U žáků s tímto závažným onemocněním se mohou objevovat mimo jiné i poruchy pozornosti, nálad a někdy až poruchy chování. Některé poruchy chování mohou být přímým důsledkem samotného progresivního průběhu onemocnění. Rodiče někdy své děti charakterizují jako nezralé a pozorují u nich větší sociální problémy, než je běžné u intaktních vrstevníků. Velké procento žáků s atrofií má emoční obtíže jako deprese a/nebo úzkostné stavy. Tyto stavy mohou významně souviset i s psychickým a emočním stavem rodičů, kteří se obtížně vyrovnávají s postupující chorobou svého dítěte a trpí zvýšenou úzkostí. Také u žáků s progresivními chorobami existuje zvýšené riziko rozvoje deprese.

Někdy se v souvislosti s progresivním onemocněním může objevit impulzivní chování a snížená schopnost kontrolovat své emoce, což se projevuje vzdorovitým (opozičním) chováním. Žáci jsou netrpělivější, frustrovanější a snadněji se rozčílí. Podrážděnost a vzdorovité chování může znamenat reakci na depresi a pocit úzkosti. Rovněž pocit nedostatečné kontroly nad svým zdravím a sebou samým může takto těžce nemocný žák kompenzovat snahou získat kontrolu v jiných oblastech, a to například i formou vzdorovitého chování.

Kognitivní a psychosociální odchylky ve vývoji žáků s progresivním svalovým onemocněním jsou častější nežli u intaktních žáků. U chlapců s Duchennovou muskulární dystrofií (DMD) se může objevit i problém v komunikaci, který se projeví v omezeném porozumění vícečetným slovním instrukcím, tedy v řadě po sobě následujících pokynů.

Příkladem z vyučování může být: Vezměte si červenou a modrou pastelku, otevřete si učebnici na straně šedesát a ve cvičení pět podtrhávejte červeně podstatná jména a modře slovesa. Do sešitu napište dnešní datum a cvičení… Kdo bude hotov, přihlásí se.

Žák s DMD nedokáže větší počet po sobě následujících instrukcí správně zpracovat. Dosud není přesně známo, zda je tento problém s porozuměním řeči důsledkem deficitu pracovní sluchové paměti, nebo zda se jedná o specifický problém sám o sobě. Lze však říci, že narušená schopnost správného chápání komplexních slovních instrukcí se jeví spíše jako opoždění než deficit.

Vzhledem k tomu, že školní vyučování je založeno na slovních instrukcích (později i písemných), a tedy na schopnosti poslouchat a správně je chápat, má oslabení v této oblasti negativní dopad na zvládání učiva i veškerých aktivit souvisejících s pobytem ve škole. Z nedávných výzkumů vyplývá, že problémy s učením při DMD jsou velmi podobné těm, které se objevují u dětí s dyslexií. U obou skupin dětí (s DMD i dyslexií) se vyskytují problémy se čtením, hláskováním a pravopisem.

Při čtení bývá nejčastěji největším problémem rozklad slova na hlásky, rychlost a správnost čtení jednotlivých slov, porozumění čtenému textu. Chlapci s DMD dosahují lepších výsledků při čtení potichu než při hlasitém čtení. Čtení nahlas vyžaduje provedení více po sobě následujících úkonů – spojení písmene s hláskou, jejich spojení do slabik, celého slova, jeho vyslovení a odvození významu slova. Schopnosti potřebné k hlasitému čtení jsou pravděpodobně obdobné jako při porozumění komplexnějším instrukcím, a proto činí chlapcům větší potíže. Nicméně jsou-li tyto obtíže správným vedením překonány, ve věku kolem 9 až 10 let dochází k výraznému zlepšení a tyto problémy ustupují do pozadí (Opatřilová, 2011).