevit i druhotné mentální opožďování dané nesprávným a výrazně opožděným vývojem motoriky již v prvním roce věku, kdy se opožďuje vertikalizace a lokomoce, a tím se omezuje a filtruje přísun podnětů, a dítě je tak vlivem poškozené motoriky podnětově deprivováno.

Školní zralost bývá vlivem více faktorů opožděna, mohou ji ovlivňovat nejrůznější faktory biologického a psychosociálního charakteru. Děti s neurologickou symptomatikou (patří sem i děti s DMO) se nevyvíjejí plynule a rovnoměrně v oblasti jednotlivých funkcí, které jsou pro zvládnutí požadavků školy potřebné, eventuálně nezbytné. Tato skutečnost souvisí s jejich základním postižením. Pokud je u dítěte školským poradenským zařízením diagnostikována školní nezralost, je navržen odklad školní docházky, a dítě i rodiče tak získávají potřebný čas, který mohou za přispění odborníků adekvátně využít.

Žáci také mohou trpět určitou deprivací při častějších pobytech v nemocnicích a lázních. Zdraví žáci se pohybují v prostoru, dotýkají se věcí a manipulují s nimi. Získávají množství informací o váze, povrchu, zvuku, tvaru, velikosti, funkci, chuti předmětů kolem sebe. Jejich analýza a syntéza umožňuje vytvářet abstrakce, poznávat předměty a dávat jim jména. Žák s tělesným postižením potřebuje více takových zkušeností. Jeho zkušenosti jsou nepřesné, deformované nejistým úchopem, nedostatečnou percepcí a nestabilní polohou (Kraus, 2005).