Je třeba zmínit požadavky na fyzikální prostředí školní třídy a každé učebny, kde se žák s tělesným postižením společně s ostatními žáky během vyučovacího dne pohybuje (školní laboratoř, knihovna, tělocvična, cvičná kuchyně, jazyková laboratoř aj.). Zahrnují úpravu teplotních podmínek, světla, rozměrů a volného manipulačního prostoru. Je prokázáno, že žák s centrální poruchou hybnosti může mít obtíže při práci v přetopené nebo příliš chladné místnosti, kde se násobí problémy s jeho svalovým napětím. Žák s tělesným postižením by neměl pracovat na místě, kam dopadá přímé sluneční záření (např. DMO v řadě případů přináší poruchu světlocitu, někdy i světloplachost), větrání místnosti a její zásobení kyslíkem by mělo být ve školách samozřejmostí, rozměry místnosti a její vnitřní uspořádání pro pohyb jedince na vozíku násobí požadavky na volný manipulační prostor mezi lavicemi, který dává šanci otočit se i na elektrickém vozíku s masivním akumulátorem. U žáků s tělesným postižením by bylo třeba také často realizovat učení společně s druhými, v páru nebo ve skupině (hodně tuto potřebu saturuje nejen spolužák, kterému rovněž vyhovuje učení ve dvojici spojené s diskuzí a opakováním učební látky, ale pomůže i asistent pedagoga, který v procesu učení zaujme roli partnera). Je třeba respektovat i sociální potřeby žáků s tělesným postižením, umožnit jim střídat sociální podmínky procesu vyučování, zamezit utváření silné vazby na jednu blízkou a snadno dosažitelnou osobu.

Mezi potřeby žáků s tělesným postižením, ale i žáků nemocných patří preference určité denní doby při učení, potřeba jídla a pití při učení, potřeba pohybu při učení, s čímž souvisí i další potřeby relaxace a odpočinku. Žáci s neurologickou symptomatikou mívají potíže v procesu učení, zvláště při dokončování úkolů, které jsou ovlivněny poruchami pozornosti a soustředění, nerozhodností a snadnou unavitelností. Je nezbytné respektovat speciální komunikační potřeby žáků s tělesným postižením (komunikační potíže v oblasti řečové percepce i recepce způsobují, že žák neudrží tempo práce s ostatními, potřebuje delší čas pro pochopení instrukcí a výkladu, potřebuje strukturované informace, zřetelně formulované pokyny). Důležité je klást důraz na preference učebního stylu, které zahrnují styly učení, tj. účinné postupy užívané při učení, mohou mít v důsledku přidruženého smyslového postižení (např. u žáků s DMO) kompenzační význam – jedná se např. o preferenci auditivního učení, kdy si žák snáze pamatuje učební látku na základě sluchového vjemu a potřebuje hlasitý poslech čteného, nebo preferenci vizuálního učení, kdy si žák lépe osvojuje čtený text plný názorných obrázků a schémat.

Je třeba zajistit vhodné didaktické pomůcky (je účelné se poradit s odborníky ve speciálněpedagogických centrech pro tělesně postižené).

Důležitý je i požadavek bezbariérovosti prostředí – zásadní je z hlediska všech žáků s tělesným postižením pohybujících se na vozíku, ale i o berlích, a bezbariérovost musí být řešena uvnitř školy, stejně jako v jejím okolí. Nezbytné je i odpovídající technické vybavení pro pohyb žáků po škole – žáci musejí mít možnost být samostatní, odkázaní maximálně na pomoc asistenta pedagoga (trvalá závislost na jiných žácích může u citlivějších dětí vyvolávat pocity méněcennosti).

BEZBARIÉROVOST UVNITŘ ŠKOLY

Dva nebo více schodů představují překážku, kterou je vozíčkář schopen překonat jen za pomoci schodolezu či jiných osob. Schody by neměly být vyšší než 0,18 m s minimální hloubkou 0,27 m. Všechna schodiště v budově školy by měla být dobře viditelná, přístupná a bezpečná. Měla by být opatřena souvislým zábradlím na každé straně.

Zábradlí by mělo o 0,40 m přesahovat začátek a konec schodiště. Úchopová část by měla mít oválný či kruhový profil. V místech, kde je schodiště jedinou přístupovou cestou do budovy či její části, by měla být nainstalována zdvihací plošina. Dveře školní budovy nesmějí být v žádném případě otáčivé nebo automaticky se zavírající s odporem. Vrstvené dveře by měly být řazeny od sebe s dostatečnou vzdáleností pro manipulaci s vozíkem, případně pro jeho otočení (1,40–1,70 m). Dvojité, ručně ovládané zasouvací dveře by měly být min. 2 m široké, jednodílné vchodové dveře by měly být min. 0,80 m široké. Vedle dveřní kliky musí být volná stěna v šíři min. 0,50 m. Venkovní zvonek a zvonek k přivolání obsluhy by měl být umístěn nejvýše 1,30–1,40 m nad zemí. Pro vozíčkáře jsou zvláště obtížné přejezdy dveřních prahů. Prahy by neměly vyčnívat nad úroveň podlahy.

Zádveří by mělo být dostatečně prostorné, aby umožňovalo volný průjezd vozíku i manipulaci s ním. Jakékoliv pevné součásti chodeb a schodišť by měly být „přehlédnutelné“, tj. ne vyšší než 0,60 m. Chodby ve vnitřních částech budov by měly být široké 1,50 m, aby umožňovaly i doprovod vedle vozíku. Madla, ovládací prvky, kliky aj. by měly být umístěny ve výši 0,90 m, sklon chodeb by neměl přesahovat 6 %. Podlahy by měly mít protiskluzovou povrchovou úpravu, pokud možno i vodicí linie. V delších chodbách by měla být umístěna odpočívadla a sedadla vhodná pro žáky s postižením hybnosti.

Nejen samotný vstup do učebny, ale i koridory mezi lavicemi by měly zůstat volně prostupné. Dostatek manipulačního prostoru v učebně umožní žákovi na vozíku otáčení. Veškeré doplňky, tabule, promítací plochy a informační desky musejí být instalovány s ohledem na snížený horizont pohledu osoby na vozíku a veškeré ovládací prvky (spínače osvětlení, požární alarmy aj.) musejí respektovat sníženou vertikální dosahovou vzdálenost (0,45–0,50 m od okraje vozíku při maximálním vyklonění).

Skleněné vnitřní dveře v budovách by měly být označeny barevnými pruhy ve výšce očí sedící osoby (1,00–1,40 m), jejich dolní část by měla být chráněna proti nárazu vozíku. Dveře s automatickým otvíráním by měly být nainstalovány všude, kde je to jen možné.

Toalety pro žáky s tělesným postižením by měly být umístěny vždy ve stejných prostorách jako toalety běžné. Na běžných toaletách by měla být alespoň jedna kabinka určená a uzpůsobená pro osoby s tělesným postižením.

Ústředním pravidlem pro úpravu školního prostředí je pravidlo bezpečnosti: žák na vozíku by neměl být v žádném z prostor školní budovy jakkoliv omezován či ohrožován při svém pohybu. (Hájková, 2005)

POŽADAVKY NA OKOLÍ ŠKOLY

Přístupové cesty ke školní budově, ať již vozovky, chodníky nebo rampy, by měly být zbaveny všech překážek, např. sloupů osvětlení, laviček, odpadkových košů, stojanů na kola, aby byly pro pohyb žáka na vozíku a jeho doprovod plně přístupné a bezpečné. Měly by být rovné, upravené a dobře osvětlené, s jasně vyznačenými okraji.