Závažné somatické onemocnění představuje jednu z největších životních zátěží, která nějakým způsobem ovlivní i psychiku žáka a může více či méně změnit některé vlastnosti jeho osobnosti. Zpracování zátěže, kterou představuje závažné onemocnění, probíhá ve fázích, které mají individuálně specifický průběh i délku trvání. Závažná choroba mění sociální pozici nemocného žáka (ve skupině spolužáků, kamarádů, ale i v rodině). Jakákoli závažnější nemoc není samozřejmě jen záležitostí nemocného žáka, ale ovlivní nějakým způsobem celou rodinu. Mění i role a vztahy jednotlivých členů, někdy i celkový styl života takto postižené rodiny, její hodnoty a normy. Nemoc dítěte je pro rodiče silnou stresovou situací. Způsob, jakým ji rodiče zvládají a jak na ni reagují, spoluurčuje, jak velkou zátěží bude nemoc pro dítě. Pod vlivem zkušeností s nemocí se často mění postoj rodičů k dítěti. Impulzem bývá potřeba vynahradit mu to, co mu nemoc vzala. Hyperprotektivní a často nadměrně tolerující postoj nemusí být pro další život dítěte přínosný. Jeho osobnost se nakonec může rozvíjet nepřijatelným způsobem nikoli z důvodu nemoci, ale pod vlivem změny výchovného přístupu rodičů. Reakce rodičů se mohou měnit podle toho, jak choroba dítěte probíhá. Jestliže se nemoc nelepší, nebo dokonce dochází ke zhoršení, roste i úzkost rodičů a zvyšuje se riziko zkratkovitého jednání vyvolaného pocitem zoufalství.

Většina závažnějších onemocnění přináší v rámci chorobných příznaků zhoršení celkového stavu, např. únavu, vyčerpání, bolest, a působí jako silný stresor, jako zátěž, s níž se nemocný žák musí nějak vyrovnat.

Z hlediska žáka mají největší význam tyto důsledky choroby:

• obtíže, které nemoc přináší (bolest, svědění, únava apod.);
• léčebné a vyšetřovací výkony, které bolí nebo jsou jinak nepříjemné, a proto vyvolávají úzkost a strach;
• odloučení od rodiny při hospitalizaci vyvolávající strach ze ztráty citového zázemí;
• omezení nejrůznějšího druhu (omezení pohybu, dieta, izolace od kamarádů, nuda).

Hovoříme-li o nemocném žákovi, nastávají sociální změny v oblasti vzdělávání a výchovy, školní adaptace nemusí být úspěšná. Důsledkem déletrvající absence může být neúspěch ve vzdělávacím procesu, nepříznivá zpětná vazba a kritika ze strany učitelů, spolužáků, vrstevníků. Strach ze zkoušení, zejména před spolužáky, může být příčinou neúspěchu ve studiu, přestože žák je teoreticky připraven.

Závažné (a většinou i dlouhodobé) onemocnění vždy nějakým způsobem ovlivňuje více či méně i psychiku žáka. Často se objevují poruchy nálady a úzkostné poruchy. Nemoc je významným faktorem, jenž ovlivňuje vývoj osobnosti nemocného žáka. V souvislosti s častou hospitalizací dochází k určitým změnám v osobnosti. Nemoc je dlouhodobou zátěží, která může ovlivnit i sebepojetí žáka, např. ve vztahu k výkonu.