Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je sociálně nezralý (projevy se mohou s ohledem na zrání CNS s věkem individuálně měnit).
• Žák projevuje nedostatek spontánního herního projevu (v MŠ), žák se drží stranou, v ZŠ se objevuje problém s adaptací na výchovně-vzdělávací proces a s navázáním vztahu s kolektivem vrstevníků (nepřiměřené chování při navazování sociálních kontaktů, nerespektování autority učitele, neochota podřídit se kladeným požadavkům apod.).
• Žák je pasivní či nepřiměřeně aktivní v navazování sociálních vztahů, má problém se zapojením do skupiny, projevuje se u něj zvýšený psychomotorický neklid.
• Žák má obtíže udržet pozornost, soustředění na hru a činnost, oslabena je serialita – činnosti vyžadující posloupnost a řazení.

Popis opatření

V čem spočívá

Spočívá v nácviku pozitivních vzorů chování, které by měly být součástí běžné předškolní a školní přípravy, a ve včasném zařazení žáka mezi kolektiv vrstevníků (nejlépe v MŠ či v přípravném ročníku před nástupem do ZŠ).

Čemu pomáhá

• Včas podchytit a rozvíjet pozitivní vzorce chování.
• Vštěpovat dětem zásady slušnosti, morálních principů.
• Přijetí norem sociálního chování ovlivňuje možnosti společenských aktivit a zapojení.
• Přispívá k vlastní seberealizaci.
• Upevňuje pozici jedince v komunitě, skupině, společnosti.
• Souvisí s rozvojem jeho zdravého sebevědomí.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Podle dosažené vývojové úrovně se zařazují vhodné postupy. V mladším věku jsou to především společné herní aktivity. Pomáhají mimotřídní a školní aktivity (výlety, exkurze, výstavy, návštěvy divadelních představení atd.). Využívají se individuální i skupinové programy a terapie pro děti s poruchami CNS (např. nácvik relaxace, metoda videotréninku interakcí atd.). Doporučuje se kombinace skupinové a individuální výuky, nácvik relaxačních technik, nácvik sociálních dovedností (komunikačních schopností, nácvik řešení problémů, interakce, práce s emocemi). Důležitá je prevence výskytu negativních vazeb ve třídě a posilování pozitivních aktivit (např. společná příprava na oslavu ve třídě).

rizika

• Vysoký počet zájemců, malé kapacity v předškolních zařízeních.
• Úzká vazba dítěte pouze na dospělé osoby (rodič, asistent, pedagog).
• Omezená hybnost způsobuje malé možnosti v získávání zkušeností se sociálním kontaktem v raném a dětském věku.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Podle dosažené vývojové úrovně se zařazují vhodné postupy. Vytváříme dostatečný prostor pro seberealizaci žáka ve třídě. V mladším věku jsou to především společné herní aktivity, ve školním věku podpora vztahů ve třídě (třídnické hodiny tematicky zaměřené, projekty, hry atd.).

Stupeň 2

Kombinace skupinové a individuální práce. Využívají se individuální a skupinové programy a terapie pro děti s poruchami CNS (např. nácvik relaxace, metoda videotréninku interakcí aj.).

Stupeň 3

Spolupráce s ŠPZ. Zařazování relaxačních technik (nácvik i využívání), fázování zátěže, skupinový rozvoj sociálních dovedností. Podpora asistenta pedagoga v dílčích činnostech.

Stupeň 4

Terapeutické skupiny, psychorelaxační cvičení, rodinná terapie.

Stupeň 5

Individuální intervence na odborných pracovištích.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. (eds.). Metody a postupy poznávání žáka. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80-7357-679-0.

2. NADEAU, M. Relaxační hry s dětmi. 2. vyd. Praha: Portál, 2011.

ISBN 978-80-7367-896-8.

3. LANG, G.; BERBERICHOVA, CH. Každé dítě potřebuje speciální přístup: vytváření integrovaných a inkluzivních tříd. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-144-4.

4. ŠIMANOVSKÝ, Z.; MERTIN, V. Hry pomáhají s problémy. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0053-6.